Berlusconi, Babiš, Kiska, Porošenko; politici bez střetu zájmů...?

Svět oponou trhnul a máme tady začátek éry politických velkopodnikatelů, kteří si nelámou hlavu se střetem svých zájmů. Forbes by mohl být žebříčkem nejen miliardářů, ale i novodobých vůdců - Berlusconi, Babiš, Kiska, Porošenko...? Voliči už mají dost korupce a sázejí na boháče, co údajně půjdou proti korupci, zatímco jejich političtí předchůdci jen kradli? Čas ukáže, kdo z bossů byznysu v politice bude brzdou korupce nebo naopak ji povýší na novou sofistikovanější úroveň....  

Tento víkend byl tím prvním prezidentským pro Petro Olexijovyče Porošenka, v sobotu inaugurovaného pátého vůdce Ukrajiny. Jeho majetek odhaduje časopis Forbes na úrovni 1 miliarda 600 milionů dolarů. To umožnilo Porošenkovi v roce 2012 obsadit sedmou příčku v žebříčku stovky nejbohatších lidí na Ukrajině. Klíčovým aktivem prezidenta je cukrárenská korporace Roshen. Jeho společnost Ukrprominvest působí v agrosektoru. Kromě podniků na výrobu sladkostí vlastní i televizní 5. kanál, několik automobilových montoven a loděnici. Porošenkovy zájmy se ale nikdy neomezovaly pouze na otázky byznysu.

Za vším v jeho současném politickém životě byla pragmatická boxerská idea Vitalije Klička, co se vzdal kandidatury na prezidenta Ukrajiny a podpořil v prezidentských volebách právě miliardáře Petro Porošenka. Ten mu slíbil v případě svého vítězství místo starosty Kyjeva, což také splnil. Do voleb na rozdíl od Klička vstoupila někdejší ukrajinská premiérka Julija Tymošenková, která odmítla vzdát se své kandidatury ve prospěch oligarchy. Porošenko se těší pověsti muže kompromisu, spíš však převlékače kabátů, říkejme "politického turisty". Poslancem Nejvyšší rady se stal poprvé v roce 1998, a to za sociální demokraty. Nějakou dobu patřil ke straně, která podporovala exprezidenta Leonida Kučmu. To období jsem v Kyjevě prožil na vlastní kůži, jeho karamely byly jedna báseň. O dva roky později založil svou vlastní Stranu ukrajinské solidarity, kterou ale zanechal svému osudu a stanul u zrodu Strany regionů, tedy strany, kterou ještě v únoru reprezentoval nyní svržený prezident Viktor Janukovyč.

V roce 2002 už ale od „regionálů“ přešel do strany Naše Ukrajina pozdějšího „oranžového“ prezidenta Viktora Juščenka. Jakmile ten stanul v čele státu, Porošenko přijal post šéfa Rady národní bezpečnosti a obrany a následně sloužil ve vládě Julije Tymošenkové jako ministr zahraničí. Navzdory ostré kritice na Janukovyčovu adresu kývl na jeho nabídku a v roce 2012 se stal jako miliardový byznysmen ministrem obchodu a ekonomického rozvoje. Střet nestřet zájmů. Aktuálně není Porošenko spojován s žádnou politickou stranou, nicméně je považován za arcinepřítele bývalé „oranžové“ spolubojovnice Julije Tymošenkové. Ale to může mít spíš pozitivní vliv na jeho vládnutí. Střety zájmů jsou v tomto případě údajně paradoxně naopak žádoucí; čím víc vyprodukuje a prodá, tím víc financí také pro Ukrajinu, která na hranici chudoby zcela logicky potřebuje nejbohatší oligarchy, aby ji vytáhli z bryndy. Sladké mámení...

Obchodní orientace evropského velkopodnikatelství, jenž se úspěšně vrhlo na politiku (viz Berlusconi, Babiš, Kiska, Porošenko…), dává mnohým naivkům jistou naději. Petro Olexijovyč Porošenko však určitě představuje něco lepšího, než co ztělesňovala zázračně uzdravená Tymošenková. Veteránka „oranžové revoluce“, z níž v zásadě vzešlo pouhé střídání jedné kleptomanské elity jinou patologicky chamtivou skupinou. Porošenko totiž své podnikání odstartoval na prodeji čokoládových bobů, v 90. letech minulého století skoupil řadu podniků na výrobu sladkostí; dnes mu říkají "čokoládový král", což dokázal také tím, že nejpopulárnější maďarská čokoláda Tibi bude ukrajinská. Za nákupem části jediné maďarské továrny na výrobu čokolád, bonbonů, keksů a oplatek je právě Porošenko. Učinil tak v roce 2012, když už změnil své příjmení poROSHENko na název své firmy ROSHEN.

Ukrajinská společnost Roshen má deset tisíc zaměstnanců, obrat 1,2 miliardy dolarů a vyrábí 450 tisíc tun sladkostí ročně. Akvizicí v Maďarsku tak pronikne na trhy Evropské unie jako vnitřní výrobce, čímž se mu otevřou nové možnosti prodeje i dalšího rozšiřování impéria. Zatím Roshen působí v postsovětských zemích, Německu, USA a Kanadě, dnes už jeho Bonbonetti zase vyváží své produkty do Holandska, Polska, Česka, Slovenska, Mongolska, Německa, Belgie a USA. Ovšem, nic není zadarmo; přišly první sankce Ruska. Obchodní restrikce uvala loni Moskva i na potravinářskou společnost Roshen, údajně kvůli karcinogenům, které obsahovaly její cukrovinky. Podnik musel kvůli ztrátám propustit 400 zaměstnanců. Ale život šel dál a přišla majdanská revoluce a s ní ruské úřady zabraly 20. března 2014 Porošenkův závod na výrobu cukrovinek, který leží v západoruském městě Lipeck.

Dnes chce Porošenko pro Ukrajince to nejzákladnější; práci, výplaty a důchody. Když bude vyřešeno tohle, přijdou postupně po těžkém úsilí i ostatní výhody, jež Ukrajinu údajně vrátí zpět k blahobytu, nejen obrazně si osladí svůj život. Avšak Tymošenková se nevzdává; má své působivé motto: „Ideologie je pro mě podružná, moc je vždy na prvním místě..." A dál hlásala, že pokud ve volbách zvítězí právě Porošenko, nezbude než uspořádat třetí Majdan, tedy třetí revoluci, tentokrát proti oligarchii: „Nechci už dál nést zodpovědnost za prohru revoluce,“ prohlásila, „ale jestli si země vybere jiného prezidenta, a já mám vlastně jen jednoho konkurenta, myslím, že nám nezbude než třetí kolo revoluce. Nevidím totiž u něj naději na jakékoli změny. Prostě ty lidi dobře znám.“ Takže, kdy se dočkáme dalšího Majdanu, na němž se budou opět vyžívat ve zločinech neonacisté Pravého sektoru či Banderovci strany Svoboda, když žádný z nich neuspěl v obsazení vládních postů...

Všichni však též znají Tymošenkovou. Šokem byl totiž její rozhovor s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Nestorem Šufryčem. “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi…“ http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr

Pochybnosti však přesto panují kolem Porošenkovy ochoty či schopnosti bojovat s korupcí, tím spíš, že má pevné vazby na oligarchu Dmytra Firtaše. Ten zbohatl na zprostředkovávání prodeje ruského plynu na Ukrajinu, stejně jako Tymošenková, teď ho hledá americká FBI, stejně jako kdysi Tymošenkovou Interpol, a jeho firma RosUrkEnergo je spojována s proslulým mafiánem Semjonem Mogilevičem. Po svržení Janukovyče Firtaš uprchl do Rakouska, kde byl ale na základě amerického zatykače zadržen a nyní čeká na vydání do USA. Vzápětí se objevily zprávy, že Firtaše ve vídeňském vězení už navštívil nejen Porošenko, ale i "dítě sežrané revolucí na Majdanu" Vitalij Kličko. Podaří se jim svého „přítele“ zachránit? A uchovat si přitom svatozář „reformátorů“, kteří vyvedou Ukrajinu z propasti a na cestu k lepším zítřkům a proklamovanému blahobytu?

Sladký folklor Ukrajiny... Snímek Břetislav Olšer

A jsou tu nová fakta, za které je Assange považován za zrádce Spojených států a novináři, kteří o tom napsali, mají sice Pulitzerovu cenu, ale i žalobu na krku. Nový ukrajinský vůdce Porošenko je starý známý vlády Spojených států. V depeších amerických diplomatů, zveřejněných serverem WikiLeaks, je o něm stovka zmínek. "Některé vůbec nejsou lichotivé," píše ruský list Kommersant. Velká část negativních charakteristik pochází z let 2006 až 2009. V té době byl Porošenko poslancem strany Naše Ukrajina a v parlamentu vedl výbor pro finance a bankovnictví. Také býval předsedou bankovní rady centrální banky. Zástupkyně velvyslance Sheila Gwaltneyová hlásila 26. května 2006 ministerstvu zahraničí, že Porošenkova pověst "je diskreditována věrohodnými obviněními z korupce", cituje z materiálu Kommersant.

Porošenka, kdysi poradce exprezidenta Juščenka, obviňovala zejména tehdejší premiérka Julija Tymošenková. Kvůli konfliktu s premiérkou a se sněmovnou přišel Porošenko v září 2005 o funkci šéfa prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany. Americký velvyslanec v Kyjevě John Herbst v depeši z 16. února 2006 označoval Porošenka za "oligarchu, který se sám zostudil". O týden později jej nový šéf ambasády William Taylor popsal jako "krajně neoblíbeného politika, který se těší široké podpoře vůdců strany kvůli své předchozí podnikatelské a organizační činnosti".

A ještě o měsíc později Taylor psal, že strana Naše Ukrajina mohla jít do voleb s mladými kandidáty, ale místo toho "se řídila radou zdiskreditovaného oligarchy Porošenka, který se stal ztělesněním všech slabin této strany". V řadě diplomatických depeší se píše o nepřátelství mezi Porošenkem a Tymošenkovou. V jedné se cituje i Porošenkova charakteristika jeho úhlavní sokyně: "Nelze jí důvěřovat, je bezzásadová a neupřímná". Samozřejmě, že jde o slova nadmíru pravdivá. V další depeši se praví, že Porošenko "je schopen krajních kroků v konfliktu s Tymošenkovou - nezastaví se před ničím, aby se jí pomstil za to, že jej veřejně obvinila z korupce". (Pomstil se jí tím, že ji letos drtivě už v prvním kole porazil.) Od roku 2009, kdy se Porošenko stal ministrem zahraničí, se američtí diplomaté o politikovi zmiňují pozitivněji. V depeši z 9. října 2009 jej chargé d'affaires James Pettit popisuje jako "zámožného podnikatele s rozsáhlými politickými styky", který "vybízí k integraci s Evropskou unií a k pragmatičtějším vztahům s Ruskem".

Z dalších depeší amerických diplomatů vyplývá, že právě Porošenko jako šéf ukrajinské diplomacie se snažil, aby se Kyjev příliš nesblížil s Moskvou. V depeši z 9. prosince 2009 se píše, že během jednání výboru NATO - Ukrajina vyzval západní kolegy, aby "kladli odpor jakýmkoliv pokusům Ruska posílit si sféru vlivu či uplatňovat právo veta na snahu Ukrajiny vstoupit do Severoatlantické aliance". O víkendu v Normandii strávil Porošenko ve společnosti Putina za přítomnosti Merkelové asi minutu, přičemž si dokonce na příkaz podali ruce. Že by mu to vrátilo výrobnu cukrovinek v ruském Lipecku, ještě před jejím znárodněním?

Inu, tolik můj kompilát z údajů zveřejněných serverem WikiLeaks. Resumé; máme zde exmagnáta čehokoli italského Berlusconiho, dále majitele 230 českých firem Babiše, poté slovenského lichváře Kisku i dalšího člena Forbesova žebříčku miliardářů - cukráře Porošenka, co se všichni naoko změnili z podnikatelů ve vůdce politických všehoschopností... Quo vadis, světe náš oligarchický...? Lze zachránit bankrotující Ukrajinu?

http://www.ze-sveta.cz/?p=19551

Boj o koryta mezi neonacisty...

Kličko prezidentem nebude…

Story o tom, že kdo nebyl za mřížemi...

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=fCvyjF4qe9g

Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku.