Neděle 11. dubna 2021, svátek má Izabela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 11. dubna 2021 Izabela

Duel politických názorů aneb Pan Voltaire by měl radost...

1. 01. 2012 7:20:46
Před časem jsme vedli drsné polemiky s George Novotnym z USA. A když už to vypadalo dosti vulgárně, pořádal jsem pana Novotného, abychom si vše vzájemně vypovídali a vysvětlili si každý svůj názor na politické dění. Poslal jsem otázky, pan George mi odpověděl a byl z toho pro blog iDnes rozhovor. Nyní se role obrátily, George se ptal mě, já odpověděl jemu a byl z toho rozhovor pro blog Lidovek, který nyní následuje...
OSN v New Yorku...
OSN v New Yorku...

George Novotny - Břetislav Olšer

Píše o tom, kterak disident Wolf tvrdí, že zemřelý prezident Václav Havel podepsal spolupráci s StB, že Amerika je původcem téměř všeho zla, ale jeho kritika vychází z přesvědčení - že by jako vyspělá země měla jít příkladem. Vietnam je pro něho "svatý grál" boje za svobodu. Přesto stojí tvrdohlavě proti pomlouvačům Izraele, obdivuje Čínu a téměř každým svým článkem vyvolává bouřlivou diskuzi čtenářů. A tak jsem se na to všechno zeptal .....

George Novotny: Jste autorem několika knih, nesčetného množství článků, máte blog na iDnes kde jich vyšla snad už tisícovka. Máte potřebu se vyjádřit ke všemu co se kolem nás děje. Mnozí vás považují za nebezpečného levičáka, pohrobka komunistické novinařiny z totality. Patřím k těm, který s mnohými vašimi názory nesouhlasí - ale respektuji právo každého člověka říkat co si myslí. Mě spíše zajímá - kterak jste k těmto názorům dospěl a čím jsou podloženy?

Břetislav Olšer: „Neměl jsem možnost vystudovat, proto hodně čtu a hlavně cestuji a vyzvídám na komkoli cokoli. Naslouchat moudrým je pro mě ta pravá vysoká škola. Mám přátele po celém světě, od New Yorku, přes Toronto, Havanu, Johannesburg, Bangkog, Lhasa, Peking, Saigon, Hanoj, Bombaj, celá Evropa a Rusko...Internet je skvělá věc- Můžu být okamžitě, kde chci a vědět, co chci... A pak už spoléhám na svůj selský rozum... Vím, že to nestačí, ale když k tomu přidám svůj dar empatie, tak se občas i trefím do názoru... Své poznatky si konzultuji s posluchači mých přednášek, hodně času strávím psaním komentářů, glos a fejetonů, napsal jsem několik desítek scénářů pro televizi či rozhlas. Tím trénuji své mozkové závity a ve svém poznání jdu stále hlouběji. Dokonce dělám pro jednu regionální televizi pořad Celebrity za humny, kde jsem měl už přes sto hostů. Třeba prof. Bělohradského z Terstu, Kristiána Kodeta, Jardu Wykrenta či prvního Čecha na Everestu Leopolda Sulovského...“

George Novotny: Jste profesí novinář. Jak, kdy a kde k tomu přišel?

Břetislav Olšer: „Jako učitelský ogar z Hovězí jsem měl ručičky jak pan farář, na nichž se bezvadně vyjímaly krvavé mozoly. Tátu ze školství koncem 50. Let vyhodili, protože byl praktikující katolík a nemínil s tím přestat, něco podepsat a někam vstoupit... Miloval jsem tu dobu, jelikož v ní čněli a snadno se rozpoznali zásadoví lidé, co nikdy neucukli a nezradili. Věděli jsme, kdo je kdo. S tátovým “cejchem” jsem přišel do Ostravy, kde havírna živila desetitisíce lidí. Tedy i mě. Ráno jsem vstával ve tři, abych stihl tramvaj na Fifejdy, kde jsem přesedl na trolejbus, co jel až pod Bazaly, odkud jezdil autobus do Havířova. A tam jsem přestoupil na jiný autobus, abych mohl být o půl šesté ráno ve “špinavé kupeli”. Z háku jsem si spustil promaštěné fáračky a své nahaté, novomanželskou postelí provoněné tělíčko, jsem přeměnil v mourovatý a smradlavý organismus. ̈

A tak začínaly mé nejšťastnější okamžiky života, které přicházely s prvním závanem ovzduší, když jsme po šichtě vyjeli klecí z kilometrové hloubky na povrch živí a zdraví. Přežil jsem další šichtu a spěchal na svou únavnou anabázi, abych přijel v podvečer domů, objal svého prvorozeného syna, ženu a prožíval další okamžik nedozírného štěstí. A těšil jsem se na další podvečer, kdy zase přijedu domů, zrychtovaný, jak synkovo polámané kolečko, ale o to víc u vytržení, jak slastná může být taková chvíle lidského blaha. Připadal jsem si jako chlapík, co se mlátil kladivem do prstů na kovadlině, skučel bolestí a tvrdil, že to dělá jen pro slast, jež ho jako velká úleva zalije hned poté, co se mlátit přestane...

Po třech letech jsem se vzepřel sám sobě. Nebudu přece doživotně horník. A co jiného umím? Psát. To jsem se přece naučil už jako dítě předškolního věku. A tak jsem začal psát do závodního časopisu Hlubiňák, pak pro Ostravsko-karvinského horníka... O tvrdé dřině pod zemí, o které se nedalo nic zfalšovat. Až mě „přeložili“ do ostravského Večerníku, odkud mě přetáhl do krajské redakce ČTK Zdeněk Rosenbaum, národně-socialistický rebel z Prahy, který si zde zlepšoval kádrový profil, aby mohl za zpravodaje do Paříže. A když jsem v jedné zprávě napsal, že při povodních pomáhali dočasně u nás pobývající sovětští vojáci, měl jsem vystaráno. Kde bych měl jako nestraník šanci se udržet? Vystřídal jsem tucet profesí A tátova vzdorující povaha byla ve mně. Tak mě ale objevili vojáci, že neplním desetiletou smlouvu brigádníka. Proto jsem přešel do Vědecko-výzkumného uhelného ústavu v Ostravě-Radvanicích. I to bylo málo pro člověka, který se zavázal deset roků makat pod zemí. Tak šupem do Ostravsko-karvinského horníka. Abych byl alespoň občas v podzemí OKD. Vydržel jsem v něm osm roků... Až do roku 1989... Člověk se SVVŠ... Jsem profesí novinář, nebo jen nedoučený dopisovatel?“

George Novotny: Jste, nebo jste někdy byl členem KSČ?

Břetislav Olšer: „Musím uvést, že nikdo z mé rodiny, tedy ani já, nikdy nebyl v KSČ. Můj otec jako venkovský učitel byl koncem padesátých let vyhozen ze školství, jelikož jako praktikující katolík odmítl vstoupit do KSČ. Stal se z něho pomocný dělník uhelného skladu a továrny MEZ Vsetín, který ze svého ubohého platu musel uživit pětičlennou rodinu. Postiženy byly i jeho děti, kterým bylo zakázáno studium na vysokých školách. Otec, který učil fyziku a chemii a věří v metafyzično, prý určitě špatně vychoval své děti. A jak dát i v Ostravě zabrat tvrdohlavému nýmandovi, co se odmítal zapojit do společenských hrátek na socialismus?

Musel jsem čelit nařčení, že jsem v listopadu 1989 připravoval zvláštní vydání Ostravsko-karvinského horníka, které nesouhlasilo se stávkováním národa. Pravda je taková, že jako jediný nestraník v této redakci jsem o přípravě tohoto čísla neměl ani ponětí. A ve chvíli, kdy bylo zhotovováno, jsem byl na demonstraci na Masarykově náměstí v centru Ostravy s hercem Vaškem Antošem a zpravodajem Rádia Svobodná Evropa Erikem Bystroněm. V ty dny jsem byl ve spojení i se svým spolužákem Petrem Cibulkou v Brně a bylo jasné, že mám od ministra Langoše negativní lustrační osvědčení. Tak se přede mnou otevřely ideální možnosti člověka, který neměl máslo na hlavě. Proto mě vzali jako redaktora do prvního pravicového listu – Moravskoslezský den.“

George Novotny: Často píšete o problematice Středního východu, speciálně o Izraeli. Jak jste se k tomu dostal?

Břetislav Olšer: "Měl jsem různá novinářská témata. Nešlo to na Západ, hledal jsem si témata na Východě. Napřed to byl v osmdesátých letech Vietnam, kde mě zajímalo, jak vypadá země, kterou během deseti let zničilo na 12 milionů tun bomb a přes 70 milionů litrů herbicidů Agent Orange. Po Vietnamu, kde jsem byl čtyřikrát, přišel Černobyl, válečná Jugoslávie, kde jsem uskutečnil rozhovor se Stipe Mesičem, pak přišla na řadu revoluční Litva a rozhovor s prezidentem Landsbergisem. V Jihoafrické republice jsem při svých třech cestách hledal odpověď, co je to apartheid, následně zase v Kanadě to byl tzv. romský exodus, až přišlo na Izrael, kde mě zajímala židovská vyvolenost. Napsal jsem o této zemi po svých pěti návštěvách tři romány a dva cestopisy a zjistil od svých přátel, kteří přežili holocaust, proč si po téměř dvou tisících letech nechtějí vzít svoje bývalé království...“

George Novotny: Jsem rád, že se zmiňujete o vaší návštěvě Vietnamu v 80tých létech. Já tam byl v době války. Sice ne jako voják, ale s dokumentační komisí - která odkrývala masové hroby Vietkongem a vojáky ze severu zavražděných obyvatel starého královského města Hue (pravděpodobný odhad popravených je 7,600). Do dnešního dne tuto genocidu vietnamský režim popírá (i když už zablikalo první světélko pravdy - bývalý komunistický ministr spravedlnosti Truong Hhu Tang doslova přiznal: "bylo potřeba nějak vysvětlit lidem na jihu, že vítězství revoluce jim nepřinese krveprolití a teror. To proto, neboť v Hue bylo popraveno veliké množství lidí, včetně amerických vojáků a civilistů a cizinců. Pravda je, že mezi našimi vojáky nebyla disciplína a stříleli lidi bez výběru. Byla to jedna z tragédií války, kterým se nelze vyhnout." Truong Nhu Trang, A Viet Cong Memoir (1985), p. 153-154.). Nevím jestli za vaši návštěvy vám vaši vietnamští hosté ukázali nějakou dokumentaci o tom - co se v zemi dělo po porážce Jižního Vietnamu - kolektivizace venkova a průmyslu, což vedlo k hospodářskému kolapsu. Zřízení "převýchovných táborů" ( tr?i h?c t?p c?i t?o) pro miliony občanů, popravy tisíců bývalých vojáků, obchodníků a inteligence. Lze rovněž těžko přehlédnout skoro 2 miliony Vietnamců, kteří museli uprchnout do exilu (včetně té nejtragičtější skupiny - boat people). Nebylo by v zájmu vyváženosti konečně přiznat i tuto smutnou pravdu?

Břetislav Olšer: „Otázka My Lai je precedent. Jeden z generálů prohlásil, že každá četa US Army měla ve Vietnamu své My Lai. V Hue jsem byl několikrát, o tamním vraždění jsem samozřejmě slyšel, ale nějak jsem to viděl jinak. Když vraždí vojáci, co tam nemají co dělat, tisíce kilometrů od vlastní země, je to hroznější, než když se zabíjejí v občanské válce domorodci mezi sebou. Navíc kolaboranti se popravovali v každé zemi, USA nevyjímaje. My Lai je však precedent proto, že poručík Calley, který dával rozkazy, byl sice jako mnohonásobný vrah odsouzen k mnoha letům žaláře, nakonec byl ale osvobozen, jakoby se žádný zločin pod jeho vedením nestal. A to je na celé kauze to nejděsivější. Vraždění na jakékoli straně je prostě zločin, ale ta strana, která je agresorem, má odpovědnost větší. Můžete mi vysvětlit, jak to, že heslo o zničení komunismus v severním Vietnamu dopadlo tak, že po krutých deseti letech války byl nakonec komunistický nejen sever, ale také jih Vietnamu a tak je to mu dodnes. K čemu bylo to děsivé zabíjení? Z hlediska novináře chápu, že to byla moje chyba psát pouze o My Lai, ale třeba za to dostanu cenu George Sorose za rok 20112, udělované nadací Open society fund...

George Novotny: Jak se stavíte k tomu, že Izrael má právo na existenci a souhlasíte s tím - že jeho války s arabskými sousedy byly v zájmu sebezáchovy, nebo zastáváte názor - že šlo o expanzi arogantního dobyvatele?

Břetislav Olšer: „Vše to pro mě začalo poznáním, že v roce 1215 před n. l., kdy egyptský faraon Merenptah napsal na svoji stélu, jak bojoval při své výpravě na Blízký východ s vojáky Království Izrael. Teď si vysvětleme, co to Palestina vlastně je a jaké má coby autonomie nároky. Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135, kdy Šimon bar Kochba prohrál a spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes. Termínem Pelišah - Palestina, podle Filištínů, nahradili Římané původní název Judaea, aby se vymazala jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši... Když museli Římané odtáhnout, vstoupili v roce 635 do Jeruzaléma muslimové a tzv. palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Poté křesťané vedli pár “křížových výprav” a vyhlásili Jeruzalémské království, v 16. století se stala Palestina součástí Osmanské říše, aby se na konci I. světové války po porážce osmanského Turecka změnila v britský protektorát...

Takže tato “hrdinná Palestina” nikdy ve své tisícileté historii neměla svůj stát, svého vůdce, ani svůj jazyk palestinčinu, natož nějakou kulturu. Dnes se ale hrdě hlásí ke kultuře arabské a k islámu, když se k oběma jako pohané a křesťanští přeběhlíci dostali až v sedmém století. Židé, kteří podnes mluví hebrejštinou a měli spoustu králů a vůdců, a prý vládli tomuto území “jen” 414 roků? Kolik roků na něm vládli lokální Arabové, co si říkají Palestinci...?

Nyní mě posedla Čína a Tibet. Postupně budu zkoumat tamní lidská práva, dalajlámův marxismus a hlavně komunismus s kapitalistickou tváří. Jak napřed ale Tibeťané zabíjeli Číňany, pak jim to vrátili zase Mongolové a Nepálci a Britové... Zkrátka jak to, že dnes je z „krvavé“ Číny je ekonomická jednička s 10procentním průmyslovým růstem. Navíc osmitunový modul Tchien-kung-1 (Nebeský palác 1) odletěl na palubě rakety Dlouhý pochod (Čchang-čeng) z vesmírného střediska Ťiou-čchüan v severozápadní provincii Kan-su...“

George Novotny: Být vámi, moc bych to s tou "ekonomickou jedničkou" Čínou nepřeháněl. Přes veškerou slávu a lesk, které dosáhli za posledních 20 let - má to daleko k tomu, aby se přehlížela odvrácená strana mince. Mimo známé industriální pásy a veliká města na jihu - které lze přirovnat už úrovní k městům západní civilizace - 90% obrovské země nemá dostatečnou infrastrukturu. Jedno důležité se Číně podařilo - je soběstačná v produkci potravin, tedy to co Evropa a Amerika dokázaly na začátku minulého století. A to, že ostatní svět jim dluží peníze je nebezpečná dvojsečná zbran. Onen "zázračný" růst nemůže pokračovat do nekonečna a už nyní se objevují trhliny. Čínu je nutno brát s respektem a hlavně Spojené státy by měli dělat maximum toho, aby ji hospodářská krize jednou nepodtrhla nohy.

Břetislav Olšer: „Nic netrvá věčně. Prof. Zelený tvrdí, že hospodářská krize je přirozená součást kapitalismu. Vzhledem k tomu, že v Číně připadá na 1,369 miliard obyvatel jen 72 miliony komunistů, beru zřízení v Říši Středu jako kapitalismus, tedy i s možnými důsledky. Každopádně nyní drží Čína svět v šachu. Zde si dovolím využít slova moudrého člověka, velvyslance ČR v Pekingu – ing. Libora Sečky, Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Mladí lidé v Číně dnes často nevědí, kde se ČR nachází. Znají Ameriku, Afriku, v Evropě Německo a Francii a to je asi tak všecko...

My naštěstí nejsme v situaci, kdybychom potřebovali pomoc čínské ekonomiky tolik, jako některé jiné země. Usilujeme o rovnocenný obchod, ale současně sázíme na kulturní dialog. Nikdo totiž neví, jak se tato země dále vyvine. Musíme si uvědomit, že Čína je mistrem obřích skoků - z chlapce se najednou stala dospělým člověkem, a ani ona sama neví, jak tyto nové parametry zvládne. Co s touto novou silou. Říše středu, jak se s oblibou říká, je zemí symbolů a obrazů. I písmo má obrázkové. Jsou prostě vertikální. Jsme schopni se obohatit navzájem, i když my jsme horizontální, hodíme to na počítač, přes čísla a slova... Zažijete tady spoustu symbolů a musíte se v nich vyznat. Třeba u příležitosti rautu na počest založení ČLR dostali Češi stůl č. 93. Další výmluvný obraz diplomacie. Hned vás musí napadnout, že loni to bylo stůl č. 130. Nikdo o tom nemluví, ale výpovědní hodnota tohoto faktu je zřejmá..."

George Novotny: Existují nezvratné důkazy o tom, že Írán vyvíjí nukleární zbraně. Vypadá to tak, že ani světové veřejné mínění, ani tlak velmocí, ani žádné sankce tomu nezabrání. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád - nejen že veřejně popírá existenci holocaustu, ale nezakrývá svůj úmysl v budoucnosti zlikvidovat Izrael. Považoval by jste za správné v zájmu sebezáchovy státu Izrael - jeho, nebo americký preventivní vojenský zásah na Írán, který by toto nebezpečí odstranil?

Břetislav Olšer: „Mám z války strach jako každý jiný soudný člověk. Pokud by totiž Izrael chtěl zcela zničit íránská jaderná zařízení, musel by zaútočit na desítku cílů. Byl by mezi nimi Natanz, kde se v centrifugách obohacuje uran, Isfahán, kde je uloženo v podzemních tunelech 250 tun plynného hexafluoridu uranu a Arak, kde těžkovodní reaktor produkuje plutonium. Jeden z cílů leží 1350 ve vzdálenosti od Izraele. V lednu 2009 podnikli Izraelci útok na kolonu nákladních vozů vezoucí zbraně pro palestinské hnutí Hamás na území Súdánu ve vzdálenosti 1300 kilometrů, kdy nálet podnikly stroje F-16I, které měly krytí stíhačkami F-15. I tuto operaci lze chápat jako přípravu k útoku na íránská jaderná zařízení...

“Jako už několikrát se v Izraeli nakupují plynové masky, nahonem se vyklízejí kryty v bytech, které tvoří místnosti s půlmetrovými betonovými stěnami, ocelovými pancéřovanými dveřmi a větráky ve stropě s filtry proti chemickým bojovým plynům,” říká Peter Bachrach, když mě během druhé libanonské války provázel novým bytem svého syna Ramiho nedaleko Haify, na kterou dopadaly rakety katuše Hizballáhu. V židovském státě proto znovu ožívá vzpomínka na den, kdy byl zničen irácký jaderný reaktor Osirak v Iráku. Pořád se ozývají hlasy světových osobností, které děkují Židům, že přičiněním svého leteckého útoku se mír na Blízkém východu prodloužil nejmíň o deset roků...

Mluvil jsem o tom s Chananem Ronem, který byl dvacet roků pracovníkem Mossadu. Oživil mi celou situaci. V neděli 7. června 1981 v 15:55 místního času vzlétlo ze základny Ezion v Negevské poušti na jihu Izraele osm plně naložených a natankovaných stíhacích bombardérů F-16, které doprovázelo šest stíhacích letounů F-15. Velitelem byl plukovník Ilan Ramon, pozdější první kosmonaut Izraele, který zahynul při návratu amerického raketoplánu Columbia. Čekala je cesta 1100 kilometrů přes území Saúdské Arábie až k Bagdádu. Operace dostala název Opera a v 17:35 shodily letouny bomby na reaktor, z osmnácti jich cíl zasáhlo šestnáct. Reaktor byl téměř zcela zničen za minutu a 20 vteřin. Při náletu zahynulo 11 lidí - deset iráckých vojáků a francouzský specialista. Poté se všech 14 letadel úspěšně stejnou cestou vrátilo do Izraele, irácká protiletadlová obrana je do doby explozí vůbec nezaregistrovala.

Náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil Gabi Aškenazi předal během své „pracovní návštěvy“ představitelům USA čerstvé zpravodajské informace o íránském jaderném zařízení. Zpráva se týká zařízení v Araku, kde má pracovat jaderný reaktor na těžkou vodu. Írán také staví jaderné zařízení v Natanzu a Isfahanu. „Zařízení na přeměnu uranu v Isfahanu je aktivní a vyrobilo již více než 300 tun UF6 (uranium hexafluoride),“ prohlásil Džavala Vajdí, zástupce předsedy íránské Nejvyšší národní bezpečnostní rady. Íránské zařízení zpracovává surový uran na plyn UF6, který je poté plněn do více než pěti tisíc nových odstředivek - centrifug - pro obohacování. Konečný materiál je pak využitelný k výrobě jaderných zbraní.

“Útok na Írán by byla velmi těžko uskutečnitelná a riskantní akce také kvůli velké vzdálenosti a pro roztroušenost jaderných objektů po celé Islámské republice. Vůbec by se totiž taková akce nepodobala útoku na irácký atomový reaktor Osirak. Ten byl poměrně blízko a jediný v celé zemi...” řekl mi o svých pochybách izraelský novinář z Tel Avivu Yehuda Lahav. Stejné pochyby mám i já...“

George Novotny: Jsem rád, že se zmiňujete o případu zničení iráckého reaktoru v Osiraku. I když tenkráte byl Izrael "odsuzován", v pozdějších létech stejní kritici ho nemohli vynachválit pro jeho prozřetelnost. I když má otázka byla ohledně klasického vojenského preventivního úderu, existuje i mnoho jiných způsobů kterak vývoj nukleárních zbraní zastavit. Je v nich nezbytná brutalita a nemilosrdnost - ale pragmatismus nutný k tomu, aby se zabránilo katastrofě. Názorným příkladem může být případ likvidace Geralda Bulla Mossadem, který pro Saddáma stavěl ono "superdělo" v roce 1990. Myslíte si, že něco podobného probíhá v Iránu, kde jsou záhadně postupně likvidováni atentáty přední nukleární vědci a pracovníci jejich programu (Majid Shahriazi, Masoud Ali Mohamadi, Ardeshir Hosseinpour, Darioush Rezaeinejad)?

Břetislav Olšer: Je to možné, že Mossad likviduje vědce, kteří chtějí vyrobit atomovou bombu. Útoky jsou také na počítačové systémy. Gerald Bull byl potenciálním ohrožením Izraele. Torontská univerzita měla své významné postavy. Jednou z nich byl Gerald Bull, kdysi její nejnadanější student, později ještě geniálnější vědec, jenž se vypracoval na pozici světového experta na balistické střely. Zarputilému balistikovi se podařil dokonce zápis v Guinnesově knize jeho absolutního světového rekordu v doletu střely, vyslané však “pouze” z třicetimetrového děla Harp, které vytvořil svařením dvou hlavní z dělostřeleckých kanonů vojenského námořnictva. Z takto vzniklé obří zbraně bylo možné vystřelit tunový náboj do výšky sto osmdesát pět kilometrů. Pokud by byla střela vyslána pod úhlem pětačtyřiceti stupňů, byla by délka jejího doletu skoro dvojnásobná.

Gerald Bull miloval matematiku a ve svých dvaadvaceti letech promoval jako nejmladší doktor filozofie v Kanadě. V roce 1957 vypustil Sovětský svaz první sputnik a byl mladý Bull nadšený. Chtěl, aby i jeho země vystřelila do vesmíru svůj satelit, a protože na raketový pohon neměla peníze, navrhl použít místo něho superdělo. Tak se zrodil jeho životní cíl - sestrojit největší kanon na světě. To už byl profesorem matematiky na univerzitě v Montrealu a americké vojenské instituce ho požádaly o spolupráci v kanadsko-americkém projektu Harp, který byl programem výzkumu nejvyšších vrstev atmosféry.

Moc sponzorů však nenacházel, než se o něm dozvěděl irácký diktátor Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí a nabídl mu hory doly, když právě jemu vyrobí největší dělo planety. Údajně pro letu do Vesmíru. Torontský matematik neváhal ani okamžik a odletěl do Iráku, kde se ihned pustil do práce. Za půl roku už začaly firmy ve Švýcarsku, Velké Británii, Francii, Španělsku a Nizozemsku vyrábět potřebné zbrojní součásti, o nichž si mnozí odborníci údajně “mysleli”, že jde o díly pro obří petrochemický projekt.

Superdělo mělo vážit dva tisíce sto tun, jeho hlaveň měřila podle projektu neuvěřitelných sto padesát šest metrů a byla schopná vystřelit do kosmu dvoutunovou střelu. Pro srovnání sovětské rakety byly schopné vynést na oběžné dráhy kolem Země až stotunové objekty. Pak se dal do hlavního projektu a vyrobil prototyp “Baby Babylon”, jehož čtyřicetimetrová hlaveň byla postavena v tajné zkušebně dvě stě kilometrů severně od Bagdádu. Zkoušky dopadly skvěle. Činnost Geralda Bulla na Blízkém východě však začala patrně ohrožovat bezpečnost Izraele a vědec se začal bát o svůj vlastní život.

V lednu 1990 si pronajal malý byt v předměstí Bruselu. Když se do něho 22. března vracel ze schůzky se svým obchodními partnery, byl při odemykání dveří neznámým vrahem zastřelen pěti střelami do zad z pistole s tlumičem. Podle jedné verze se ho zbavili Iráčané, protože prozradil Izraeli svůj plán s obřím dělem, jiní tvrdí, že ho zlikvidovala výzvědná služba Mossad, aby nepřispěl k vyzbrojení Iráku. V každém případě se Bullův projekt Babylon stal definitivně minulostí. Američané v Iráku zničili poslední zbytky tohoto velkolepého vynálezu zkázy, že by se i Julda Verneů divil... Když židovský stát sleduje, jak se rodí pro jeho existenci velké riziko, musí zasáhnout..."

George Novotny: Spojené státy a koalice jejich spojenců použily v druhé válce proti Iráku nepodložené záminky o tom, že Saddám má zbraně hromadného ničení. Diktátor byl poražen a odstraněn. Považujete to za takové porušení mezinárodního práva - že k tomu nemělo za žádnou cenu dojít a měl být ponechán u moci?

Břetislav Olšer: „Iráčtí poslanci nedávno diskutovali, zda se Američané při dvou bitvách o město Fallúdža v roce 2004 nedopustili genocidy. Byl by do toho zapletený i tehdejší irácký premiér Ijád Alláwí, který útoky na město povolil. Poslanci také navrhli, aby byly odškodněny rodiny obětí bojů. Fallúdža leží 65 kilometrů západně od Bagdádu v provincii Anbár. V roce 2004 byla hlavním městem povstání iráckých sunnitů proti Američanům. Povstání ve městě vypuklo po vraždě čtyř amerických podnikatelů, následovaly dvě bitvy, z nichž v té druhé se Američanům podařilo město dobýt. Útoky na Fallúdžu posvětil tehdejší premiér Ijád Alláwí a po boku Američanů se jí zúčastnili i iráčtí vojáci.

Boje o město byly velmi zuřivé, město vážně poškodily, donutily uprchnout většinu z jeho 300 000 obyvatel a měly za následek tisíce úmrtí a zranění. Počet obětí se odhaduje na více než 5 000. Velmi kontroverzní je také to, že Američané při dobývání města použili bílý fosfor, což zprvu popírali, ale v roce 2005 přiznali. Někteří aktivisté bílý fosfor považují za příbuzný napalmu a chemickou zbraň....

Přesně před 27 roky napsaly 29. března 1984 New York Times: „Američtí diplomaté projevili uspokojení nad vztahy mezi Irákem a Spojenými státy a navrhují, aby byly obnoveny normální diplomatické vztahy.“ V roce 1988, kdy Saddám zlikvidoval smrtícím plynem obyvatelstvo města Halabža, spolu s desetitisíci dalšími Kurdy, prezident Bush senior mu bez uzardění poskytl americké vládní dotace ve výši 500 milionů dolarů na koupi amerických zemědělských výrobků.

Zpráva rovněž připomínala, že „Donald Rumsfeld, bývalý zvláštní vyslanec pro Blízký východ, se tu dvakrát soukromě setkal s iráckým prezidentem Saddámem Husajnem. Jako nejvyšší americký činitel sloužil Rumsfeld jako Reaganův prostředník vřelých vztahů se Saddámem. V roce 1984 administrativa Bílého domu zorganizovala prodej 45 vrtulníků Bell 214ST Iráku, údajně pro civilní použití. Saddámova armáda jich však v tichosti použila k útokům na kurdské civilisty v roce 1988, při nichž bylo použito jedovatého plynu. O pár let později USA nechali Husajna popravit právě za tento čin...

Skoro polovina z 27 milionů Iráčanů dnes žije v absolutní bídě. Dvě třetiny z nich nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě a nezaměstnanost dosahuje 50 procent. Více než dvě třetiny iráckých dětí nechodí do školy. Přes 50 tisíc iráckých žen se kvůli smrti manžela a v bezbřehé hmotné nouzi živí prostitucí. A miliony mrtvých... Ano, rovněž v Iráku jde o genocidu... Nebo ne...?“

George Novotny: Pane Olšere byl jsem v Iráku celkem sedmkrát. A konkrétně krátce po dobytí Fallúdži. To, že tam probihaly kruté boje je pravda, ale výraz "genocida" je nesmysl. Bylo to období, kdy se rozhodovalo o výsledku války, tedy jedna z důležitých bitev, které jsou v jejím průběhu. Opakování toho, kterak někdy před třiceti lety Američané podporovali Saddáma je odvracení od toho - kterak ti samí Američané od něho dali ruce pryč, když bylo jasné, jakým nestabilním a nebezpečným faktorem je v regionu. Politici, celé státy mění svůj názor stejně jako obyčejní lidé. Démonizování Američanů je stejný laciný trik, jako ještě nedávné tvrzení - že z Iráku ani po stabilizaci neodejdou. Ale vojáci odešli, Irák má křehkou, ale demokraticky zvolenou vládu (voleb se tam zůčastnilo procentuálně např. víc lidí než v ČR) a určitě se okolní státy nyní nemusejí obávat, že je Irák přepadne. A miliony mrtvých? To vycházíte z oné okázale falešné zprávy miliardáře Sorose o které píši níže? A máte pravdu - každá válka, i ta za cílem odstranit masového vraha - poznamená zemi. Uvidíme za několik let, kterak to bude v Iráku vypadat. Iráčané jsou pracovití a schopní lidé, nyní má jejich vláda i absolutní kontrolu nad těžbou a prodejem surové ropy a uvidíme jak toto bohatství využije. Ale neodpověděl jste mi konkrétně - měl tedy být Saddám ponechán u moci?

Břetislav Olšer: "Pokud to nevadí jeho přátelům v čele s panem Rumsfeldem a Bushem mladším, tak to nevadí ani mně. Že ho oběsili. Nemám důkazy, že by si oprátku nezasloužil.... Ovšem zdali šlo o provedení spravedlivého trestu či o brutální pomstu, to mi jasné není...."

George Novotny: Kterak se díváte na to, že nadace miliardáře George Sorose nechala za úplatu vypracovat studii v Londýně, že ve válce v Iráku bylo zabito více než jeden milion Iráčanů a když tento podvod vyšel najevo, protože skutečné ztráty byly něco kolem 260 tisíc, Soros se pouze vymluvil, že o tom nevěděl?

Břetislav Olšer: „Nevím, co na tuto otázku odpovědět; amerického miliardáře maďarského původu George Sorose znám jen podle jeho mocnářských vrtochů. Třeba za udělení novinářské ceny za rok 2010 nadací Open society fund Nejúspěšnějšími novináři se stali reportéři České televize Michael Fiala a David Havlík. Zvítězili v kategorii o nejlepší analyticko-investigativní příspěvek, získali také zvláštní česko-slovenskou cenu za výjimečnou investigativní práci. Šlo o reportáže o případu arbitráže firmy Diag Human proti Česku. Pokud jsem vše sledoval, je fakt, že všechno popletli, ve složité kauze se vůbec nedokázali zorientovat a v důsledku sporu o astronomickou částku poškodili pozici České republiky... Píšu též scénáře a vím, co to je, když někdo něco zvorá. Je otázkou, zda neznalostí nebo naopak promyšleně se snahou získat prospěch.

Sorose je hlavně známý tím, že se vměšuje do záležitostí cízích zemí. V nichž provokuje a nutí tamní opozici vytvářet stínové vlády. USA nevyjímaje. Provokování převratu je jeho hobby. Soros též poskytoval prostřednictvím svých nadací Open Society podporu prodemokratickým hnutím v mnoha zemích. Byl u toho, když v Československu, Maďarsku a Polsku padly komunistické režimy. A jak sleduji dění v Iráku, kde je jeden atentát za druhým, spíš bych věřil v ten milion mrtvých a ne 250 tisíc...“

George Novotny: Domníváte se, že Spojeným státům v Iráku nešlo o odstranění tyrana a jeho režimu, ale pouze o přístup a ovládání nalezišť surové ropy?

Břetislav Olšer: „Kdybych nevěděl, že v Iráku působí ropně - obchodní společnosti Haliburton, která sice už není Chaneyho, jelikož sotva získal post Bushova viceprezidenta, myslel bych si naivně, že jde skutečně o mír, svobodu a demokracii pro irácký lid. Důvodů, proč se vedou války o ropu je víc. Podnik Halliburton, který patřil Richardu Cheneymu, bývalému viceprezidentovi USA, je držitelem hlavních kontraktů americké vlády v Iráku a v Afghánistánu. I když Pentagon tvrdí, že firma Halliburton drastickým způsobem přehání své náklady, jež účtuje americké vládě... Kvůli korupci byla stíhána i americká inženýrská firma KBR - součást koncernu Halliburton... USA jsou na prvním místě dovozců zejména ropy z Iráku. Její irácké zásoby jsou podle odhadu z roku 2011 páté největší na světě. Prodej ropy vytváří přes 90 % vládních zisků a ropa tvoří přes 80 % vývozních komodit; Irák je 11. stát na světě podle exportu ropy, denně produkuje zhruba 2,4 milionu barelů a exportuje jich 1,9 milionů. Irák má také 11. největší zásoby zemního plynu na světě. Šlo ve válce hlavně o roku a zemní plyn? Pan Chaney by mohl vyprávět...“

George Novotny: Během tohoto roku padlo v severní Africe několik totalitních režimů. Přes veškerou dramatizaci sdělovacích médií k převratům došlo až překvapivě hladce bez obrovských ztrát na životech. Jak si to vysvětlujete?

Břetislav Olšer: "Faktem je, že žádná země na severu Afriky si nevyžádala tolik obětí. Pouze Libye musela čelit masivnímu útoku koaličních sil. K francouzským letounům se přidaly britské a americké síly. USA současně převzaly velení. Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron. Nejvíc si ale patrně sype popel na hlavu pan Berlusconi, který své bývalé italské kolonii slíbil před třemi roky zaplatit za koloniální příkoří pět miliard v investicích. Dnes má hlavu v pejru nejen kvůli Kaddáífímu, ale také ze soudu, který ho žaluje ze sexu s nezletiletou prostitutkou. Během summitu skupiny G8 v zemětřesením zničeném městě L ́Aquila zasedl Kaddáfí se státníky světových mocností k jednomu stolu a Berlusconi mu dokonce políbil ruku. A dojatě prohlásil: “Kaddáfí je můj nejlepší přítel...”

Připomeňme si za těchto dramatických okolností “vo co gou”. Libye zaplatila pozůstalým z Lockerbie celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného. Pryč pak byly doby, kdy americký prezident Ronald Reagan nazýval Muammara Kaddáfího “šíleným psem Blízkého východu” a americká armáda ho málem zabila při odvetných útocích v Libyi. USA si ví vždycky rady. Přerod sponzora terorismu ve světem uznaného vůdce zpečetila americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová svoji návštěvou Libye. Prostě takové obrácení Ferdyše Pištory po muslimsku. Riceová tak potvrdila, že Kaddáfí se napravil a dnes je Washingtonem vydáván za příklad pro ostatní - jmenovitě Írán a Severní Koreu. Libyjci a USA spolu nemluvili přes padesát let, poslední americký šéf diplomacie byl v Tripolisu v roce 1953.

“Zbývá ještě dlouhá cesta, kterou musíme ujít, věřím ale, že tato návštěva dokazuje, že USA nemají trvalé nepřátele,” prohlásila Riceová po uvítání na letišti v Tripolisu. “Má návštěva ukázala, kam až dospěly vztahy mezi USA a Libyí, ale je to teprve začátek příběhu, ne jeho konec,” upozornila. Před schůzkou s Kaddáfím jednala Riceová se svým libyjským protějškem Muhammadem Šalghamem. Posuzovali spolu možnosti spolupráce, především v otázce vývozu libyjské ropy a v otázce Libyjců studujících v USA. Holt, kolikpak z vás tančilo s vlky...? Jen aby se rošáda Islámské konference, která byla na straně spojenců proti Kaddáfímu, brzy neobrátila proti křesťanskému světu. Docela bych Kaddáfímu věřil, že za nepokoji ve své zemi vidí al-Kájdu a islamisty...

Proč tolik zájmu Západu o bouřící se Libyi a ne o revoluce v Tunisku, Jemenu, Egyptu či v Maroku a Bahrajnu? Pokud to ještě nevíte, tak Libye je totiž největším africkým exportérem ropy; ročně vytěží dvě procenta celosvětové produkce velmi kvalitní suroviny. Pro ni se dají systematicky likvidovat i neposlušní arabští vůdci. Kdo přijde na řadu po Husajnovi a Kaddáfim? Účel světí prostředky; bin Ládin byl také kdysi spojencem USA, když s nimi bojoval v Afghánistánu proti sovětským vojákům. Každý jsme stvořitelem nějakého toho monstra. Frankenstein nebyl rozhodně sám..."

George Novotny: Asi nejbolestnějším byl pád režimu diktátora Kaddáfího. Jak posuzujete jeho 40letou vládu v Libyi a účast NATO v jeho odstranění?

Břetislav Olšer: "Farizejství Obamy, Camerona, Sarkozyho, Barossa či Berlusconiho, co Kaddáfího objímali, jak zrádní Jidášové, aby ho pak bez mrknutí oka zradili a začali bombardovat. Nakonec ho zlynčovaly obzvláště brutálním způsobem, kdy mu do konečníku bodali dýku. Úlisní zbabělci a bezpáteřná individua... Proč? Opakuji; v Libyi se přece nachází 3,3 procent prokázaných světových zásob ropy a ve státní pokladně na 140 tun zlata. Lež a nic než sprostá fraška, s milionem mrtvých.

V době, kdy Kaddáfí ve své “džamahírii” přebíral vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa; dnes má nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 na 88 procent. Veřejný dluh byl druhý nejnižší na světě. V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických. - což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbí.

A proto mohl být s posvěcením OSN 19. března 2011 slavnostně otevřen libyjský veletrh zbraní páté generace. A vystavovatelé se činili. Bylo nutné se předvést; co nejvíc zničit a zabít. Zájemci o obchod vše pečlivě sledovali a dělali si černé puntíky. Byl to masakr; Libye čelila masivnímu útoku koaličních sil. K francouzským letounům se přidaly britské a americké síly. USA současně převzaly velení.

Lanařící skauti vše na bojištích bedlivě sledovali. Sestavu svého letectvo chtějí v nejbližší budoucnosti posílit Brazílie, Japonsko, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Švýcarsko. Největší tendr na nákup vypsala Indie, která hodlá koupit 126 bojových letounů. Do soutěže se kromě strojů Rafale a Typhoon hlásí také americký Boeing se svým strojem F/A-18E/F Super Hornet, Lockheed Martin se strojem F-16 Fighting Falcon a své předváděčky v barvách NATO se dočkal i švédský koncern Saab AB se stíhačkou Gripen... Napodobí Obama slova Bushe mladšího: “Přinesli jsme libyjskému lidu svobodu a demokracii...” Hovno, resp. ó nikolivěk, jak říkal náš pan řídící... Další vítězství ropy, zbraní a zlata nad duchem... Boží mlýny ale melou pomalu, ale jistě... Na každou svini už se vaří voda..."

George Novotny: Nyní probíhají občanské nepokoje v Syrii, kde vládne diktátor Bašár Al-Asad. V ulicích již byly postříleny tisíce protestujicích občanů. V zemi je od roku 1971 politická strana Baas - oficielně socialistická lidová demokracie. Jistě si vzpomínáte na to, kterak tam jel na bratrskou návštěvu tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek a jeho vzletné vychvalování tamněšího režimu. Co si o tom myslíte?

Břetislav Olšer: "Česká sociální demokracie tak navázala na přátelství s diktátorskou stranou, která přes 40 let ovládá zemi a je zodpovědná za násilí v Libanonu a Iráku a otevřeně podporuje terorismus v Izraeli. Udržuje přátelské styky s teroristickými organizacemi, jako je Hamas, Hizballáh a Islámský džihád, stejně jako s íránskými revolučními gardami.

Nikdy jsem netušil, jak může fungovat "sexy mozek" Jiřího Paroubka. Teď už to vím. Delegace se setkala s představiteli průmyslu a obchodu, ale také s vrcholnými představiteli státní správy a parlamentu, a to například s předsedou syrského parlamentu Mahmudem Al Abrashem a ministrem zahraničních věcí Validem Al Mualem. S těmi, kdož mají na rukách krev nevinných obětí. A to je špatně. Moc špatně. Tím pan Paroubek definitivně vypadl z politiky. Možná o tom ještě neví, ale je to tak.

Kam se na Libyi hrabe Sýrie. Tam není proč hájit zájmy NATO, USA nebo Francie či Británie... Tak k čemu bezletovou zónu? A veletrh zbraní už skončil, co by se asi tak prodávalo v Sýrii, která měla své záměry se sousedním Libanonem...? Hlavně podporovala tamní křesťanské milice. Před třiceti roky byl původcem masakru v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatila, ukrývající palestinské utečence, Elias Hubajka, kdysi šéf protisyrských libanonských křesťanských milicí, o pár let později už prosyrský ministr energetiky a vodohospodářství Libanonu.

Byl to psychopat. Pořád u sebe nosil ostře nabitou berettu, jemenskou dýku s rukojetí z pravého rohu afrického nosorožce a nefalšovaný granát. Vraždění? Jeho hobby. Když zabil cizího vojáka, uřezal mu uši a ty si pak doma navlékal na drát. Časně ráno 16. září 1982 vyrazil Elias Hubajka z mezinárodního letiště v Bejrútu v čele svých zabijáků jako absolvent Štábní a velitelské akademie v Izraeli. Směr: uprchlické tábory Palestinců v Sabře a Šatile. Přes 800 mužů, žen a dětí zde bylo následně povražděno příslušníky křesťanské falangistické strany. Falanga byla kdysi za generála Franka ve Španělsku součástí jeho fašistické vlády...

Hubajka pak měl jít svědčit do Haagu proti Šaronovi, že údajně způsobil právě on tuto krvavou lázeň. Hubajka tam nedorazil. Byl zastřelen, když se snažil nasednout do svého vozu... Kdo? Mossad? Palestinci? Libanonští Drúzové...? Další zlikvidované riziko, jež hrozilo Izraeli. Do Haagu zkrátka nedorazil a Šaron je už stejně po mrtvici navěky v komatu... A jak to bylo s Izraelci doopravdy? Od roku 1978 měl libanonský prezident Džumaijíla blízké kontakty s Mossadem, který mu dodával beretty, samopaly Uzi, granáty, miny i sedm dělových člunů za bratru šest milionů dolarů.

Vyzbrojoval se, aby zlikvidoval rodinu svých libanonských konkurentů Faranžijů. Nakonec byl zavražděný on sám. Izrael mezitím ještě vybudoval v Libanonu svoji námořní raketovou základnu a falangistické milice mohly trénovat přímo ve výcvikovém středisku v Haifě... A co Izraelci a Sabra se Šatílou? Do ničeho se Hubajkovi nemíchali, nikoho nezabili, jen obklíčili uprchlické tábory, osvítili je reflektory a celý masakr údajně pozorovali ze střechy kuvajtského velvyslanectví. Třeba si mysleli, že Hubajka za ně jednou provždy vyřeší palestinský problém... Nevyřešil. Ke všemu kyperská vláda podala demisi. Izraelská policie slzným plynem rozháněla drúzské obyvatele z vesnice Madždal Šams na izraelských Golanských výšinách poté, kdy zezadu zaútočili na vojáky kamením ve chvíli jejich úsilí zabránit Drúzům ze syrské strany hranice v přechodu do Izraele. Jel jsem v těchto místech přes Golanské výšiny a vím, o čem je řeč.

Syrský režim zaplatil chudým farmářům na severu země 1.000 dolarů za osobu, aby odjeli na hranici s Izraelem na Golanských výšinách a provokovali Izraelské obranné síly. Další 25.000 dolarů bylo přislíbeno jejich rodinám pro případ, že budou zabiti. Oznámila to opoziční Reformní strana Sýrie. Vládní syrská média oznámila, že při včerejší střetech zahynulo 23 lidí, což tedy stálo Assada přes půl milionu dolarů. Je zjevné, že touto akcí chce syrský prezident Bašár Assad odvrátit pozornost světa od jeho vlastních masakrů a brutality, které vedly ke smrti přibližně 70 lidí a dnes 30 lidí v Džísr Al-Šoghú. Během mnoha týdnů trvajících nepokojů, které postupně eskalují od požadavku reforem až k požadavku odchodu Assada, bylo zabito více než 1.500 lidí a dalších 35.000 vládními silami zatčeno nebo zraněno... A navíc teroristé zvyšují ceny za oběti, které se samy odhodlaly zemřít. Dřív to bylo 10 tisíc USD, dnes už pětadvacet tisíc. A tohle všechno chtěl Paroubek svojí návštěvou podpořit..."

George Novotny: Vraťme se trošku do historie, oba dva na to máme léta. Šedesátá a sedmdesátá, kdy probíhal konflikt ve Vietnamu. Máme naprosto rozdílný pohled na tuto válku, ale v jednom shodujeme - šlo o tragédii nepředstavitelných rozměrů. Váš mnohokráte vyslovený názor na vietnamskou válku se téměř kryje s historickým výkladem vietnamské komunistické strany. Znamená to, že to nebyl Severní Vietnam kdo první napadl území Jižního Vietnamu, ustanovené po porážce Francouzů v Indočíně v r.1954 ohraničené 17 rovnoběžkou?

Břetislav Olšer: "Americký jestřáb Robert McNamara, jenž chtěl “rozbombardovat Vietnam do doby kamenné”, na sklonku svého života přiznal, že vietnamská válka byla omyl? Pro magazín Time v roce 1991 navíc po letech prohlásil, že incident v Tonkinském zálivu byla chyba. Tak také promluvilo mnoho dalších důstojníku přiznávajících, že tento konflikt byl uměle vytvořená fraška, lež a byznys jako obvykle. Britský časopis o vietnamsko-americké válce „War“ v jednom ze svých vydání uvedl:

“Dne 30. července 1964 provedlo malé jihovietnamské komando akci, jejímž cílem bylo zničení radarových stanic poblíž severovietnamského pobřeží. V oblasti, údajně stále v mezinárodních vodách, se vyskytoval i hlídkující americký torpédoborec Maddox, který 2. srpna napadl při odplouvání z oblasti v Tonkinském zálivu tři torpédové čluny severovietnamského námořnictva. Maddox s leteckou podporou jeden člun potopil a dva poškodil, přičemž sám byl zasažen jednou kulometnou střelou... Americký prezident Johnson vzápětí varoval severní Vietnam před nevyprovokovanými útoky. O dva dny později se Maddox společně s spolu s dalším torpédoborcem Turner C. Joy dostal za tmy do silné bouře. Posádky ze signálů radarů vyhodnotily, že lodě byly opět napadeny. Zahájily proto dvouhodinovou palbu na radarové cíle, které považovaly za severovietnamské torpédové čluny. Šlo však prý pouze o rušení bouřkou a mylné vyhodnocení signálů sonaru...”

Existují i názory, že událost byla záměrně připravena s cílem ospravedlnit vstup USA do války. Po druhém incidentu schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která Johnsona opravňovala k “použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO”. Teatrálně za tím účelem vystoupil v televizi s projevem k národu. Od konce padesátých let měli v jižním Vietnamu Američané, kteří překazili celonárodní vietnamské volby v roce 1954, své první vojenské pozorovatele, a jelikož v té době ještě Kongres USA neschválil válku, založili letecké základny v Thajsku, odkud startovaly k náletům americkými letouny s thajskými piloty na vietnamská města a Ho Či Minovu stezku.

V březnu 1965 se vylodily první americké pozemní síly v Da-nangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. A hlavní heslo, jímž bylo zničení komunismu. Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih. A přestože bylo do bojů ve Vietnamu postupně nasazeno dva a půl miliónů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze necelým půl milionem vojáků Národní fronty osvobození.

Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců, Laosanů a obyvatel Kambodže padlo ve Vietnamu i přes 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech...

A pak zde byl náboženský odpor, i když sebeupálení buddhistických mnichů kritizovali lidé, kteří podporovali protiválečné hnutí, jako Martin Luther King. Thich Nhat Hanh, čelný buddhistický mnich, který dobře znal některé z těch mnichů, kteří se upálili, konstatoval v dopise králi, že jejich sebevražda nebyla ani činem zoufalství, ani politickým protestem. Byla zaměřena na “obměkčení srdcí utlačitelů" a vyvolání pozornosti světa k utrpení Vietnamců... Říci něco při takto silné bolesti znamená říci to s nejvyšší upřímností.”

I když byl Buddha proti umrtvování lidského těla, různé formy upálení se praktikovaly během staletí v mahajánské škole buddhismu. Nebyla to prý jednorázová, netradiční reakce na extrémní situaci... Zvláštní různost pohledů na akt sebeupálení. Když je to v levicové zemi, je to oprávněný protest, pokud se mniši upalují ne v Číně, ale v jižním Vietnamu, obsazeném během deseti let nesmyslné války postupně asi 2,5 miliony amerických vojáků, je to nesmysl, zbytečnost a ne čin ze zoufalství či politický protest...

A jak to bylo se smrtí mnicha v Saigonu? V předvečer 11. června 1963 usedl šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil.

Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly rozhořčení, především v Americe, která do té doby režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala. Obrázek se stal symbolem utrpení buddhistů ve Vietnamu a Ducovo počínání v následujících týdnech inspirovalo mnoho dalších mnichů. Cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jejž podporovaly USA..."

George Novotny: Válka byla krutá a válečné zločiny byly páchány všemi zúčastněnými. Přesto pokaždé když o válce píšete, opakujete pouze jeden, ten který spáchali Američané ve vesnici My Lai. Jistě víte o hromadných popravách vietnamských občanů starodávného města Hue a cizinců co tam žili po tom, co se ho komunisté zmocnili. Počet obětí a krutost zabíjení zdaleka předčilo případ v My Lai. Přesto o tom nepíšete, neodsuzujete to. Proč?

Břetislav Olšer: "Myslím si, že jsem už dostatečně vysvětlil vše kolem My Lai. Všechny války a krveprolití jsou strašlivé. Také jsem už vznesl dotaz, zda ta vietnamsko-americká měla nějaký smysl, když jejím výsledkem po milionech mrtvých byl nakonec komunistický stát Vietnam, tedy zcela opačný efekt, než měli Američané před započetím války na mysli..."

George Novotny: Velmi a nemilosrdně kritizujete Spojené státy. V době nejmrazivějšího bodu studené války jen v tehdejším Československu bylo popraveno kolem 300 lidí z politických důvodů. V Americe probíhala smutná éra senátora McCartyho. Víte, že v této době byli popraveni pouze 2 lidé, manželé Rosenbergovi za předání tajemství atomové bomby Moskvě? Dá se to vůbec přirovnat?

Břetislav Olšer: "To je další demagogie. USA kritizuji, protože jsou tvůrcem a obráncem demokracie. Proto není možné srovnávat totalitní Československo a USA. Oni to dělají, my to budeme dělat též... To nemilosrdné kritizování je mírně legrační konstatování; jak můžu, jako věrný příznivec Izraele, být proti USA, které jsou hlavním ochráncem židovského státu. Je jasné, že Izrael by bez USA dávno neexistoval. Moje kritika vychází pouze z obav, aby se za oceánem vše nezvrtlo tak, aby na to Izrael doplatil. Samozřejmě, že USA jsou pro mě víc důležité, než Rusko nebo Čína. Z těchto důvodů se na ně víc soustřeďuji, což vyvolává mylný dojem, že je nemám rád... Přirovnal bych to ke vztahu otce k synovi, který je přísněji kontrolován než cizí děti, aby z něho nevyrostl lump. To bych zradil i své nejlepší kamarády Tibora a Alexe, kteří jako emigranti žijí za velkou louží... Vím, jak jsem to těžce nesl, když emigrovali. Bylo to jako by zemřeli. Bylo to totiž v době, kdy neexistovalo žádné spojení z totality do USA...

Včera jsem se znovu zastavil nad knihou Svobodovy dcery Zoe, dnes bych se rád zamyslel nad dílem Marie-France Toinetové: Mccarthismus, Hon na čarodějnice 1947-1957 (české vydání Themis, 1999). V únoru 1950 na mítinku ve městě Wheeling (Západní Virginie) oznámil senátor Josepf McCarthy, že má v ruce seznam 57 komunistů, kteří pracují na Ministerstvu zahraničí, přičemž Trumanova vláda je tam trpí a ignoruje bezpečnostní riziko, jež představují. Vzápětí se McCarthy stal předsedou senátního podvýboru, jenž měl komunisty ve státní zprávě vyšetřovat.

Že by podobnost zcela náhodná s opakovanými vyhlášeními o zrušení KSČM a výskytu členů této strany ve státních úřadech z úst senátorů Štětiny či Mejstříka, mám dojem, že také Mirek Topolánek prosazoval kampaň ve smyslu, že se všemi, jen ne s komunisty atp. S laskavým svolením profesora politické sociologie na univerzitě v Terstu a na Fakultě sociálních věd UK v Praze Václava Bělohradského uvedu některé úryvky z jeho eseje o výše zmíněném díle.

Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z “předčasného antifašismu” a držen téměř rok na ostrově Ellis Island. Voskovec odpřisáhl, že nikdy nebyl komunistou a je to jistě pravda. Kdyby ale někdo citoval před Komisí pro neamerickou činnost dialogy V+W o SSSR nebo prozradil rozsah jejich spolupráce s komunistickými umělci, Voskovec by na černé listině určitě skončil, američtí spisovatelé byli často pronásledováni za mnohem menší prohřešky.

Ve srovnání s bolševickou či nacistickou propastí, jsou počty mrtvých, uvězněných a diskriminovaných Američanů za mccarthismu velmi skromné: Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných...

“Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu....” píše ve své knize mimo jiné Marie-France Toinetová. “Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů...” Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či autorů, kteří podepsali třeba Stockholmskou výzvu. Když byl autor již mrtvý, musel nakladatel v jeho zastoupení přísahat, že autor - třeba Thomas Jefferson - nebyl komunista...

Samozřejmě, že množství mrtvých není relevantní, hlavní je ideologie, která byla špatná. Také souhlasíte se statisíci zabitými v Hirošimě a Nagasaki, protože to bylo z Vašeho hlediska jediné řešení... Podle mě princip Mccarthismu a jeho honu na čarodějnice je stejně nedemokratický jako válka ve Vietnamu..."

George Novotny: V Americe začal boj za občanská práva někdy před 120 lety a výsledky se dostavily opravdu až v sedmdesátých létech. Dnes lze říci, že diskriminace neexistuje, prakticky je i protizákonná. Existuje samozřejmě soukromě, vždy byli a jsou lidé co nemají rádi ty odlišné, at už je to barva pleti, náboženství a podobně. Přesto je Amerika kritizována za diskriminaci, nebo v ironickém zvratu - za multikulturismus, který tam vznikl. Co si o tom myslíte?

Břetislav Olšer: "Opět bych použil slova Josefa Škvoreckého z Toronta. Další případ naslouchání moudrým, abych se dovzdělal. "Kanadský multikulturalismus je velmi nebezpečná věc, která by neměla být podporovaná! Severní Amerika je proto tak veliká, že v ní splynuly národnosti celého světa, které spojuje jeden jazyk - angličtina. Je to ale něco jiného, než co dnes chtějí menšiny - aby každá etnická skupina měla svoji školu s vyučovacím jazykem jejich dávné domoviny.”

"Mají snad lidé, kteří se sem přistěhovali, zapomenout na svoji rodnou kulturu?”

"V Kanadě nikdo nikomu nebere jeho národnost, ani kulturu, ale protože jste se dobrovolně přesunuli do této země, musíte se přizpůsobit jejím pravidlům,” říká Josef Škvorecký důrazně. "Pokud někdo chce být Kanaďanem, musí se prostě stát jeho novou mateřštinou angličtina. A když chtěji rodiče, aby se jejich děti učinily rodnému jazyku, mohou tak činit po škole třeba tak, jak to dělají české děti, jež mají vyučování češtiny v sídlišti Masaryktown.”

Tato slova se netýkají pouze Kanady, ale celé severní Ameriky. Jsou totožné s mým míněním..."

George Novotny: Evropa se pokouší sjednotit několik desítek let. Z historického hlediska je to vlastně mžiknutí oka. Přesto EU je už mnohými prohlašována za mrtvou. Domníváte se, že se rozpadne? A myslíte si, že ČR by měla z EU odejít?

Břetislav Olšer: "Někdejší předseda Evropské komise a jeden z tvůrců eura Jacques Delors v rozhovoru pro britský deník Daily Telegraph prohlásil, že samotná idea jednotné měny není špatná, fungování eurozóny je však podle něj od začátku chybné. Delors působil v čele EK mezi lety 1985 až 1995. Je jedním z klíčových architektů jednotné evropské měny. V interview kritizoval způsob, jakým státy eurozóny projekt společné měny realizovaly. Takže dochází na moji hypotézu, že Evropská unie je pouze nevydařený klon RVHP a skoro nový způsob “letadla” nebo tzv. pyramidy. Také musíte vkládat povinný kapitál, z něhož se vám vrátí asi v průměru o pětinu víc. Vložíme povinný bilion a kousek, dostaneme zpátky asi 700 milionů eur. Ale odkud vezme pokladna evropské sedmadvacítky tolik, aby vyplatila víc, než kolik vybrala? Může samozřejmě sáhnout do svých rezerv, ale ani ty nejsou bezedné. Brát s úroků, nechat peníze pracovat na burzách... Jednou to dávání z ničeho ale musí přece skončit. Samozřejmě, že ty státy, které jsou z jistých důvodů na předních pozicích, si své peníze uhlídají, ale co ty ostatní...? Třeba Řecko, Itálie či Španělsko, Irsko...? Už víte, proč máme šílenou eurokrizi...?

Evropská unie je především velký moloch, v němž našli skvělou obživu 754 europoslanci (SRN - 99, Francie 74, Itálie a Velká Británie 73, Malta, Kypr a Estonsko mají dle prezezentované rovnosti po šesti zástupcích), jejichž platy jsou skoro dvojnásobkem příjmu českého premiéra. To už stojí za zuřivé obhajování Lisabonského elaborátu... Klaus se rovněž přel s bývalým ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, který mu vzkázal, že o EU nic neví, přel se též s bývalým premiérem Paroubkem, který mu chtěl zakázat cesty do zahraničí, pokud nebude držet proevropský kurs vlády.... Než stačíme odejít, EU padne. Jinak to bude průšvih..."

George Novotny: Mnozí si myslí, že Vladimír Putin je pro Rusko požehnáním, že Rusové potřebují pevnou ruku. Jak se díváte na "prohazování funkcí" Putina a Medveděva a známky pobouření v jinak apatické ruské veřejnosti? Pohlížíte na součastné Rusko s nedůvěrou, nebo naopak si myslíte, že by světové stabilitě prospělo obnovení velikosti Ruské říše z dob komunismu - začlenění Ukrajiny, Běloruska, a kruhu asijských státečků do ruské Federace - ke kterému směřuje vývoj podle některých znalců?

Břetislav Olšer: "Když se nemohlo cestovat na Západ, cestoval jsem na Východ. Znám Rusko, tehdy ještě s Ukrajinou či Litvou, od Kyjeva, Minsku, Gomelu, Černobylu, Vilniusu, Klajdedy a Petrohradu, po Moskvu, Irkuts, Bajkal, Baku, Batumi, Dušambe, Stalingrad, od Volhy po Ob a Angaru. Vždycky, jsem si myslel, že nejlepší šou umí udělat z prezidentských voleb jenom USA. Jakmile ale nastoupila v Moskvě k veslu známá dvojka Putin-Medveděv, myslím zcela jinak. Teprve ruské mentalita je ta správná pro volební cirkus, jaký má být. Nikdy by mě nenapadlo, že může být Putin natolik ješitný, že udělá vše proto, aby byl znovu prezidentem. Rotace kádrů na postech premiér-prezident může existovat pouze v Rusku. A to do té míry, že se Putin-Medveděv začnou chovat jako dvojčata. Každý pohyb těla, rukou, úsměvy, gesta... Úžasné. Proto mají Rusové také suverénně nejlepší cirkusy na světě. Je to směšná tragikomická taškařice. Moje babička by řekla: Kdo si hraje, nezlobí... A tak to beru v Rusku i já... Na obnovu anachronismu Ruské říše už dávno nevěřím... To spíš já budu zase běhat stovku za 11 a půl vteřiny...."

George Novotny: Jak hodnotíte vývoj demokracie v Rusku? Domníváte se, že nebyla jiná možnost, než aby zem řídila elita bývalé KGB ve spolupráci s nesmírně silným organizovaným zločinem? Rusko je pořád velice nerozvinutá země (mimo velká města) - jediné co mu v podstatě přináší peníze je nerostné bohatství, ropa a plyn. Myslíte, že používání těchto prostředků na silné posilování armády a vývoj moderních zbraní je rozumnější než investování do infrastruktury - než jak to dělala Amerika během průmyslové revoluce?

Břetislav Olšer: "Faktem je, že Rusko, aniž by za to mohlo, má obrovská naleziště čehokoli. Sibiř je velikánská, ale té notně promrzlá. Než se Rusové dostanou k zásobám zlata, ropy, uhlí, diamantů a bůhví čeho ještě, to už bude svět ovládat muslimská komunita. Každopádně je to tak vzdálená budoucnost, že ani mé vizionářské představy tak daleko nesahají. Demokracie může být v evropské části Ruska, ale dalších deset časových pásem, ovládaných národnostním Babylonem...? To vidím skepticky. Připomenu slova velvyslance ČR v Číně, že implantovat západní demokracii do Říše středu po několika tisíciletích vlády císařů, je stejně absurdní jak Havlova dramata..."

George Novotny: Nebyl jste překvapen, že po zhroucení komunismu - Západ jednoduše Rusko neobsadil a netrval na potrestání těch co se podíleli na zločinech? Jak to porovnáte s odtajněnými ruskými archívy, ve kterých jsou velkorysé plány bývalých komunistických vládců o obsazení západní Evropy a Ameriky, vytvoření "převýchovných center" a likvidační seznamy "třídních nepřátel" v případě zhroucení kapitalismu či vítězné války?

Břetislav Olšer: "Tak to by bylo ještě víc absurdní. Západu vyhovovala situace bipolárního uspořádání světa s železnou oponou a studenou válkou, proč rozpoutávat další válečné ohnisko? To myslím si, nikoho ani nenapadlo. Rusko také není žádné "béčko", má armádu, která kdysi, byť s velkou podporou Spojenců, zahnala Hitlera do Moskvy až do Berlína. Byly konference v Teheránu, Jaltě, zbytek řešila Postupim, z nichž vyšly vážné mezinárodní dohody. To nelze pominout, pak by se mohla vyčítat kolaborace se Stalinem i americkým či britským představitelům, kteří na Stalinovu doktrínu kývli..."

"Komunisté musí být připraveni obětovat se, a když je to nutné - používat všelijaké intrikářské způsoby a strategie - protizákonné metody, aby zakryli pravdu. Praktická část politiky komunistů je poštvat jednoho nepřítele proti druhému. My komunisté musíme použít jednu zemi proti druhé. Říkám svá slova po bedlivém uvážení - aby vyvolala nenávist, znechucení a odpor ... ne přesvědčit, ale rozbít řady oponentů, ne donutit k nápravě chyb, ale oponenta zničit, vymazat ho z povrchu země." [V.I. Lenin]

George Novotny: Tento památný citát Lenina uvádím záměrně, protože intriky a dezinformace patřily k nejfektívnějším zbraním bývalého SSSR. Na počátku našeho rozhovoru píšete, že máte mnoho přátel v Rusku a že se zajímáte o všechno. Jistě jste při svých návštěvách této země "nakoukl pod pokličku" historie proslulé "pěsti dělnické třídy" KGB - která téměř neporušená přešla do služeb nového systému. Komunismus vystřídal ruský nacionalismus, touha po velkém a silném Rusku a přehnaná paranoia zůstaly. U moci je bývalý důstojník KGB a nynější ruská zpravodajská služba se hrdě hlásí ke své sovětské předchůdkyni. O co jde, podle vašeho názoru Rusku v případě České republiky a jakou úlohu v tom hraje jeho zpravodajská služba?

Břetislav Olšer: "A k ruským špionům? Stačí mě nedávný pohyb na rusko-americké scéně. Okolí moskevského vězení Lefortovo, kde jsou zřejmě soustředěny osoby určené k výměně špionů. bylo středem pozornosti. Podle agentury AP by mělo jít o největší výměnu špionů mezi Ruskem a USA od dob studené války. Jako první byl vyměněn vězněný ruský vědec Igor Suťagin za mediálně nejznámější ruskou rusovlasou, pokud ovšem nemá přeliv nebo paruku, špionku Annu Chapmanovou. Expert moskevského Ústavu strategických studií USA-Kanada Igor Suťagin byl zatčen v říjnu 1999 v Obinsku. Podle obžaloby předal tajné informace o varovných systémech ruských ponorek a letadel britské společnosti Alternative Futures.

Suťagin byl v roce 2004 v Rusku odsouzen k 15 letům vězení za špionáž pro USA, Skripal v roce 2006 za špionáž pro Británii. Zaporožskij dostal v roce 2003 trest 18 let vězení, Sypačov v roce 2002 osmiletý trest žaláře. To se nám to mele. Jakoby BIS měla tušení, když ve své loňské výroční zprávě napsala:
„Ruští špioni se zaměřují na českou elitu a nové kontakty loví mezi vědci a studenty. Své plány skrývají například za kursy ruského jazyka nebo vědeckou spolupráci. S rozmachem Ruska přichází také jeho zájem o špičkové technologie a zařízení. Lidé pracující na ruské ambasádě tak stále častěji organizují různá setkání vědců z obou zemí a společné projekty. Samotní vědci jsou přitom v tajných plánech naprosto nevinně...“

To vše ale už dávno před BIS předpověděl Jaroslav Hašek ve svém nesmrtelném Švejkovi...
„Všem četnickým stanicím se přísně ukládá, aby s nesmírně zvýšenou pozorností sledovaly všechny osoby procházející jich rayonem. Přesunutí našich vojsk ve východní Haliči dalo původ k tomu, že některé ruské vojenské části, překročivše Karpaty, zaujaly posice ve vnitrozemí naší říše... Tato nová situace umožnila ruským vyzvědačům, při pohyblivosti fronty, vniknutí hlouběji do území našeho mocnářství, zejména do Slezska i Moravy, odkud dle důvěrných zpráv velké množství ruských vyzvědačů odebralo se do Čech...”
A Hašek se musel vyznat; byl přece komisařem VŘSR v Irkutsku.

...”Je zjištěno, že mezi nimi jest mnoho ruských Čechů, vychovaných ve vysokých štábních vojenských školách Ruska, kteří ovládajíce dokonale český jazyk, jeví se býti zvláště nebezpečnými vyzvědači, neboť oni mohou a jistě provedou i mezi českým obyvatelstvem velezrádnou propagandu,” psalo se ve vyhlášce rakousko-uherské policie před sto lety, a takto píše BIS v roce 2010: “Kromě rozsáhlých ruských kontaktů do českého kriminálního prostředí spolupracují tyto skupiny při realizaci svých zájmů také s odborníky - právníky, finančníky a poradci různého druhu a zaměření..."

George Novotny: Na svém blogu v iDnes máte jeden článek o bývalém prezidentu ČR Václavu Havlovi, který jste uveřejnil po jeho smrti a ve kterém naznačujete, že podepsal spolupráci s Stb, aby byl propuštěn z vězení. Toto nařčení, s oblibou opakované určitými lidmi se absolutně nikdy neprokázalo. Protože jsem VH osobně znal, at už byl člověk s mnoha chybami jako každý, chtěl bych vědět, jaké pro to máte důkazy. Já, který jsem se o to zajímal a štoural v různých zdrojích - tak jsem přesvědčen, že jde o klasickou práci českých a ruských pohrobků svého "velkého učitele" a zakladatele umění dezinformace generála I. I. Agayntsa* (který se proslul dozorem nad dvěma nejůspěšnějšími dezinformačními akcemi čsl. komunistické rozvědky - podvržení dokladů v Černém jezeře a vyvoláním krize v Indonésii). Neměl by novinář uveřejnňovat podobné věci až když má důkazy, protože má přeci jen více zodpovědnosti, než ostatní.

*Ivan Ivanovič Agayants (28 srpna 1911 – 12 května 1968) byl jedním z řídících důstojníků sovětské NKVD/KGB a pocházel z Armenie. Jeho otec byl knězem Arménské apoštolské církve v Azerbájdžanu ve městečku Jelizavetpolu. On a jeho dva bratři začali pracovat u sovětské tajné policie v raném věku. V roce 1930 přešel do Moskvy a nastoupil v ekonomickém oddělení OGPU. V roce 1936 čistky také těžce postihly tajnou policii a protože Agayants ovládal cizí jazyky (hovořil turecky, persky, francouzsky, španělsky a anglicky), byl přeřazen k zahraniční špionáži. O rok později byl vyslán do Paříže pod krycím povoláním člena obchodní mise, která byla součástí sovětského zastupitelského úřadu. Do Moskvy se vrátil v roce 1940 a v roce 1941 odejel do Teheránu jako rezident KGB. Traduje se legenda - že zabránil pokusu německých agentů spáchat atentát na představitele Spojenců při jejich konferenci v roce 1943. V letech 1947 - 1949 znovu pracoval v Paříži pod krycím jménem "Avalov". Po jeho návratu do Moskvy byl jmenován náčelníkem Západoevropského oddělení v KGB. Začal se specializovat na výrobu dokumentačních padělků a měl velkou zásluhu na produkci divadelní hry "Zástupce" - která byla součástí zpravodajské hry "Operace sedadlo 12" diskreditující papeže Pia XII. To mu vyneslo funkci Prvního náčelníka Oddělení D (dezinformace) v První správě - zahraniční zpravodajská činnost. Za zásluhy obdržel mnoho vyznamenání, včetně Leninova řádu a jeho jméno je vyryto ve zlatě na zdi ředitelství ruské rozvědky - mezi 70 důstojníky sovětské špionáže, kteří se nejvíce zasloužili o stát. Když zemřel, byl pochován na Novoděvičí hřbitově.

Břetislav Olšer: "To je to nepřesné, já jsem to "kterak neslyšel", ale napsal to disident Jiří Wolf, to je důležité... Ten to musel vědět přesně. Jedna paní povídala se nehodí, alespoň já tak na otázky neodpovídám..."

George Novotny: Jaký je váš názor na členství ČR v NATO? Považujete také zrušený americký radar za agresívní hrozbu Rusku a jeden z kroků v přípravě jeho napadení, kterak to vysvětlovala Moskva?

Břetislav Olšer: "Přijetí Česka do NATO byla jen účelová akce, aby mohla být bombardována bývalá Jugoslávie. Tečka. Putník. Basta. A radar? Moskva má už od zrušení SSSR jenom velké oči. Radar v Brdech by ji nijak nublížil; kdo by dnes napadl Rusko, byl by blázen. Vědí to Rusové, ale hrají dál hru na "studenou válku". Asi si na ni moc zvykli a teď jim chybí. Starostové Brdska mají opravdové starosti a proto si dnes zoufají. Čeká je sešup z extraligy do obecního přeboru. Na projekty, které rozjeli kvůli slibovanému radaru USA, totiž nejsou peníze. Drzáci, starostové. Nechtěli jste radar, tak si brečte, ale na tom správném hrobě. Dnes, kdy se škrtá, kde se dá, a vy si přijdete s požadavky na miliardy pro své zanedbané obce?

Změnila se vláda: Běžte si za tou, co vám naslibovala ty miliardové nesmysly. Ale ouha; vlastně v zásadních bodech pro Brdy se vláda ani tolik nezměnila; ministrem financí byl v roce 2007 a nyní zase je Miroslav Kalousek, také dnešní premiér Nečas byl v Topolánkově “radarové” vládě ministrem práce a sociálních věcí. A teď dělají mrtvého brouka, o svých slibech mlčí, ticho po pěšině. A nikomu z těchto filutů nevadí, co bylo řečeno před celým národem v ČT, že nejde o účelovou dotaci, že i tak by se tento region musel renovovat. Radar neradar. Že by sladká pomsta Lize starostů, co byli proti radaru?

A všechno začalo tak pompézně. V pořadu ČT Otázky Václava Moravce 7. října 2007 vyplynulo, že z českých i evropských zdrojů by do Brd, kde Američané ještě chtěli umístit radar protiraketové obrany, měla jít asi jedna miliarda korun, řekl náměstek ministra financí a předseda Komise pro rozvoj Brdska Ivan Fuksa. Podle něj ministerstvo financí vyčlenilo asi 200 až 250 milionů korun, zbytek by měl jít mimo jiné z evropských fondů. “Přestože existuje několik obdobných regionů, tento si to skutečně zaslouží,” uvedl. Podle něj je Brdsko srovnatelné s regiony, které bylo třeba obnovovat po pádu železné opony. “Dokud tyto lokality nebudou bezproblémově dostupné, tak soukromý sektor tam nepřijde,” dodal.

Nakonec to byla pro brdské obce na rozvoj zanedbaného regionu miliarda a čtvrt - 600 milionů měly dostat plzeňské obce, 400 milionů středočeské a 250 milionů by spolkly opravy silnic. Co to znamenalo pro starosty obcí? Ti museli nechat podrobně rozpracovat návrhy projektů a odevzdali je vládě. Ani tyto projekty nebyly zadarmo. A obce měly své dlouhodobě zanedbané záležitosti – rozbité komunikace, chybějící chodníky, nedostatečnou kapacitu ve školách... Dlouhé seznamy požadavků na nové kanalizace, vodovody, plynofikace, rekonstrukce komunikací, ale i na opravy škol a školek, obecních úřadů a dalšího obecního majetku vznikaly ve dvacítce obcí, které leží v nejbližším okolí lokality uvažované pro výstavbu americké radarové základy v Brdech. Spálené Poříčí, Struhařice, Lipnice, Rožmitál pod Třemšínem, Strašice, Nezvěstice...

Dnes mnohým hrozí bankrot. Rozkopaná plynofikace a další stavby na dluh. Kdo to zaplatí? Asi nikdo, ale naštěstí; jinak by to zase museli zatáhnout daňoví poplatníci. A těch cca 160 tisíc Kč státního dluhu na osobu jim snad už bohaté stačí... Když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali; konkrétně lidová pěnice Vlastička Parkanová. Když totiž kvůli radaru přiletěl do Prahy sám prezident USA J. W. Bush, čekal jej za jeho úsilí skvělý dárek od ministryně obrany ČR Vlasty Parkanové. Ta nelenila a s kreslířem Výčítalem pohotově, jako kdysi Gustav Brom v Ostravě narychlo sepsal píseň pro J. Gagarina, stvořila a na stejnou melodii nazpívala kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare...”

Pak Obama o půlnoci zatelefonoval do Prahy, že radar končí. A bylo to. Tak nám odklidili ostnatý drát ve Vojenském újezdu Brdy, kde kótu 718 do té chvíle obklopoval ženijní zátaras z tzv. žiletkového plotu. Zmizel vojenský prostor se zákazem vstupu. Dokonce tam mohli i Greenpeace a členové hnutí Ne základnám. Zmizely v nenávratnu také peníze. Tak pomalu končí habaďura a jeden z největších podvodů na český národ, zvaná americký radar v Brdech. Radují se jen ti, jimž uvízlo pár milionků z přípravných akcí a akciček za nehty. Skvělý byznys pro společnost s ručením velmi neomezeným Vondra a spol... Jo, kdyby šlo o Radara O ́Reillyho alias Garryho Burghoffa z MASH 4077, to by asi nebylo tolik povyku pro nic kolem jeho umístění v českých Brdech, natož v Rusku, na Balkáně či Turecku. Řeč však byla o americkém zařízení z Marshallových ostrovů. O to je jeho konec trapnější a nákladnější..."

Tak jako všechno, i toto povídání přes oceán musí skončit. V mnoha věcech si asi s panem Olšerem nebudeme rozumět, ale dokázal - že vzájemná diskuze dokáže být požitkem. Jedno vím, nepovažuji ho za nějakého "ideologického nepřítele", ale spíše za druh snílka, který se snad může narodit jen v té maličké zemi, České republice. Kde jinde dokáže člověk naší generace, vystavené po dlouhý čas svého života nejdokonaleji propracované masáži podvědomí - orientovat se v obrovském přívalu informací, kterému je vystaven od okamžiku, kdy se zhroutila totalita ... a neochvějně věřit svým pravdám? Vítězství rozumu – náš rozhovor; George Novotný a já...?

Ode zdi ke zdi; od Matiční a berlínské, až po čínskou a mexickou...

Snímky Břetislav Olšer (6) a archiv (1)

Další rozhovory, glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044

Autor: Břetislav Olšer | neděle 1.1.2012 7:20 | karma článku: 17.83 | přečteno: 1851x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Mary C. Lang

Hysteričtí mileniáni a testování dětí na covid

„Jsme něco více,“ říkají o sobě často NĚKTEŘÍ z těch, kdo se narodili od roku 1983. „Jsme generace Y, jsme mileniáni...“ Ano, donedávna byli jen k smíchu svým chováním rozmazlených namachrovaných egoistů, kteří požadují více, než...

10.4.2021 v 20:01 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 518 | Diskuse

Jiří Nebřenský

Není deprivant jako deprivant a jak ho rozlišit od běžného smrtelníka?

Ve svém nedávném příspěvku " Zbraň deprivantů u moci - falešný humanismus a proč mu přehnaně podléháme Zdroj:https://nebrensky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768427 jsem popisoval, jak deprivanti zneužívají epidemie k falešnému humanismu.

10.4.2021 v 12:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Rošády a jedy

Nástup jedovatých politických garnitur bývá často jen nedomyšlenou reakcí voličů na selhání tradičních mocenských struktur!

10.4.2021 v 11:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Bohumír Šimek

Neusilujeme o selhání zdravotní péče?

Z březnových katastrofických hodnot jsme klesli na hodnoty, které nás v listopadu děsili, a my přesto začínáme společnost rozvolňovat pro vydírání našimi komunisty. Čím hůř, tím líp? Ale pro koho?

10.4.2021 v 10:22 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 86 | Diskuse

Ivo F. Cilich

Ministr vědomě porušuje zákon?

Pokud mne dnes sluch nešálil, tak nový ministr zdravotnictví na dnešní, jeho zcela první, tiskové konferenci bez uzardění prohlásil, že zcela vědomě a úmyslně porušují zákon?

9.4.2021 v 19:36 | Karma článku: 39.29 | Přečteno: 1951 | Diskuse
Počet článků 3045 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2458

důchodce
 

Moje fotky na výstavě I vy můžete být naše hvězda na MFF Karlovy Vary 2011

Najdete na iDNES.cz