Ano, důchodci si zvyknou i na smrt, poslušná poslankyně Pecková to za svoji apanáž ví… V roce 1994 si otevřela soukromou ambulanci licencovanou pro obory vnitřní lékařství a revmatologie, kde pracuje dodnes. Je třeba škrtat? Penzisté nebudou reptat, jsou zvykáni i na horší věci…
Však on se někdo za naše důchodce pomodlí...Foto: B. Olšer
"Ať se nám to líbí nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Já to vím, protože s nimi pracuji celý život. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil."
Pan bloger Matějka se svojí slušnou voličskou základnou zbytečně karmově vyšiluje, slova dr. Peckové, jak je řekla ve Sněmovně, jsou na mých stránkách od počátku. Viz odkaz o tři řádky dále... Takže přečtěte a až poté vyšilujte. Hlavně pokud máte roční příjem několik milionů, zatímco "solidarizující se škrty" důchodci zaplatí nájem a nemají málem na chleba, ani jak naplnit svoji duši... A pak jen zbytečně vyšilují...
http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/038schuz/s038095.htm
Tato slova poslankyně TOP 09 Gabriely Peckové najdou své místo mezi oslnivými výroky, co budou jednou vytesány zlatým písmem na náhrobky ožebračovaných důchodců. Její peněženky se to netýká; jen poslanecké náhrady za rok 2011 u ní činily 1 352 681,00 Kč, za měsíc 112 723 Kč... Náhrady mj. znamenají; pronájem poslanecké kanceláře a její vybavení, služby asistentů, telefon, internet, administrativní a odborné práce... To vše z peněz daňových poplatníků. Není divu, že se za slova Peckové okamžitě předseda poslaneckého klubu TOP 09 s STAN Petr Gazdík všem a hlavně důchodcům omluvili. Kdo tedy vyšiluje víc - Matějka nebo Gazdík...?
Možná si paní doktorka neuvědomila, že jako těžká milionářka, která si ke svému poslaneckému platu s náhradami každoročně připočítá i penízky za soukromou ordinaci, promluvila hlasem těch, kteří mohli za holocaust. Je velmi trapné, když žena, co nemusí přemýšlet, jak sežene jídlo a co je to bída, svými výroky navozuje atmosféru utrpení osob ve válečném stavu, které byly nuceny se podřídit zvůli jiných. U Tel Avivu v Ramat Hasharon našla nový domov Chana Ringová z Českého Těšína. Říká, že na své vzpomínky nemůže nikdy zapomenout.
„Jednoho dne před naší školou v Českém Těšíně zastavil přepychový automobil, z něhož vystoupili dva dokonale oblečení Němci. Viděla jsem je oknem, ale nic zlého jsem netušila. Potrpěli si na eleganci i během své špinavé práce. Najednou se objevili v naší třídě, chvíli mluvili s paní učitelkou, která nám potom vystrašeně oznámila, že jako židovské děti už nesmíme do školy chodit. Byli jsme vykázáni ven…“
Proti podobným příkazům, jaké malá Hanka zažila ve své třídě, se nebylo možné odvolat, ani podat stížnost k soudu, žalobu na porušování lidských práv. Nikdo se Židů nezastal. Byla to zbabělost, strach, nebo snad vypočítavost, jak lehce nabýt židovský majetek? Židé, jako naši důchodci dnes, byli zkrátka zvyklí, že se s nimi takto jednalo.
V Osvětimi se dostala na seznam zaměstnanců nacisty Oscara Schindlera, který si vybral pro svoji továrnu vězněné Židy. Chana i s maminkou a otcem byli mezi nimi. Seznam pro ně znamenal život. Holt, nacista a ještě se soukromým byznysem...
„Mám také utkvělý strach z hladu. Moc si vážím jídla. Proto máme kočky. Aby se nikdy žádný pokrm nevyhodil do popelnice. A moji synové si zvykli na samé mlsnoty, takže když je jen chleba, nudle nebo máslo a ovoce, tak křičí - jak to, že není nic k jídlu. To mě vždycky rozčílí. Vím, co pro mne znamenal kus chleba. Tak jim říkám: Když je v domě chléb, vždycky je co jíst…“ říká paní Chana Ringová-Rožanská.
(Proč do toho tahám nacismus? Já to nezačal, nacismus - to bylo válečné období, které jsem nepřipomenul já, ale paní Pecková. Proč sem paní doktorka tahá nacimus...? Hodně Židů se narodilo během války a komunistickým režimem byli antisemicky vyštváni do Palestiny, kde prožívali svůj život v kibucech bez platů...)
Hlad byl, je a bude vždycky nositelem všeho zlého. Zvykli by si naši důchodci i na koncentrák? Určitě. Hlad byl, je a bude krutý. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže. Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem. Čím měl Žid v ústech víc zlatých zubů, tím mohl déle žít.
Za zlatý zub mohl člověk dostat od kapa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelpazu kulhal, šel do plynu…
Návyk na všechno zlé lze objevit též u Evy Alterové v Jeruzalémě. Zvykla by si i na nové „stěhování“? Určitě, jako každý důchodce. Byty byly vyklizeny, Němci vše rozebrali, od nočníků, přes nábytek, koberce, příbory, šperky, obrazy i vařečky. Židé museli za svými „nečistými” spoluobčany do Terezína. Rodinu Evy nevyjímaje. Včetně strýce. Už ani protekce nepomohla. Ale opět měli štěstí.
“Chodili jsme za zdi Terezína dělat Němcům na pole. Bylo to báječné. Mohla jsem si nakrást brambory, rajčata i zelí. Najednou jsem byla holčička plných tvarů. Dávala jsem si totiž ukořistěné plody do podprsenky, mezi nohy, prostě kam se dalo. Někdy jsem domů přinesla z rajčat rajský protlak. Hlávky zelí jsem vždycky rozřízla a strčila si je do podpaží. Bylo to blaho…” zasnila se. “Otec dostával v pekárně jako plat za každou šichtu půl bochníku chleba. Navíc jsme měli v pokojíku kamna. Maminka byla umělkyně v čachrování. Dokázala cokoli vyměnit za dřevo, uhlí, margarin a jiné potraviny. A pak z toho něčeho dokázala chutně navařit,” vypráví paní Eva, až se sbíhají sliny. Když si dnešní čeští důchodci uvědomí, jak se mají proti Evě Alterové a dalším, sami odevzdají své důchody, aby vláda mohla škrtat...
Inu, roky plynou jako voda. Dnes už je mým přátelům kolem pětaosmdesáti. Říkají, že žijí přesčas. Nic horšího než peklo holocaustu je už prý nemůže potkat. Zvykli si. Nač by si dnes mohli čeští důchodci stěžovat…? Mrtvoly byly okrádány na pásech osvětimských krematorií…
Issová přemluvila bábu, Peake pro změnu přemlouvá baby…
Budou mít důchodci povinnost chodit přes ulici na červenou…?
Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044
