Firma Imex Group jen drží tradici (ne)legálního prodeje zbraní...

Andrej Babiš (ANO) právě označil firmu Imex Group, která užívala oba vybuchlé sklady na Zlínsku, za "velice kontroverzní." Exploze ve Vrběticích nejsou první; také v Bulharsku kde v roce 2011 vybuchl sklad s vojenským materiálem tří firem, včetně Imex Group. Zbrojařskému exportu se u nás daří;  kromě Imexu vývozní licenci dalších 213 firem. Jen loni prodaly do zahraničí zbraně za víc než 7,5 miliardy.

Podle informací čelil v roce 2010 vlastník firmy Petr Bernatík spolu se svým otcem žalobě kvůli nelegálnímu vývozu zbraní na Slovensko. Soud je ale viny zprostil. Otec a syn Bernatíkovi byli spojováni i se čtrnáct let starým pokusem firmy Arms Moravia (později přejmenována na Technoex) vyvézt zbraně do Konga, jež čelilo zbrojnímu embargu. Zásilka prý ale nakonec skončila v sousedním Zimbabwe.

Co přesně, kdo a kam vyvezl, už ale zjistit nejde. "Známe pouze hodnoty vyvezeného materiálu určitých skupin, které jsou často dost široké a vágně definované. Ve stejné skupině jsou třeba dýmovnice a letecké pumy," popsal česká pravidla Peter Tkáč z hnutí Nesehnutí. Podle údajů dostupných na stránkách Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR se Imex Group zabývá mezinárodním obchodem s vojenským materiálem. Jde mimo jiné o dodávky pěchotní a dělostřelecké munice, a dále dodávky raket pro letectvo, pro protivzdušnou obranu a pyrotechnické prostředky pro armádu a policii.

Zbrojařská firma Imex Group sídlí v tomto domě v Ostravě...

Každopádně jde o bezpečnost nejen Česka, ale též zemí, do nichž české, potažmo československé firmy vyvážely a vyvážejí zbraně, zabíjející nevinné lidi. Zbraně vyvážené z ČR často končí v zemích, ve kterých probíhá občanská válka, etnický konflikt, kde vládnou režimy trvale porušující lidská práva, nebo v zemích, které slouží jako přestupní stanice pro vývoz zbraní do států pod embargem OSN či EU. Služební pistole CZ 75 SP-01 Shadow, plastovou CZ 75 SP-01 Phantom či CZ 75 P-01 Duty, útočná puška CZ 805 Bren A1 a nástupce Škorpionu z kategorie PDW model CZ Scorpion EVO 3 A1.

Sestavu doplňují odstřelovací pušky řady CZ 750, určené pro boj na dlouhé vzdálenosti…. Taková je chlouba českých zbrojařů. Vlastně v těchto dnech přibyla nová útočná puška CZ 805 Bren A1 ráže 5,56×45 NATO. Vyrobili ji v dílnách České zbrojovky Uherský Brod. Nyní se jedná o dodávce osmi tisíc těchto moderních zbraní, jejichž konstrukce je celosvětovým unikátem. Jsme prostě jedničky. Kadence u brodské pušky dosahuje 760 ran za minutu a v tomto ohledu se řadí mezi špičku. Převyšují ji pouze americká M16 s 800 ranami a francouzská zbraň FAMAS až s tisíci ranami za minutu. Z pušky může bez problémů střílet pravák i levák…

Asi nestačilo, že Československo zachránila před zkázou v druhé světové válce zbrojní spolupráce s Hitlerem, kdy se naše zbrojovky staly významným dodavatelem výzbroje pro nacistickou armádu. Před nařčením z kolaborace nás možná spasil ďábelský plán - vyzbrojit Izrael, stát vytvořený z Židů, kteří přežili holocaust. Podstatná však byla skutečnost, že jsme tuto "velkorysou " pomoc neposkytovali zadarmo; ukázalo se, že i česká “nezištnost” má své meze; celková suma za vše, co Češi Izraeli poskytli, činila víc než tři čtvrtě miliardy amerických dolarů, na tehdejší kurzovní hodnoty nebývalá suma.

Stalin již na podzim roku 1947 dal Praze v souhlas k jednání o dodávce českých zbraní do židovského státu. Téhož roku zde jednal první izraelský vyslanec v Praze Ehud Avriel a uzavřel dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno. V Žatci se poté nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů. Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu. Na palubě bylo pro Haganu dalších 500 pušek, 200 kulometů a přes pět milionů nábojů… Celkově šlo o 6 000 pušek, 300 kulometů, dva miliony nábojů a 600 samopalů. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války. Premiér Ben Gurion říkal, že bez toho by Izrael nemohl vyhrát. A to byl jen začátek naší "pomoci" židovskému státu...

Kdysi jsme vyváželi zbraně do SSSR a dnes máme svého “big brothera” v USA. Bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld doporučil USA a členským zemím NATO zařadit do výzbroje unikátní český radiolokátor Věra, který je schopen odhalit i tzv. neviditelná americká letadla kategorie stealth Northrop B2 a Lockheed F-117. Radar Věra je nástupcem Tamary, jejíž vývozní licence byla zamítnuta pro Čínu, aby mohla putovat do USA. České dodávky zbrojních zařízení si v letech 1995 až 2001 objednala mimo jiné také Gruzie - 110 tanků T-54 a T-55AM2 a tucet letadel a vrtulníků, které pak využila při útoku na Jižní Osetii.

V roce 2007 se stala ČR pro Gruzii největším zahraničním investorem s 220,2 miliony USD. Celý svět díky tomu mohly obletět agenturní snímky se záběry dělostřeleckých systémů českého původu, jež ničily jihoosetské správní středisko Cchinvali. Kolumbie od nás převzala revolvery a pistole za více než 24 miliony CZK, používané drogovou mafií, Srí Lanca 80 tanků a raketometů, hodící se též Tamilským tygrům, stejné množství si převzala i Sýrie, s radostí převzaté Hizballáhem, do Jemenu jich putovalo 35 a k tomu stejný počet tankových kanónů ráže 100mm TK10-T2S…

Bokem nezůstalo ani již zmiňované Zimbabwe. Česká republika v letech 1992 – 2001, jak uvádí Národní zpráva o vývozech ručních a lehkých zbraní, vyvezla do této pro nás zakázané země 26 raketometů RM-70, 10 samohybných houfnic 2S1 a řádově stovky kusů pancéřovek, útočných pušek a kulometů. Mají na svědomí tisíce mrtvých obyvatel, co se znelíbili diktátorovi Mugabemu. V dubnu 2002 byly dodány české zbraně také Husajnovi do Iráku. Zásilka obsahovala protiletecké střely, rakety a naváděcí systémy pro iráckou variantu dalekonosných starých sovětských střel, celá byla podle embarga OSN ilegální. Zásilka za 800 000 dolarů pocházela z České republiky a byla vyvezena podle vývozních licencí pro Sýrii a Jemen.

Rovněž americká válka ve Vietnamu měla českou stopu. Koncem šedesátých let propaganda Československa pokrytecky odsuzovala válku ve Vietnamu a ve školách se povinně vybíralo na fond solidarity pro oběti války. Zároveň ale neratovická chemička Spolana vyráběla postřik, který československý režim farizejsky prodával za dolary americkému letectvu ve Vietnamu jako jednu ze složek proslulého Agent Orange. Operace armády USA probíhala v letech 1962 až 1971 v jižním Vietnamu. Jednalo se o masové rozprašovaní chemických látek během tzv. kobercových náletech bombardérů B 52 s cílem zničit pralesy sloužící jako úkryt pro základny a zásobovací trasy jednotek jihovietnamského Vietkongu a Viet-minu, armády severního Vietnamu na Hočiminově stezce…

“Cílem bylo též zničit zemědělské plodiny sloužící jako zdroj potravin pro nepřítele. Nejvíce se používala 2,4-dichlorfenoxyoctová kyselina (2,4-D), 2,4,5-trichlorfenoxyoctová kyselina (2,4,5-T) a jejich směs známá pod kódovým označením Agent Orange,” říká ve své zprávě Miroslav Šuta, nezávislý konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik. Podle oficiálních statistik bylo aplikováno asi sedmasedmdesát tisíc tun herbicidů. U veteránů operace Ranch Hand či u pracovníků Spolany bylo zjištěno postižení nervového systému, například riziko periferní neuropatie, zhoršení paměti, myotonie.

Nejefektivnější zbraní české produkce se ukázal semtínsko-pardubický semtex. Tato plastická trhavina byla vyvinuta koncem 50. let a sériová produkce probíhala v šedesátých letech. Její název vznikl kombinací slov SEMTín a EXplosive. Nálož semtexu byla vložena 21. prosince 1988 libyjskými teroristy do magnetofonu, který skončil v trupu Boeingu 747. Nálož vybuchla a trosky dopadaly na skotské město Lockerbie, v němž zůstalo jedenáct mrtvých včetně celé čtyřčlenné rodiny. V letadle zahynulo 259 pasažérů a členů posádky…

Inu, kdo dokáže, že sklady s tisíci tunami výbušnin byly natolik chráněné, že si je nemohly nakrást třeba teroristé Islámského státu, Al-Kájda či kdokoli jiný s nepřátelskými úmysly; byly licence rozdávány nebo rozdělovány dle profesionality zbrojařských firem a jejich bezpečnostního prověření? Má někdo alespoň představu, kdo, jak a proč zlikvidoval druhý sklad výbušnin ve Vrběticích...? Meteorit to rozhodně nebyl...

PS: V r. 2006 byly Vrbětice  Ministerstvem obrany odebrány Armádě ČR a převedeny pod Vojenský technický ústav s.p., jehož odštěpným závodem je VTÚ výzbroje a munice Slavičín, který byl do r. 2003 samostatnou příspěvkovou organizací MO ČR a nyní je součástí státního podniku. Bochemii to v r. 2009 pronajal Vojenský technický ústav (tehdy PO MO ČR). Imexu to v r. 2011 pronajal tentýž ústav.Prostory byly dle VTÚ prázdné a zkontrolované, což MUSÍ být součástí přejímací dokumentace
Takže odpovědnostní cesta je jednoduchá:
- Kdo byl v r. 2009 a 2011 ministrem obrany
- Kdo za VTÚ podepsal "nájemní" smlouvy, které jsou pro stát tak "výhodné", že to tam ZA SVÉ měl zabezpečovat pro SOUKROMÉ subjekty
- Jakým schvalovacím procesem tak závažné smlouvy prošly
- Jak fungovaly kontrolní mechanismy MO ČR
- Zda se vůbec tvrzení právníků těch obskurních firem zakládají na pravdě
Ve společnosti Bochemie, a.s. se vyskytuje synáček nynějšího slovenského prezidenta (od r. 2012) a vlastní ji naprosto anonymní "holandská" firma "BO Chemie B.V.; Amsterdam" (od r. 2008). Přesto je tato společnost státem štědře dotovaná - v letech 2008-2014 obdržela "jen" ze státního rozpočtu 111 300 000.- Kč.
Ministry obrany byli:
V r. 2006: Karel Kühnl (US) a Jiří Šedivý (ODS)
V r. 2009: Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) a Martin Barták (ODS)
V r. 2011: Alexandr Vondra
Dále pak Petr Nečas a Vlastimil Picek
Ředitelem VTÚ je od září 2012 dosud jakýsi Václav Irovský, který ani nemá VŠ vzdělání.
Údajně absolvoval gymnázium a střední průmyslovou školu se zaměřením na informační technologie.
Od ledna 2009 do září 2012 byl ředitelem odštěpného závodu VTÚLaPVO (Parkanová, Vondra i Nečas mají co vysvětlovat, protože došlo k několikerému porušení platné legislativy ohledně kvalifikace a střetu zájmů)

Od r. 2005 má registrovánu živnost "ekonomické a účetní poradenství".
Do r. 2009 vlastnil společnost "VITU commercial & consulting agency s.r.o."
Od března 2004 do září 2012 byl členem představenstva společnosti "Seabury Capital, a.s.". 

Která má - mimochodem - od r. 2006 zastavenou činnost na základě rozhodnutí Živnostenského odboru Úřadu městské části Praha 1 ze dne 23.11.2005, č.j. ŽIO/S/39385/2005/ŠP!!!!!

Od ledna 2009 do září 2012 byl ředitelem "LOM Praha, s.p." (Letecké opravny Malešice).

http://zpravy.idnes.cz/babis-munice-sklad-vrbetice-imex-da6-/domaci.aspx?c=A141207_125558_domaci_hv

Jak se do lesa volá

Kdo s čím zachází

Zase hoří, má pardubická panenko Synthesie…

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku