Zvolí jednou Novákové, Vadasové a další psychopati prezidentem ČR takového člověka, který udělí bratrům Mašínům státní vyznamenání?

Po půl století komunistické tyranie, nesvobody a době trezorových filmů, přišla sametová revoluce a s ní svoboda, demokracie, možnost si říkat, co se nám zlíbí. Nic nesmí být před národem utajeno. Třikrát sláva; a Svědomí hrdinů?

Je to právě osm roků, kdy vznikl trezorový film "Svědomí hrdinů". Že to bylo rok 2009 a to už všecky trezorové filmy uviděly zase světlo nové demokracie. Povídali, že mu hráli - začalo nové stádium trezorování, nejen filmů. Ale od počátku. S novinářem, scénáristou a režisérem Miroslavem Kačorem se známe snad odnepaměti. Scházeli jsme se na Masarykově náměstí v Ostravě, kde spoluorganizoval v listopadu 1989 při natáčení a vysílání demonstrací přímo ze studia Krátkého filmu, jehož byl též scénáristou. Byli jsme spolu točit reportáž ve věznici Mírov, protestovali jsme s Litevci ve Vilnjusu proti ruským vojákům Omon a přijal nás i prezident Litvy Landsbergis. Psali jsme rovněž scénáře pro Českou televizi, pro jejíž ostravské studio nyní pracuje. Vlastně pracoval...

Je autorem více než čtyř stovek scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům různých žánrů. Do povědomí televizních diváků se zapsal řadou dokumentů a několika dokumentárními cykly. Mezi nejznámější patří projekty “Zapomenuté výpravy” o putování československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné, ale jež už dnes zavál čas. “Osudové okamžiky” byl další dokumentární seriál, zobrazující rekonstrukce tragických československých událostí z let 1926 až 1983. Příběhy vyšly i knižně. Nyní rozpoutal vášnivou polemiku svým publicistickým filmem “Svědomí hrdinů”.

Tento film už ale leží v trezoru. Ne, nejsou to “Skřivánci na niti”, ale další filmové dílo, které patrně zase nesmí spatřit oko divákovo. Důvody? Zkoumal jsem, zda neporušil trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů nebo trestný čin hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. Nic takového jsem ve filmu neobjevil, natož ve stejnojmenné knížce, kterou vydalo nakladatelství Rybka Publishers, jež česká média umně bojkotují. jo, kdyby vydal “Mein Kampf”, to by se mohly sdělováky potrhat. Dva filmy o Mašínech; trhák o penězích a dokument o pravdě…?

Miroslav Kačor u prezidenta Litvy Landsbergise.... Snímek Břetislav Olšer

Je to dnes taková móda, bez logické motivace vše, co je proti oficiálnímu dosti zhůvěřilému politickému proudu, hanět a špinit. Jde vlastně návrat k dávným praktikám, kdy jsme si opět všichni rovni, jen někteří jsou rovnější. Prostě, kdo nejde s námi, jde proti nám… Kauza bratrů Mašínů, věčně obhajovaný i proklínaný čin. Sedm vražd stačí, drahoušku, mohl bych parafrázovat českou komedii. V ní však šlo pouze o ztřeštěnou parodii na západní krváky. Zabiti lidé v tragédii exulantů Mašinů byli kdysi z masa a kostí, žili, měli své plány, radosti a strasti, rozhodně nesnili o své zákeřné smrti….

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší,“ sdělil, že na věc nahlíží z ryze teroristického hlediska.

Milan Paumer byl jedním ze skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se na počátku 50. let prostříleli z Československa do NDR, poté do SRN a dál do USA. Zabili při tomto útěku sedm nevinných lidí. Proč tedy, pokud jim šlo pouze o zabití co nejvíce komunistů, nespáchali sebevražedný útok na mnohočlenné plénum ÚV KSČ. Ta druhá strana by byla o desítky komunistů slabší a nešlo by o obyčejné roznášení letáků…

„V sobotu Mašínovci tátu zavraždili, v pondělí nám přišel kondolovat ředitel továrny a zároveň nám řekl, že musíme začít vyklízet byt, protože je podnikový,“ vypráví 65letý Stanislav Rošický, syn účetního zabitého Josefem Mašínem. O tátu přišel 2. srpna 1952, dva měsíce před svými desátými narozeninami.

Josef Rošický s penězi původně odjet neměl. V továrně Kovolis v Hedvikově na Čáslavsku, kde se vyráběly slitiny a nástroje, pracoval jako hlavní účetní. A přepravu peněz na výplaty měl na starosti pokladník. Jenže ten byl podezřelý z krádeží v továrně, tak ho vedení pro peníze do čáslavské banky poslat nechtělo. Nahradil ho jeho nadřízený, Josef Rošický. Z Hedvikova vyjel spolu s dalšími třemi lidmi do 19 kilometrů vzdálené Čáslavi.

Mašín: Daj-li mi tu medaili, čí nedaj-li...?

„Tátu zavraždili. Byla to loupežná vražda a Mašínové jsou loupežní vrazi,“ říká Stanislav Rošický. Podle něj táta nemohl ani převážené peníze vydat. Do znárodnění továrny byl totiž prokuristou u továrníka a kdyby výplaty mladíkům dal dobrovolně, mohla by to odnést jeho rodina. Nevěří ani verzi, že se otec zabil sám při tahanici o zbraň. „Uměl střílet. Za první světové války bojoval v Itálii. A proč měl u sebe zbraň? Ta se při převozu peněz vozí. A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi…“ Ve filmu vypovídají i pozůstalí po policistovi Jaroslavu Honzátkovi. “Oni teď udělají z Mašínů hrdiny, ale vždyť to byl teror,” říká syn policisty Honzátka Karel. Podvody České televize…

V knize “Svědomí hrdinů” autor ukazuje odvrácenou tvář “odbojové činnosti” bratří Mašínů a jejich společníků, která dodnes názorově polarizuje českou společnost. Vrací se k činům, které skupina spáchala počátkem 50. let minulého století na československém území. Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a vyznamenaných “odbojářů”. Kdypak dostane též dvojnásobný vrah Vocásek Řád Zlaté lípy…?

A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.). Jak se ve skutečnosti odehrály ony známé události, při nichž byli zabiti Oldřich Kašík, Jaroslav Honzátko a Josef Rošický a vážně zraněn Jan Lecián? Kdo a jací byli ti, kteří se podle bratrů Mašínů v nesprávnou dobu ocitli na nesprávném místě? Jak hodnotí odboj Mašínů lidé, kolem nichž prošla reálná, nezvratná smrt? A jak jej máme posuzovat my? Mají být Mašínové opravdu za své činy vyznamenáni? Kniha se snaží odpovědět na všechny tyto otázky; vznikla na základě stejnojmenného filmového dokumentu, který dosud nevysílala žádná televize.

„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě “apolitických” televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno…” říká smutně Mirek Kačor.

V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a pod hrozbou zastřelení na stanici byl omámen chloroformem, pak svázán a poté bezbranný podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem... Čestným chlapem a Hrdinou svědomí... 

Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, v němž by tvůrci dali slovo i potomkům obětí “hrdinů”, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé.

“Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana. Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Zůstal jsem se svým projektem sám a nejednou si uvědomil, že jsem asi jediný, který může. A když je člověk jediný, který může, tak musí. Projekt jsem chtěl za každou cenu realizovat, a tak jsem hledal pomoc v nezávislých sférách…”

Nakonec našel. Filmový dokument vznikl. Těžce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením všech, kteří se na něm podíleli. A na základech osmadvacetiminutového filmu vznikla tato stejnojmenná kniha, kde se Kačor pokouší sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu “Svědomí hrdinů” nevešlo.“ Zdali se k divákům někdy dostane, to je ve hvězdách, těch televizních. Vznikl však i další dokument... Dokument z roku 1996, který režíroval Martin Vadas, vychází z obsáhlého rozhovoru s bratry Mašíny, natočeného v USA. Ctirad a Josef Mašínovi, jedněmi označovaní za ikony protikomunistického odboje a jinými za odsouzeníhodné desperáty, rekapitulují svou činnost za války i po únorovém puči v roce 1948.

Zastřelený strážmistr Oldřich Kašík byl jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem StB. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek...

Jak píše v recenzi oficiální text distributora dokumentu "Země bez hrdinů, země bez zločinu" (TV film): "Vzpomínají na svého otce Josefa Mašína, který spolu s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem patřil k takzvaným "Třem králům", proslul odvážným odporem proti nacistům a po svém dopadení byl v červnu 1942 popraven. Jeho synové se zmiňují o protiněmeckých sabotážích, jež vykonávali během války. V dalších fázích rozhovoru líčí své sílící pochybnosti vůči sovětskému režimu, jehož barbarské způsoby se projevovaly například v chování některých vojáků. Svědectví, v němž sílící komunistický teror komentuje i Milan Paumer a Zdena Mašínová, dokazuje nelegálnost Lidových milicí i zrůdnost takzvaného "třídního boje", využívaného k násilné likvidaci oponentů.

Bratři Mašínové ospravedlňují svůj ozbrojený odpor a popisují jeho fáze. Vzpomínají na své útoky vůči strážnicím SNB v Chlumci nad Cidlinou a v Čelákovicích, kde si opatřili zbraně. Líčí průběh přepadení automobilu s výplatami, i sabotážní akci, při níž podpálili několik družstevních stohů. Popisují i násilné střety, při nichž usmrtili několik lidí. Jejich vyprávění kontrastuje se záběry z dobových propagandistických agitek, plných lživých proklamací a zmanipulovaných davů..."

Aby však v žádném případě nezanikla sláva hrdinů z rodu Mašínů, o tom se rozhodovalo též v lotyšské Rize, kde režisér z rodu Mašínů dělal první záběry filmu o svých statečných příbuzných; na vývoji scénáře o Mašínech se podílel producent Rick McCallum, jenž s Georgem Lucasem stvořil Hvězdné války, který prý dokáže vyprávět divácky, tedy přesně tak, jak se od kasa filmů očekává. Mašínové by měli být trhák a lapač na penize. Bojují totiž nebojácně proti vesmírnému komunismu. Stateční a neohrožení bojovníci za svobodu, kteří se jen bránili obrovské komunistické přesile, mnohokrát unikli smrti a byli nesčetněkrát napadeni zákeřnými bolševiky, všechny nástrahy však překonali a uprchli do Německa a potom do Spojených států, kde nastoupili do armády, aby podpořili světový boj proti děsivé komunistické hydře…

Jednu z hlavních rolí si zahraje syn české hudební legendy a věrného antikomunisty Vladimíra Mišíka. Teprve šestnáctiletý Adam Mišík začínal jako herec už opravdu v raném věku sedmi let. Intenzivně se věnoval tanci a zpěvu, účinkoval jako imitátor Michaela Jacksona. V Mašínově filmu ztvární Josefa Mašína. Milana Paumera hraje syn Veroniky Žilkové, propagátorky Karla Schwarzenberga, student konzervatoře Vincent Navrátil. Bratr Agáty Hanychové. Jistě dostanou patřičné instrukce, jaký to byl za komunistů koncentrák… http://www.ahaonline.cz/agata-hanychova

„Můj pradědeček, tedy dědeček mého otce, byl bratranec generála Josefa Mašína,“ prozradil režisér Tomáš Mašín. Není divu, že právě on se chytil tématu, které je v podstatě prokleté, což dokazuje historie některých scénářů na toto téma. Jeden na své naplnění čekal léta a nyní bude realizován, druhý hnije v České televizi. "Moje interpretace tohoto tématu nechce nikomu stranit. Nechce hodnotit nebo dávat výklad. Já myslím, že co je asi nejpodstatnější na vyprávění tohoto příběhu, je autenticita - co možná nejvěrněji podat tu dobu, a tím svým způsobem ozřejmit motivy, které je vedly k tomu, co udělali, k tomu, jak žili, a k tomu, k čemu se rozhodli," podotkl režisér.

„Produkce shání peníze. To víte, že jsem rád, že se scénář uplatní, ale ještě je o tom předčasné mluvit,“ sdělil krátce do telefonu autor scénáře Jan Novák. Tento spisovatel a scénárista emigroval s rodinou v roce 1969 přes Rakousko do Chicaga a debutoval povídkovou sbírkou Striptease Chicago v roce 1983. K českému vydání románu Miliónový jeep napsal předmluvu Václav Havel. Jako scénárista se podílel na několika filmech, například Valmont, Báječná léta pro psa, Šeptej a Nejasná zpráva o konci světa. Jeho beletristické zpracování příběhu bratří Mašínů Zatím dobrý získalo cenu Magnesia Litera pro knihu roku. V roce 2005 natočil dokument Občan Havel jede na dovolenou. Novák - kniha o bratrech Mašínových a spol…

Právě tito Novákové, Vadasové a další psychopatI jednou zvolí jednou prezidentem ČR takového člověka, který určitě udělí bratrům Mašínům konečně státní vyznamenání přímo na Pražském hradě a ne jen premiérskou medaili, přivezenou do USA Topolánkem. Ideální práce pro režiséra, který zatím natočil “3 sezony v pekle” a jinak jen reklamy; na čem jiném by se měl učit filmařskému kumštu, alespoň ví, jak film dobře prodat. A svět se v řiť obrátí definitivně...

Inu, Karlovarský festival skončil a zatím si tento film ještě nemohl odnést vavříny, ale v příštích ročnících jistě bude mít jistě šanci tento rodící se film o skutečných hrdinech, možná se žijící Mašín projde i po červeném koberci do hotelu Thermal... http://www.youtube.com/watch?v=FYg7YqBO12

http://pohlednasvet.webnode.cz/news/maji-bratri-masini-svedomi-/

V Lošanech, rodné vsi Mašínů, na ně nikdo nechce ani vzpomínat…

Kdyby Zeman vyznamenával Mašíny, rektoři by stáli ve frontě na Hrad

Legdan, oceněný bojovník třetího odboje? To už dejte medaili i bratrům Mašínům a spol…

Zde… Proč by měl platit poplatky někdo, o kom lže Česká televize?

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku