Legdan, oceněný bojovník třetího odboje? To už dejte medaili i bratrům Mašínům a spol...

Dnes už je Michal Legdan (1944) hrdina, co právě převzal na ministerstvu obrany osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu spojené s finanční prémií 100 tisíc korun. Kdo je tento "statečný" člověk? Člen skupiny Mstitelé Milady Horákové, která vznikla v 50. letech minulého století v okolí Frenštátu pod Radhoštěm. Chtěli zřídit partyzánský odboj, měli i seznam členů KSČ, které by zabili. Byli ovšem též běžnými kriminálníky.

Snažili se rozvrátit komunistický režim a často kvůli tomu skončili za mřížemi. Právě takové lidi oceňuje stát titulem třetí odbojář. Veřejnost vnímá tato fakta a roli této skupiny jako chování bratří Mašínů a spol.; podobali se ve vykrádání chat a vloupání do prodejen Jednota; dopustili se jako Mašínové i velice brutální vraždy, naštěstí jen jediné. Legdan prý bojoval proti komunistickému režimu a byl ve vězení, že v dole, kde pracoval, vykolejil několik vozíků s uhlím. Údajně se kriminální činnosti účastnil velice okrajově tím způsobem, že dvakrát přivezl ostatní pachatele na motorce k prodejně Jednota, kterou oni později vyloupili. Tvrdí, že neměl potuchy o tom, že jdou loupit. Takže vlastně ani neměl zdání, že jsou proti režimu, zač by tedy měl shrábnout sto tisíc, eventuálně dorovnání důchodu směrem nahoru? Bojovník pro komunismu, když sám byl kandidátem na členství v KSČ?

Opravdu nevěděl, že vykrádali prodejny v Kozlovicích, v Čeladné, ve Frenštátě pod Radhoštěm, na Pustevnách, v Kunčicích pod Ondřejníkem či na místních koupalištích a benzínkách, odkud si odnášeli tisíce korun? Fakt netušil, že přepadli také manžele Františka a Janu Maralíkovy, aby je oloupili o 400 korun, přičemž osmdesátiletou ženu ubil Vaněk k smrti; udeřil ji kapesní svítilnou do hlavy, když upadla na zem, kopal ji do hlavy a škrtil?

Činnost skupiny Mstitelé Milady Horákové, kterou založil Jan Vaněk, spočívala v různých protikomunistických aktivitách, mezi nimiž nechyběly sabotáže, shromažďování zbraní, nebo tištěním letáků dělali reklamu poslechu Rádia Svobodná Evropa. Museli přece rovněž získávat finanční prostředky. V říjnu 1960 si Vaněk pořídil zbraň, když se s Pavlem Kašpárkem chystali vykrást obchod a byli objeveni místními občany. Michal Legdan se prý na této kriminální činnosti nepodílel. Sám tak zpochybňuje svoje protikomunistické aktivity, které označuje doslova za marginální. Proč tedy dostal osvědčení a balík peněz? Proč byl v roce 1962 odsouzen k deseti letům žaláře. Ve vězení strávil šest let, propuštěn byl až v období Pražského jara. http://olser.cz/10612/legdan-oceneny-bojovnik-tretiho-odboje-to-uz-dejte-medaili-i-bratrum-masinum-a-spol/

Ještě, že se Vaňkovci neznali s Mašíny a spol. Určitě by se spojili, aby před dvaašedesáti lety, v noci ze 3. na 4. října 1953, s nimi překročili československé hranice. Při útěku ze socialistického Československa do Německa by tak sice zabili několik lidí, ale Legdan by dnes nedostal metál a sto tisíc a neměl by potíže ve své rodné vsi. V rodišti Mašínů, v obci Lošany na Kolínsku, po nich však dnes ani pes neštěkne.

Jen skutečná statečnost otce Mašína, popraveného gestapem, způsobila, že jedinou zmínku o jeho zemřelém synovi Ctiradovi lze najít na místním hřbitově, kde mají rodinný náhrobek. Druhý syn Josef Mašín stále žije v USA. “Jsem proti tomu, aby tady u nás byla na ně nějaká vzpomínka, minulý režim byl sice nedemokratický, ale to, jak Mašínové postupovali, nebylo správné,” míní starosta Jelínek, který tvrdí, že jeho pohled nemá nic společného s tím, že je členem KSČM - komunisté tady kromě čtyř let vládnou nepřetržitě od roku 1948. “Mašíni zavraždili nevinné lidi, není důvod je spojovat s jejich otcem a připomínat je,” přidává se kategoricky místostarosta. Podobné názory je slyšet také po obci Lošany.

Proč ta nevraživost? Důvodem jsou zcela lidské pohnutky, které brání soudným lidem mlčet o bestiálních vraždách; v noci z 12. na 13. září 1951 byl zavražděn příslušník SNB strážmistr Oldřich Kašík v Chlumci nad Cidlinou. Netušil, že prožívá poslední chvíle života. Plán Ctirada a Josefa Mašínových byl jasný; získat zbraně pro další činnost. Vše se ale zkomplikovalo. V předsíni služebny SNB, kam se Ctirad dostal pod záminkou nahlášení krádeže, se odehrává drama, na jehož konci je mrtvý člověk. Dobový dokument píše: „Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí. Příslušník SNB ale stále žil. Ctirad přidal proto ještě pět nebo šest ran tyčí. Smrtící útok dokonává jeho bratr dvěma výstřely z pistole. Zastřelený Kašík byl jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem StB. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek…“

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože za to byl trest jen deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší…“ Mašínové a spol. se hájili tím, že kradli, aby podřezávali větev pod komunisty; peníze však byly většinou prohýřeny, na odbojovou činnost jich šlo málo. Povedení lumpové za ně nakoupili motocykly, kožené boty, módní oblečení a rozkládací gauč.

V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a přesilou pod hrozbou zastřelení na stanici byl Honzátko omámen chloroformem, pak byl svázán a podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem. Druhého srpna 1952 bylo přepadeno auto s výplatami pro hedvíkovský Kovolis a přitom byl zastřelen zmíněný pokladník Kovolisu Josef Rošický, který se ukradení peněz snažil zabránit. Na jaře 1953 bylo odcizeno sto kilogramů donaritu z dolu Kaňk u Kutné Hory, který měl sloužit podle svědků k vyhození vlaku plného cestujících do povětří. Pátého září 1953 po zapálení jedenácti stohů na Olomoucku Mašínovci těžce zranili hasiče Leciána, který jel tyto hořící stohy hasit, přičemž mu zranili jedno oko a oslepl.

„V sobotu Mašínovci tátu zavraždili, v pondělí nám přišel kondolovat ředitel továrny a zároveň nám řekl, že musíme začít vyklízet byt, protože je podnikový,“ vypráví 71letý Stanislav Rošický, syn účetního zabitého Josefem Mašínem. O tátu přišel 2. srpna 1952, dva měsíce před svými desátými narozeninami. Josef Rošický s penězi původně odjet neměl. V továrně Kovolis v Hedvikově na Čáslavsku, kde se vyráběly slitiny a nástroje, pracoval jako hlavní účetní. A přepravu peněz na výplaty měl na starosti pokladník. Jenže ten byl podezřelý z krádeží v továrně, tak ho vedení pro peníze do čáslavské banky poslat nechtělo. Nahradil ho jeho nadřízený, Josef Rošický. Z Hedvikova vyjel spolu s dalšími třemi lidmi do 19 kilometrů vzdálené Čáslavi.

„Byla to loupežná vražda a Mašínové jsou loupežní vrazi,“ říká syn Stanislav Rošický. Podle něj táta nemohl ani převážené peníze vydat. Do znárodnění továrny byl totiž prokuristou u továrníka, a kdyby výplaty mladíkům dal dobrovolně, mohla by to odnést jeho rodina. Nevěří ani verzi, že se otec zabil sám při tahanici o zbraň. „Uměl střílet. Za první světové války bojoval v Itálii. A proč měl u sebe zbraň? Ta se při převozu peněz vozí. A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi…“

V noci z 3. na 4. října překročili hranice Československa. Na území NDR byla skupina odhalena a pronásledována příslušníky bezpečnostních sil. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini a Martin Lehmann, další policista byl těžce zraněn. Potom byli při obkličování u Waldowa zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann (31) a Heinz Sunkel (23). Mašínové nikdy do Německa nepřijeli, stejně jako do Československa a Česka. Měli strach, že by byli zatčeni…

Když zemřel v USA Ctirad Mašín, ministr obrany Alexandr Vondra odletěl do Spojených států za peníze daňových poplatníků na jeho pohřeb. “Jsem hrdý, že letím v zastoupení premiéra Petra Nečase a české vlády, dát poslední sbohem Ctiradu Mašínovi,” uvedl Vondra, který v Clevelandu v USA předal oběma bratrům, Josefu osobně a Ctiradovi in memoriam, nejvyšší vojenské vyznamenání Řád zlaté lípy. A pak ještě svůj počin zdůvodnil, že to byli hrdinové, kteří zasvětili svůj život boji za svobodu... Na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana, který odmítl dát Mašínům metály a Řády, blahé paměti premiér Topolánek, ministr Vondra a velvyslanecký trafikant Gandalovič přivezli Mašínům medaili rovnou do Washingtonu…

Kdo se 28. října 2014 díval na předávání státních vyznamenání, které živě přenášela Česká televize, zažil šok. Poprvé v historii televizních oslav 28. října nastala technická závada; devět minut černá obrazovka, devět minut černých myšlenek na téma - záměr, sabotáž, šlendrián? Nebyl by to ale Miloš Zeman, aby výpadek nekomentoval; ohlásil, že zkrátí představování oceněných osobností. „Dovolte, abych pro úsporu času a také pro to, aby vynikající Česká veřejnoprávní televize neměla další poruchu ve svém vysílání, zmínil jenom některé z nich,” poznamenal ironicky a od té doby má v ČT "zaracha"...

Michal Legdan neemigroval, nemá tak strach se vrátit do své bývalé vlasti, naopak převzal na ministerstvu obrany osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu spojené s finanční prémií 100 tisíc korun. Kdoví, zda se stydí za Mašíny a spol. nebo je též považuje za hrdiny a je rád, že je rád, že na rozdíl od nich má symbolickou medaili odbojáře, který přežil...?

Inu, kdy se dočkáme čtvrtého odboje a boje proti lidem z Ovčákova, v němž budou hrdiny lidé, co jen za poslední dva roky jako sametoví schizofrenici a psychopati ubodali školáka, vyhodili do vzduchu s obětmi na životech dům ve Frenštátě či postříleli spoustu lidí při obědě v restauraci v Uherském Brodě.,..? Josef Mašín: Upálení Palacha? Jenom čin psychicky nemocného člověka

V Lošanech, rodné vsi Mašínů

Dva filmy o Mašínech; trhák o penězích a dokument o pravdě…?

Kdypak dostane též dvojnásobný vrah Vocásek Řád Zlaté lípy…?

Kdyby Zeman vyznamenával Mašíny, rektoři by stáli ve frontě na Hrad

Umučíš kočku, půjdeš bručet, zabiješ sedm lidí, dostaneš premiérský metál

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku