Moudří lidé jako Šimon Achenbach jsou mým zdrojem nových poznání...

Jsem moc rád, že člověk jako Šimon Achenbach věnoval mé nic neznamenající bytosti tolik pozornosti. Nevím sice, kdo tento vzácný muž je, ale maminka z něj má jistě velkou radost. Jeho slova o tom, co v Číně dělá, jsou více než výmluvná: „Mým úkolem bylo prozkoumat terén, obeznámit se se zákony, poznat konkrétní lidi a vynést rozsudek - jít do toho, nebo ne…“

Čína-Zakázané město...

Nevím, proč nejmenoval americkou firmu, která ho do Číny vyslala, stejně jako skromně zamlčel přesný název své profese. Jistě umí dokonale čínsky, procestoval celý svět, aby mohl v pohodě inlitrovat do čínské společnosti. Nějak mi to připomíná nacionální pokrytectví a dávné časy... a Tichého Američana od Grahama Greena... Inu, Patriot Act zavazuje nejednoho občana USA, ke všemu z New Yorku, k přísně Bártovské loajalitě. I když šestnáctitisícové americké městečko Arcata postavilo mimo zákon dobrovolnou spolupráci, požadovanou federálními orgány na základě Patriot Act. "Naše policie bude sloužit k tomu, k čemu byla ustavena, tj. k ochraně občanů, nikoliv k jejich zavírání na základě nepodložených obvinění," řekl starosta městečka. aniž by znal českou spolupráci s StB...

Já musím skromně dodat, že mé poznávání světa choroba zatím zastavila na hranici stovky zemí, které jsem procestoval. Když bych si podle domnění páně Achenbacha, že cestuji jako turista, vynásobit průměrnou cenu zájezdu cca stovkou zemí, bylo by i pro tak moudrého muže určitě nabíledni, že bych si to asi sám ufinancovat nezvládl, byť si tři miliony vydělá nadprůměrný čutálista za týden... http://achenbach.blog.idnes.cz/c/270663/Horici-pochodne-smradlavych-Tibetanu.html

Sebevražedné atentáty jsou děsivou tragédií. Lze srovnávat ty muslimské s těmi, co se odehrávají v okolí Tibetu, když z 54 sebevražd upálením se jen jediný odehrál v Tibetu, konkrétně ve Lhase? Oba druhy fanatiků se liší v tom zásadním – islamisté chtějí zabít co nejvíc nevinných lidí, tibetští mučedníci mají v záměru pouze dát najevo svůj nesouhlas s anektováním své země Čínou. Obojí tito nešťastníci však touží po slávě; muslim po desítkách černookých panen v nebi, buddhističtí sebevrazi sebeupálením prahnou po medializaci svého hrozivého činu, aby svět ocenil jejich oběť svobodě. Důležitá je příprava k němu...

Ještě před několika hodinami byl Muhammed Hashim milující otec svých dětí, objímal je a s pravou otcovskou láskou je hladil. Měl slzy v očích, když se s ními loučil, protože věděl, že už je neuvidí. Alespoň ne na této zemi, v tomto životě, znesvěceném špinavými Židy. A najednou je mezi jinými dětmi zbavený všeho citu a ohledů, posedlý myšlenkou zabít kohokoliv ze satanských sionistů, hlavně jejich potomků, kteří by rozmnožili to rouhačské plémě. Zabít všechny, co mu vzali svatou zemi a z jeho rodiny udělali psance.

“Bude hodně mrtvých bezbožných Židů,” říká si a nahmatá pod košilí detonátor trhavin, umístěných na sobě v těžké vestě. Už chce vejít na přechod poro chodce a odpálit se, když spatří přijíždějící autobus plný lidí. Zastaví a čeká, až pasažéři z autobusu ještě víc zaplní přechod. Je 16,04. Muhammed Hashim mačká detonátor a odpaluje nálož. Na pátém pruhu přechodu k obchodnímu centru v Tel Avivu. Zrovna ve chvíli, kdy kolem něho už s nakoupenými sladkostmi a hračkami pro děti přechází spousta lidí. Bude přece svátek chanuka.

A znovu pláč a sténání zraněných, volání o pomoc, k nebi se vznášejí prosby k Bohu i slova prokletí zákeřných nositelů smrti. Ve vzduchu je kouř, odporný pach spálenin, houkají sirény sanitek a policejních vozů. Do bezbranných těl pronikla spousta smrtících kusů železa, šroubů a sekaných hřebíků z explodující nálože, které v nich pozvolna uhasínají skomírající plamínek života. Jejich zkrvavené tváře připomínají rituální kresby, jimiž se indiánští bojovníci malují, když vyhlásí válku a chystají se do boje…

Najednou se od základů změnil svět v tomto koutu Izraele. Výkřiky hrůzy, rachot automobilů, které do sebe narážejí a explozí trhané na plechové kusy. Musel splnit svůj úkol, už ho všichni oslavují jako mučedníka. Jeho milovaný guru Šejch Ahmad Jasín, duchovní otec a vůdce militantní odnože Hamasu, mu slíbil deset tisíc dolarů, jakmile v televizi oznámí jeho mučednickou smrt. Hashinova desetičlenná rodina v Gaze už na ně netrpělivě čeká. Muhammed Hashim zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů. Důvodů k podobným masakrům je zřejmě pro muslimy dost i ve třetím tisíciletí lidské civilizace, epochy kosmických letů a počítačových zázraků…http://olser.blog.idnes.cz/c/267698/Tak-dlouho-si-zahravali-s-multikulturou-az-jim-to-vlezlo-na-mozek.html

Média? Kolik fotografů a novinářů je schopno se shromáždit pod domem, z jehož nejvyššího patra se chystá skočit sebevrah. Pobízejí ho a už se vidí, jak jsou slavní se svojí fotografií či kamerou natočeném konci muže, co ztratil veškeré iluze o svém životě. Vaše neštěstí, naše peníze! Takové je jejich heslo. Rozmluvit mu to, aby tak nečinil? Nonsens. Přišli by přece o fotku roku…

Dvacetiletá studentka Cchering Kji se nedávno upálila. Důvod? Vášeň pro vzdělávání se u ní asi změnila v zoufalství, když tibetská střední škola v okrese Ma-čchü v provincii Kan-su přestala vyučovat v tibetštině a přešla na čínštinu. Spáchala sebevraždu na protest proti novým učebnicím v čínštině a rozhodnutí omezit výuku tibetštiny na jednu hodinu. Věříte tomu? Smrt pro omezení tibetštiny na jednu hodinu…? Patrně psychická porucha. Kolik studentů by se upálilo v Česku, kdyby jim odebrali nějaký předmět…? Zase mě nařknou, že nerozumím školství a píšu jen bláboly, jak jsou děsivě týrány dívky, co je Čína smrtelně nakazila omezením tibetštiny. To je fakt na mašli nebo na benzin…

Co tomu předcházelo? Cchering Kji vyběhla z veřejných záchodků na místní tržiště s tělem zabaleným do dek, které si předtím napustila benzinem a omotala drátem. Za okamžik ji pohltily mohutné plameny. Pak se skácela k zemi mrtvá. Proč chtěla zemřít? Kdo jí pomáhal se obalit do dek a omotat se drátem? Bylo omezení výuky tibetštiny na jednu hodinu důvodem pro její sebevražedný čin upálením…? Kdo řekl fotografům, kde a kdy spáchá sebevraždu sebeupálením? Byli tam a netrpělivě čekali kameramani světových televizí náhodou…?

Sebeupálení mnichů v Jižním Vietnamu kritizovaly rovněž osobnosti, které podporovaly protiválečná hnutí, v čele s Martinem Lutherem Kingem. Šlechetný Thich Nhat Hanh, čelný buddhistický mnich, jenž dobře znal některé z těch mnichů, kteří se upálili, konstatoval v dopise králi, že jejich sebevražda nebyla ani činem zoufalství, ani politickým protestem. Byla zaměřena na “obměkčení srdcí utlačitelů a na vyvolání pozornosti světa k utrpení Vietnamců…“ Přesto jim nezabránil v její realizaci, aby mohli získat pozornost světa, tedy médií… Jasně řečeno.…

Když se lidé upalovali v Jižním Vietnamu, který byl podporován USA, byl důvod ke kritice Ho Či Minovy vlády. Pokud se sebeupálí Tibeťan, je to zase důvod pro svět, aby pohaněl Čínu za nedodržování lidských práv… Tak vznikla nová protičínská ”humánní” taktika a strategie veřejného sebeupalování, které neohrožuje kolemjdoucí ani majetek. Žádné muslimské sebevražedné atentáty ve školních autobusech. I když islámští Ujgurové už též zabili desítky Číňanů.

V předvečer 11. června 1963 usedl šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Věděli to bezpochyby i lidé a mniši shromáždění kolem v počtu několika desítek. Poté se Thích Quang Duc náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou  škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil.

Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne, tušící, že to vypadá na super záběr. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, ve vteřině živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly jeho slávu, ale rovněž rozhořčení, především v Americe, která do té doby režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala. Obrázek se stal symbolem utrpení buddhistů v Jižním Vietnamu a Ducovo počínání v následujících týdnech inspirovalo mnoho dalších mnichů.

Pan Achenbach mj. o mně píše: „Přesto se nerozpakuje souhlasit s oficiálním dogmatem čínských komunistů, kteří v jakémsi pokrouceném fanatismu doslova vydali prohlášení, že… "Dalajláma provádí takovou politiku, jejímž následkem by bylo vyhnání etnických Hanů z Tibetu. Dalajláma se chová jako nacisté během Druhé světové války. Připomíná to Holocaust spáchaný Hitlerem na Židech"  (China Tibet Online, Xinhua news agency). Vyčítá mi slovo "smradlavý". Jde však pouze o převzatý výraz anglických studentů, kteří po svém příchodu do Tibetu v roce 1903  konstatovali jen fakta, že je smradlavý a v dezolátním stavu. Kdo si někdy čichl k jakovi či k jačímu mléku, pochopí...

Já říkám jen: No comment a přidávám dalajlámova slova: “Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Podle AFP rovněž prohlásil počátkem měsíce na placené přednášce v New Yorku: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…”

Nejsou tato slova poněkud pokrytecká na ústředního bojovníka proti komunismu? Kdybych je vyslovil já, byl bych rudý vrah a židobolševik… Možná to napoví, proč se tolik kamarádil s Václavem Havlem. Také on měl jako "vězeň svědomí" dosti blizoučko ke komunistovi Čalfovi... Přitom mé zážitky z čínského pohraničí jsou přesto rozporuplné. Ha Long, Dračí zátoka a čínská hranice. Brzy po skončení vietnamsko-americké války začal na severní hranici Vietnamu vojenský konflikt s Čínou. Byl jsem na čínském území, kde probíhal krutý barterový obchod.

Ujgurové si jako praví muslimové si dali s tím práci stovky kilometrů od svého domova a postavili na hranicí speciální krámky, v nichž nabízeli vietnamským rolníkům úzkoprofilové zboží. Barterový obchod jako ideologická diverze - ty mi dáš buvolí kopyto nebo jeho oko a máš porno časopis či litr “pravé” skotské whisky a magnetofon… Každý přece věděl, že buvol bez nohy nebo očí je pro práci v rýžovém poli zcela nepoužitelný… Navíc radiopřijímač s vybitými bateriemi za půl hodiny dohrál. A jelikož nebylo, kde by vietnamští rolníci sehnali nové, mohli si rádio vystavit ve svém příbytku z bambusových listí.

Nebyl jsem v Číně poprvé, jak píše moudrý pan Šimon Achenbach. Říši středu znám také ze Šanghaje, v němž jsem obdivoval super akci - Expo 2010 a židovské ghetto. Stejně jako Olympiádu v Pekingu. Obě události byly výjimečné a úchvatné. Po třiačtyřiceti letech získal český pavilon na Všeobecné světové výstavě cenu Mezinárodního úřadu pro EXPO. O světových výstavách jsem si povídal při setkání s diplomatem JUDr. Vladimírem Galuškou v New Yorku, kde počátkem 90. let pracoval jako velvyslanec mise České republiky při OSN, poté byl velvyslance na Slovensku, nyní je náměstkem ministra pro evropské záležitosti.

Povídali jsme si rovněž o jeho otci Miroslavu Galuškovi, novináři, který se zúčastnil procesu v Norimberku. V letech 1968 – 1969 byl ministr kultury a informací, generální komisař jedinečné čs. účasti na Světové výstavě v Montrealu 1967, v Ósace roku 1970 a v Seville 1992. Jeho odkaz byl znovu využit na Expu 1992 v Seville. Určitě také v Šanghaji, kde opět zářily skvosty české tradice, jejíž sklářství a další priority už, bohužel, berou pozvolna za své.

Jsme obdařen dostatečnou empatií, takže jsem nabral inspiraci v jeruzalémské nemocnici Hadassah, kde jsem navštívil transplantační centrum a oddělení dialýzy, když jsem psal román "Krev pod obojí" o Židovce, která přemítá, zda darovat ledvinu svého zabitého může nemocnému muslimovi. Stejněq tak jsem velvyslance ČR v Pekingu seznáml s mým novým románem o Židovi, který prchá před nacisty do Šanghaje a poté do Tibetu. Tam je v šoku, když se setká s nacisty a snaží se před nimi svojí buddhistickou vírou uniknout. V roce 1936 byla založena “Německá himálajská nadace”, která se stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem.

Měla se zajímat o údajné “germánské kořeny” horského národa Hunzukuc v Himálajích. O dva roky později už vyrazila pětice mladých německých vědců do Tibetu. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy. Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo “vědecké” zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo totiž pátrání po “pravých a původních” Árijcích”, kteří údajně na “střeše světa” našli útočiště...

Inu, pan Achenbach je jistě roztomilý člověk, ale trošku mimo mísu… Nevím, co ho opravňuje k takovým dezinformacím o mé osobě. Kdyby mi napsal, nehrál si na vševědoucího a zeptal se, neměl by důvod svůj blog vůbec proč psát… Jestli to nebyl hlavní důvod toho všeho… Ale, máme svobodu slova, takže díky za ni…

Snímky Břetislav Olšer (7) a jeho archiv (2)

Až zase budete vyvěšovat na radnicích tibetskou vlajku…

Lze porušovat lidská práva a přitom mít nejlepší ekonomiku světa..?

Bombarduje-li NATO, je to demokracie, veto Ruska a Číny je skandál?

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044