Poprava superzločince; kat Eichmanna Šalom Nagar promluvil...

“Museli tohoto člověka holit, koupat a vodit na záchod. A přitom museli zapomenout na své otce a matky, bratry a sestry, které vězňova zkázonosná mašinérie proměnila v hromádku kostí a popela,” napsal později šéf Mossadu Isser Harel.

Yehuda Bacon ve svém jeruzalémském ateliéru..Foto: B. Olšer (2)

Dne 11. května 1960 večer byl unesen agenty Mossadu důstojník SS Adolf Eichmann. Tehdy čtyřiapadesátiletý “architekt holokaustu”, při kterém zahynulo na šest milionů evropských Židů, žil už deset roků v Jižní Americe se svou ženou. Před 51 lety byl časně po půlnoci na 1. června 1962 oběšen tento strůjce židovského vyvražďování. Byla to jediná poprava v historii Státu Izrael. Šalom Nagar, Jemenec, který ji v zastoupení židovského národa provedl, ještě žije ve čtvrti Cholon na předměstí Tel Avivu. Dokument izraelské televize o jeho životě byl strhující...

Byl vybrán proto, že byl orientální Žid, tedy jeden z těch, který nebyl emočně spjat s holocaustem, v němž nikdo z jeho rodiny nebyl umučen. Pocházel z Jemenu. Také pro Eichmannovo strážení byli vybírání právě tito Židé. Aby proces proběhl bez emocí a zbytečného vzruchu. Trest smrti v podstatě v Izraeli neexistuje, pouze pro ty, kteří se dopustili zločinů na Židech během druhé světové války, resp. v holocaustu. Teprve nedávno Šalom Nagar o své funkci Eichmannova kata promluvil. Tak, jak to slíbil Mossadu… A Chanan Ron mi to prozradil, když mu vypršela lhůta “bobříka mlčení”...

Šalom Nagar, vyučený truhlář, co si dnes přivydělává jako rituální řezník šochet, nyní žije nedaleko bytové zástavby pro důchodce, v níž bydlí i s manželkou Chanan Ron, ostravský Jan Rosembaum, který byl dvacet roků pracovníkem Mossadu. “Jako by byl Mossad založený jen proto, aby byl dopaden vrah miliónů Židů. V Izraeli byl tento čin přivítán s velkým nadšením. Všichni jsme to brali jako velkou satisfakci...” Osmého dubna 1961 stanul jako jediný Čech tváří v tvář Adolfu Eichmannovi bývalý vězeň Osvětimi Yehuda Bacon, dnes izraelský akademický malíř a grafik. Žije v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko prezidentského paláce. Pokud zrovna nepřednáší historii umění v New Yorku, Londýně, Paříži nebo Curychu, tráví klidné chvíle ve svém jeruzalémském ateliéru.

Do Prahy se z koncentráku dostal v květnu pětačtyřicátého. Jako jedno z prvních osvětimských dětí. Do 15. března 1939 žilo v Protektorátu 118 310 českých a moravských Židů, do koncentráků jich bylo posláno přes 81 tisíc, vrátilo se jen necelých deset tisíc.

“V koncentráku jsem nakreslil svůj první portrét vězně Osvětimi. Ten pak svědčil u procesu s Eichmannem. Mám fotografickou paměť, takže jsem měl spoustu dalších kreseb, vystihujících hrůzu lágrů….” připomněl mi Yehuda Bacon, jeden z více než stovky svědků. Jejich výpovědi tvořily přes 300 hodin magnetofonových záznamů z procesu s Eichmannem, který pocházel ze Solingenu v Porýní, kde se narodil 19. března 1906. Původně se živil jako obchodní cestující. V rámci SS se “židovskou otázkou” zabýval již od roku 1934. Jak mi vyprávěl David Raz z kibucu Hachotrim, než bylo ve Wannsé rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky, byl Eichmann pověřen, aby Židy pouze z Evropy vystěhoval. 

“Když jsem se počátkem devětatřicátého dostal do přípravného tábora mladých Židů, někde tuším kolem Blanska, kteří se chystali k odjezdu na Blízký východ. Učili jsme se hlavně práci v zemědělství. Staral se tam o nás Adolf Eichmann. Jo, ten sám Adolf Eichmann, který nechal potom vyvraždit milióny Židů. Zpočátku měl totiž za úkol se jen zbavit Židů jejich vystěhováním z Třetí říše, takže mu bylo dobré každé území, jen aby zbavil Hitlera nenáviděné méněcenné rasy, jen aby nečistá židovská rasa nějak nakazila árijského nadčlověka,” sarkasticky se směje David Raz.

“Když jsme měli málo jídla, tak hned křičel, že nám mají dát každý den maso. Že musíme být silní, protože budeme budovat svoji novou zemi. Čtrnáct dnů před vypuknutím druhé světové války jsem tak přistál 15. srpna 1939 u břehů Palestiny,” povzdechl si David Raz. “Nemohl jsem se v Evropě spoléhat na ohleduplnost, tak jsem se vystěhoval.”

V květnu 1945 se Eichmann ocitl po odjezdu z Prahy, kde žil ve vile na Ořechovce pod cizím jménem, v americkém zajateckém táboře, odkud „uprchl“. S manželkou Veronikou, rozenou Lieblovou, se ukryl na rakouském venkově. S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s cestovním pasem, který mu na falešné jméno Ricardo Klement vystavil Červený kříž v italském Janově, odjel v roce 1950 lodí do Argentiny, jejíž prezident s manželkou zbohatl na nacistických úplatcích z židovského zlata. Fiktivní Ricardo Klement, jenž se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu a profesí byl mechanik, žil na předměstí Buenos Aires a pracoval v dodavatelské firmě pro automobilku Mercedes, později vlastnil farmu na chov králíků. Manželka Veronika Lieblová s třemi syny za ním přijela v roce 1952. Narodila se v obci Mladé u Českých Budějovic, která je dnes součástí krajského města. Jejími rodiči byli Marie a Matyáš Lieblovi. Marie pocházela z Rožnova p. R.

Izraelská tajná služba Mossad měla v roce 1960 připravený plán rovněž na zadržení obávaného nacistického lékaře z Osvětimi Josefa Mengeleho. V poslední chvíli se však jeho uskutečnění vzdal, protože nechtěl ohrozit zadržení Adolfa Eichmanna, jednoho z autorů tzv. konečného řešení židovské otázky. Napřed se začal zpovídat bývalý agent Mossadu Víktor Ostrovski, (napsal knihu „Lstí a klamem“, v níž odhalil praktiky Mossadu), po něm ve věku 81 let přiznal barvu i Rafi Eitan, současný ministr pro záležitosti důchodců, který se podílel na operaci v Buenos Aires, odkud Eichmanna unesli izraelští agenti. Poskytl interwiu The Jerusalem Post, v němž přiznává:

„Vypátrali a identifikovali jsme Adolfa Eichmanna v Buenos Aires a potom jsme zjistili, že se tam ukrývá i Mengele,” řekl Eitan. Agenti Mossadu vyfotografovali Mengeleho, známého pod přezdívkou Anděl smrti”, který tam žil pod falešnou identitou, a zjistili jeho adresu…” Tehdejší ředitel Mossadu Issar Harel však rozhodl, aby komando zadrželo a do Izraele přepravilo Eichmanna, aby jeho dopadení nebylo v žádném případě ohroženo. Harel nařídil odložit Mengeleho únos na dobu, kdy bude už Eichmann na území židovského státu. Mengele ale zmizel z Buenos Aires a Mossad na určitou dobu jeho stopu ztratili. Jeho stopa „vychladla“. Pátrali po něm v Brazílii i Paraguaji, podařilo se ho najít, vyfotografovat, ale ne zadržet…Tělesné pozůstatky Mengeleho, jenž zemřel v Brazílii v roce 1979, identifikovali prostřednictvím DNA v roce 1992...

Eichmann byl zklamán, že někteří Židé přežili. Když vzpomínal na svou roli v systematickém vyvražďování Židů, vyjádřil jen zklamání, že “nedělal svou práci správně”, napsal Daily Telegraph. Nahrávka rozhovoru vznikla v padesátých letech. Eichmann hovořil se svým známým na předměstí Buenos Aires, tam se přestěhoval v roce 1953. Záznam rozhovoru pořídil nizozemský novinář a bývalý člen Waffen SS Willem Sassen, kterého pozval k sobě domů na skleničku a v uvolněné náladě zavzpomínal. Mrzelo ho, že v “konečném řešení židovské otázky” mohli udělat víc, kdyby pracovali správně.

“Nebyl jsem tím, kdo jen poslouchá a plní rozkazy. Byl jsem součástí myšlenkového procesu. Byl jsem vizionář,” řekl Eichmann Sassenovi. Až šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal poslal z Argentiny veliteli Mossadu Isseru Harelovi pohlednici s textem v němčině: “Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires…“ Mossad tuto tajnou akci po schválení premiérem Davidem ben Gurionem i právníky zahájil v dubnu 1960, kdy přijeli první agenti do Argentiny.

Únos Eichmanna byl proveden 11. května 1960 večer a časově se shodoval s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině, která tehdy slavila 150. výročí nezávislosti. Dalších deset dní byl Eichmann, jenž se ke své totožnosti přiznal, držen v konspirační vile. Eichmann byl po půlnoci na 21. května 1960 v uniformě stevarda izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ propašován na palubu letounu typu Britania a s mezipřistáním v Dakaru odvezen do 15 tisíc kilometrů vzdáleného Izraele. Svoji hypotézu o prozrazení Eichmanna má i historička Jitka Gruntová, která mi mj. řekla:

“Jak jsem si na časové přímce rovnala informace, které tu a tam někomu mezi řádky uklouzly, jak jsem četla celou akci popsanou v pamětech příslušníků Mossadu, vše stále více nasvědčovalo tomu, že to mohl být Schindler, kdo ukázal na Eichmanna,” uvedla Jitka Gruntová. Co podporuje podle ní tuto teorii? Oscar Schindler, který na svém seznamu zachránil na tisíc židovských vězňů z Osvětimi, i Eichmann žili po válce v Argentině. V roce 1958 se Schindler vrátil do Německa a právě odtud získala izraelská tajná služba zprávu o tom, že Eichmann se ukrývá v Argentině pod jménem Ricardo Klement. “Jsem přesvědčena, že i po válce pracoval pro německou zpravodajskou službu. Vůbec není vyloučeno, že Schindler měl za úkol hledat esesáky,” dodává.

“Když jsem byl vámi vyzván, pane prezidente, abych dal jasnou odpověď, musím odpovědět, že považuji vraždu, toto ničení a vyhlazování Židů, za jeden z nejvážnějších zločinů v historii lidstva…” snažil se Eichmann působit na soudní tribunál, aby nedostal oprátku. O vyhlazování, a to jak zastřelením prováděným Einsatzgruppen, tak o otrávení buď výfukovými plyny v autech, nebo v plynových komorách, věděl naprosto jistě. U soudu tvrdil, že jedinou volbou k nesplnění rozkazu byla sebevražda.

“Stále si vzpomínám, že když jsem uviděl pece krematoria, podlomila se mi kolena. Musel jsem myslet na něco jiného. Dělám to vždycky, když s něčím nesouhlasím, abych přestal na to myslet. Budete se smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého, narozeného z Marie Panny, který trpěl pod pontským Pilátem. Nikdy jsem nebyl antisemita, nýbrž jsem byl nacionalista…” Eichmann zopakoval během procesu několikrát drzé nesmysly, aby prokázal svoji údajnou nevinu, jelikož pouze plnil rozkazy…

“Měl jsem smůlu, že jsem byl chycen pro tyto ukrutnosti. Ale tyto hrozné činy nebylo to, co jsem chtěl, aby se stalo. Nebyla to moje vůle zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora zabít Žida plynem nebo ho zastřelit, udělal bych to. Vykonal bych rozkaz…”

O milost požádal izraelského prezidenta Jicchaka ben Zviho sám Eichmann i řada dalších osobností. Ben Zvi to 31. května 1961 odmítl a Eichmannově manželce Veronice napsal pasáž z biblické První knihy Samuelovy: "Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy." Když ho vedli 1. června 1962 na popravu, byl přítomen i Rafi Eitan, velitel úspěšné akce Mossadu. Eichmann se po vypití několika deci červeného vína na Eitana podíval a německy mu řekl:

“Doufám, že vy všichni půjdete brzy za mnou…!” Na popravišti pak zvolal: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha." 

Také Eichmann měl své žáky. Jedním z nich  byl Alois Brunner, jenž patřil mezi nacisty, kteří měli na svých rukou nejvíce krve. Organizoval deportace Židů do vyhlazovacích táborů, několik z nich také řídil. Na svědomí má život nejméně 140 tisíc Židů, zejména z Vídně, Berlína, Francie, Slovenska a řecké Soluně. Alois Brunner řekl: „Kdybych mohl, udělal bych to znovu…“ V říjnu 1985 poskytl v Sýrii rozhovor německému časopisu Bunte, ve kterém nevyjádřil sebemenší lítost nad svými činy. Řekl: "Židé si zasluhovali zemřít. Byl to odpad. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé." O dva roky později rakouskému listu Kronen Zeitung přiznal: "Buďte rádi, že jsem vyčistil krásnou Vídeň od Židů."

Po skončení druhé světové války se mu podařilo uniknout před spravedlností, napomohly mu k tomu konexe na vysokých místech. Nejvíce vděčil někdejšímu nacistickému generálovi Reinhardu Gehlenovi, který se po válce stal hlavou západoněmecké zpravodajské služby, bývalému členovi SS a poválečnému poslanci CDU Rudolfovi Vogel či dalšímu "esesákovi " a kamarádovi z pařížských dob Georgovi Fischerovi. Od něj dostal Bunner v roce 1954 pas na jméno právě Georg Fischer, se kterým se přes Egypt dostal do Sýrie… Protinacistickým bojovníkům se ztratil z dohledu a dodnes se neví, kdy a zda vůbec zemřel…

Eichmann byl v noci z 31. května na 1. června 1962 popraven. Smyčku mu na krk navlékl Šalom Nagar. Eichmannův  popel byl rozptýlen v zálivu nedaleko Jaffy, kam ho dopravilo na lodi speciální komando, k potěše hejna tamních kormoránů.

Inu, sto mrtvých je katastrofa, milion mrtvých je jen statistika... Eichmannovo krédo, jež řekl v roce 1944 ve štábu v budapeštském hotelu Mejestic, kde se rozhodovalo o transportech maďarských Židů.... http://www.youtube.com/watch?v=Qtf5sI-duqA

Píchli mu drogu a jako opilého stevarda ho propašovali do letadla

Jméno, jež bude provždy vyvolávat vzpomínku na válku a smrt…

http://zpravy.idnes.cz/izraelsky-agent-jak-jsme-dostali-strujce-holokaustu-eichmanna-p7o-/kavarna.aspx?c=A090427_115247_kavarna_bos

Osvětimský recept kuchaře Hanse Lipschise na “výživnou zelňačku”…?

Boží mlýny melou pomalu aneb Osvětimští “bachaři” před soudem…

http://zpravy.idnes.cz/nacisticky-doktor-smrt-pry-doziva-v-chile-zide-nabizeji-sedm-milionu-1je-/zahranicni.aspx?c=A080709_090848_zahranicni_tha

 
 
Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=10000053041104