Bajka o jednom muzikantovi, co naučil StB, aby "podporovala" umění?

Podle hlasování internetových fanoušků by měl být v případě změn ve Fischerově věčně překlenovací úřednické vládě první na řadě Michael Kocáb, ministr pro lidská (romská) práva. K tomu by se mohla vázat i následující bajka, jejíž licence spočívá v napůl vymyšlených, ale vždy poučných příbězích.

Jak to bylo, pohádko...?

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, žil ve městě, jehož sláva hvězd se dotýká, farářský chlapec, co měl rád muziku a byl pro ni schopen jakékoliv oběti.

Naposled tuto roztomilou pohádku pro dospělé popsal v článku "Malý Muk - kandidát tajné spolupráce" Petr Placák - Zdroj: Necenzurované noviny, Výběr, NTA, ze dne 26. ledna 2009...

Nevím, jestli jde o soubor faktů dle rčení jedna paní povídala, ale ve druhé polovině roku 1989 se na československé scéně objevila nová iniciativa zvaná MOST. Tvořili ji redaktor svazáckého časopisu Mladý svět Michal Horáček a hudebník Michael Kocáb.

Ten se údajně zamiloval do rudého moku zvaného Pražský výběr, po kterém nazval i svoji rockovou kapelu. Tu však v roce 1983 na přání StB hned zase zrušil, už jako její vedoucí. Sepsali prohlášení, se kterým se prostřednictvím rezidenta StB Oskara Krejčího obrátili na předsedu federální vlády Ladislava Adamce.

První setkání s Adamcem se uskutečnilo, údajně náhodou, ve foyeru Nové scény ND v září 1989. Po 17. listopadu tato iniciativa zprostředkovala kontakt mezi Ladislavem Adamcem a Václavem Havlem - 18. listopadu 1989. Hlásil Oskar Krejčí...

Zatímco Michal Horáček sepsal své paměti protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA - už dlouho před listopadem byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB ), nastoupil Michael Kocáb dráhu politika.

Zasadil se o brzký odchod sovětských vojsk za sovětských podmínek a stal se tak rázem miláčkem davů. Tato jeho zásluha však poněkud pobledne, když zjistíme, že to byl právě Kocáb, kdo vehementně prosazoval prosovětskou tzv. nultou variantu při majetkovém vyrovnání mezi Česko-Slovenskem a bývalým SSSR.

Ta je přímo výsměchem skutečnosti, že jsme byli 20let SSSR okupováni a rabováni ("nultá varianta" znamená, že nikdo nikomu nic neplatí a čs. strana se navíc zavázala jenom letos dodat do Ruska zdarma stavební materiál za 300 mil. korun na výstavbu bytů ruským důstojníkům!).

Nemusíme zrovna předpokládat, že Michael Kocáb je gauner ve službách KGB, ale jistě to je šikovný Čech (dnes člen správní rady akciové společnosti Montované stavby plus a jeho projekt milovického letiště, ve kterém jde o miliardy dolarů), který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem - navíc s aureolou zakázaného Pražského výběru.

Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a kteří za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archívy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce "KTS MUK" (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše:

"K otázce spolupráce s orgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR.Otázkou spolupráce se však bude nadále zabývat a je ochoten informovat o hudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby."

Na konci záznamu pak operativní pracovník kpt. Doskočil navrhuje: "V případě vystěhování KTS jeho osobu v prostředí hudebníků zkompromitovat s využitím vlastnoručně podepsané nabídky ke spolupráci s MV." Obdobný záznam ze září roku 1987 praví:

"Se jmenovaným bylo uskutečněno několik operativních pohovorů, v průběhu kterých dal najevo, že je ochoten být ve styku s orgány MV a tyto informovat o negativních jevech v prostředí tzv. volné mládeže a v prostředí pražských hudebních skupin."

Kpt. Bělohlávek pak v záznamu konstatuje, že se projevila neserióznost KTS, který sympatizuje s těmito hudebními skupinami, jež jsou předmětem zájmu MV a navrhuje spis KTS "MUK" ukončit a soustředěné materiály uložit do archívu MV na dobu 5 let.

Prohlášení Michaela Kocába před StB je klasickou ukázkou toho, jakým způsobem si bývalý režim zavazoval všechny ty, kterým pak milostivě umožnil vylézt na jeviště, na obrazovku nebo třeba složit hudbu k nějakému filmu. Slova vložená do Kocábových úst zřejmě nějakým příslušníkem StB jsou skutečně ďábelská - jako sám minulý režim:

"Já, Michael Kocáb - narozen 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR, prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem "ROPOTÁMO", nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života...

Dále prohlašuji, že pomlčím před všemi nepovolanými osobami, kterými jsou rodinní příslušníci, rodiče, kamarádi, ale i jiní příslušníci Sboru národní bezpečnosti(?!) o všech těchto shora uvedených skutečnostech, a rovněž nezneužiji dané důvěry k páchání trestné činnosti. Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života. Toto své prohlášení stvrzuji vlastnoručním podpisem..."

Tolik Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista i člen samizdatu. V současné době je zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz.

Nedávný dotaz jednoho novináře na rockera Aleše Brichtu: Co si myslíte o tom, co teď dělá váš muzikantský kolega a teď i ministr pro menšiny Michael Kocáb? Ten má úplně opačný názor než vy.

"On se nacpal někam, kde o tom vůbec nic neví. A kdybych mimochodem rozebral jeho texty z desky Straka v hrsti: „Pražákům, těm je tu hej" a podobně, tak by se možná divil..."

Když byl Michael členem Pražského výběru, divného to klonu muzikantského génia s hudebním hluchem zvaného PlasticPeople of the Universe, rád exhiboval na pokraji striptýzu nejlépe v nylonkách, zvaných štrample.

Také mohl použít svůj text “Vymlácený rockový palice…”, podle něhož asi sám funguje. Nebo též v duchu jiného popěvku: “Kecy, fóry, nemakáme, to si radši nožku za krk dáme. Ať civí, kdo se diví…” či rovněž … “běžím s hovnem proti plátnu a to hovno v plátno zatnu”…

Mým spolužákem byl Petr Cibulka, dnes vydavatel Necenzurovaných novin a Seznamů StB i šéf Pravého bloku, pořád si píšeme. Možná se ve všem neshodneme, ale když si uvědomím, že vycházel z ničeho a dostal se do významné společenské pozice, musím před ním smeknout.

Jednou se ho zeptal slovenský novinář Bucher v rozhovoru uvedeném v Necenzurovaných novinách: Pán Cibulka, vy ste sa aktívne angažovali v disidentskom hnutí a päť ráz vás väznili za antikomunistickú činnosť. V čase, keď ste podpisovali Chartu 77, vedeli ste, čo sa skutočne deje? Veď väčšina signatárov Charty 77 byli bývalí komunisti.

PETR CIBULKA odpověděl: Ne, neměl jsem tušení, co se děje. Chartu 77 jsem podepsal ve vězení v roce 1978. Z vězení jsem se dostal v roce 1981 a mnoho signatářů jsem vůbec neznal. A máte pravdu v tom, že každý, kdo si pamatoval tyto lidi, co dělali v 50. a 60. letech, musel být zděšený, že absolutní většina prvních signatářů Charty 77, asi dvě třetiny nebo tři čtvrtiny, pocházela z komunistických struktur. Myslím si, že vlastní Chartu 77 iniciovaly sovětské tajné služby, pravděpodobně GRU. Prostě tam, kam vstoupila sovětská armáda, dominovala její tajná služba GRU. KGB jí později sekundovala..."

(Ukázka z knihy R.Buchara Kolaps komunismu: ještě jednou a od začátku...) 

(GRU - "Главное Разведывательное управление Генерального штаба Вооружённых Сил России - ГРУ ГШ" - „Hlavní správa rozvědky Generálního štábu ozbrojených sil Ruska"...)

Taková je tato bajka, o které ale platí, že na každém, šprochu, pravdy trochu. Znáte to; jedna rocková paní povídala. Určitě ta všechna fakta jsou jen čirým výmyslem, ale kdopak by se bál pohádek o tom, jak StB podporovala české umění...?

Vždycky po chutném nedělním obědě si vymýšlím bajky a jen tak si fantazíruju. I já se stávám hrdinou cizích vyprávěnek, proč bych v tom měl být sám...?

http://www.youtube.com/watch?v=QOk3o2_zSys

(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)