Kolik se toho Čechům v Protektorátu zas (ne)dělo...?

Jak se někdy začínají zcela nenápadně dít mediálně velké věci; Server Echo24, rozhovor s ministryní spravedlnosti, profesorkou Helenou Válkovou (ANO). Otázka redaktora: „Co soudíte o odsunu německého obyvatelstva?“ Paní ministryně odpověděla: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo.“ 

Lepší vrabci v hrsti, než holub na střeše...Foto: Břetislav Olšer

A byl oheň na střeše. Zrovna ve chvílích blížícího se výročí konce 2. světové války. Tak dělo se, nebo se nedělo? Čísla a fakta však prý hovoří jasně; je 300 tisíc obětí málo…? Je v nich zahrnuto i 150 tisíc sovětských vojáků a pět stovek těch amerických, co všichni padli při našem osvobozování? Ke všemu víc než třetina českých (židovských) obětí zahynula mimo Protektorát. Určitě si paní Válková vzpomněla při rozhovoru na 27 milionů obětí bývalého Sovětském svazu, které zahynuly během druhé světové války. A desítky milionů zabitých Poláků, Francouzů, Belgičanů, Britů, Italů, Nizozemců… Protektorát byl přece jen „Hitlerovou zbrojnicí“, tedy byl i nacisty svým způsobem chráněn. Přes rázný odpor domácího odboje, atentát na Heidricha či msta Heidrichiády, zkáza Lidic, Ležáků... Vídeňští filharmonici v NSDAP a SS; Václav Talich děkoval Hitlerovi

Přesto mezi trpícími obyvateli byli také ti, kteří jsou nyní jen jako oběti v protiválkovské propagandě zneužíváni, jelikož nebyli a nejsou českými antisemity příliš v oblibě. Účel však světí prostředky. V Protektorátu žilo na 120 tisíc Židů, z nichž na sto tisíc bylo umučeno, ale nejen u nás, nýbrž většinou v koncentračních táborech mj. v Polsku či na území Třetí říše. Rozhodně byli v pohodě ti Češi, co sice nikdy žádného Žida nezabili, ale co jim ukradli majetek a iniciativně je cpali do dobytčáků transportů do plynu. Od října 1942 bylo z Terezína na „Východ“ (Osvětim) vypraveno celkem 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob. Z nich se dočkalo osvobození 3 800. Tragický byl osud terezínských dětí.

Terezín byl krutý, ale ve vraždícím červnu 1942 se rovněž dotočila v pražském Barrandovu další rozverná komedie - “Valentin Dobrotivý”. Obě "události" odvíjející se jen nedaleko od sebe. A ještě blíž byly Kobylisy. Peklo a ráj. Stačilo nahlédnout do barrandovského archivu. Do roku 1942 se na Barrandově produkovaly české filmy, ale postupně hlavně německé. Česká tvorba měla jít do ztracena. Za Protektorátu se zde natočilo asi 80 německých filmů a 20 českých. Během okupace se barrandovská studia ocitla v područí nacistického Německa. Havlův AB Barrandov se změnil v říšskoněmeckou společnost Prag-Film Aktiengesellschaft, jejímž úkolem v rámci Třetí říše byla výroba vlastních filmů. Filmy byly vyrobeny v německém jazyce, primárně byly určeny pro říšský trh. http://cs.wikipedia.org/wiki/Barrandov

Pracovala pro něj řada českých režisérských hvězd, mj. i slavný Martin Frič a prakticky všichni, kteří zvládali dostatečně němčinu – Lída Baarová, Zita Kabátová, Nataša Gollová, Hana Vítová, Oldřich Nový, Vlasta Burian, Raoul Schránil a další…¨ Bylo přece nutné, aby nacisté dokázali světu, jak se lidé baví a veselí i během “údajné” Hitlerovy krutovlády. Bylo to době, kdy v Evropě trýznivou smrtí umíraly miliony nevinných lidí též z rukou těch, kdož vládli českými ateliéry a všichni, kdo v nich pracovali, měli výhody a ochranu nejvyššího řadu. Natáčely se komedie a ve stejný čas 9. června 1942 ovšem byly obklíčeny jednotkami SS a německé policie Lidice. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

Moji věrní Pražané ze spolku Souručenství...

A na střelnici v pražských Kobylisech bylo popraveno na dvě stě civilistů. A v tom samém městě existoval Barrandov, kde se v tom samém čase natáčely další komedie. Herci možná “nevěděli”, že existují koncentráky, Protektorát, bitva u Stalingradu či vylodění spojenců v Normandii. Možná, že si ani Oldřich Nový jaksi nevšiml, že jeho herecký kolega Eduard Bass byl tvrdě pronásledovaný Žid. Milovat svoji práci je správné, ale neumět říct ne, je moc zlé. Zvláště, když kousek dál od nás jsou týráni nevinní lidé. Zrůdným režimem nacistů… S příchodem Němců v roce 1939 se život Pražanů hodně změnil. A změnil se i osud Barrandovských ateliérů. Okupanti sesadili Miloše Havla z pozice majoritního akcionáře a přemístili do Prahy štáby z vlastních studií, která mohla být v Německu terčem spojeneckých náletů.

V Praze byl klid, proto se tam mohly natáčet třeba zfalšované záběry vítězících německých armád. Fiktivní bojiště vzniklo na polích za areálem. V této souvislosti jsou zajímavé i poválečné výpovědi Jana Drdy, jenž prohlásil, že mu bylo “vždy jasno, že Havel je typický kapitalista, který pro své hospodářské zájmy korumpuje všechny strany, jak Němce, tak Čechy, a také jsem se nikdy před nikým s tímto svým stanoviskem netajil”. Po válce Havel vypovídal osmkrát před disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků. Byl obviněn z nepřístojného chování v době okupace, jehož se měl dopustit tím, že udržoval styk s Němci v míře přesahující nezbytnou nutnost a že jim poskytoval dary, uplácel je, pomohl k útěku příslušníku gestapa, byl příčinou mravního úpadku řady lidí a vyrobil film Jan Cimbura s antisemitskou scénou.

Třeba si to Oldřich Nový uvědomil, až když byl on sám se svojí ženou Židovkou transportován do ghetta Terezín, čímž ji zřejmě jako Nežid zachránil život. Ale možná také tím, že byl aktivním propagátorem bezchybné německé kulturní linie během válečného běsnění. Jak řekla jeho herecká kolegyně Zita Kabátová, doba okupace a Protektorátu byla pro Oldřicha Nového nejúspěšnějším životním obdobím. S filmem začal už v roce 1922, kdy hrál v němém filmu Přemysla Pražského “Neznámá kráska”. V roce 1939, kdy Československo potupně obsadily nacistické hordy a na uvítacím pražském setkání s českou elitou dokonce poslušně hajloval i Karel Höger a další, přišel režisér Mac Frič s komedií “Kristián” s kouzelnou větou: “Zavřete oči, odcházím…”

Joseph Goebbels přijel osobně do Prahy a Barrandov ho uchvátil. Rozhodl, že toto místo bude patřit německým filmovým ateliérům. Své komplexy tělesně postiženého člověka neléčil jen “řešením” židovské otázky, ale vytrvalým úsilím o přízeň krásných žen. Úspěšně usiloval o přízeň české herečky Lídy Baarové. Dříve ale rozhodl o koupi Barrandova a pak se s báječnými komediemi Oldřicha Nového roztrhl pytel. Po “Kristiánovi” následoval film “Eva tropí hlouposti” a “Dědečkem proti své vůli”, v roce 1940 to byl film “Přítelkyně pana ministra”, “Život je krásný”, “Dívka v modrém” a “Když baron Prášil/Baron Prášil”, v době napadení SSSR to byl film “Roztomilý člověk” a “Hotel Modrá hvězda” o rok později natočil komedii “Valentin Dobrotivý” a v roce 1944 filmy “Sobota” a “Paklíč”… Po válce se na Nového nový režim díval přes prsty možná neprávem, ale člověk, který natočil tolik komedií uprostřed zničené Evropy nemohl být příliš obletován.

Přesto Nového filmografie uvádí jeho další natočené filmy, tedy žádné striktní zákazy. V roce 1945 “Jenom krok”, v roce 1947 “Parohy”, 1949 již zmiňovaná “Pytlákova schovanka”, následoval rok 1952 a v něm film “Slovo dělá ženu”, o dva roky později “Hudba z Marsu”, rok 1955 přinesl další dílo “Nechte to na mně”, rok 1958 - “O věcech nadpřirozených”, v roce 1960 “Kde alibi nestačí” a “Bílá spona”, v roce 1962 “Dva z onoho světa”, v roce 1965 “Káťa a krokodýl”, pak “Alibi na vodě”, “Fantom z Morrisvillu”, pak přišel jeden z nejoblíbenějších filmů - “Světáci”, v době normalizace to byl film “Muž, který rozdával smích” a televizní seriál “Taková normální rodinka”… Režíroval řadu úspěšných her a hrál v mnoha úspěšných hlavních rolích. Mimo jiné v karlínském hudebním divadle režíroval velmi oblíbenou operetu Mamzelle Nitouche, ve které po boku Stanislavy Součkové zpíval Célesténa.

Na Barrandově však v tomto období natáčel filmy také Vlasta Burian: Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál (1939), Ulice zpívá (1939), Katakomby (1940), Když Burian prášil / Baron Prášil (1940), Přednosta stanice (1941), Provdám svou ženu (1941), Ryba na suchu (1942, Zlaté dno (1942)…

Zdeněk Jemelík ze Spolku Šalamoun mi na téma "výrok ministryně Válkové" mj. napsal: "Objektivně vzato ve srovnání s tím, co Němci napáchali v SSSR, Polsku a Pobaltí, měla relativně pravdu. Dodávám, že jsem pamětník, zažil jsem domovní prohlídku gestapem, zatčení rodičů, atd. Mně osobně  vadí spíš ta výchozí část výroku („vše nejhorší“). Její slova jsou nešikovná, protože nevzala v úvahu emoce přímo postižených.  Ale kvůli názoru na minulost ji nehodlám ukřižovat, když na druhé straně v přítomnosti se zatím jeví jako velmi nadějná správkyně resortu, ve kterém se pohybuji..."

Inu, dnes máme lustrační zákon, který trestá ty, co spolupracovali s StB, ale odpouštíme těm, co pro své přežití kolaborovali s Hitlerem, a mezi nacismus a komunismus dáváme rovnítko; možná se ministryně Válková někdy ocitla na Barrandově, dívala se směrem na Kobylisy a za sebou slyšela hlas Oldřicha Nového: "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít... Zavřete oči, odcházím...", a odněkud z Kobylis k ní zněly vražedné výstřely... a proto řekla to, co řekla... https://www.youtube.com/watch?v=KkcjRG_mPt4

Byl Miloš Havel homosexuál, kolaborant či zachránce českého filmu?

Prý je příznačné mít o výročí Mnichovské zrady svatováclavskou pouť

A co fotky hajlujícího Högera či Kubišové a Čáslavské s Dubčekem..?

Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz(http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php