Pro pseudožurnalisty; JUDr. Studnička nebyl podřezán jako podsvinče

Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miloslav Studnička byl nalezen s podříznutým hrdlem jako podsvinče ve své chatě. Oznámila česká média. Jako rádio Jerevan. Nebyl ovšem nalezen na chatě, ale ve svém domku ve Frenštátě p. R., a nebyl podříznut jako podsvinče, ale podle pitvy zemřel na embolii po nešťastném poranění krční žíly.

Matka popálení Natalky u Studničkova soudu...Foto: B. Olšer (2)

Vody do ohně přilil i ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Martin Hollý, možná ne záměrně, který na rozdíl od policie ví už nyní, že nemusí pracovat se třemi variantami - vraždou, sebevraždou nebo nešťastným úmrtím.... „Způsob, jakým byl Studnička zabit, je spíš afektivní. Odstranění hlavy a silné krvácení je spíše primitivním způsobem zabití. Není to v našich kruzích nic rituálního, spíš jde o afektivní a pudové jednání,“ vysvětlil, aniž by bral v potaz výsledky pitvy. Ta ukázala, že rána na krku byla plytká, tedy rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o násilné podříznutí jeho hrdla...

Pan doktor Studnička byl samotář, který se věnoval především svým soudním kauzám, zbylo jich po něm rozpracovaných celkem čtrnáct, a asi dvaceti jezevčíkům. Znali jsme se od roku 1989, kdy jsem pro Moravskoslezský den připravoval rubriku Ze soudních síní. To jsem už měl v ruce seznamy bývalých členů KSČ, kteří před sametem soudili. JUDr. Studnička na nich nebyl.

Také jsem od svého spolužáka Petra Cibulky dostal Seznamy StB, ani v nich soudce nefiguroval. Navíc jeho bratr Vladimír Studnička je skvělým hudebním režisérem Českého rozhlasu v Ostravě, kde mj. spolupracuje s jedinečným českým folkloristou a zakladatelem světoznámé cimbálové muziky Technik Jankem Rokytou..

Jednou jsem Miloslavu Studničkovi řekl, že jsem nikdy jako novinář nebyl v žádné politické straně, abych působil co nejvíc nezávisle, vlídně se na mě podíval, nic na to neřekl, jen si myslel své. A cítil jsem, že mi pranic nevěří a má slova bere jen jako pózu… Byla to přitom pouze má reakce na jeho konstatování, že se snaží být jen „on a spravedlnost“, tedy nic jiného, čím by se rozptyloval nebo co by ho vtáhlo do neobjektivních sfér…

Ovšem i v této oblasti máme „znalce“. Jeden z nich napsal: …Není ještě tak dávno, když tento soudruh sídlil ve třetím patře budovy Krajského soudu v Ostravě v kanceláři č. 154 a byl ve styku s orgány StB a stranickými funkcionáři KSČ prostřednictvím telefonu s číslem 382…“

V letech 2007 až 2011 jsem měl pauzu zaviněnou mozkovou příhodou, Tak jsem se s předsedou senátu Studničkou znovu setkal až při procesu s vítkovskými gaunery. Seděl jsem v soudní síni Krajského soudu v Ostravě a zíral. Návrat po šesti letech. Dokonce jsem si sedl omylem na lavici obžalovaných. Zatrnulo mi. Z toho místa se šlo přímo do basy na dvacet a víc roků.

Státní zástupkyně Brigita Bilíková pro Davida Vaculíka, Václava Cojocaru a Jaromíra Lukeše navrhla výjimečný trest od 15 do 20 let. Pro Iva Müllera chtěla trest na horní hranici základní sazby, protože se poškozeným omluvil a se soudem spolupracoval. Jak uvedla, čtveřice, která se údajně prokazatelně hlásí k neonacistickému hnutí, povýšila svůj rasově motivovaný čin na ideologický záměr a své hnutí tak patřičně zviditelnit.

Čtveřice v noci z 18. na 19 dubna 2009 ve Vítkově zaútočila na dům romské rodiny třemi zápalnými lahvemi. Při incidentu byli zraněni tři lidé z osmi, nejvážněji tehdy dvouletá Natálka, která musela po popáleninách zhruba dvou třetin svého těla prodělat asi dvacet složitých operací. Rodina se po vypálení jejich domu přestěhovala do náhradního bydlení v Budišově nad Budišovkou, které pořídila z peněz získaných veřejnou sbírkou. Obhájci obžalovaných v průběhu soudu operovali s verzí, že čtveřice útočníků považovala dům za neobydlený.

Pozoroval jsem lidi v soudním sále. Napětí, nervozita a novinářské vzrušení, očekávání další senzace. Několik televizních štábů, dvě desítky fotoreportérů. Skvělí obhájci, urputná až demagogická obžaloba mladičké a půvabné státní zástupkyně, puntičkářský předseda senátu, známý svoji důsledností. Chodil jsem do toho sálu č. 7 skoro čtvrt století. Nepamatuji si, že by JUDr. Miloslav Studnička někdy vynesl rozsudek nižší, než navrhoval žalobce.  Dvaadvacet let ve vězení s ostrahou proto dostal jak Jaromír Lukeš a David Vaculík, který odmítal výpověď i psychologické vyšetření, tak Ivo Müller, jenž celý čin popsal a svého činu litoval. Václav Cojocaru dostal o dva roky méně.

Když jsem se po procesu zeptal tehdy třiašedesátiletého JUDr. Studničky, proč tak vysoké tresty, odpověděl lakonicky: „Neexistovaly polehčující okolnosti…“ Je nutno dodat, že soudce Studnička, jenž se v roce 1973 stal soudcem u Okresního soudu ve Frýdku-Místku a o sedm let později přešel ke Krajskému soudu v Ostravě, neměl média příliš v oblibě. Nebyl populista a nesnášel publicitu, protože věděl, že novináři si vše vždy přibarví. A věřil, že spravedlnost nesnáší kompromisy…

Jeho krédo bylo: „Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji zvířata…“ A toto své tvrzení prokazoval i tím, že měl doma asi dvacet jezevčíků, o které pečoval a ne, že by po nich řval a týral je. To by spíš aplikoval u souzených, pokud by měl takovou povahu. Těžkých zločinců mu prošly za 32 let v Ostravě trestními spisy desítky a měl pravdu, když říkal, že brutalita kriminality výrazně stoupá.

Na závěr citace z dalšího "objektivního" sdělovacího prostředku:

…“Soudce Studnička byl podle všeho agresivní psychopat. Svoji potlačovanou agresivitu si pak vybíjel na psech, kterým sprostě nadával a tvrdě je trestal. A takový člověk rozhoduje o lidských osudech a životech? Kolik takových agresivních psychopatů se skrývá pod soudcovským talárem v naší justici? Požadavek obsažený v petici za rovnoprávnost rodičů, aby soudci byli voleni občany, tedy rozhodně není od věci. Kdo jiný zná nejlépe uchazeče o funkci soudce, než právě občané, kteří s ním žijí v jednom městě…“ Více zde: http://www.adikia.cz/news/soudce-podivin-skonal-jako-podsvince-s-proriznutym-hrdlem-/

Inu, kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde, třeba i na JUDr. Studničku, o jehož psech veterinář prohlásil, že na nich nebylo spácháno žádné násilí, natož aby byli špatně krmeni… Zaremba věnoval svoji olympijskou medaili šéfovi DSSS Vandasovi…

Pořád rasisticky dokola – kam se ale hrabe Krupka na Vítkov…?

Vítkovští žháři mají na dvaadvacet roků klid od politiků…?

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044