Malý Muk, ani ťuk, aneb Sametovko spanilá, stvořilas nám žvanila..?

Říkají mně, že v poslední době nějak moc čtu a nedržím se hesla těžce vybojované svobody a demokracie: "Nemluv, když mluvíš, nepiš, když píšeš, nepodepisuj, a když podepíšeš, pak se nediv". Přesto jsem včera četl, že 29. prosince 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem, a jak sám přísahal, bude věrný Československé socialistické republice, jež ho ještě před nedávnem věznila. Nelitoval jsem svého čtení; už těsně před Silvestrem jsem se řehtal až k popukání...

Důvod byl nasnadě; jak psaly noviny, to vše se stalo údajně zásluhou Michaela Kocába, co jako první vyslovil tezi, že hlavou sametového ČSSR má být právě Havel, a ještě dodává, že se musel ale napřed jít zeptat Olgy Havlové, zda to povolí. Zmíněný novinový  text měl ještě v perexu skromná Kocábova slova o tom, jak se právě On vydal za československými generály, aby jim rozmluvil zásah na Národní třídě a též že se zasloužil o odchod dočasně u nás pobývajících vojsk SSSR...

Generál Šedivý z toho chlubení cizím peřím "architekta odsunu" Kocába neměl radost; v čem byl dle něj Kocábův přínos - jako jediný totiž vlastnil počítač, zapisoval, co se řešilo... Šedivý má jasno; Sověti by odešli i bez Kocába, který ale tvrdil, že vedl komisi pro dozor nad odchodem vojsk. Generál Ducháček, který tím byl pověřen, se mu v duchu smál... A Kocáb se vzteká, že ho chtějí vyzmizíkovat, když sám nesl na sovětskou ambasádu dopis pro Gorbačova. Měli ho ale za běžného sameťáka, uznávali jiné šajby. Krátce po pádu železné opony v únoru roku 1990 totiž tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier podepsal se svým sovětským protějškem Eduardem Ševarnadzem dohodu o odchodu sovětských vojsk z území Československa. A basta... Vsadím se, že Ševarnadze neměl ani tušení, kdo je nějaký Kocáb...

Nevzpomínám rád na dobu své zastuzené puberty, zvláště když mám někdy pocit, že tento stav u mě nadále přetrvává. Už sice neslyším soudruhy: „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“, ani jsem nemusel; od chvíle, co mi vyhodili učitelujícího tátu ze školství za to, že chodil do kostela, jsem obrážel na truc všecky zakázané párty s lecjakými pofiderními bigbíty a hulil marijánku, prostě český underground. Jednou mě vzal spolužák na seanci, kde hrál Pražský výběr i Plastici. Viděl a slyšel jsem je poprvé, měli též "dlouhý vlas", ale jako slušně vychovaného útlocitného ministranta mě šokovaly jejich texty: “Vymlácený rockový palice...“ nebo též jiný popěvek: “Kecy, fóry, nemakáme, to si radši nožku za krk dáme. Ať civí, kdo se diví…” či rovněž … “běžím s hovnem proti plátnu a to hovno v plátno zatnu”… Bylo to zkrátka hustý a třešnička na dortu přišla, když se jeden zpěvák svlékl jen do průsvitných dámských nylonek, pod nimiž měl jen své nahé tělo. To bylo úplně nejhustší; prý to byl nějaký Michael Kocáb, jenž se texty svých písní řídí podnes. Prostě, farařův  synek...

Pak jsem dospěl, ostříhal se, ale toto jméno mě životem provázelo dál. Podle hlasování internetových fanoušků by měl být v případě změn ve Fischerově překlenovací úřednické vládě první na řadě Michael Kocáb, ministr pro lidská (romská) práva a národnostní menšiny, když předtím si tímtéž vydělával i v předcházející Topolánkově vládě. A ještě předtím jako poradce Václava Havla, jenž vyštípal z tohoto postu písničkáře Karla Kryla. Kocáb pak zůstal i v té Fischerově partě a rovněž pokračoval v hájení nepřizpůsobivých cikánů, až ho pozvali do Chomutova, aby se přišel prospat v jednom z vybydlených domů. Nepřišel, poslal za sebe svoji tiskovou mluvčí Lejlou Abbasovou, jež byla mezitím jeho milenkou, ženou, následně se asi zadařilo, i matkou jeho dítěte. Holt, Kocáb, valašský cap...

Vzkaz exministru pro lidská práva Kocábovi...

Až jsem se propracoval do stádia, kdy jsem mohl konstatovat: Sametovko spanilá, stvořilas nám žvanila. A tímto mluvkou byl opět Michael Kocáb, co byl hrdinou roztomilé pohádky pro dospělé, kterou popsal v článku “Malý Muk - kandidát tajné spolupráce” Petr Placák - Zdroj: Necenzurované noviny, Výběr, NTA, ze dne 26. ledna 2009… Jak jsem od pana Placáka koupil, tak prodávám; ve druhé polovině roku 1989 se na československé scéně objevila nová iniciativa zvaná MOST. Tvořili ji redaktor svazáckého časopisu Mladý svět Michal Horáček a hudebník Michael Kocáb, jehož Pražský výběr byl zvláštním klonem muzikantského génia s hudebním hluchem zvaného PlasticPeople of the Universe... Zifčák alias agent StB Růžička

Ten se údajně zamiloval do rudého moku zvaného Pražský výběr, po kterém nazval i svoji rockovou kapelu. Tu však v roce 1983 na přání StB hned zase zrušil, už jako její vedoucí. Sepsali prohlášení, se kterým se prostřednictvím rezidenta StB Oskara Krejčího obrátili na předsedu federální vlády Ladislava Adamce. První setkání s Adamcem se uskutečnilo, údajně náhodou, ve foyeru Nové scény ND v září 1989. Po 17. listopadu tato iniciativa zprostředkovala kontakt mezi Ladislavem Adamcem a Václavem Havlem - 18. listopadu 1989. Hlásil Oskar Krejčí…

Zatímco Michal Horáček sepsal své paměti protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA - už dlouho před listopadem byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB ), nastoupil Michael Kocáb dráhu politika. Zasadil se o údajně o brzký odchod sovětských vojsk za sovětských podmínek a stal se tak rázem miláčkem davů. Tato jeho zásluha však poněkud pobledne, když zjistíme, že to byl právě Kocáb, kdo vehementně prosazoval prosovětskou tzv. nultou variantu při majetkovém vyrovnání mezi Česko-Slovenskem a bývalým SSSR.

Ta je přímo výsměchem skutečnosti, že jsme byli 20 let SSSR "okupováni a využíváni" (”nultá varianta” znamená, že nikdo nikomu nic neplatí a čs. strana se navíc zavázala jenom dodat do Ruska zdarma stavební materiál za 300 mil. korun na výstavbu bytů ruským důstojníkům!). Nemusíme zrovna předpokládat, že Michael Kocáb je gauner ve službách KGB, ale jistě to je šikovný Čech (možná podnes člen správní rady akciové společnosti Montované stavby plus a jeho projektu milovického letiště, ve kterém jde o miliony dolarů), který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem - navíc s aureolou údajně zakázaného Pražského výběru.

Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archivy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce “KTS MUK” (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše: “K otázce spolupráce s orgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR. (To ještě nevěděla nic o Abbasové...) Otázkou spolupráce se však bude nadále zabývat a je ochoten informovat o hudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby.” http://fragmenty.cz/archiv/archiv/iy211.htm

Na konci záznamu pak operativní pracovník kpt. Doskočil navrhuje: “V případě vystěhování KTS jeho osobu v prostředí hudebníků zkompromitovat s využitím vlastnoručně podepsané nabídky ke spolupráci s MV.” Obdobný záznam ze září roku 1987 praví: “Se jmenovaným bylo uskutečněno několik operativních pohovorů, v průběhu kterých dal najevo, že je ochoten být ve styku s orgány MV a tyto informovat o negativních jevech v prostředí tzv. volné mládeže a v prostředí pražských hudebních skupin.” Kpt. Bělohlávek pak v záznamu konstatuje, že se projevila neserióznost KTS, který sympatizuje s těmito hudebními skupinami, jež jsou předmětem zájmu MV a navrhuje spis KTS “MUK” ukončit a soustředěné materiály uložit do archívu MV na dobu 5 let.

V takové milé plastikové společnosti...

Prohlášení Michaela Kocába před StB je klasickou ukázkou toho, jakým způsobem si bývalý režim zavazoval všechny ty, kterým pak milostivě umožnil vylézt na jeviště, na obrazovku nebo třeba složit hudbu k nějakému filmu. Slova vložená do Kocábových úst zřejmě nějakým příslušníkem StB jsou skutečně ďábelská - jako sám minulý režim:

“Já, Michael Kocáb - narozen 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR, prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem “ROPOTÁMO”, nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života… Dále prohlašuji, že pomlčím před všemi nepovolanými osobami, kterými jsou rodinní příslušníci, rodiče, kamarádi, ale i jiní příslušníci Sboru národní bezpečnosti (?!), o všech těchto shora uvedených skutečnostech, a rovněž nezneužiji dané důvěry k páchání trestné činnosti. Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života. Toto své prohlášení stvrzuji vlastnoručním podpisem…” Jak si žijí dnes mnozí trapní hrdinové

Tolik Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista i člen samizdatu. V té době byl zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz. Mým spolužákem byl Petr Cibulka, později vydavatel Necenzurovaných novin a Seznamů StB i šéf Pravého bloku, pořád si píšeme. Možná se ve všem neshodneme, ale když si uvědomím, že vycházel z ničeho a jako vězněný disident se dostal do nezanedbatelné společenské pozice, musím před ním smeknout.

Václav Havel se při rozhovoru poskytnutém dne 5. 6. 1993 v Lánech panu Adamu Michnikovi pro polský deník Gazeta Wyborcza vyjádřil k lustračnímu zákonu. Prohlásil, že by jej nyní nepodepsal a dále prohlásil, že, citujeme: "Nelegálně zveřejněné seznamy pracovníků Bezpečnosti v listu Rudá krávo způsobily nemalý počet lidských tragédií. Vím o případech sebevražd, kdy děti vyskočily z okna, protože se dozvěděly, že jejich otec je na tomto seznamu..." Konec citace. Takto byl pak jeho výrok zveřejněn v deníku Mladá fronta. Následovala zanedlouho poté již legendární Cibulkova věta: http://www.cibulka.com/petr/roz/93/03.htm

"Vašku ty jsi prase, prase a hovado!" Je otázkou, zda existuje souvislost mezi tím, kdo poskytl Petru Cibulkovi seznamy StB a výrokem Václava Havla pro polský deník? Jednou se Cibulky zeptal slovenský novinář Robert Buchar: "Pán Cibulka, vy ste sa aktívne angažovali v disidentskom hnutí a päť ráz vás väznili za antikomunistickú činnosť. V čase, keď ste podpisovali Chartu 77, vedeli ste, čo sa skutočne deje? Veď väčšina signatárov Charty 77 byli bývalí komunisti..."

PETR CIBULKA odpověděl: "Ne, neměl jsem tušení, co se děje. Chartu 77 jsem podepsal ve vězení v roce 1978. Z vězení jsem se dostal v roce 1981 a mnoho signatářů jsem vůbec neznal. A máte pravdu v tom, že každý, kdo si pamatoval tyto lidi, co dělali v 50. a 60. letech, musel být zděšený, že absolutní většina prvních signatářů Charty 77, asi dvě třetiny nebo tři čtvrtiny, pocházela z komunistických struktur. Myslím si, že vlastní Chartu 77 iniciovaly sovětské tajné služby, pravděpodobně GRU…” (GRU - Hlavní správa rozvědky Generálního štábu ozbrojených sil Ruska…) http://www.extraplus.sk/content/view/770

Kocábovo cachtání, že on byl první, kdo určil, že Havel bude prezidentem, je poněkud banální; dělal ze sebe jen nafukovacího kinga. A ten, který byl tím pravým a rozhodujícím činitelem se stal Marián Čalfa, když předstoupil před komunistický parlament. "Byl jsem opravdu hodně brutální. Skutečně. Prostě byli poslanci, kterým se muselo domluvit. Vždyť cítili, že to bylo jejich poslední hlasování v parlamentu..."

A tak Čalfa, ulice a média rozhodly o chování poslanců. Klepali se strachy a byli ochotni zvednout ruce pro kohokoli a pro cokoli. A Čalfa nezkrotné poslance vydíral. Havel se s tím netajil. "Čalfa má za úkol to Federální shromáždění zmáknout, aby na celej tenhle harmonogram přistoupilo. A udělá to tím, že naznačí, že to je jediná cesta k tomu, aby se nezlikvidovali, aby je lidi nezačli práskat po zadnici. (...) Čalfa je bude taky vydírat; má pro ně nebezpečnější argumenty než rozkládající se komunistická strana..." Myslel tím StB.

Inu, nemluv, když mluvíš, nepiš, píšeš-li, nepodepisuj, když podepíšeš, tak se nediv - pravda je taková, že vyzmizíkovaný Malý MUK, jako nafukovací paňác ani ťuk... Jak to bylo, politická pohádko

Kolik 21. srpnů již bylo ve světě

Pravdoláskař a lžinenávistníci

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Obrtel-Hluboce-se-stydim-za-zlocineckou-organizaci-jakou-je-NATO-Vracim-vyznamenani-351287

Porovnat dva 17. listopady?

Jak si žijí dnes mnozí trapní hrdinové

Rádobystudenti neponížili Zemana

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku