Rádobystudenti neponížili Zemana, ale skutečné hrdiny 17. listopadu

Dnes už mě v Česku nemůže nic překvapit, tedy ani pseudostudenti, co zneuctili nejen prezidenta Miloše Zemana, ale opravdové hrdiny 17. listopadu, toho prvotního a pravého. Známý docent jedné z českých univerzit studentstvo komentoval lakonicky: “Mám doma čivavu, není to žádný pouliční voříšek Karl von Bahnhof, a naivně jsem ji cvičil, aby reagovala na nějaký složitější úkon, ale marně. Zlatého retrívra z ní prostě neudělám. Ten dvoukilový pejsek se přitom snaží, vidím mu to na očích; chce, ale nemá na to…”

Házení vajec, rajčat a bůhví čeho dalšího na prezidenta republiky je smutným zklamáním nad úrovní Zemanových názorových odpůrců. Navíc jde o hlavu státu zvolenou poprvé v přímé volbě dvěma miliony obyčejných lidí, na rozdíl od dřívějších několika stovek zmanipulovaných politiků. Potvrdila se churavá demokracie hradů z písku, když rowdies ječeli v amoku, zatímco proti nim stáli na pódiu na Králově prezidenti ČR, Slovenka, Polska a Německa, když německého prezidenta Joachima Gaucka zasáhla část vajíčka. Takto se chová pouze svoloč, fotbaloví rowdies. Postě z čivavy zlatého retrívra udělat prostě nelze...

Na Bushe, ml. také házeli botama, Topolánek dostal kamenem; zkrátka to začne Paroubkovskými vajíčky a skončí majdansky Molotovovými koktejly. Raději by pár křiklounů vidělo na tribuně ostudně spícího prezidenta Schwarzenberga? Kdyby se těchto pseudostudentů někdo zeptal, proč se slaví 17. listopad, neměli by mnozí ani ponětí, že jde o 17. listopad z roku 1939, jenž byl v roce 1941 v Londýně zvolen Mezinárodním dnem studentstva. Dnes byl změněn na Den boje za svobodu a demokracii a slouží jen sprostému zneuctění prezidenta republiky a hlavně těch pravých a skutečných studentských hrdinů, popravených v koncentrácích… Ne vždycky jsem však psal o Zemanovi v rukavičkách...Pane Miloši, významný přeběhlíku

Za vším bylo 28. října 1939 potlačení tiché demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československé republiky, během níž došlo ke zranění studenta lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala. Tuto demonstraci z velké části organizovali právě studenti. Demonstraci, odehrávající se na Václavském náměstí, okupační moc potlačila s použitím nejen pořádkové policie, ale i jednotek SS.

Listopad 1989 na Václavském náměstí v Praze... Snímek Břetislav Olšer

V Nezábranské ulici došlo k zabití pekařského dělníka Václava Sedláčka (22 let) a v Žitné ulici k postřelení Jana Opletala. Ten byl následně převezen na kliniku prof. Arnolda Jiráska, kde byl i operován, kde zemřel na následky střelné rány v břišní dutině. Po smrti Jana Opletala protektorátní orgány prosazovaly odvoz ostatků na Moravu, odkud pocházel, studentská organizace prosazovala veřejný průvod městem, končící na nádraží. Popraveno bylo v ranních hodinách 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách 9 studentských funkcionářů a byly uzavřeny vysoké školy. Důsledkem toho všeho šlo na 1 200 studentů do koncentračních táborů, mnozí na smrt. Kam byli odesláni studenti z roku 1989? Do nemalých prominentních funkcí...

Jejich "následovníci" mají možnost řádně a v klidu studovat, což je jim ale proti srsti. Jaké je to studium? Nároky státních maturit se nezvyšují, přesto nedávno propadlo u jarních maturitních zkoušek roku 2014 skoro dvacet procent studentů z téměř 90 tisíc. Je to nejvíce od roku 2011, kdy státní maturity začaly; zhoršení nastalo u všech předmětů, tradičně nejvíc u matematiky, kterou nezvládla skoro třetina maturantů. Co k tomu dodat? Třeba že z výsledků nedávného mezinárodního srovnání znalostí žáků PISA (Programme for International Student Assessment), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci ze 65 zemí světa, vyplynulo, že znalosti českých dětí se v posledních letech zhoršily nejvíc ze všech zemí. Čtenářské dovednosti českých žáků jsou podprůměrné. Nejlepšími výsledky ve výše uvedeném světovém průzkumu se může chlubit Čína, Hongkong, Singapur, Korea, Japonsko a první z evropských zemí - Finsko. V téměř poslední ČR se do měření zapojilo 7500 patnáctiletých žáků z 290 základních a středních škol, učilišť a gymnázií. Dovolil by si někdo kritizovat Havla

Studentům se nechce studovat, sliby se však slibují, blázni se radují, aneb Co se v mládí naučíš... Jak praví Bible: “Bláznovství je přivázáno k srdci mladého….” Výzkum mezi 10 tisíci studenty Masarykovy Univerzity v Brně zjistil, že tři čtvrtiny někdy kouřily cigarety, 99 procent pilo alkohol a 60 procent si vyzkoušelo marihuanu, třetina hašiš a tzv. taneční drogy i hru na automatech. Ano, jde o tu samou univerzitu, na kterou její rektor nepustil prezidenta Zemana přednášet a potom byly sundávány provokativně jeho portréty ze tříd ve školách...

Mají čeští studenti nějaký zahraniční vzor? Naopak; nákazu Havlismu šíří jak ebolu po civilizovaném světě. Za pozornost pro ně možná stojí fakt, že provinční pedagog Joseph Čcheng byl iniciátorem akce Occupy Central, tedy protestů v Hongkongu. Studenti obklíčili kancelářskou čtvrť a pokusili se prorazit do čtvrti vládní. Žádali přímé volby hlavy více než sedmimilionového Hongkongu. A odvolával se na Václava Havla a jeho sametovou revoluci, aniž by tušili, že bez komunistického Čalfy stejně nelze ničeho dosáhnout. Čcheng jen chodí po ulicich a rozdává provokující letáky, v nichž však není nic o tom, že Hongkong je nejbohatšíí, bez nezaměstnaných, naopoak s nejvyššími platy.

Mlčí rovněž o tom, že prestižní školy zažívají v Hongkongu rozkvět. Rodiče na ně přihlašují své děti ještě před jejich narozením. Za jejich vzdělání jsou  ochotni zaplatit až 120 tisíc hongkongských dolarů ročně, tedy zhruba 300 tisíc korun. Za další poplatek se dá místo ve škole rezervovat. Zálohu rodiče často skládají i několik let před nástupem studenta do školy a jsou tvrdě proti demonstracím, jelikož ty je stojí tisíce za lenost jejich dětí. Byla by na místě i otázka, jak je to v Hongkongu s měřením „indexu ekonomické svobody“? To by musel pan Joseph s pravdou ven a říct, že Hongkong obdržel opět první místo na světě s 90 body ze 100; nejlepších výsledků dosáhl v případě svobody při obchodování. Školné v Hongkongu

V roce 2O12 jsem v rozhovoru s Milošem Zemanem ještě jako s kandidátem na prezidenta ČR položil i otázku: Nedá mi, ale musím se vrátit do roku 1989. Zdá se mi, že až když už bylo každému jasné, že KSČ to má spočítané, napsal jste tři měsíce před “sametem” v srpnu 1989 v Technickém magazínu inkriminovaný článek “Prognostika a přestavba”, což z vás učinilo hrdinu národa…?

“Článek vyšel v srpnu 1989 a ještě v listopadu téhož roku nikdo neočekával, že bude nějaká revoluce. Optimisté ji očekávali tak za dva, za tři roky, pesimisté až za pět deset let. Teď je velice snadné říkat, když už všichni víme, jak to dopadlo, že všichni věděli, co se stane. Vzpomínám si, že když jsme šli 17. listopadu z Vyšehradu na Národní třídu, tak jsme volali: A 10. prosince, kdy je den Lidských práv, zase tady. Takže, ani my, demonstranti, jsme netušili, že za několik dnů se tento režim sesype…”

Tolik Miloš Zeman, který si vstoupil v roce 1968 během emotivního Pražského jara do KSČ, ale o dva roky později byl vyhozen pro své odmítnutí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Proto jsou proti němu dnes představitelé české ochlokracie. Co by naši "studenti" asi dělali, kdyby byl místo Zemana na tribuně někdo se skutečných "kariérních komunistů". Adrenalin a emoce byly přece vždy výsadou mládí. Něco málo o tom vím… Přesně do takové kategorie patřili třeba Milan Kundera, Jiří Pelikán či Pavel Kohout. Ten maturoval v Praze na reálném gymnáziu. V té době už byl přesvědčeným stalinským komunistou a členem ÚV ČSM. Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová s kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin.

Jiří Pelikán, někdejší generální tajemník Mezinárodního svazu studenstva a generální ředitel Československé televize, se po válce se stal aktivním mládežnickým a funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele speciální k tomu určené komise… Česká televize uvedla s odkazem na týdeník Respekt, že Milan Kundera žijící ve Francii měl udat za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje v Praze, letce Miroslava Dvořáčka. Ten skončil v uranových dolech, kde strávil 14 let věznění. Dva týdny po sovětské invazi v srpnu 1968 Dvořáček i s rodinou emigroval do Švédska. Nedovedu si představit, že by Kundera byl práskač. Absurdní. V Paříži se mi vysmáli… Což tak si porovnat noblesu

I když tento bývalý aktivní svazák a člen KSČ je dnes nejslavnějším žijícím spisovatelem Francie českého původu. Podle Wikipedie patřil k prominentním protagonistům stalinské oficiální literatury a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po komunistickém puči. Tato generace se bystře chopila příležitosti udělat bleskovou kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury. Do KSČ vstoupil hned dvakrát - v roce 1948 a po svém vyloučení znovu v roce 1956. Z jeho skvělých prací v češtině vyniká “Život je jinde” či “Nesnesitelná lehkost bytí”. A něco pro Tvarůžkovou, Stejskala, Schwarzenberga, Malého a Kubišovou o jejich nesnesitelnosti bytí...? Naděžda

Inu, nezasloužili by si právě tito soudruzi vajíčka a rajčata mnohem víc než Zeman? A co obdivovatel Pussy Riot Karel Schvarzenberg? Sprostý není ten, kdo sprostě mluví, ale ten kdo sprostě přemýšlí. A kdo by neviděl do knížecí mysli, když jde hrdě na bál s lesbickou děvou? Nebo když obdivuje velké těhotenské břicho Naděždy Tolokonnikovové, když v jednom moskevském muzeu veřejně  souloží v kleče na podlaze...? Jako čistokrevného zbabělce mě děsí

http://hlavuhore.wordpress.com/2009/12/21/opilec-vaclav-havel-jiri-wolf/

Jak si žijí dnes mnozí trapní hrdinové z Národní třídy…?

Je možné, aby studenti

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku