Tak dlouho si zahrávali s multikulturou, až jim to vlezlo na mozek?

Před zhruba patnácti roky jsem po několika pracovních cestách v Torontu varoval Kanadu, tedy spíš jen platonicky upozorňoval v ontarjiském The Globe and Mail svým článkem: „Jsou Češi rasisté nebo jen nemají Romy z lidského hlediska rádi…?“, aby se nespoléhala na svůj multikulturní zákon a nevěřila zvěstem romských žadatelů o status uprchlíka, že jsou v Česku šikanovaní a diskriminovaní.

Minnonité se v Kanadě mají...

Marně. Vanitas vanitatum et omnia vanitas… Tak dlouho si zkrátka zahrávají s multikulturalismem, až jim to vlezlo na mozek... Kdyby přistěhovalce v Kanadě nerozmazlovali bezplatným ubytováním, stravováním a ještě kapesným sedm dolarů na osobu a den, a ihned je vyhostili, nikdo by se k nim nehrnul. A Romové už vůbec ne. Paradoxně tento systém pomáhal spustit v letech 1986-87 Čechokanaďan Jiří Corn, předseda zdejšího Českého a slovenského sdružení v Kanadě. Zasloužil se o prosazení legislativní změny - Zákona č. 93 na ochranu kulturního pluralismu, tzv. multikulturalismus. Ten dodnes zajišťuje pohodlný azyl, a mnohdy i celoživotní bezpracnou pohodu, všem utečencům, které jejich vlády neuměly, nebo nechtěly ochránit před rasovým či domácím násilím a diskriminací.

Před třemi roky přišel pro našince z Kanady další nemilý „dárek“ v podobě znovuzavedení vízové povinnosti. Romové přesto utíkali do Kanady i z ní, protože si naivně mysleli, že je tam hned slušně ubytují a bude o ně dobře postaráno. Bájili jim o tom přece do telefonu známí, kteří tam byli už "závratných" tři čtvrtě roku či Klímův novácký dokument: "Cikáni jdou do nebe". Místo přepychu je však čekala cesta mezi nejnižší spodinu kanadské společnosti a ne pikniky u Niagarských vodopádů. Přijížděli totiž zpravidla jen s pár stovkami dolarů v kapse, které stačili utratit za jídlo (a někdy za jednu noc v letištním Hiltonu) ještě dřív, než je s tlustými deskami imigračních dokladů propustí z letiště.

Pak, vybaveni adresou vzdálených příbuzných či jen telefonním číslem na červený kříž, vyrážejí vstříc novému životu… A jaký život je čekal? Pro začátek - určitě aspoň na několik dlouhých měsíců - to bude život nejnižší chudiny. Protože v Kanadě nesmějí zatím pracovat, budou odkázáni na sociální podporu, což znamená zařadit se mezi úplné ztroskotance, drogově závislé, svobodné matky bez vzdělání a jiné “odpadlíky”. A když už dostali azyl, tak jeden z dvaceti, mají kanadští učitelé vlasy hrůzou šedivé, jak se romská omladina ve školách chová a co si k nim dovoluje. Geny jsou zkrátka geny, v Ostravě či Torontu. Inu, Kanado; kdo chce kam, pomozme mu tam…

Kanadský deník Toronto Star napsal, co my v Česku dávno víme a mockrát jsme na to Kanadu upozorňovali. Marně. Romští adolescenti dál vykazují nulovou znalost angličtiny, chabý vztah ke škole i vyučování a ve srovnání s vrstevníky jiných národností značně omezené znalosti. Šokovaní učitelé je popisují jako žáky, kteří neznají ani tak banální věci, jako je školní zvonek nebo rozhlas. Řada z nich ve rvačkách ohrožuje své spolužáky, jsou neuctiví k učitelům, nedělají domácí úkoly a často i na několik dní nedodržují školní docházku, a to i na základní škole. Jeden z Romů vysvětlil náhlou absenci své 14leté dcery tím, že už má věk na vdávání a školu proto nepotřebuje.

Přesto deník Toronto Star, aniž by se poučil z názorů kanadských učitelů, upozornil, že je to vše tím, že ve východní Evropě pokračujeme v zařazování romských dětí do zvláštních škol a dochází k jejich šikanování. Ale že zrovna Kanada na tyhle žvásty skočí, když sama vidí, jak se romské děti mimo jiné neučí ani anglicky a jaké jsou pak s nimi potíže…? Když nějaké romské dítě neumí česky v české škole v Česku, je také na obtíž dětem, které česky umí, ale musí se zdržovat kvůli těmto žákům, jimž se doma rodiče vůbec nevěnují a neučí je mateřský jazyk, za který považují pouze romštinu. Kdo tedy koho diskriminuje a kdo koho šikanuje. Gadžové Romy, nebo snad Romové gadže…?

A Kanadě to pozvolna dochází, ale nechce si přiznat, že chyba je na její straně. Proto by chtěla s Prahou uzavřít jen dohodu řešící návrat neúspěšných žadatelů o azyl z Česka zase zpátky. Do Česka. Co my na to, že bychom se měli všestranně za nemalý peníz postarat o lidi, co v Česku nikdy nepřiložili ruku k dílu a ještě nás v cizině pomlouvali a plivali na nás? Cítíme se uraženi, že s námi bylo zacházeno jako s těmi, kdož utiskovali chudáčky Romy. Vy jste nám nezrušili vízovou povinnost, my vás necháme smažit se ve vlastní šťávě. Kanadskému premiérovi Stephenu Harperovi se to asi summitu NATO v Chicagu líbit nebude, ale nezrobils nám dobře, teď ti os.ereme plot.

Česká republika má totiž s Kanadou podepsanou readmisní smlouvu z roku 1996. Dohody tohoto typu stanoví mechanismus pro návrat osob, které odmítají využít možnosti dobrovolného návratu. Proč si dělat starosti s nějakou jinou smlouvou, nota bene hlavně se zeměmi EU? Tvrdíme pomstychtivě. Co jste si upekli, to si i snězte. A vyplácí se nám to. V otázce vízové povinnosti za možný pozitivní krok vpřed označil nový azylový zákon, který by v Kanadě mohl už letos zpřísnit podmínky pro žadatele pro azyl. Mimo jiné má obsahovat seznam bezpečných zemí, kde je i Česko.

Jak to, že ještě nikdy nežádali o azyl v Kanadě gadžovští sousedé romských výtečníků v Litvínově, Chomutově nebo obyvatelé Vsetína, žijící dvacet roků v blízkosti „pavlačáku“. Proč Amnesty International kritizuje pouze české gadže s diskriminace Romů a ne naopak? Za to, že bílí doslova trpí zaviněním mnoha Romů smradem, špínou, odpadky, opileckým kraválem a jejich bezuzdným pobíráním sociálních dávek za své nicnedělání z peněz pracujících gádžů…?

Nikdy nezapomenu, když se jsem v Torontu, obklopen ostravskými Romy, co žádali s pomocí kanadsko-slovenského právníka George J. Kubese o politický azyl uprchlíka z Česka, setkal s názorem jednoho z odpůrců rozhazovačné sociální politiky. Byl to americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem “Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce). “Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova geniálního “genového” filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální…

Patrik Banga, redaktor iDnes a kdysi spoluzakladatel romské kapely Gipsy.cz, má jako Rom k těmto záležitostem svérázný postoj, který jsem už několikrát ve svém blogu prezentoval, zvláště jeho odpověď na otázku, co by dělal, kdyby byl českým ministrem práce a sociálních věcí:

„Asi bych byl prvním romským ministrem, zastřeleným rozzuřeným Romem. Zavedl bych totiž bez pardonu pro všechny, tedy pro gadže i Romy, nesmírně přísné zákony. Máš hodně dětí, přídavky budeš dostávat pouze na dvě. Neposíláš děti do školy, žádná podpora, ani na děti, ani v nezaměstnanosti… A tak dál, víc už toho říkat nebudu, aby mě fakt nezlikvidovali, byť je to vše myšleno pouze hypoteticky…“

Jsou ve školách rasisté, protože chtějí romské děti, které doma rodiče nepřipraví na vyučování, dát do zvláštních škol. Co by říkaly Vaše děti, kdyby chodily do jedné třídy s dětmi, které je budou zdržovat ve výuce? Co byste na to řekl Vy, jako rodič? Co víc může společnost dětem dát, než zadarmo základní školu, učitele, učebnice, osnovy, podle kterých se musí všichni učit stejně a ve stejný čas…?

“Udělal bych vše proto, aby podobné děti nebyly ve stejné třídě s mými chlapci, už jen proto, že jsem se jim jak vůl věnoval, aby na školu byli připraveni a chtěl bych, aby učivo zvládali bez problémů. Pokud by se nedalo se školou jednat (přesunutí dětí do jiných tříd, kde se jim bude kantor věnovat, bude tam méně dětí), dám děti do jiné školy, kde tento problém nebude a pokud to bude nutné, budu je tam i vozit, pokud by škola byla daleko. Ještě bych se pokusil škole doporučit tzv. romské asistenty, kteří by dětem pomáhali v učivu, nic jiného mne nenapadá…”

Inu, jako bych to už před více než patnácti lety neříkal, když jsem byl požádán, abych pro The Globe and Mail napsal článek: „Jsou Češi rasisté nebo jen nemají Romy z lidského hlediska rádi…?“ Rázem jsem byl v té době největší rasista v Torontu a jeho okolí a Helsinská konference Kongresu USA dokonce můj „rasismus“ nazvala zabedněným a nedoporučila mi žádat o vízum dalších pět roků, než "demokraticky uzraji"…

Snímky Břetislav Olšer

Kdo koho v Česku diskriminuje a proč…?

Tak dlouho se bude prchat do Kanady, až se víza utrhnou…!

Jsou Češi rasisté, nebo jen nemají mnohé Romy rádi?

Jak se žíje českým emigrantům, aneb Dopisování po kanadsku
Jak jsem vedl rozhovor s kanadským pravicovým extrémistou

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044