Žádné klišé - blog iDnes mě zkrátka znovu postavil na nohy…

6. 05. 2010 7:20:29
Dnes jsou to tři roky, kdy jsem zažil šok. Stačilo pár zlých okamžiků a ochrnula mi půlka těla. Konec světa. Zoufalost a beznaděj. Katastrofa. A dilema – budu ještě někdy chodit, nebo se ocitnu už napořád na invalidním vozíku...? Já, který byl víc v letadle než v tramvaji a procestoval na sedmdesát zemí...
... i za mraky svítí slunce...... i za mraky svítí slunce...Foto: B. Olšer

Po prvních dvou týdnech v nemocnici, prakticky bez pohybu, jsem myslel na to nejhorší. Jen vleže na zádech jsem ale pochopil, že nastal čas překopat svůj hodnotový žebříček a změnit priority. Spoustu věcí, které jsem byl schopný dělat před chorobou, jsem totiž zapomněl nebo nebyl schopný dál vykonávat. Nepřeji nic z toho ani svému zavilému nepříteli.

Bylo nutné objevit v sobě nový smysl života...... Pak mi moje žena, odvěká čtenářka nejen mých myšlenek a splínů, přinesla do nemocnice fotografii. Možná banální, přesto ideální způsob na moji psychickou i fyzickou rehabilitaci. Na snímku byla budoucí minipracovna, jak mi ji sama zařídila; pracovní stůl s počítačem, v němž byl zaveden internet, do té doby mnou pohrdané zařízení.

Když jsem se po dalším měsíci dostal z nemocnice domů, pochopil jsem prozíravost své paní, která věděla oč jsem přišel a jak mi nahradit mé bývalé čilé novinářské kontakty. Stačilo odložit berle do kouta, vzepřít se na posteli a přesunut se na křeslo u počítače, abych zase žil...

Nevelký dvoupokojový byt, který nám koupil mladší syn a zůstal s rodinou v našem třípokojovém, měl své výhody; ochrnutá pravá, kdysi odrazová noha se probouzela k životu, zvládl jsem první dva tři krůčky, takže jsem je vždycky udělal, pak se opřel o nejbližší stěnu, popošel jsem kolem ní, opět dva tři krůčky a jiná stěna... Tak nějak vypadaly mé první "procházky". Jinak jsem kromě návštěv lékaře, trčel jen doma, sám, jako Miloušův kůl v plotě.

Naučil jsem se ale mluvit přes skype, posílat e-maily a hlavně vyhledávat kontakty na své přátele všude po světě. A především pro mě bylo důležité zaregistrování u blogu jistého týdeníku, abych mohl pokračovat sice v poněkud pozměněné, ale přece jen novinařině.

Za tři dny přišlo zklamání. Tamní blogeři byli do sebe zahledění narcisové, zajímalo je pouze jejich ego. A ani počet nicků neodpovídal mé představě o bohaté komunikaci s lidmi, což mi nejvíc chybělo. Tak mně přátelé poradili iDnes.

A právě 8. května 2008 jsem napsal svůj první blog pro toto nejčtenější české internetové médium. Tvořila ho ukázka z mého románu Krev pod obojí - „Prochcaná židovské ledvina...“ První karma činila hodnotu něco přes dvanáct a nickové mě také moc nešetřili.

Nejdřív se s přáním hodně zdraví ozvala moje sestra Dana Mikešová z rodného Hovězí, potom Tibor Spitz z Kingstone v USA. Uchvátilo mě, že můj blog lze číst až za oceánem. A podpory na duchu se mi dostalo také od MVDr. Rachel Bock z Tel Avivu, Petera Bachracha z Haify, od dětského kardiologa Víta Rázka z Lipska, Jany Brázdové z Londýna, Jiřího Rynese z Bretaně, novináře Yehudy Lahava a Tomiho Shveda z Tel Avivu, průvodce Davida Peera od Mrtvého moře, rovněž od Lubomíra Rotta z Kypru, od Alexe Květoně, designera z New Yorku. Oranit Machluf z Beer Ševy, Rafaela Chvátala z Jeruzaléma, Martina Růžičky, zdravotního bratra z Rijádu, Stana Orieška z Bernu a dalších...

Ti všichni, s adminy iDnes, blogery i nicky, vytvořili moji druhou rodinu, v níž to také někdy zaskřípalo díky mé valašské cholerické povaze a rozličným excesům, ale pořád to bylo lepší, než se hrbit na invalidním vozíku jako vyřízený lazar bez jakékoliv motivace. Znovu jsem se zkrátka narodil...

Mým cílem je teď každý den reagovat na dění kolem sebe, jak jsem na to byl zvyklý přes dvacet roků v mé redaktorské práci. Ostatně, můj neurolog po mně chtěl mozkový trénink, procvičování slovní zásoby a paměti. Být zkrátka třeba grafomanem, ale hlavně vypudit tetku Sklerózu a strejdu Altzheimera, aby se u mě neusadili nadobro...

Naučil jsem se znovu chodit, byť s motorikou mých pohybů to už nikdy nebude jako dřív. Nakladatelství P3K mi vydalo dokonce knížku izraelských cestopisných črt "Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi". A tak se snažím zachránit, co se dá, tedy především hlavu a to, co v ní ještě zbylo. Proto už nekouřím a neflákám se po barech, zato píšu co to dá, na úkor výše karmy. Ta pro mě není podstatná. Potěší, ale není tím, kvůli čemu bych měl skákat z okna.

Co říct na závěr? Snad spolu s panem režisérem Kachyňou: "Už zase skáču přes kaluže". Prostě, malý je pouze ten, kdo klečí na kolenou...

To je pro Vás, admini iDnes...

(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)

Autor: Břetislav Olšer | čtvrtek 6.5.2010 7:20 | karma článku: 40.25 | přečteno: 4358x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Hana Šťastná

KarKULKY a divočáky pro vlky

Vlci zamordovali už tři desítky ovcí během uplynulých šesti měsíců na oplocených pastvinách kousek od lipenského jezera.

23.4.2019 v 19:54 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 191 | Diskuse

Karel Trčálek

Pravdivý příběh poslance Dominika F., maskota tuzemské barevné revoluce

Mám rád tyto pravdivé příběhy. Obecně se dá říct, že mám vůbec velmi rád pravdu, na rozdíl od dobře placených médií, která mladým lidem vymývají mozky

23.4.2019 v 19:05 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 758 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Agresivita ve zdravotnictví

Médii se právě mihla informace o tom, že pacienti se údajně zvýšeně projevují ve zdravotnických zařízeních jako agresoři.

23.4.2019 v 18:49 | Karma článku: 9.78 | Přečteno: 378 | Diskuse

Lukáš Burget

Smutné velikonoční poselství ze Srí Lanky

V tomto okamžiku má vraždění na Srí Lance 321 obětí, přes 500 zraněných a krvavý podpis Islámského státu.

23.4.2019 v 15:49 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 417 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Jak jsou krásné, když se odhalí

Antonia Yaminová je evropskou šéfkorespondentkou izraelské veřejnoprávní televize KAN11. Na svém Twitteru upozornila 20. dubna na jeden pořad této televize, který pojednává o první afghánské modelce (video níže).

23.4.2019 v 15:15 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 443 | Diskuse
Počet článků 3045 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2446

důchodce
 

Moje fotky na výstavě I vy můžete být naše hvězda na MFF Karlovy Vary 2011

Najdete na iDNES.cz