Až zase budete vyvěšovat na radnicích tibetskou vlajku…

Když v roce 1901 přijeli do Tibetu britští studenti, přirovnali tento kout mezi horstvy Himaláje k rozpadajícímu se feudalismu, o který neměl nikdo zájem. Čtyřicet roků bezprizorní Tibeťané trpěli v zanedbaném feudalismu jako otroci několika lámů, kteří doufali, že nikdo nepožádá OSN o nezávislost Tibetu.

Až se po půl století Čína rozhodla vyčistit tento Augiášův chlév, podobný vsetínskému "cikánskému pavlačáku" ve velkém, a přesto si dnes Češi připomínají výročí „okupace“ Tibetu čínskými vojáky vyvěšováním tibetské vlajky... Proč si nepřipomínáme třeba vpád Tibeťanů do Číny, nebo Mongolů či Nepálců do Tibetu? Také britská invaze do Lhasy byla v roce 1903 úspěšná. Britové vyhráli všechna vojenská střetnutí, ke kterým v průběhu invaze došlo. Vzešel z toho dnes pětasedmdesátiletý dalajláma, držitel Nobelovy ceny za mír, žijící od roku 1959 v exilu v Indii, co zkrotl a nepožaduje už nezávislost čínské provincie Tibet. V tibetském muzeu je Dalajlámův vstřícný telegram Mao Ce-tungovi:

Předsedo Mao Ústřední lidové vlády. Tento rok koncem dubna 1951 vyslala místní vláda v Tibetu pět delegátů vybavených plnou mocí vedených Kaloon Ngapoi do Pekingu, aby vedli mírové rozhovory s delegáty jmenovanými Ústřední lidovou vládou. Na bázi přátelství uzavřeli delegáti obou stran 23. května 1951 smlouvu Ústřední lidové vlády a místní vlády v Tibetu o opatřeních k mírovému osvobození Tibetu. Tibetská místní vláda, jakož i církevní a sekulární představitelé jednomyslně podporují tuto smlouvu a pod vedením předsedy Maa a Ústřední lidové vlády budou aktivně podporovat Lidovou osvobozeneckou armádu v Tibetu, aby konsolidovala národní obranu, vyhnala imperialistické vlivy z Tibetu a zabezpečila sjednocení teritoria a suverenitu vlasti. Tímto telegramem Vás o tom informuji. Dalajláma Tibetské místní vlády, 24. října 1951, 24ho 8. měsíce roku zajíce tibetského kalendáře.

Byl jsem v Lhase, v klášterech i v paláci Potála, abych zjistil, že pomluvy o lidských právech jsou jen mýtus mnohých Evropanů, kteří ještě ani nestihli do “své hájené země” přijet. A co netuší, jak vypadá primitivní feudalismus. Lepší je jednou vidět, než stokrát číst. Proč se nezeptat přímo Tibeťanů, jestli se jim líbí Čína? A což tak se zeptat českých Romů, zda se cítí v Česku diskriminovaní...? Co asi odpoví? Nejposvátnější klášter všech Tibeťanů - Džókhang - je běžně nabitý k prasknutí. Tibetským věřícím v rozličná vtělení Buddhy není vstup omezen, proto se jich tisíce modlitebními přískoky na kolenou plíží ke svým Buddhům.

V současnosti hlavní aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a opět se rozvíjejí. Za tímto vzestupem stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila plynulou mandarínskou čínštinu. Roste počet tisíců mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny. Tibetská literatura se rozvíjí společně s tibetskou blogerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely. To vše jsou daná fakta, záměrně “ochránci lidských práv” opomíjena.

Proč nejsou na radnicích Česka vyvěšovány vlajky svobodného Iráku u příležitosti výročí zahájení vylhané války? Dnes je v ČLR pouze na sedm desítek milionů komunistů a zbytek z miliardy a tři sta milionů obyvatel věří ve svá duchovní hodnoty, zejména buddhismus, taoismus, konfucionismus, islám, křesťanství… Z celkového počtu 2 740 000 obyvatel tibetské provincie tvoří Tibeťané asi 93 procent populace; druhou nejvýznamnější etnickou skupinou jsou Chánové, kterých je asi 6 procent. Říše středu se vrací ke své jedinečné minulosti zvané první civilizace světa, velmoc jinu a jangu, Země a Nebe, Moře a Voda, Muž a Žena, Sever a Jih, Dobro a Zlo… Kosmická harmonie… Čína…

Proč se upalují tibetští studenti? Asi proto, že v Tibetu je bezplatné školství na všech úrovních, od základního až vysokoškolské vzdělání. Zatímco ve starém Tibetu nebyly žádné školy, v současnosti má Tibet čtyři univerzity. V zájmu rozvoje tibetského školství zřídila ústřední čínská vláda v roce 1985 v 25 provinciích 67 tříd tibetštiny, poslala na 7 000 učitelů, aby vychovali 10 000 středoškoláků a vysokoškoláků. Vzdělání etnických Tibeťanů je dotováno vládou. Primární a sekundární vzdělání je povinné.

Do roku 2003 bylo v Tibetu zřízeno 1011 škol, včetně 2020 vyučovacích kurzů. Počet posluchačů dosáhl 453 tisíc a skoro 92 procenta tibetských dětí chodí do škol. Počet negramotných se snížil o třetinu od roku 1992, kdy byl uplatněn projekt „Naděje“, který pomáhá chudým školákům znovu chodit do škol. Současně bylo postaveno 180 škol, 36 tisíc chudých školáků se do nich vrátilo. Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky stanoví:

„Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo". Od mírového osvobození Tibetu stále dbá čínská vláda na to, aby se na všech stupních tibetských škol vyučovala, používala a rozvíjela tibetština. V červenci 1987 vypracovala autonomní oblast Tibet studii „Rozhodnutí o studiu, použití a rozvoji tibetského jazyka a písma" a jasně tak byla stanovena stejná váha tibetského a čínského jazyka, přičemž důraz je kladen na princip studia tibetského jazyka a písma. Na tibetských školách se vyučuje v tibetštině a hodiny tibetštiny jsou hlavním studijním předmětem.

Vzdělávací systém spočívá v tom, že studijní materiály od základních škol po školy střední jsou psány v tibetštině, stejně tak jako ostatní doplňkový studijní text. Všechny texty autonomní oblasti a všechna vydaná oznámení, značky na veřejných místech a soudní spisy, jsou psány jak tibetštině, tak v čínštině. Pouze učebnice matematiky, fyziky a chemie jsou jenom v čínštině. Akce s názvem „Město školství" v tibetské Lhase byla oficiálně zahájena 15. února 2011. Starosta Lhasy Duo-ji-ci-zhu uvedl, že uskutečnění akce „Město školství" je novým pokusem rozvoje školství ve velkém měřítku a přispěje k urychlení reforem a rozvoji školství v Lhase a ke zlepšení kvality života lidí. Podle informace projekt „Město školství" zahrnuje sedm malých projektů, včetně střediska pro školení učitelů, výzkumných institutů při tibetské univerzitě.

Lhasa má dnes 250 tisíc obyvatel, žijících v nadmořské výšce kolem 4000 metrů. Na českých webech se můžeme dočíst, že na ostrově Kuma Lingka na řece Kjičhu byl ještě před pár lety park. Dnes prý po něm není ani památky, protože je zastavěný "bytovkami pro Číňany", kteří se do Tibetu stěhují nejrychlejším vlakem na světě, když v roce 2006 postavila ČLR unikátní železničtí spojení Peking-Lhasa. Při návštěvě čtvrti lze v záplavě Číňanů prý spatřit jen dva Tibeťany. Tak jsme se zasmáli... a hurá do dalších bludů.

Tradiční tibetská čtvrť se podle těchto ověřených informací smrskla na méně než pět procent celkové rozlohy. Jeden Tibeťan prý napočítal jen podél hlavní lhaské třídy 238 tanečních klubů, diskoték a karaokových barů. A 658 často skrytých bordelů. Když si ale spočítáte počet bytů na zmíněné hlavní třídě Lhasy, vyjde vám, že vlastně každý druhý je zároveň nevěstincem. Jako vždy; holý nesmysl, který vyprodukoval chudák "diskriminovaný" Tibeťan. Ale pokud si však přečtete matriky na zastupitelstvu ve Lhase, zjistíte, že 93 procent obyvatel tvoří Tibeťané a pouze šest procent jsou etničtí Číňané… Ale to hrdinné vyvěšovače tibetských vlajek na českých radnicích nezajímá. Blahoslavení chudobní duchem…

Rovněž je nezajímá, že ve starém Tibetu před rokem 1951 neexistovaly základní školy v moderním smyslu slova, více než 95 procentům pachtýřům a otrokům bylo odepřeno právo na vzdělání. Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu do vzdělání a v září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol v celé oblasti Tibetu 530 tisíc. V Tibetu tak mají dnes své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců. V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol, po školy vysoké. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity.

V pasteveckých oblastech je uplatňována politika „třech balíčků", jejichž hlavním obsahem jsou „balíček jídla, balíček bydlení a balíček výdajů na studium". Tříbalíčkové fondy každoročně vydají asi za 330 milionů yuanů, cca miliarda Kč. Další významnou položkou tibetského školství jsou školy tibetského buddhismu. Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí.

Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty: Zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, které byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, jež byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichů…

Inu, kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. A těch protitibetských holí je zvláště u českých „ochránců práv svobodného Tibetu“ přehršle. Vůbec jim nevadí, že v Tibetu nikdy nebyli a že Čína, kdysi kolébka lidstva, je dnes nejbohatší zemí planety…

Snímky Břetislav Olšer

Studentka se upálila na protest, že pouze omezili výuku tibetštiny

Čína-země buddhistů, katolíků, muslimů, taoistů a konfucionistů…

Co se to děje? Svět škemrá v Číně. A co lidská práva…?

Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044