Tak jsem se z blogu pana Olšera dozvěděl, že Jugoslávie byla členem Varšavské smlouvy (inu, těsně vedle, byla to Albánie, ale on to jistě po olšerovsku nenápadně přepíše). Co mě však překvapilo je úvaha, že Jan Palach "zbaběle" neemigroval, aby nás tady v tom marastu nenechal samotné. Myslím si, že jeho maminka - vdova i jeho bratr by na tohle měli názor zcela odlišný a stejně tak i většina lidí neolšerovského ražení. Já tedy určitě ano - raději bych měl syna živého, než mrtvého na hřbitově, byť po změně režimu uctívaného jako hrdinu. Tím nechci Palachův čin bagatelizovat, ale bojovat proti režimu sebevraždou se mi nezdá tím nejlepším řešením.

Palach byl psychicky nemocný člověk, ale moc opravdových hrdinů tzv.třetího odboje moc nebylo,tak bylo potřeba vytvořit nějakou ikonu, i když falešnou. Zbývali jen zločinci a teroristi a-la Mašíni a mučedníci jako Horáková a odsouzení polit.vězni...

zvláštní je dát do titulku Mašína, který vlastně s blogem nijak nesouvisí.

Ano, Josef Mašín je bezpochyby ze zcela jiného těsta, než byl Palach a celý svůj život to také dával najevo. Možná pro vás budu schizofrenik, ale pro mě není problém mít v úctě Palacha i Mašíny.

A jednu věc vím zcela jistě. Pokud bych musel do války, 100% bych dal přednost tomu, aby mi v mojí jednotce stál po boku některý ze tří Mašínů, než Jan Palach.

Upálit se za ideál vyžaduje čistou duši

    Je krásné postavit svůj pohled na svět, který díky humanitárnímu vzdělání máme přizpůsobený obrazu svému. Položit mladý život za ideály je lidského hlediska pochopitelné. Něco jiného to znamená ve vyšším věku. Obraz, který jsme si vytvoili znehodnocují mouchy a barvy na něm vybledají. Ostré rysy a jasné barvy ztrácí na výzamu. Do popředí se dere životní poznání. A to je mnohdy zcela odlišné, než naše mladistvé ideály. Museli jsme mnohokrát v životě přehodnotit své priority. Nejenom ty, které jsme si vydobili svým poznáním a případným úspěchem. Přicházejí nemoci, lásky, rodina, náklady na řízení domácnosti i hodnota vztahu. Dostat se svou prací na výsluní vyžaduje velikou námahu a kombinačně - organizační talent. K událostem, jež jsou nám předestřeny, máme stále větší odstup. Nelze se zamýšlet zda-li je to dobře či špatně, zkrátka s poznáním roste i náš odstup, odtažitost. To neznamená, že jsme rezignovali na mladistvé ideály, jen se jimi nemůžeme řídit tak, jak bychom si v hloubi duše představovali. Život nás poučil. Ideály nás prostě neživí. Je to pouze tvrdá práce a schopnost obstát v konkurenčním prostředí. K tomu přistupuje poctivost. Ne všem je poctivost vlastní. Ti, kdo náš stát okrádají, postupují tak, aby jejich vina byla přenesena na jiné. Stále se jim to daří.

     Bratři Mašínové šli přes mrtvoly. Dosáhli svého cíle. Dnes je zbytečné je pokládat za vrahy či za hrdiny. Zkrátka, prostříleli se a měli štěstí, že je nikdo při přestřelkách nezasáhl. Na jejich straně stálo štěstí. Komunistický svět tím nenarušili, naopak - i díky nim se "musely" zpřísnit bezpečnostní opatření na hranicích. Byli zárukou toho, že po nich se již nikdo přes čáru neprobil. 

     To, co zlomilo definitivně komunistický režim, byl všeobecný nedostatek. Především nedostatek obilovin. Bojovat proti těm kdo nás živili, bylo ponižující i pro sovětské vládce. A tak tu máme demokracii - jak pro koho. Nakonec i VH kouřil, pil a zahybal. Ideál?

Byl podle vas pane Pribyl chybou i nasilny odpor proti nacistum ? Vzdyt i ten mel za pricinu "zprisneni bezpecnostnich opatreni".

Ta Vaše fotka s panem Škvoreckým je ilustrace někoho, kdo byl (Vašimi slovy) tak "zbabělý, že utekl před komunisty a Sověty, aby ostatní nechal v rejži"?

On se pan Olšer rád přimotá k někomu, kdo něco dokázal, když už jemu se to nepodařilo. A v tuchvíli je mu jedno kdo to je.

Zajímavá úvaha

Emigrace nebyla zadna zbabelost. Stejne jako nebylo zbabele sebeupaleni nebo strileni komunistickych fizlu.

Zbabelost byla kolaborace s okupantem.  Treba tim, ze se dotycny stal komunistickym novinarem. Takovi lide by meli misto moralizovani radeji mlcet. 

chtěl jsem napsat něco podobného