Politici choří ropnou horečkou, co se jí říká svoboda a demokracie

Řečnická otázka: Co dnešní politici vědí líp, než že po noci přijde den? Že pouze jediná surovina si zaslouží přízvisko „černé zlato“ – ropa. Současný svět bez ní nemůže existovat; téměř všechny potraviny jsou pěstovány za přispění ropy, světová doprava se neobejde bez ropných derivátů, stejně jako je potřebuje i veškeré vyráběné zboží, na výrobu jednoho PC se spotřebuje ropa v množství desetinásobku jeho hmotnosti...

Jakákoli válka od první její těžby v roce 1844 v Kaspickém moři má podtext ropa; název pochází z polštiny a v překladu symbolicky znamená „hnis“. Ropa, zemní plyn a asfalt z povrchových ložisek však byly známy v Mezopotámii již 4 000 let př. Kr. Když královna ze Sáby dávala hádanky Šalamounovi, zeptala se ho: "Co je to? Prach země vyteče jako voda a osvětlí dům." A moudrý král bez váhání odpověděl: "Mumie." V nejlepších dobách jí produkovali až 40 litrů denně, dnes má název ropa a vytěží se jí denně přes sto milionů barelů. Ropa, novodobé prokletí, pro které ve válkách zemřely statisíce lidí; od Iráku a Sýrie, přes Libyi, až mj. po oblast Guinejského zálivu, kam patří Nigérie, Kamerun, Gabon, Republika Kongo, Angola, Rovníková Guinea...

Ozbrojenci z hnutí Islámský stát zajali nedávno na severu Iráku stovky žen a zabili pět set civilistů patřících k náboženské sektě jezídů; americký prezident Barack Obama mezitím trávil s rodinou dovolenou na ostrově Martha's Vineyard u pobřeží Massachusetts. Režisér Steven Spielberg tu natočil film Čelisti. První den zaslouženého odpočinku se šéf Bílého domu věnoval golfu, přičemž odmítl znovu nasazení pozemních sil USA do Iráku; obojí zcela signifikantní k charakteru Spojených států - golf a čelisti... a ropa...  

Jsme svědky farizejství Obamy, Camerona, Sarkozyho, Barossa či Berlusconiho, co Kaddáfího objímali, jak zrádní Jidášové, choří ropnou horečkou, aby ho pak bez mrknutí oka zradili a začali bombardovat. Úlisní zbabělci a bezpáteřná individua. V Libyi se přece nachází více než tři procenta prokázaných světových zásob ropy; vlastnila největší její zásoby ropy v Africe a před zahájením občanské války ji těžila asi 1,6 milionu barelů denně, zhruba dvě procenta světové produkce. Bylo třeba se v těchto místech „zabukovat“, aby byl po ruce i Perský záliv. Kolem něho je přece Írán s více než 10 procenty světových zásob ropy a téměř 16 procenty světových zásob plynu.

Před odletem ze základny USA do Perského zálivu... Snímek Břetislav Olšer

Šlo o americké lobby - Kuvajt, Katar a Sjednocené arabské emiráty, všichni se zhruba sedmi procenty světových ropných zásob. To vše mají USA pod plnou kontrolou. Sídlí tady totiž námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil USA. Pod toto velitelství spadá i oblast Středního východu, Střední Asie a východní Afriky. Řídí Pátou flotilu, která s 15 tisíci muži na palubách kraluje v Perském a Ománském zálivu, Arabském a Rudém moři. Kromě námořníků je ovšem v arabském světě rozmístěno 27 tisíc vojáků Spojených států (bez kontingentu v Iráku) na několika desítkách základen. Vojáci USA jsou tak v 150 zemích světa, nejnověji v Rumunsku, ovšem zatím nebyli v Libyi. Do roku 2011; za vším nehledej ženu, ale ropu; kde se těží, tam musí být po zuby ozbrojení vojáci... http://www.redakcja.mpolska24.pl/6737/holokaust-chrzescijan 

Chorobná posedlost ropou se šíří zkrvaveným světem jako nákaza eboly i nyní. Všichni se smáli, až se za břicha popadali, když Bush mladší pateticky pronesl: „Přinesli jsme svobodu a demokracii iráckému lidu.“ A všem bylo jasné, že šlo o nejfalešnější šifru, za níž se skrývalo pojmenování pro krutý fenomén dvacátého století – ropu. Deset let pak USA v čele s naftařskou firmou Halliburton tehdejšího viceprezidenta Cheneyho drancovaly Irák. Desítky let zpátky si připravovaly živnou půdu. Arabské národy, OPEC a Spojenecké státy poskytly v průběhu války mezi Irákem a Íránem v osmdesátých letech dvacátého století Husajnovi vojenskou pomoc, aby zabránily Íránu ovládnutí ropných polí na Středním východě. Válečné trumfy ropy dál bořily svět.

Třebaže válka skončila nerozhodně, Irák vyšel z konfliktu s velmi dobře vyzbrojenou armádou, která se stala čtvrtou nejsilnější na světě. Nicméně Irák se finanční podporou sousedních arabských zemí velmi zadlužil. Husajn viděl řešení v Kuvajtu. Anektováním sousední země mohl Husajn zrušit své dluhy vůči této zemi a zároveň získat bohatá ropná pole a přístavy v Perském zálivu. Počátkem roku 1990 Husajn prohlásil Kuvajt iráckou provincií a začal shromažďovat svojí armádu podél hranice. Po několika týdnech ignorování výhrůžek vtrhla Husajnova vojska do Kuvajtu a 2. až 3. srpna zemi obsadila, na což čekala US army, aby zahájila operaci Pouštní bouře. Husajn byl z Kuvajtu vyhnán až do Bagdádu, kde ho měli Američané na „lopatě“, ale nechali ho jít, přestože slíbili Kurdům za pomoc jejich vlastní stát Kurdistán. Naopak Husajn použil ve své vlastní zemi bojový plyn proti kurdským povstalcům a na 20 tisíc jich zabil.

Opět v hlavní roli ropa a její kralování nad životy nevinných lidí pokračuje; kurdská regionální vláda v Iráku v současné době produkuje 125 000 barelu ropy denně a plánuje navýšit do konce roku kapacitu na 400 000 a to i přesto, že irácká vláda prohlásila, že zažaluje každého, kdo si v Turecku od Kurdů ropu koupí. Kurdové tvrdí, že si těžbou a prodejem ropy pouze kompenzují peněžní toky, které jim dluží centrální irácká vláda. Kurdové byli schopni minulý měsíc získat kontrolu nad dalšími dvěma ropnými poli blízko města Kirkuk. U toho samého města, k němuž se vztahuje nejstarší bajka o ropě. Plútarchos zaznamenává, jak 331 př. Kr. hořící černá tekutina a zemní plyn v právě Kirkúku zapůsobil na Alexandra Velikého.

Mobilní teroristé Islámského státu... Reuters...

A zatímco ve značné části Iráku se bojovalo, Kurdové nedávno bez jediného výstřelu obsadili Kirkúk, ze kterého irácká armáda před IS prchla. Téměř milionový Kirkúk považují Kurdové za své přirozené hlavní město, někdy je označován za kurdský Jeruzalém, a v jeho okolí jsou rozsáhlá naleziště ropy. Imaginárnímu Kurdistánu stačil jeden týden, aby získal téměř sto milionů dolarů za svůj první vývoz ropy přes sousední Turecko, tedy mimo kontrolu bagdádské vlády. Kurdové doufají, že se stanou bohatou ropnou velmocí - i díky tomu, že kvůli bojům v Iráku cena ropy roste, až se opět dostala nad 114 dolarů za barel, což je okolo devítiměsíčního maxima. Problémem je ale vztah s Tureckem. Ankara se obává, že pokud skutečně vznikne syrský nezávislý Kurdistán, zhruba 11 milionů tureckých Kurdů se k němu může chtít připojit. Proto je odpůrcem kurdské nezávislosti a v minulosti proti Kurdům použila i armádu.

Uběhlo již čtvrt století a po deseti letech teroristé Islámské státu (IS) se asi dál budou roztahovat v Iráku a Sýrii; druhá největší armáda v NATO, patřící Turecku, má jasno v tom, že mu víc než na porážce IS záleží na tom, aby se Kurdové nezařídili jen sami pro sebe. Kurdský národ má opět, už asi potřetí, slíbeno, že když pomůže Spojeným státům porazit Islámský stát, získají konečně svůj Kurdistán. A to Turky děsí, vlastně je děsí možná ztráta ropných polí, odmítají Kurdům pomáhat zbraněmi a nemíní povolit Američanům přistávat na jejich letištích letadlům, co mají odlehčit Kurdům v tom, že budou bombardovat teroristy v Iráku. Proto je kurdské město na syrském území Kabani v moci Islámského státu a islamisté ho přejmenovali na Ajn Arab - Studna Arabů, resp. na Ajn Islám - Studna islámu...

Pokud se Turci přece jen zapojí do bojů o ropu, je v šachové partii, říkejme ji simultánka, hrobka šáha Sulejmana, jehož vnuk Osman se stal zakladatelem Osmanské říše, je jedinou tureckou výsostnou enklávou na území Sýrie. Sedm set let stará hrobka by právě mohla rozhodnout o zapojení Turecka do boje proti radikálům z Islámského státu. Staronový prezident Erdogan, co netaktně hovořil o stovkách zahynulých hornících, se nechal slyšet, že hrobku rozhodně chce bránit; leží, asi třicet  kilometrů od Kobani, o něž islamisté vedou boj s tamními Kurdy. Islámský stát se řídí přísným výkladem Koránu a považuje uctívání hrobek za modloslužbu. V Sýrii proto radikálové zničili již několik hrobek a „modlářských“ mešit. 

Odpočíváme! Na Golanech nerušit… Snímek Břetislav Olšer

Loni mně v Turecku dlouze vysvětlovali, že Kurdové jsou v podstatě jen kmenové menšiny, byť celkem tvoří více než 40milionový národ, jediný na světě, který při tomto množství lidí nemá svůj vlastní stát. A Turci běžně podnikali útoky na kurdské vesnice v Iráku, ročně jich ničili až čtyři tisíce, jelikož patřili k nenáviděné organizaci Strany kurdských pracujících (PKK) a Turecko má vážné obavy, že se spojí syrští a turečtí Kurdové a síla jejich nezávislosti bude dělat zásadní potíž.... Zvláště, když bojují s teroristy IS jako lvi, zatímco irácká armáda zbaběle utíká z boje. Turecko se též nemůže chlubit vyrovnaným postojem k těm, co bojují proti Asadovi; s Izraelem jsou Turci na nože, přestože Izraelci mají úhlavní nepřátele v Libanonu, Sýrii a v jejímu spojenci Hizballáhu, světem uznávaným za teroristickou organizaci, tedy kromě Karla Schwarzenberga.

Ještě jako místopředseda české vlády a ministr zahraničí prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro web Times of Israel, že považuje snahu označit Hizballáh (Alláhovu stranu) za teroristickou organizaci za „propagandistickou válku“. „Je to skutečný problém, protože Hizballáh je na jednu stranu vojenskou organizací, která napáchala hodně zla, ať … už na izraelské hranici nebo nyní v Sýrii. Na druhou stranu je to uznávaná politická strana v teoreticky suverénním státě,“ řekl. Skutečnost, že členové Hizballáhu jsou členy libanonské vlády je další komplikací. „Co by měl můj velvyslanec, (pozn. autora - naštěstí už o tom nebude rozhodovat), dělat, když je v Bejrútu a jde na recepci? Říci: ‘Ne ministře, vy jste terorista, s vámi nemluvím’? Toto označení nedává smysl…“

Derviš z Pamukkale... Snímek Břetislav Olšer

Turci mají zlou zkušenost s USA, že se zachovají stejně jako v Afghánistánu, kde udělaly tragický zmatek, k čemuž využívaly Pákistán, stejně jako dnes v boji proti teroristům IS využívají Turecko. Pak se zase sbalí a nechají Turecko stejně jako Pákistán ve velkých problémech; ropa, co se jí říká „svoboda a demokracie pro irácký lid“ opět kraluje...

Inu, nakonec se Turtecko rozhodlo a zaútočilo, ale ne na teroristy, ale na Kurdy; z toho plyne, že ani nejsilnější závislost na drogách a alkoholu nezabila na světě nikdy tolik lidí, co závislost na narkotiku jménem ropa, z jejíž ropné horečky se tvoří gangréna, na níž denně umírají stovky nevinných Iráčanů díky patologické posedlosti psychopatických globálních Halliburtonů touto hnědou až nazelenalou hořlavou směsí uhlovodíků a alkanů... Alibismus Schwarzenberga

Odposlechy Mossadu

Jak Dick Cheney s Halliburtonem

Přišli s frází o demokracii a svobodě

Tři sta mrtvých?

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku