..."Vaše nenávist k Polákům je stejně sžíravá jako nenávist nácků k Židům. Nechci nijak obhajovat zcela jasný polský antisemitismus, ale ten se nijak nevymyká zbytku střední a východní Evropy s určitou výjimkou českých zemí... Co se týče budování vyhlazovacích koncentráků na území Polska, myslím, že v jejich umístění hrála roli spíše příhodná poloha než polská povaha..."
Takový e-mail jsem dostal po zveřejnění svého blogu o Paktu Ribbentrop-Molotov. Není na světě ten, jenž by se zavděčil lidem všem. Jedni mi nadávají do židobolševiků, protože se Židů zastávám, jiní mě viní z xenofobie, když odmítám islamisty. Ne islám, ale islamisty, aby bylo jasno.
Ctím zásadu konstruktivně kritizovat na všecky strany, padni komu padni. Vzhledem k tomu, že jsem byl požádán, abych napsal blog o pogromu na Židy v polské vesnici Jedwabne, učiním žádané, přestože si Poláků vážím a mám u našich severních sousedů spoustu přátel.
Znám se také už čtvrt století s předním českým historikem Doc. PhDr. Mečislavem Borákem, CSc. z Ostravy, který publikoval fundovanou knihu o vraždění KGB, jemuž padly za oběť stovky polských důstojníků v Katyni. Stejně pak vydal publikaci o prvním transportu Židů z Ostravy do Niska v Polsku.
Jako člověk znalý zmíněné problematiky by dr. Borák jistě souhlasil s mými postoji. Ostatně, oba pocházíme z Valašska a své názory na danou problematiku jsme vzájemně nejednou prodiskutovali...
Jedwabne patří k části Polska, která v roce 1939 po Paktu Ribbentrop- Molotov připadla SSSR. Byla to součást bývalého carského Ruska (51 % předválečného Polska). Žilo tam 38 % Poláků, 37 % Ukrajinců, 14 % Bělorusů, 8 % Židů.
V roce 1941 však počala válka a ruskou okupaci nahradila německá, k níž v krátkém počátečním období obyvatelé vzhlíželi s naivní nadějí. Když Němci ukázali na Židy, jako na původce zla, někteří Poláci to přijali a rádi, jelikož za tím viděli židovský majetek, jenž vyrabují.
Stejně jako ve středověku "mohli" Židé v podstatě za všechny epidemie i jiné katastrofy, Němci podporováni tradiční polskou antisovětskou záští, je zase označili za bolševickou pátou kolonu.
Pokyn k pronásledování Židů a podněcování násilností na obsazených územích vydaly norimberské zákony a sám SS-Obergruppenführer a generál Policie Reinhard Heydrich. Byl po dobu nemoci říšského ministra von Neuratha pověřen výkonem funkce zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě.
Jeho moc však byla nedozírná v celé Evropě. Dokázal to hned při své pražské inauguraci na post říšského protektora, kdy mj. řekl:
"Vyhlašuji na ochranu zájmů Říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území Protektorátu Böhmen und Mähren civilní stav výjimečný...."
To už ale platil také pro polské Židy zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti, poté zákony o zdravém manželství, vlajce a státním znaku. Stačilo tak málo pro perzekuce tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva"...
Navíc Polákům bylo sděleno, že nebudou za násilnosti a krádeže na Židech potrestáni a 10. července 1941 se na výzvu polsky mluvícího Němce, starosty Karolaka a německé policie, shromáždilo několik desítek mužů z Jedwabneho a nahnalo místní Židy na náměstí. Zhruba čtyřicítka Židů s rabínem v čele musela rozbourat za vynuceného ponižujícího zpěvu sovětských písní místní Leninův pomník.
Poté byli nahnáni do prázdné stodoly, pobiti a pohřbeni společně s úlomky Leninovy sochy. Den poté bylo shromážděno zbylé židovské obyvatelstvo včetně žen i malých dětí a nahnáno do stodoly. Ta byla uzamčena, polita benzínem a zapálena. Zaživa tak bylo upáleno přes 300 lidí.
Masakr v Jedwabnem byl vyšetřován dvakrát. Soud v roce 1949 odsoudil několik Poláků za spoluúčast při incidentu, další pro nedostatek jasných důkazů obžaloby zprostil. V letech 2002- 4 znovu oficiálně vyšetřoval událost polský Institut národní paměti. Vyslechl více než sto svědků. Potvrdil, že se událost stala, zahynulo při ní na 340 lidí.
Byla potvrzena aktivní účast etnických Poláků i přítomnost německé policie. Konzervativní polské kruhy ale takový přístup odmítají. Polsko-americký sociolog Jan Tomasz Gross, který věnoval události podrobnou knihu, ale naopak dokazuje, že dva z polských organizátorů akce byli původně agenty NKVD.
Situaci nepomohlo ani vyjádření polského primase Glempa, který sice událost přiznal, ale užil nevhodné přirovnání k palestinskému konfliktu. To kontrastuje s dlouholetým vztahem polského papeže Wojtyly z Wadovic - Jana Pavla II. k podobné tématice.
Jako hlava katolické církve demonstrativně navštívil Osvětim, aby byl pro katolíky ve vztahu k šoa příkladem. Vstoupil jako první papež do synagogy, v Muzeu Holocaustu v jeruzalémském Yad Vašem vyjádřil nejhlubší lítost nad pronásledováním Židů. Řekl o nich, že jsou křesťanům staršími bratry. Dostalo se mu za to na sklonku života mimořádné cti: požehnání židovských rabínů.
O pogromu v Jedwabnem napsal objektivně až Jan Tomasz Gross v knize: "Sousedé" a v pojednání "The Destruction of the Jewish Community in Jedwabne", vydané Princeton University Press, 2001. Dnes vyučuje historii na University Princeton, kde je profesorem na fakultě Normana B. Tomlinsona a přednáší na téma „Válka a společnost".
Dosud stál v Jedwabnem na místě tragédie pomník, který vinu za smrt Židů připisoval gestapu. Později byla zahájena výstavba pomníku nového. Při jeho odhalení, v den 60. výročí pogromu, se prezident Kwašniewski v Jedwabnem omluvil za Poláky za zločin spáchaný na židovském obyvatelstvu.
Vášnivým, brilantním slohem a s nelítostnou průkazností přináší J. T. Gross na světlo také pravdu v další knize pod názvem "Strach", pojednávající tentokrát o pogromu na Židy v Kielcicích v roce 1946, tedy po válce...
Bylo zabito 37 Židů jen proto, že se ztratil osmiletý chlapec Henryk Blasczyk. Když ho policie našla a přivedla domů, vypověděl, že byl zavřen ve sklepě Židem, který na něm chtěl spáchat rituální vraždu a jeho krev měli Židé použít do nekvašeného chleba macesu...
Polská "hilsneriáda" však přinesla ne rituální vraždu dívky Anežky Hrůzové, ale další tří desítky nevinných židovských obětí...
PS: Dovoluji si požádat, aby milé nickovstvo laskavě adresovalo své nadávky přímo panu J. T. Grossovi, jehož fakta z knih "Strach" a "Sousedé" jsem zde pouze prezentoval. Děkuji.
(Další komentáře, glosy a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)
