Vzali "egyptský Tuzex" útokem a utratili 480 milionů dolarů

Ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům.

Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel, obezřetně jsem se napřed ohlédl, jestli mě nevidí nějaký izraelský voják či podezřelý civilista a oslovil pan Abu Hassana.

Když jsem pak vyšel, měl jsem jízdenku. Odjezd ráno v šest, cíl Gaza Strip a cena propagandistických 130 šekelů (NIS - nový izraelský šekel, platící ve státě Izrael a Palestinské autonomii). Kdybych chtěl do uprchlického tábora na Západním břehu Jordánu, stálo by mě to na půl dne pouhých 35 NIS, půlden v Jerichu by vyšel na 50 NIS, celodenní výlet do Hebronu byl za 60 NIS a do Ramallahu a Nablusu o třicet šekelů víc.

Nekup to. Čtyři a půl šekelu byl jeden USD. Nevěřil jsem, že se někam pojede a pokud ano, čekal jsem, že někdo zaklepe na dveře mého pokoje v ortodoxním židovském hotelu Centrum na pokraji jeruzalémské čtvrti Mea´shearim a vezme mi cestovní doklady.

Nikdo však nezaklepal a já přesně v šest v přísném utajení před svými kolegy seděl v klimatizovaném autobuse, z větší poloviny obsazeném americkými a německými turisty, a vydal se na několikahodinovou pouštní cestu do Pásma Gazy. Oběd, chutný chumus s čerstvou pitou, papričkami a olivami byl v Kan Zaman Restaurant s 10procentní slevou.

Přes zpomalovací a ostnatým pletivem obehnané kontrolní stanoviště nás zběžně prohlédli izraelští vojáci s automaty M16 i jejich palestinské protějšky s Kalašnikovy. Udivilo mě, že všichni užívají společnou místnost v malé stavební buňce, nad níž vedle sebe vlály izarelská a palestinská vlajka. Na chvíli jsem měl dojem, že jsem na česko-slovenském hraničním přechodu. Jen na chvíli, než mi před objektivem fotoaparátu výhružně zašermovala hlaveň ostře nabité zbraně.

Palestinci nám téměř nevěnovali pozornost. Nedovedli si asi představit, že by někdo z těch zbabělých bezvěrců měl kolem pasu ovázaný dynamit s detonátorem. Gaza je většinou špína špín, město mnoíhých povalečů; jen asi třicet tisíc Palestinců poctivě každé ráno odjíždí do Izraele za prací. Část žije v uprchlických táborech, které jsou spíš Potěmkinskou vesnicí, a mají co jist, pít, kouřit a do čeho se oblékat. Všude jsou televizní antény a spousta vděčných diváků. Před půl stoletím jich sem uprchlo z Izraele ani ne 700 tisíc, dnes je jich třikrát tolik a všichni se chtějí mermomocí vrátit do své svaté islámské země...

Jsou trumfem v rukách Hamásu a arabského světa, jímž útočí na na bezmocnou hru izraelského satana a okupanta. Kromě Jordánska a Egypta je nikdo z více než dvaadvaceti států Ligy arabských zemí nesmí přijmout. Kdyby si ropní magnáti OPEC odpustili pouhý denní zisk za prodej své ropy a darovali ho těmto uprchlíkům, mohla by každá jejich rodina už dávno mít vilu i s bazénem...

Děti dál běhají venku s dárky od svých otců a dědů. Makety vest s náložemi jakoby trhavin jsou velkým hitem. Chodí také do školy, kde před každým vyučováním zpívají o tom, že je třeba prolévat krev za Jeruzalém. Na školních chodbám jsou fotografie jejich spolužáků - mučedníků, kteří spáchali sebevražedný atentát. Jsou to hrdinové, jen se neví, co budou v ráji dělat. Ve dvanácti nezletilých letech by ještě neměli podle Koránu obcovat s černookými huriskami.

"Slyšíte svist kamenů?
Je to hlas hněvu.
Drobné dlaně nesou kameny,
dávající vyzvání útočníkům.
Je tam i mučedník Muhammed,
všichni ho vidí, otec ho chrání,
matka vidí jeho smrt.
Jeho krev vyzývá ke svaté válce.
Dáme krev i života za Jeruzalém..."

Tak si zpívají pod taktovkou svých učitelek o svém spolužákovi, který se stal obětí střelby v Ramalláhu. Svist kamenů, arabsky intifáda - vzpoura kamení. A čekají, kdy bude rozpoutána další intifáda. Už třetí.

A kde berou peníze na oblečení či učebnice a svačiny, když jejich nezaměstnaní rodiče mají asi dolar na den? Mají přece Evropskou unii a satana USA. Nemalé finanční sumy byly cílem jednodenní dárcovské konference. Palestinci během ní získali od západních zemí příslib darů ve výši až 7,4 miliardy dolarů, jež by měly být použity na realizaci snu palestinské samosprávy o Palestinském státu.

Nejvíce peněz věnuje Evropská unie; 650 miliónů dolarů. Následují Spojené státy s 555 miliony dolarů a Saúdská Arábie s 500 miliony dolarů. Velká Británie slíbila poskytnout 490 miliónů dolarů, Francie v příštích třech letech 300 miliónů a Německo ve stejné době 290 miliónů. Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů. Konference v Paříži se účastnili zástupci 68 států a 20 světových organizací.

Americká vláda přislíbila poskytnout dalších 148 milionů dolarů agentuře UNRWA (United Nations Relief and Works Agency), která je součástí systému OSN a poskytuje pomoc Arabům v Judeji, Samaří a Gaze. USA jsou největším samostatným dárcem agentury a peníze jsou dalším příspěvkem k miliardě dolarů, které Palestinské správě darovaly státy Evropské unie. UNRWA uvedla, že peníze jsou určeny pro školy, na potraviny, budování krytů a pracovních míst.

A první miliony dolarů už ke "zbídačelým" lokálním Arabům dorazily, bylo třeba si nakoupit pořádné zásoby. Kde jinde, než v Egyptě...

Statisíce Palestinců proto pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území. Neznámá skupina v noci u ochranné zdi u Rafáhu, jediného hraničního přechodu mezi Pásmem Gaza a Egyptem, odpálila sedmnáct bomb a způsobila v zátarasech trhliny, kterými se davy Palestinců vydaly do Egypta nakoupit zboží, které se na jejich území v důsledku sankcí za kakety kassam na Sderot ze strany Izraele nedostává. Český Tuzex v egyptském provedení. Jen se nenakupuje za bony.

Palestinci se vraceli s taškami plnými jídla a cigaret a plastovými nádobami s benzínem. Pak se vydali na další nákupní výlet - bylo třeba ještě magnetofony, pneumatiky či pytle s cementem. Pásmo Gazy, které je od června 2007 pod kontrolou teroristického hnutí Hamás, nyní dostává většinu elektřiny z Izraele. Energetická závislost na Izraeli se projevila při současných sankcích, které Izrael na Gazu uvalil v lednu 2008, aby donutil Hamás zastavit raketové ostřelování negevských izraelských obcí a měst. Z celkem sedmnácti tras vysokého napětí v Gaze jich deset jde z Izraele.

Egyptský Tuzex prostě jel na plné obrátky. Představitelé sinajského města Al Ariš oznámili, že gazanští Arabové ve městě od prolomení hranice utratili na 480 milionů dolarů, tj. okolo 8,6 miliardy korun. Měli z čeho rozhazovat, jejich západní satanové se totiž praštili přes své kapsy a prkenice. Odhaduje se, že do Egypta během tří březnových týdnů přišlo z Gazy 700.000 lidí, což je polovina obyvatel Pásma.

Většina útraty byla za stavební materiál, zejména cement. Jeho cena v Al Aríši vzrostla ze 430 egyptských liber za tunu na 1.200 liber. Obyvatelé Sinaje už začali dávat najevo svoje rozhořčení z extrémního růstu cen, způsobeného omezeným množstvím zboží a přílivem Arabů z Gazy. Vypukly jejich střety se sinajskými Beduíny, kteří se pokusili vyhnat gazanské Araby ze svých měst.

Izraelské ministerstvo zahraničí zveřejnilo měsíční zprávu, shrnující počet případů, kdy byly otevřeny přechody do Gazy, a množství zboží, které tam bylo doručeno. Všechny dodávky jsou koordinovány s Koordinační jednotkou vládních aktivit na teritoriích (Coordination Unit for Government Activities in the Territories, COGAT) ministerstva obrany.

Za měsíc březen 2008 projelo přes přechod Sufa 7 151 nákladních aut s potravinami a zbožím, přes přechod Karni to bylo 8.008 nákladních aut s různým obilím; přechod Kerem Šalom zaznamenal 502 nákladních aut s potravinami a zbožím a přechod Nahal Oz skoro sedm milionů litrů paliva, včetně 3.394 tun topné nafty Navíc přes hranici bylo do Izraele převezeno 25 palestinských Arabů z Gazy k specializované léčbě v izraelských nemocnicích.