Nejde jen o ekonomickou bídu stěhujících se milionů běženců, jde u nich totiž též o instinkt – prchají za vodou; zkoušeli jste někdy zahnat žízeň ropou...?

Konec s nalháváním o vnitřním rozkladu hospodářských systémů Afriky; novodobé stěhování národů spočívá v suchu a mizení pitné vody. Jednou vypukne mezi lidmi boj pudu sebezáchovy o vodu pro svoje děti a vnoučata se zbraní v ruce.

Bratr nepozná bratra, když oba budou chtít vodu pro své vlastní potomky. Nevěříte? Žijeme přece v největším blahobytu, jaký kdy byl, pitnou vodou splachujeme záchod a ještě nedávno jsme si v Evropě mysleli, že je to přece pouze voda, a že to tak bude už navždy. Tragický omyl. Nyní to cítíme sami doslova na vlastní kůži ve Střední Evropě; sucho a sucho, jaké Česko nepamatuje. Žasnu, jak zhýčkaná jsme generace. Pořád ještě rozlišujeme kvalitu vody z kohoutku a balenou. V době, kdy podle OSN ročně připraví závadná voda a špatné hygienické podmínky o život skoro dva miliony dětí po celém světě. Žádné čističky vody za peníze EU, máme desítky různých druhý balených vod.

Afrghánci si o tom mohou jen zdát. Paktia je město ležící na hranici mezi Afghánistánem a Pákistánem. Místní komunity mají k dispozici 43 nových studní, 151 latrín a 13 chráněných přírodních pramenů. Přístup k pitné vodě se tak zlepšil pro více než 36 000 lidí, ale co zbylé miliony? Žízeň zde proto dál brutálně zabíjí. Ani si u nás neuvědomujeme skutečné potíže s vodou. Stačí otočit kohoutkem a voda teče. A naprosto hygienická.

Vše má však své pro i proti. Kdo by to řekl, že když voda pokrývá 71 procent zemského povrchu, že by měly být zhruba za patnáct roků skoro tři a půl miliardy obyvatel zeměkoule bez přístupu k její pitné podobě. Té jsou totiž z oněch dvou vodních třetin pouhá tři procenta. Přitom už více než miliarda lidí v padesáti zemích světa trpí nedostatkem vody. Světová zdravotnická organizace: Tři miliardy tři sta tisíc lidí ve 127 zemích světa se každoročně nakazí chorobami, jejichž příčinou je znečištěná voda…

Světové zásoby pitné vody jsou však jasně dané a konečné. Představují méně než milion kilometrů krychlových, což údajně není dostatečná zásoba ani pro dnešní světovou populaci. Uvážíme-li, že ročně přibývá asi sto milionů lidí, je to vážný problém. Řešením by mohlo být izraelské odsolování mořské vody či voda z ledovců. Kdyby se prý ale někdo rozhodl toto množství pitné vody vyrobit z vody slané, musel by na to vynaložit prostředky asi pětadvacetkrát větší, než je hodnota zlata vytěženého na celém světě. Přesto se vraťme k nám domů. statistici to mají v ruce...

Průměrná denní spotřeba pitné a užitkové vody na jednoho Čecha činí cca 150 až 200 litrů. Průměrné složení denní spotřeby: 46 litrů se vypustí při splachování toalety (6 litrů jedno spláchnutí), 44 litrů je zapotřebí na koupání a sprchování (jednorázové sprchování spotřebuje přibližně 30–50 litrů, koupání 150–180 litrů, 17 litrů vynaložíme na praní prádla, 11 litrů na zalévání zahrady, 9 litry musíme umýt nádobí, stejné množství pitné vody spotřebuje naše péče o tělo, 3 litry odebere vaření i pití a přes 10 litrů zbude na mytí a čistění auta plus ostatní činnosti. Kapajícím kohoutkem denně proteče až 17 litrů vody… Z těch více než sto padesáti litrů sladké vody se dá nejmíň polovina nahradit užitkovou recyklací odsolenou vodou. Ale teď si tato statistická čísla podělme tím, že se o tyto hraniční dávky budeme muset dělit třeba s běženci. Už ne o práci a bydlo, ale o vodu..

Letošní sucho v Česku, podle meteorologů nejhorší od roku 2003, dosáhlo už nejvyššího pomyslného stupně. Zasáhlo totiž už i podzemní vody. Mapování podzemních vod je podle expertů složitější, v Česku se sledují a vyhodnocují na 242 vrtech. Druhý způsob monitorování představují prameny, kdy se měří množství vody vytékající z pramene za vteřinu.

Ovšem až Izrael spláchnou muslimové do moře, nebude, kdo by uměl mořskou vodu tak dokonale a ve značném množství odsolovat a potřebná zařízení prodávat dalším zemím. Co to má společného s námi? I my budeme jednou potřebovat recyklovanou užitkovou vodu, pokud bude koaliční vláda nadále stejně “škrtové” spravovat naši zemi. A budeme jako Egypťané, když vzpomínali na Nil, co svými gigantickými povodněmi roznášel životadárnou ornou půdu nejen po celé deltě. Než ho zregulovala Asuánská přehrada. Voda je prostě dobrý, ba přímo vynikající sluha a pomocník, někdy ovšem i tragický protivník. Vést války je zvykem ve jménu Boha, dnes také kvůli proklamované svobodě a demokracii, resp. ropě, ale jak se zdá, tragickou a nezbytnou novinkou bude brzy válka kvůli vodním zdrojům; jasně, že kvůli těm sladkým a pitným.

Afrika povolala do boje za vodu i své pralesní zálohy; bratr nepozná bratra...

Přes třicet vojenských konfliktů už bylo na Blízkém východu mezi Izraelem a okolními arabskými zeměmi.  Jediná řeka široko daleko je Jordán, o kterou se ale děli hned několik zemí. A my se nyní bavíme o tragickém výhledu, že možná brzy vzniknou podobné konflikty i u nás, jelikož instinkt žene muslimy do Evropy, kde je vody habaděj a ještě se s ní může beztrestně plýtvat. Přitom pitné vody je ani ne čtyřicetina celkových zásob vody na Zemi. V letech 1940 - 2010 se světová spotřeba sladké vody zvýšila více než čtyřikrát. Kdo bude mít v polovině třetího tisíciletí pitnou vodu, ten bude nejbohatším. Hmotnost veškeré vody na Zemi se odhaduje na více než tisíc milionů miliard tun, tedy objem skoro třináct set miliard kubických kilometrů… Někdy lidská představivost nestačí. Asi z toho důvodu Židé milují poušť, že někde skrývá studnu. Sladká představa, jen těžce však realizovatelná...

Sibyla asi něco vážného přehlédla. O vodě není v jejích proroctvích ani zmínka. Zřejmě ani věštkyně nevěřily, že voda bude někdy bezkonkurenční kšeft a nejdražší komodita světa. Mezinárodní měnový fond informuje, že už poskytl půjčky na privatizaci vodních zdrojů dvanácti zemím světa. Nejvíc v Africe, kde ročně zemře pět milionů lidí pro akutní nedostatek pitné vody, z toho přes milion dětí. Zatímco v Evropě, resp. v Česku se to záplavami jen hemžilo, hrozba problémů naopak s nedostatkem sladké vody visí jako černý mrak nad Afrikou; uvedl to právě britský list The Times, podle něhož by mohl ozbrojeným konfliktem skončit spor o vodu z druhé nejdelší řeky na světě - Nilu, jenž je v severovýchodní Africe hlavním zdrojem vody na více než 6500 kilometrech svého toku. Egypt by bez něj byl sotva obyvatelnou pouští, podobně by na tom byl Súdán a další.

Když se dostavuje Asuán....

Nil zavlažuje zemi, pohání vodní elektrárny, zejména tu Asuánskou, která zrušila smrticí povodně ještě z dob faraonů. Pět dnů a pět nocí jsem měl možnost se s Nilem seznamovat. Z Luxoru až do Asuánu. Je zdrojem pitné vody - pro Egypt téměř výlučně a v Súdánu ze tří čtvrtin. Obě země tvrdí, že mají na vodu z Nilu historická práva, žádná z nich ale nemá pod kontrolou její zdroje. Kdo by to řekl, že když voda pokrývá 71 procent zemského povrchu, že by měly být zhruba za patnáct roků skoro tři a půl miliardy obyvatel zeměkoule bez přístupu k její pitné podobě. Téch jsou totiž z oněch dvou třetin pouhá tři procenta.

„Zapomeňte na ideologie, zapomeňte na státy a národy, nevzhlížejte k náboženství, odhoďte všechny pakty a doktríny. Příští světová válka o takových malichernostech nebude. Lidé budou bojovat o holé přežití, o zbytky nerostných zdrojů, budou se zabíjet pro sklenici vody. Tak soudí ruský vojenský expert Konstantin Sivkov ve své analýze… Je vedro, jazyk se “lepí na vestu” a dehydratovaná těla strádají. Dnes se ještě lidé formálně modlí k Bohu, Alláhovi či Buddhovi, ale ve skutečnosti vzývají ropu, bez které by nebylo možné v podstatě nic.

Brzy se však budeme modlit k pitné vodě, božstvu žíznivých na poušti. The Times připomněly varovná slova bývalých egyptských představitelů. Nebožtík prezident Anvar Sadat před čtyřiceti lety řekl: „Jediné, kvůli čemu by mohl jít Egypt znovu do války, je voda“. V tiskovém středisku OSN v New Yorku se lze dočíst, že Butrus Butrus Ghálí, tehdejší ministr zahraničí a pozdější generální tajemník OSN, zase během hladomoru v 80. letech upozorňoval: „Příští válka v naší oblasti se bude vést o vodu, ne kvůli politice“.

Největší pohromou je stále se šířící poušť. Jedenáct států by proto nyní postup písečné hrozby chtělo zastavit. Plánují vysadit pás lesa o šířce 15 kilometrů a délce skoro osm tisíc kilometrů, který by procházel státy Burkina Faso, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Mali, Mauritánie, Niger, Nigérie, Senegal, Súdán a Čad. Skládat by se měl ze stromů, které se adaptovaly k životu v tamních podmínkách. Lesní pás má především zpomalit erozi půdy způsobenou ostrými pouštními větry typu blízkovýchodního chamsinu.

Je benzín důležitější než voda? Auto může jezdit dokonce i na přepálený rostlinný olej z fritézy. Čím ale nahradíme pitnou vodu? Jakým způsobem uspokojit denní potřebu populace, když voda nebude? Dnes spotřebují ti nejšťastnější v průměru deset litrů denně na osobu… Jako potenciálně nejohroženější oblasti se uvádí části Afriky, střední Asie, Indii, Pákistán, Bangladéš, Čínu, Karibik či jihoamerickou oblast kolem And. Zhoršení životních podmínek v těchto regionech by podle odhadů mohlo uvést do pohybu až 500 milionů lidí. Takže, dnes už víme, že to právě začalo - stěhování národů před suchem a za vodou...

Rusko, největší země s nedozírným nerostným bohatstvím a nekonečnými plochami zemědělské půdy je na druhém místě za Brazílií v množství pitné vody. Na území Ruska je dva a půl milionu řek, více než tři miliony jezer a celkové rezervy pitné vody se odhadují na 26 tisíc krychlových kilometrů. Z okýnka TU-154 jsou z deseti kilometrů nepřehlédnutelné a fascinující. Třeba jezero Bajkal, co je největším rezervoárem pitné vody na světě.

Ruští vědci se nedávno ve dvou miniponorkách potopili až na jeho dno, které je na seznamu světového dědictví UNESCO a je domovem více než 1700 druhů rostlin a živočichů - endemitů, z nichž mnohé nežijí nikde jinde na světě. Bylo to i pro mě napínavé dobrodružství; letadlem do Moskvy, s mezipřistáním v Omsku do Irkutska, pak nasednout na loď a po dvou hodinách plavby po Angaře proplout kolem Šamanova kamene a vysednout v rodišti kosmonauta Leonova - Listvjance u Bajkalského jezera;  se svými 1637 m hloubky je nejhlubším jezerem na Zemi. Trochu mě mrazilo z pocitu, jakou hlubinu jsem měl pod sebou. Voda kolem nás tvořila 20 procent veškeré nezamrzlé sladké vody světa; je jí v Bajkalu asi tolik, jako ve všech pěti velkých kanadských jezerech dohromady - Hořejším, Michiganském, Huronském, Ontarijském a Erijském. A to jsem si na tom ontarijském myslel, že mám okolo sebe nejmíň Atlantik.

Odborníci považují rovněž Arktidu za jedno z dalších ohnisek napětí kvůli sladké vodě. Boj o Arktidu, který mezi sebou vedou Rusko, Norsko, Kanada, Dánsko, USA a Velká Británie, není ani tak kvůli zásobám ropy a zemního plynu, ale je motivován skutečností, že jde o největší zásobárnu pitné vody na planetě, i když pouze v ledovém skupenství. Bude jí zapotřebí, až se lidé budou schopni zabíjet kvůli její jediné sklenici… Moudrá slova řekl Dr. Batmanghelidjem, autor knihy “Voda pro zdraví, léčbu, život” a jeden ze studentů objevitele penicilinu Sira Alexandera Fleminga: “Většina léků, které lidé používají, zakrývá příznaky a komplikace dehydratace v lidském těle. Hned ráno, když chcete vstát z postele a jste unavení - to je známka dehydratace. Vaše tělo nedostatek vody postihuje postiženími, jako jsou alergie, hypertenze, diabetes, a také onemocnění imunitního systému…“

Za vším tedy nehledej ženu, ale vodu; už proto nemám při pohledu na statisíce běženců tísnících se za ostnatými dráty Evropy obavy z jejich TBC, eboly, cholery či HIV nebo lepry, bojím se, že dojde pitná voda a nastane soudný den, jako pro dva izraelské vojáky, zapomenuté v Sinajské poušti po jedné z válek. Dva týdny nic než sluneční žár, rozpálený písek a žízeň jako náklaďák plný trámů. A jeden vzdychne: „Mít tak kanystr vody..." A druhý sice polkne, ale ne z prahnutí po svlažení svých rtů, nýbrž jako správný byznysmen: „Jo, to by byla paráda, dovedeš si představit ten kšeft?“

Inu, samozřejmě, že uprchlíci nejsou na strastiplných cestách jen proto, že by jim někdo z bývalých kolonizátorů rozkradl peníze, jež byly poskytnuty pro zlepšení jejich života v Africe, konkrétně třeba Francouzi v Kamerunu; pud sebezáchovy není žádné béčko, bez vody se zkrátka nedá žít a lidé se budou zabíjet pro pitomou sklenici pitné vody... Západ nechal zlynčovat Kaddáfího a zavinil zběsilý a krvelačný exodus běženců přes Libyi do Itálie

Snímky z Izraele, Vietnamu, Egypta, Maroka, Tuniska, Norska a Jihoafrické republiky...  Břetislav Olšer (10)

http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/241-mohou-deti-z-klokanku-pricinne-ci-vecne-za-to-ze-bezenci-dostanou-sest-tisic-euro-na-osobu-zatimco-ony-nic

Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.

Máte-li lupénku, spěchejte k Mrtvému moři, než se vám moře vypaří…

Prší, prší, jen se leje aneb Chčije a chčije; situace je výtečná…

Jsme zhýčkaná generace; kdo z nás by pil vodu z Gangy, plné mrtvol?

Budeme se zabíjet pro sklenici pitné vody…?

Voda je pro život absolutně nezbytná, promiňte, lidé bez domovů…

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku