Proč bývá pod svícnem největší tma, aneb Akce a reakce po norsku...

Dvaatřicetiletý Anders Behring Breivik zodpovědný za páteční masakr Norsku, který si vyžádal životy nejméně 92 lidí, označil svůj čin za hrůzný, ale nutný. Kdybych měl já jakoukoli zásadní averzi vůči muslimům ve své blízkosti, nikdy bych ho neřešil tak děsivým masakrem. Ale pod svícnem bývá největší tma, aneb obhajovat neobhajitelné je problém...

Židovky mají v Izraeli jako štít proti islámu povinnou vojenskou službu...Foto: B. Olšer (2)

Severské země patřily odjakživa k velmi liberálním státům. Také volná láska byla s těmito zeměmi vždy spojována. Víme, co si představit pod pojmy „ruská trojka“ i ˇšvédská trojka“. Na jedné straně volnost a svoboda levicového charakteru, na straně druhé radikální ultrarapravicové naplňování „akce a reakce“. Na jedné straně prohibice, na straně druhé latentní alkoholismus. Když jsem se přepravoval na lodi z finského Turku do Stockholmu, plulo na prámu také pár desítek Finů.

Smyslem jejich výletu byla konzumace alkoholu, který je na švédských plavidlech tohoto druhu plně k dispozici. V hlavním městě Švédska jsem je pak potkal v tamním Skanzenu, kde vyspávali "opici" ve spacácích. Večer pak znovu nastoupili na prám, aby si svůj konzumační kousek zopakovali. To samé se odehrávalo ve směru na Petrohrad, kam pořádali Finové zájezdy pouze kvůli vodce a šampaňskému. Též se říkalo, že vidět na ulici Petrohradsu opilce, je to určitě nějaký seveřan. Ty své totiž Rusko umně pacifikovalo...

Když jedu v české tramvaji a přisedne romský mladík, automaticky se chytnu za kapsu, v níž mám peněženku. Je to reakce na akci, podle níž mám v podvědomí, že Romové kradou. Tedy někteří Romové, ale tímto svým čorkařením vytvářejí v běžném občanu představu, že tak činí všichni. Považuji to za naprosto nevhodnou asociaci, bohužel, někdy je i na místě. Proto asi 80 procent Čechů nemá Romy rádo, což se prokázalo mj. v litvínovském ghettu Janov, kde měla Dělnická strana velkou podporu obyvatel. A když byla zrušena, mnoho z nich protestovalo. Podobné situace nastávají v celé Evropě, kde pokrytecký multikulturalismus tvrdě narazil.

Skandinávie bývala a pořád ještě je podle celosvětových výzkumů veřejného mínění územím nejspokojenějších obyvatel Evropy. Přesto ani ve Švédsku, Finsku, Norsku či Dánsku nemají nouzi o vraždy a hlavně sebevraždy.  V učilišti ve finském městě Kauhajoki se nedávno divoce střílelo. Zůstalo deset mrtvých a dvě stovky studentů byly evakuovány. Pachatelem, který si vzápětí vzal život, byl jeden ze studentů. Šok pro pohodové Finy ve městečku Kauhajoki s 15 tisíci obyvateli, asi 120 kilometrů severozápadně od Helsinek. Finsko si proto připomíná masakr ze začátku listopadu 2007, kdy osmnáctiletý student střední školy Pekke-Eric Auvinen zastřelil ve městě Tuusula sedm svých spolužáků a ředitelku školy. Sám poté spáchal sebevraždu.

Skandinávci přes svoje silné sociální výhody mají jeden zásadní problém - těžko se vyrovnávají se změnami ročních období, tedy hlavně s obdobím na rozmezí astronomických a tzv. bílých nocí. Ve Švédsku je o něco chladněji než u nás, vzhledem k tomu, že celých 15 procent země se nachází za severním polárním kruhem. Na severu Norska slunce v dvouměsíční letní sezóně vůbec nezapadá. V finském Utsjoki trvá nejdelší letní den více než dva měsíce. Ani na jihu země se v létě úplně nesetmí.

Bílé noci, dva měsíce pohodových nocí, při kterých se nestmívá vůbec, nebo jen na dvě až tři hodiny, jsou jevem, který můžeme pozorovat na místech, která se nacházejí blízko polárního kruhu, kde doba velmi světlých nocí trvá od konce května do začátku července. Samotné bílé noci jsou od 11. června do 2. července. V Petrohradě nedaleko Ermitáže jsem během “bílé noci” čekal, až zvednou mosty přes Něvu. Rozhodně bych se pro tento úchvatný pohled nikterak neatakoval jakýmkoli sebepoškozením… Den trvá téměř nepřetržitě, ještě před půlnocí je světlo a pak se začne stmívat. Jen na pár hodin se mírně zešeří a obloha se zbarví do roztodivných barev, ale ve tři hodiny ráno už se zase rozednívá. Nejdelší den je 21. června, kdy denní doba trvá 18 hodin a 53 minut.

“Během slunovratu jako bychom ožili. Sotva vysvitne sluníčko, scházíme se na chodbách, na ulicích a oslavujeme. Do té doby jsme se v zamchuřené polotmě jen míjeli, každý sám v sobě zahloubaný,” říká Iriis Hälli, výtvarnice z Helsinek, u níž jsem prožil nekonečnou bílou noc.

Ve Stockholmu v nejdelších letních dnech slunce vychází ve 3 ráno zapadá v 11 večer. Naopak kolem Vánoc se rozednívá před desátou ráno a stmívá se už kolem druhé odpoledne. Třeba i proto má Švédsko největší spotřebu svíček na osobu na světě. Kromě počasí má vliv na sebevraždy také ve Skandinávii tzv. “mobbing”. V překladu se jedná o tzv. “buzeraci”, často těžko postižitelná a definovatelná forma šikany či psychického útisku. Ve Švédsku je důsledkům šikany v práci připisováno až 15 procent sebevražd.

Nejvíc se týká mužů nad 40 roků svého věku. Ve Švédsku a Norsku si tak sáhnou na život v průměru čtyři osoby denně. Ve Finsku připadá za poslední tři roky na sto tisíc obyvatel 33 sebevražd mužů a tři sebevraždy žen, v Norsku je to poměr 26 ku pěti, v Dánsku 13 ku 6 a ve Švédsku 10 ku 7… V zemi tisíce jezer je však také třetí největší množství zbraní na světě. Po USA a Jemenu. Na sto obyvatel připadá ve Finsku 56 především loveckých pušek, v čele tohoto žebříčku jsou USA s 90 zbraněmi na sto obyvatel a Jemen s jednašedesáti…

Švédské království je pověstné také dvěma vraždami svých politiků. Premiér Olof Palme byl zastřelen 28. února 1986 na chodníku ulice Svaevägen v centru Stockholmu, když se kolem půlnoci vracel s manželkou Lisbet bez ochranky z kina z filmu “Bratři Karamazové”… Na šílence doplatila i Anna Lindhová, švédská ministryně zahraničí, která byla pobodána 10. září 2003 v obchodním domě v centru Stockholmu a následujícího 11. září v Karolinské nemocnici následkům svých zranění podlehla. Zemřela v šestačtyřiceti letech. Vrah Lindhové, psychicky labilní čtyřiadvacetiletý Švéd srbského původu Mijailo Mijailovic, zasadil oblíbené političce několik bodných a řezných ran do břicha, prsou a rukou...

Ultrapravicový extremismus všichni odsuzují a právem. Pokrytecky ale většina lidí s ním sympatizuje také v Česku. Obdiv si vysloužil rovněž populista Geert Wilders. S velkým jásotem byl u nás přijat fakt, že nizozemský soud v Amsterdamu zprostil tohoto šéfa krajní pravice obvinění, že svými prohlášeními podněcoval nenávist k muslimům. Byl obviněn ze štvaní proti muslimům a souběžně také z diskriminace a urážky. Mimo jiné veřejně přirovnal posvátnou knihu islámu - korán - k publikaci Můj boj - Mein Kampf vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera nebo označil islám za fašistickou ideologii teroristů. Wilders získává rostoucí popularitu v Evropě svými prohlášeními proti muslimskému teroru.

Před několika roky vyvolal tento sedmačtyřicetiletý ženatý agnostik zuřivé protesty islamistů, když začal šířit svůj čtvrthodinový film zvaný Fitna (Rozvrat), který ukazuje spojení mezi muslimským náboženstvím a terorismem. “Alláh je šťastný, když zemře nemuslim…” říká ve filmu jeden z imámů. Snímek Fitna vůbec poprvé ukázal islám v takové podobě, v jaké skutečně existuje. Udělal to velmi dobře a bez zbytečných emocí. Připomněl světu a především Evropě, že není třeba se islámu bát, ale že je nutné islámu čelit.

Navázal tím na jiného nizozemského politika - Pima Fortuyna a jeho stranu Listina - Pima Fortuyna. První hvězda nizozemského populismu byla však v roce 2002 krátce před parlamentními volbami zavražděna a její strana se rozpadla. Fortuynův přítel a krajan Theo van Gogh právě pracoval na filmu o atentátu, když i on byl zavražděn v roce 2004. Vrah van Gogha, holandský muslim marockého původu, byl rozzloben jeho filmem polemizujícím s ponižováním muslimek islámem a nazvaným “Poddanost”…

V Roš Pina, městě na severu Izraele, se počátkem roku 2005 sešli extremističtí rabíni židovských osad, kteří nesouhlasili se Šaronovým vystěhováváním z okupovaných území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy, a uvrhli na něho kletbu smrti jménem pulsa denura - aramejsky “šlehnutí ohněm”. Když prý zemře, stažení nebude. Stažení se však v roce 2005 přece jen uskutečnilo a Ariela Šarona pár měsíců poté stihlo “šlehnutí ohněm”, neboli mozková mrtvice, a podnes leží už šestý rok v komatu…

Tato halachická kletba byla také uvržena na levicového premiéra Izraele Jicchaka Rabina krátce předtím, než byl zavražděn 4. listopadu 1995. Úkol “nebeské eskadry smrti” na sebe vzal židovský fanatik Jigal Amir, který odmítal výsledek sumitu z norského Osla, kde se Rabin dohodl s Arafatem na míru s Palestinci. Soudní řízení prokázalo, že byl v úzkém kontaktu s aktivisty Kahane-Chaj a pravicově extrémistickými kruhy v Kirjat Arba a Kfar Tapuach, dvou baštách KACHu a Kahane-Chaj. Nové ultrapravicové skupiny se snažily nahradit Irgun a Stern… Skupina Kahane-Chaj - Kahane žije! (odnož zakázaného hnutí KACH, založená a vedená Kahaneho nejmladším synem Benjaminem) začala svoji činnost tím, že s výkřikem “mavet la-aravim - smrt Arabům” vhodili její členové granát do obchůdku arabského obuvníka ve Východním Jeruzalémě. Majitel byl zabit, deset arabských zákazníků bylo zraněno.

Dne 25. února 1994 vstoupil do Hrobky patriarchů v Hebronu, přetvořené v mešitu Ibrahimi, osadník Baruch Goldstein, v Americe narozený lékař. "Tisíckrát ošetřoval zraněné Židy po sebevražedných atentátech muslimů. Po jedné z takových hrůz ho viděli, jak se skláněl nad zabitým dítětem a usedavě plakal... Tento muž, žijící v osadě Kirjat Arba a nadšený příznivec KACHu, poté vešel ozbrojen samopalem do modlitebny, která byla plná věřících muslimů, jako každý pátek ráno. Na lidi, kteří klečeli na zemi a modlili se, vystřílel několik set nábojů. Zavraždil 29 lidí, 200 jich zranil. Sám Goldstein byl poté muslimy ubit k smrti..." ..." popisoval mi tento hrůzný čin Peter Bachrach, moravský Žid, žijící už šedesát roků v Haifě.

Inu, akce a reakce je přirozený fyzikální úkaz, který však v lidském mozku nabývá poněkud pokryteckých rozměrů, zvláště pak u alibistů, kteří tvrdí, že nejsou rasisty, protože mají doma barevnou televizi... 

PS: Ulrich W. Sahm: Den před masakrem se v socialistickém mládežnickém táboře na ostrově Utoya u Osla za přítomnosti norského ministerstva zahraničí Jonáše Gahr Store věnovali tématu uznání "Palestinského státu" a bojkotu Izraele. Podle údajů izraelských novin Jedijot Achronot a norských novin, zvedali účastníci tábora do výše plakát s nápisem: "Bojkotujte Izrael", ve chvíli, kdy Store dorazil. Store se účastnil pódiové diskuze s norskou novinářkou a vedoucí jedné křesťanské humanitární pomoci. Obě jsou známé pro své antiizraelské
pozice, píší izraelské noviny. Store souhlasil, že Palestincům náleží stát, ale nevyjádřil se k bojkotu Izraele. Někteří z mládežníků, kteří přežili masakr, vypovídali, že zpočátku považovali střelbu vraha, převlečeného za
policistu, za znázornění izraelských zločinů na Palestincích v obsazených územích. Domnívali se, že jim tak má být ilustrována "hrůza izraelské okupace".... http://politisk.tv2.no/nyheter/st%C3%B8re-om-israel-palestina-konflikten-%E2%80%93-okkupasjonen-ma-opph%C3%B8re-muren-ma-rives-og-det-ma-skje-na/

Islámské Jezinky: Jen prstíček si ohřejeme a hned zase půjdeme…

Není kázání jako kázání, ale to islámské, to je teprve kázání…

http://www.twitvid.com/EXJWW

(Další komentáře, glosy a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044