Vraždy Čechů v Osvětimi a nad Majdanem trojzubec UPA Banderovců...

Historie se opakuje: Výročí vraždění v Osvětimi 1944 a antisemitismus na Majdanu 2014. Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války" obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů" - hlavně Židů. S. Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo - jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství..."

Včera 8. března uplynulo 70 let od vyhlazení českých Židů z terezínského rodinného tábora v plynových komorách tábora v Osvětimi-Březince; zavraždění téměř čtyř tisíc mužů, žen a dětí v noci z 8. na 9. března 1944 bylo největší jednorázovou vraždou československých občanů za druhé světové války. A současná Ukrajina se s velkou pompou právě během tohoto výročí chystá na volby po nelegálním svržení demokraticky zvoleného a EU uznaného proruského prezidenta Janukovyče. 

Hlavní soupeři jsou nejen Tymošenková a Kličko, ale též ultrapravicová seskupení; třetí nejsilnější v opozici je nacionální strana Svoboda. Tvrdý odpůrce Ruska nekriticky obdivuje ukrajinské povstalce, kteří ve 30. a 40. letech v boji proti Polákům, nacistům i Sovětům užívali teroristických metod. Těžiště její podpory je zřetelně na západě země, například ve Lvově. Na barikádách Majdanu plápolají červeno-černé vlajky. “Banderovci” tvoří jednu ze stran opozice a Západ moc neví, co s tím. Dělá, jako vždy, že nic nevidí. Holt, provozní slepota… Důvodem je pověst strany Svoboda jako ultranacionalistického, antisemitského a extrémně pravicového uskupení, které přímo navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Navíc Juščenko před deseti roky vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery řádem Hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války. Vyvraždili na sto tisíc Poláků, včetně žen, dětí a nemluvňat…

Zcela signifikantní je pro tyto neonacisty rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války”, jež obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” - hlavně Židů. Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vznikla roku 1927 ve Vídni, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Rudolfa Junga - v roce 1919 autora názvu této ideologie a knihy Der Nationale Sozialismus, a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie...

O děsivé budoucnosti Ukrajiny svědčí i Pravý sektor, militantní skupina s jádrem o zhruba 300 členech. Jsou to rowdies a zločinci, za dolary nakoupení jako nájemní vrazi, jež byli za desítkami úmrtí civilistů a policistů kolem Majdanu. Jejich zbraněmi byly lovecké pušky s řezanými hlavněmi, zápalné láhve, dlažební kostky a železné tyče. A na tím vším "bděly" nacistické symboly a fakt, že s extremisty z Pravého sektoru se poznali i členové české radikální Dělnické strany sociální spravedlnosti. Členové Pravého sektoru byli pozváni na návštěvu do České republiky s odůvodněním, že právě oni "sehráli rozhodující roli v protestech, které se snaží přivlastnit si proevropští kolaboranti v čele s Kličkem či Tymošenkovou". DSSS totiž mluví o vývozu ukrajinské revoluce i do Česka. A právě antisemitismus DSSS odporně rámuje dnešní výročí vražd v Osvětimi.

Terezín, místo, jež se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Proudily sem tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 140 000 mužů, žen i dětí. V posledních dnech války k nim přibylo ještě na 15 tisíc vězňů, kteří dorazili do Terezína s tzv. evakuačními transporty z koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou. Na 35 000 vězňů zde v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek zemřelo.

Bohužel, jak transporty do ghetta přicházely, tak také postupně odcházely – do neznáma. Od října 1942 směřovaly téměř všechny do Osvětimi – Birkenau, nejstrašnějšího z vyhlazovacích táborů. Z Terezína na „Východ“ bylo vypraveno celkem 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob. Z nich se dočkalo osvobození 3 800. Tragický byl osud terezínských dětí. Ze 7 590 nejmenších vězňů deportovaných na východ se osvobození dožilo jen 142. Jen ty děti, které zůstaly po celou dobu v Terezíně, měly šanci se zachránit. Ke dni osvobození se v Terezíně nacházelo kolem 1 600 dětí ve věku do 15 let. O jejich životě vypovídají verše, deníky, ilegálně vydávané časopisy a tisíce kreseb – často to jediné, co po nich zůstalo.

Tzv. terezínský rodinný tábor byl zvláštní sekcí vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince, do níž bylo z terezínského ghetta v letech 1943 a 1944 deportováno na 17 500 vězňů. Na rozdíl od ostatních transportů, jež přijížděly na rampu osvětimského tábora, nebyli tito lidé při příjezdu podrobeni selekci a nebyli okamžitě posláni na smrt. Mohli si ponechat své civilnější šaty z Terezína, nebyli podrobeni ponižujícímu vyholení hlavy, a především byli členové rodin ponecháni ve stejné sekci tábora (proto tábor „rodinný“).

Charismatický vězeň Fredy Hirsch dokonce prosadil vznik zvláštního dětského bloku, kde vychovatelé mohli dětem – alespoň dočasně – ulehčit jejich osud a částečně je nechat zapomenout na hrůznou realitu, jež je obklopovala. V podmínkách vyhlazovacího tábora nebývalé výhody. I přesto vězňové terezínského rodinného tábora umírali po stovkách. Přesně po šesti měsících pobytu bylo všem dosud žijícím vězňům, kteří byli do Osvětimi deportováni v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do „pracovního tábora Heydebreck“. Místo toho však nákladní vozy zamířily k osvětimským plynovým komorám, kde byli všichni v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavražděni.

Podle několika svědectví zpívali někteří před svou smrtí jako znak vzdoru československou hymnu, zněla i Hatikva (židovská hymna, která se později stala hymnou Státu Izrael) a Internacionála. Celkem bylo zavražděno 3 791 mužů, žen a dětí. Většina ostatních vězňů z tábora byla poté v Osvětimi-Březince zavražděna mezi 10. a 12. červencem 1944; ze 17 500 vězňů rodinného tábora jich tak přežilo pouhých 1 294. Jen o měsíc později byli na stejném místě vyvražděni vězňové jediného dalšího „rodinného tábora“, v němž byli vězněni Romové, včetně těch deportovaných z českých zemí.

Terezín, propagandistický tábor, který pro návštěvu Mezinárodního výboru Červeného kříže nesměl být ghettem, ale městem, kde mohou Židé pokojně žít a odkud není nikdo deportován na smrt. I proto museli vězňové rodinného tábora v Osvětimi-Březince do Terezína napsat postdatované korespondenční lístky z údajného „pracovního tábora Birkenau“. V okamžiku, kdy je adresáti v Terezíně dostali do rukou, byli jejich pisatelé již mrtví.

V závěru loňského roku jsem se podílel na natáčení televizních dokumentů podle příběhů moravských Židů z mé knihy „Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi”. Psal jsem o lidech, kteří přežili peklo koncentráků. Jedním z nich byl i akademický malíř Yehuda Bacon, ostravský Žid, jenž prošel útrapami Terezína, Osvětimi i Mauthausenu a jako sedmnáctiletý se vystěhoval do Palestiny. Nacisté mu umučili matku, otce i mladší sestru. Dnes žije v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko rezidence izraelských prezidentů. Přežil holocaust - systematické pronásledování a hromadné vyvražďování milionů Židů a dalších etnických i náboženských skupin či politických odpůrců režimu prováděné nacistickým Německem v době 2. světové války…

Yehuda Bacon…

“Vyčerpáni, hladem i těžkou prací jsme byli místo koně zapřáhlí do vozu, s nímž jsme jezdili po lágru a sbírali nejrůznější věci, hlavně oblečení po lidech, kteří skončili v jednom ze čtyř krematorií. Jejich pece dokázaly za 24 hodin spálit kolem 5000 mrtvol. Čím byly vyhublejší, kostnatější, tím rychleji hořely…” říká Yehuda. Třeba měl osvětimský kuchař prémie za to, že vytvářel lidské kostry, jen potažené kůží, co se potom lépe spalovaly… http://www.youtube.com/embed/vA_YHAqaV2M?feature=player_detailpage 

V únoru 1942 začaly transporty do Terezína. Bedřich Bachner jel v tom třetím s maminkou, protože mu bylo jedenáct let, ubytovali v kasárnách. Moc se styděl. Hlavně při převlékání. Když mu bylo dvanáct, začal chodit znovu do školy. Byl to slavný terezínský ústav, v němž přednášeli mnozí slavní židovští profesoři. Umělci i vědci. Uvěznili je v ghettu. Místo přednášek na univerzitách učili školáky matematiku a dějepis. Všechno Bedřichovo vědění, základ jeho vzdělání, vzniklo v té době. Scházel jim zakázaný papír a tužky, tak se učili deset až dvanáct hodin denně…

Na Majdanu s Banderem...

“Všechno nazpaměť. Každé učivo jsme si zopakovali bezpočtukrát. Dodnes si ho pamatuji. Kdybych to nedělal, nic bych nevěděl. Měli jsme zakázány jakékoli psací potřeby, učebnice... Žádné poznámky jsem neměl. Jen to, co mi utkvělo v hlavě z to neustálého opakování toho, co nám učitelé povídali. Všechno jsme se učili česky, verše našich básníků, hráli jsme i divadlo, často Brundibára nebo operu. Nacisté chtěli Červenému kříže dokázat, jak Židy milují, že jim dali dokonce jejich vlastní město. Proto pořádali koncerty, hrálo se divadlo. V Prodané nevěstě jsem hrál kluka, který běží vyděšeně přes náves. Dodnes umím větu, kterou jsem musel křičet: Spaste duši, medvěd se utrhl!” zasněně se zasmál. Pak museli do Osvětimi...

Stepan Bandera a poštovní známka vydaná v roce 2009 k výročí 100 let od jeho narození

Dostal se do dětského bloku, kde byl spolu s kamarády Mirkem Koškem a Hanušem Löwym. Bylo jim dvanáct a psali básničky. Třeba: "Jo, jo, je to tak... V terezínském sadě sedí starý dědeček, místo někde na zahradě. Vousy má na svojí bradě a na hlavě čepeček. Tvrdý chleba v zubech chrupe, zub má už jen jediný. Ubohý můj starý chrupe, místo housky linzenzupe - ubohé mé šediny..." Kamarádi Mirek a Hanuš Osvětim nepřežili, Bedřich ano. Když pak byl po válce na návštěvě Terezína, objevil své jméno na seznamu zahynulých. Zavolal si paní ředitelku a řekl jí o tom. Slíbila, že to opraví. Zajel jsem to do Terezína překontrolovat. Bedřich pořád nežil... Řekl jsem mu to a jen se smíchem máchl rukou; prý bude dlouho naživu...

“Bylo to v polovině ledna 1945, střelba z ruských tanků už byla slyšet až v Osvětimi. Němci vězně rychle naložili do vlaku, aby nás přepravili dál od fronty. Aby Rusové neviděli, jak Židy zbídačili. Ujeli jsme ani ne pět set metrů, když ruská stíhačka zasáhla lokomotivu. Tak jsme šli pěšky až do Buchenwaldu. Kdo nestačil, byl zastřelen. Mrtvoly byly nakládány na vozy…” vyprávěl mi Bedřich Eli Bachner z osady Moledet na severu Izraele, vnuk bohatého ostravského dědy, který nechal postavit obchodní dům Bachner. „Chleba už nebyl, tak jsme večer dostávali hrst žita. To po zrníčku jsme ho jedli celý den. Šetřili jsme si ho…“

Jedno zrnko žvýkali hodinu. Pak šli tři dny a dva starší spoluvězni malému Bedřichovi během nich vyprávěli pohádky, jenom aby neusnul a nebyl zastřelen… Spávali vždy na hřbitově, aby je nikdo neodhalil. Podařilo se jim uprchnout. Jednu noc je probudilo prudké světlo. Reflektory ozářily mýtinu, na níž spali. Mysleli si, že je vypátrali Němci. Nevěděli, kdo na ně svítí. Slyšeli ale jinou řeč, než němčinu. Byli to američtí vojáci, kteří měli dojem, že objevili německé dezertéry. Mnoho vězňů mělo na sobě kradené uniformy esesáků. Tím pro Béďu skončilo jeho utrpení… Jeho plná satisfakce přišla poté, kdy byl souzen zločinec Adolf Eichmann v Jeruzalémě. Popraven byl v noci z 31. května na 1. červen 1962. Jeho popel byl rozptýlen v zálivu nedaleko Jaffy k potěše hejna tamních kormoránů…

Srovnání s Banderovci za Hitlera a dnes na Majdanu, a šest milionů umučených Židů během holocaustu? Dostal jsem šokující odpověď: "To mají za pět milinů Ukrajinců, co zemřeli během Stalinova hladomoru..." A k tomu se opět předvedla česká média, která měla jediné téma: Putin vrah, zločinec a gauner, což o něm řekl vysoký politik USA, k tomu transparenty - rok 1938 s Hitlerem, 1968 s Brežněvem a rok 2014 s Putinem, třemi vrahy. Nikde transparent s datem 1941 - 45, období 2. světové války, v níž padlo na třicet milony Rusů, od Petrohradu, Moskvy, Kurska, Stalingradu, Sokolova, Dukly až po Berlín, kde nad Reichstagem zavlála právě vítězná sovětská vlajka. A rok 2014 a na Majdanu opět nacistické symboly Banderovců, nikde ale transparent s šéfem strany Svoboda Olehem Ťahnybokem. S nápisem: Vrah...

Navíc z Majdanu jdou do světa stejně klamné zvěsti, jako kdysi z Osvětmi. Jen je to dnes sofistikovanější. Rusové zabíjejí, chudáci Ukrajinci trpí, jen místo Červeného kříže "kontroluje" dodržování "lidských práv a demokracie" pokrytecká Evropská unie a Spojené státy v čele s Kerrym. A tak, jak chtěl Hitler dle svého Mein Kampfu zlikvidovat Židy a měl pro to jasné zdůvodnění, stejně tak lžou dnes potomci nacistů, přitom si ani nevymění barvy svých dresů; červeno-černých s trojzubcem... Dosud neznámí útočníci vhodili zápalné bomby do synagogy ve východoukrajinském Záporoží, asi 250 kilometrů jižně od Kyjeva. Že by se Banderovci rozvzpomněli na svůj antisemitismus? Kdo to vyšetří…?

Inu, a v tom je situace bezostyšnější; Banderovci za Hitlera, jejich potomci na Majdanu za Tymošenkové. Dokonce i se stejným trojzubcem UPA. A pod stejným heslem: "Očista území od nepřátelských elementů" - hlavně Židů. Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo - jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství..." Kam se hrabe hladomor... Jméno, jež bude provždy vyvolávat vzpomínku na válku a smrt…

Podívejte se na nájemné vrahy… http://www.youtube.com/watch?v=R_8_KhrwEPE

A už víte, kdo a čím uřezal hlavu tomuto ukrajinskému policistovi... http://www.youtube.com/watch?v=vTzZM7GSCCE)

http://www.liveleak.com/view?i=34e_1392746107

http://olser.blog.idnes.cz/c/399274/Volici-jim-pujcili-kyblicek-ted-na-piskovisti-hrabou-kolik-se-da.html

Jak se Mořic Bachner dohodl ve Sv. Mořici s Erichem Mendelsohnem…

Mrtvoly byly okrádány na pásech osvětimských krematorií…

Z odposlechu Paeta a Ashtonové z EU; opozice si najímala zabijáky

Bankrotující Ukrajina do EU? Probůh, to už raději Turecko…

Další glosy, komentáře, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz(http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php