Společnost Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích popírá informaci, že se chystá prodat svoji továrnu a přesunout výrobu do zahraničí. Generální ředitel Vlastislav Bříza jen oznámil, že firma přesune do zahraničí pouze menší část své produkce, většinu bude i nadále vyrábět v Česku.
Vzpomínka na Vietnam...Foto: B. Olšer (2)
Prameny, zjevně nepřesné, uvádějí, že firmu Koh-i-noor založil už v roce 1790 Josef Hardtmuth v Českých Budějovicích. Pravda je však taková, že zmíněný rakouský podnikatel ve zmíněném roce sice založil firmu, ale na výrobu kameniny, a ne v jižních Čechách, ale ve Vídni.
Zde také v roce 1808 postavil novou továrnu na výrobu tužek a kameniny. Teprve v roce 1848 ji přesídlil do Českých Budějovic. Ve hře je však také pražský Koh-i-noor, jehož zakladatelem byli bratři Waldesové.
Ti ale směli používat značku Koh-i-noor jen pro svůj výrobek patentky, nikoliv jako firemní značku. Tak se stalo, že prostě existovaly dvě firmy jednoho názvu, jinak spolu neměli nic společného...
Před 130 lety se 2. července 1876 v Nemyšlu u Tábora narodil Jindřich Waldes. Když mu bylo čtyřiadvacet, založil s mechanikem Hynkem Pucem společnost Waldes a spol. na výrobu drobného kovového zboží.
V malé pražské dílně Jindřicha Waldese tak vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé kovové, ve své době zázraky, nahrazující knoflíky, jsou světovým hitem.
Šlo o tzv. stiskací knoflík. Podstatou vynálezu bylo nahrazení ruční montáže stiskacího knoflíku strojním vkládáním pružiny do jeho pérové části.
Už v roce 1907 začala ve Vršovicích fungovat továrna, která zaměstnávala 300 lidí a brzy se stala největší svého druhu v celém rakouském mocnářství. Když Jindřich Waldes v roce 1909 odkoupil podnik svého konkurenta, firmu Lokesch a spol., ovládl celý domácí trh.
V té době už měl první zahraniční filiálku v Drážďanech, kterou vedl jeho bratr a prokurista Sikmun Waldes. Obchodní jmění jejich firmy činilo v roce 1912 úctyhodných více než 200 000 korun. Ještě před první světovou válkou založil Waldes zahraniční pobočky i ve Varšavě, Paříži, New Yorku a Barceloně.
Jako skvělý obchodník a manažer byl i mecenášem kultury, umění a sportu, vášnivým českým vlastencem, podporoval sokolskou obec, financoval výstavbu památníku Komenského v Naardenu a organizoval česko-židovské hnutí.
Jeho sbírka obrazů čítá na 2300 obrazů a kreseb, Škrétou počínaje, přes Brandla, a Kopeckým či Kupkou konče.
V roce 1939 byl jako Žid zatčen gestapem a odvezen do Buchenwaldu, jeho podniky byly arizovány. V roce 1941 se mu podařilo ze zajetí vykoupit a odplul na Kubu, kde zřejmě v Havaně za podezřelých okolností zemřel
Zbyl však Koh-i-noor a známý reklamní symbol podniku, jímž se stala dívka s patentkou v oku. Nápad tohoto firemního loga vznikl na palubě zaoceánského parníku plujícího roku 1912 do Spojených států.
Tehdy si Waldesova společnice - slečna Elisabeth Coyensová - jen tak v žertu vložila patentku do svého oka, byla vyfotografována a Waldesův přítel, slavný malíř František Kupka, ji v této póze, podle snímku Preissingem rozkresleného námětu, namaloval jako Slečnu s patentkou.
A právě z této Kupkovy abstrakce dotvořil později grafik Vojtěch Preissig firemní logo Koh-i-noor, nazvané podle největšího jihoafrického diamantu na světě se 186 karáty.
V českobudějovickém areálu firmy dnes pracuje přes tisíc zaměstnanců. Koh-i-noor však vyrábí zboží nižších kategorií až v čínském Nanjingu a loni koupil za nezveřejněnou cenu bulharský závod na výrobu fixů a propisovačů.
Po Číně a Bulharsku se nyní největší středoevropský výrobce tužek a pastelek chystá do Vietnamu. Firma tam chce postavit závod na výrobu kaučuku, který by jí pomohl ještě více snížit náklady.
Vzpomínám si, jak jsem se ve vietnamském Vung-tau ubytoval ve slušovickém hotelu Hoa Bin a naslouchal plánům jednoho z manažerů JZD Slušovice, jak kousek od Vung-tau postaví továrnu na zpracování krevet a chobotnic.
Bohužel, plány zůstaly na papíře. Přišlo se totiž na to, že během vietnamsko-americké války byl celý Vietnam nakažen defolianty, jichž letouny US Air Force vypustily během deseti roků přes 70 milionů litrů na rýžová pole, pobřežní vody Jihočínského moře i pralesy ve vnitrozemí. Kdo by neznal Agent Orange, s prudce jedovatým dioxinem...
Slušovice tak vzaly postupem času za své, ale Koh-i-noor, zvláště ten vršovický, pořád žije. Jeho dědicové se však přihlásili o svá práva.
Rozsudek vyřkl Městský soud v Praze. Současným majitelům pražské společnosti Koh-i-noor nařídil, aby vrátili polovinu pozemků pod firmou a vzácné obrazy. Zrušit ho může už jen Nejvyšší soud...
Majitele by měla změnit také slavná Slečna s patentkou, obraz malíře Františka Kupky.
Výši částky, kterou stát Waldesům dluží, nikdo zatím nezná, pohybuje se v řádu miliard.
Byl by "král knoflíků" spokojený...?
(Další komentáře, reportáže a ukázky z knih na webu: http://bretislav-olser.enface.cz)
