Kdo protestoval v USA 15. listopadu 1969 proti válce ve Vietnamu?

Každá válka je hnus, děs a tragédie, a je jedno, jestli je to válka obranná nebo útočná. Novodobé válčení mělo většinou jediné motto: Boj proti komunismu. Nacistické Německo a Hitler byl tímto svým "zdůvodněním" posedlý, stejně jako McCarthy a Spojené státy. Žádné z těchto zemí však válku s komunismem nevyhrály. Ani Čechům netřeba připomínat  srpen 1968 a "proradnou bratrskou" pomoc pěti armád Varšavské smlouvy. http://stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10000268-den-nejvetsiho-protestu-proti-valce-ve-vietnamu

Na základně US Army...

Vietnam byl jedním z případů, kdy se bojovalo jen za zažehnání komunistického nebezpečí. Dnešní den si budou dlouho pamatovat ti, kdož se 15. listopadu 1969 zúčatnili ve velkých městech USA největší protiválečná demonstrace v historii země; bylo jich přes dva miliony. Komunistů, když v USA byla komunistická strana CPUSA držena alkoholikem McCarthym pod krkem...?

Senátor Josepf McCarthy byl předsedou Komise pro neamerickou činnost, jenž měla vyšetřovat komunisty ve státní zprávě. Výsledek? Dvě popravy, dvě vraždy ve vězení, 3 politické vraždy, 6 úmrtí po obvinění, 15 sebevražd, 11500 propuštění z práce, 12000 demisí ve státní službě, 300 filmových umělců na černé listině, několik desítek exulantů a sledovaných osob (mezi nimi Charlie Chaplin, Joseph Losey, Leonard Bernstein, Arthur Müller i Robert Oppenheimer), 145 zatčených pro komunismus, miliony prověřovaných. Miliony osob měly svůj spis a vyskytovaly se na seznamech Komise pro neamerickou činnost, FBI, CIA a Pentagonu. Z celkového počtu 65 milionů v roce 1953 pracujících Američanů se prověrky týkaly asi 13,5 milionů. Americké knihovny prošly velkou očistou, někde padla za oběť i díla Thomase Paina, Dos Passose, Hemingwaye, Thomase Manna či Thomase Jeffersona...http://cs.wikipedia.org/wiki/Incident_v_Tonkinsk%C3%A9m_z%C3%A1livu

Miliony Američanů to však mysleli se svým protestem proti válce ve Vietnamu smrtelně vážně. "Dejte šanci míru", zpívali Beatles, "Jsem s vámi. Jste krásní..." řekl z pódia hudební génius Leonard Bernstein. Mnoho protestujících proti válce ale vzešlo z řad vracejících se vojáků, kteří byli zklamáni z toho jakým způsobem se válka ve Vietnamu vede. V té době povinná vojenská služba v USA trvala jeden rok, po tom se každý branec mohl rozhodnout, zda si chce prodloužit čest bojovat za svoji vlast o další rok, nebo se vrátí domů.

Armáda bojující ve Vietnamu tak vlastně nebyla jedna, ale postupně osm různých armád, protože jen velmi málo vojáků si prodlužovalo svou čest bojovat za svou zemi. Nedostatkem zkušených vojáků trpěly hlavně bojové jednotky, nováčkům většinou nikdo nepomáhal a ti si museli pomoci sami. Rozmazlení farmářští chlapci v letech plnoletosti, a černoši, co dočasně nebyli negry. Do konce roku 1969 odešlo z Vietnamu 115 000 amerických vojáků, do té doby už překročily americké ztráty 40 000 padlých. Úloha ochraňovat Jižní Vietnam přešla na půl milionu vojáků jihovietnamské armády.

Komunisté byli pod kladbou, odkud se tedy vzaly miliony lidí, co nesouhlasili s válkou ve Vietnamu? A to ještě netušili, že když válka začala, a byl komunistický pouze sever země, bude po deseti letech hrozivého masakru tří milionů Vietnamců a 58 tisíc vojáků US Army komunistická celá země. K čemu tedy byly tyto děsivé oběti? Padly následkem 12 milionů tun bomb a 76 milionů litrů herbicidu Agent Orange. Podle loňské studie nadace amerických vietnamských veteránů a vietnamského ministerstva obrany navíc "zapomenuté" miny a bomby zabily od roku 1975 přes dalších 42  tisíc lidí.

Národní bezpečnostní archiv měl seznam osobností, které byly považovány za kritiky účasti Spojených států ve válce ve Vietnamu. Byli na něm mj. bojovník za práva černochů Martin Luther King, boxer Muhammad Alih, herečka Jane Fondová i známí novináři Tom Wicker z listu The New York Times a Art Buchwald z deníku The Washington Post. Agentura rovněž sledovala telefonické rozhovory do zámoří dvou významných amerických senátorů - demokrata Franka Churche a republikána Howarda Bakera. Rozsah protiválečné kampaně přiměl tehdejšího prezidenta Lyndona Johnsona, aby dal výzvědným službám za úkol zjistit, zda některé protesty nepodněcují cizí vlády. Asi tak, jak se dělo u nás, když naše disidenty podporovaly cizí vlády. NBA v letech 1967 a 1973 sledovala v rámci "operace Minaret" více než patnáct set významných osob... M. L. King byl zavražděn 4. dubna 1968 v Memphisu ve státě Tennessee. Osnovatel vietnamské války J. F. Kennedy byl zastřelen 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas.

Lidé celého světa odsoudili nesmyslnou válku ve Vietnamu. Nedávno americký národní archiv zveřejnil tzv. Acta Pentagon - The Pentagon Papers – záznamy americké vlády prezidenta Johnsona o skutečném průběhu konfliktu. Věděli, co se děje, ale záměrně mystifikovali národ. Vietnamsko-americká válka byla tabu. Jednalo se o pozemní válku na jihu Vietnamu, na severu pak měl konflikt podobu bombardování. USA, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny pomáhaly jižnímu Vietnamu, severní byl pod dohledem SSSR. Teatrálně pak Johnson vystoupil v televizi s projevem k národu a za hodinu už bombardéry B 52 se svolením Kongresu USA ničily kobercovým náletem Hanoj a okolí… 

Válečný běs zasáhl obě bojující strany, na obou se odehrála zvěrstva, kdo za ně mohl? Bránící se, nebo ti útočící, jejichž země byla vzdálena tisíce kilometrů? Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My Lai. To ještě nikdo netušil, že se stanou iniciátory barbarského masakru, při kterém přijde o život více než 500 civilistů. Též asi stovka starých lidí a dětí, včetně kojenců. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

Mise "Search and Destroy" (vyhledej a znič) se prostě zvrhla. Několik starých mužů bylo probodnuto bajonetem, prosící ženy a děti byly zezadu zastřeleny do hlavy, jedna dívka byla znásilněna a potom zabita. Poručík Calley přikázal skupině vesničanů, aby šli do chatrče a potom je zběsilou palbou z kulometu všechny sám zabil. Zprávu o masakru se americká veřejnost dozvěděla až na konci roku 1969, když novinář Seymour Hersh publikoval příběh veterána Rona Ridenhoura, který byl svědkem vraždění v My Lai. Vojenské vyšetřování dokázalo vinu Calleyho a ten byl obžalován z vraždy. Byl odsouzen k doživotnímu trestu vězení, ale po několika měsících za mřížemi byl v roce 1974 propuštěn a začal úspěšně podnikat. Múza Spravedlnosti se nažrala a nedegradovaný poručík Calley zůstal celý... 

Nelidské zacházení bylo vlastní oběma stranám. Kdo se brání, někdy nemá možnost vybírat prostředky. Ještě dnes jsou po Vietnamu masové hroby zavražděných sedmi tisíc obyvatel královského města Hue, o což se přičinili partyzáni z Vietkongu a vojáci Vietminu ze severu. Tato zběsilá válka, v níž neměla vojska USA co dělat, měla i svá vietnamská pochybení. Svědčí o tom práce amerických dokumentační komisí, které odkrývaly masové hroby Vietkongem a vojáky ze severu zavražděných obyvatel starého královského města Hue (pravděpodobný odhad popravených je 7,600). Bývalý komunistický ministr spravedlnosti Truong Hhu Tang doslova ve svých pamětech A Viet Cong Memoir (1985) přiznal: “Bylo potřeba nějak vysvětlit lidem na jihu, že vítězství revoluce jim přinese i krveprolití a teror. To proto, neboť v Hue bylo popraveno veliké množství lidí, včetně amerických vojáků, civilistů a cizinců. Pravda je, že mezi našimi vojáky nebyla disciplína a stříleli lidi bez výběru. Byla to jedna z tragédií války, kterým se nelze vyhnout.”

Při vánočním bombardování Hanoje koncem šedesátých let nechal prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. Novináři jej označili za taktiku doby kamenné a Nixona za nepříčetného tyrana. Kobercové nálety a 12 milionů tun bomb, mezi nimi i ty tříštivé, zakázané Ženevskou konvencí, napalm a život jihovietnamských obyvatel se přestěhoval do podzemních tunelů s nemocnicemi i operačními sály… Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky. Tato akce sklidila ve Spojených státech další obrovskou vlnu kritiky.

Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovaly miliony lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol. V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio. Byla tak povolána nejbližší jednotka Národní gardy. V areálu univerzity se na akademické půdě další den sešlo na tři tisíce protestujících studentů. Sedmasedmdesát příslušníků NG zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem. Na akademické půdě tak byli zabiti čtyři studenti a devět jich na útěku střely, většinou do zad, vážně zranily. Po tomto masakru byla Kentská univerzita na šest týdnů uzavřena. Až mohutná stotisícová protiválečná a protivládní demonstrace ve Washigtonu donutila prezidenta Nixona alespoň pozvat několik kentských studentů do Bílého domu a vyjádřit jim politování nad touto tragédií.

Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na vietnamskou válku přes 110 miliard dolarů. Hlavní tělo kosmické sondy typu SpaceProbe mělo na palubě rovněž mikročip, na němž byla vyryta jména 58 214 obětí vietnamské války. Kolik mikročipů by muselo, být, aby se na něj vešla jména i tří milionů Vietnamců a Laosanů...?

Počátkem června 1963 se 73etý buddhistický mnich Thich Quang Duc zastavil na rušné ulici v Saigonu, hlavním městě Jižního Vietnamu, a když ho polil benzinem druhý mnich, posadil se, potom škrtl zápalkou a upálil se k smrti. Předtím ovšem poslal zprávu presidentu Diemovi: „Zajistěte politiku náboženské rovnosti“. Buddhistická delegace v Saigonu požadovala zrušení zákazů omezujících jejich náboženství a diskriminačních zákonů namířených proti nim. Vláda uvěznila mnohé z demonstrantů. Buddhističtí mniši, buddhistické jeptišky a buddhističtí předáci byli zavíráni po tisících. Pagody byly zavírány nebo obléhány.

Buddhisté byli mučeni policií. Jednoho dne se další buddhistický mnich veřejně upálil zaživa, aby obrátil pozornost světa na katolické persekuce. Třetí mnich se upálil, potom další. V krátkém období se jich sedm veřejně upálilo. V jižním Vietnamu bylo vyhlášeno stanné právo. Vojsko okupovalo mnoho pagod a odváželi všechny mnichy kladoucí odpor. Další buddhističtí mniši byli uvězněni a odváženi nákladními auty, včetně značného množství raněných. Odpor vůči vládě a USA začali v Jižním Vietnamu buddhisté, teprve po nich přišlo partyzánské hnutí Vietkong, které nemělo zpočátku nic společného s komunistickým Vietminem na severu země.

Proto se stalo, že Vatikán uzavřel dohodu s komunisty na severu, zatímco USA šly do boje. Papež uskutečnil tajnou dohodu Vatikán-Severní Vietnam zasvěcením celého Vietnamu — tj. severního i jižního, Panně Marii. Bylo to pár let před tím, než válka skončila. Podrobnosti o tajné dohodě mezi Vatikánem a komunisty je možno posoudit v knize autora knihy Vietnam, Why Did We Go? [Proč jsi tam kráčel, Vietname?] Zasvěcení spojeného komunistického Vietnamu provedl papež Jan XXIII. Náboženský tah, který ukazuje, na které straně byl Vatikán, když USA začaly prohrávat válku...

Bylo 21. února 1968, kdy se Olof Palme ve Stockholmu, tehdy jako ministr školství, zapojil spolu se severovietnamským velvyslancem v Moskvě Nguyenem Tho Chanem do protestní akce proti americké účasti ve vietnamské válce. Palme a Nguyen Tho Chan zde vystupovali jako řečníci. Výsledkem toho bylo, že Spojené státy odvolaly svého velvyslance ve Švédsku a Palme byl za svou účast na protestní akci opozicí ostře kritizován. Na mezinárodní scéně byl Palme znám především díky tvrdé kritice Spojených států během války ve Vietnamu. Poté  23. prosince 1972, tehdy již jako předseda vlády, měl Palme proslov v rádiu SR (Sveriges Radio), kde srovnával pokračující bombardování Hanoje např. s masakrem v Katyni, v Lidicích či s vyhlazování Židů a jiných skupin v Treblince. Vláda USA nazvala toto srovnání „hrubou urážkou” a znovu byly přerušeny diplomatické vztahy se Švédskem – na jeden rok. Když šel pak Palme se svoji ženou Lisbet z kina, byl 28. února 1986 na ulici Sveavägen ve Stockholmu zblízka zasažen kulkou, 1. března 1986 byla konstatována jeho smrt. Vrah ani jeho zbraň nebyly dodnes objeveny...Zemřel jestřáb, co chtěl rozbombardovat Vietnam do doby kamenné…

Ve své knize “Chickenhawk” popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno na pět set civilistů, mezi nimi i sto dětí, včetně nemluvňat. "Ti Američané, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech…” píše ve své knize Mason.

Teprve nedávno se USA rozhodly, že odškodní Vietnam za více než 70 milionů litrů herbicidu Agent Orange. V těchto dnech, zřejmě na základě tajné zprávy Pentagon Papers, provedou dekontaminaci na sto let zamořené oblasti největší ekologickou katastrofou. Doplatilo na ni i pět tisíc lidí, kteří jsou podnes mentálně retardovaní, mezi nimi je asi polovina dětí. Za všechno mohl dioxin, vysoce toxická a karcinogenní látka, která se velmi pomalu rozkládá. ale moc dobře se váže na tukové tkáně v lidském nebo zvířecím těle a při větších koncentracích může způsobit vážné zdravotní problémy. V Česku ho vyráběla neratovická chemička Spolana jako postřik, který československý režim farizejsky prodával americkému letectvu ve Vietnamu, kde tvořil jednu ze složek proslulého defoliantu Agent Orange. Původně měl zničit jen porost džunglí kolem Ho Či Minovy stezky, po které se na bicyklech přepravovaly zbraně a munice, potraviny ve vacích ze severu na jih po řece Mekong. Jedna kávová lžička dioxinu byla schopná otrávit na 300 lidí…

Po porážce Jižního Vietnamu nastala ale kolektivizace venkova a průmyslu, což vedlo k hospodářskému kolapsu. Zřízení “převýchovných táborů” pro miliony občanů, popravy tisíců bývalých vojáků, obchodníků a inteligence. Lze rovněž těžko přehlédnout skoro 2 miliony Vietnamců, kteří museli uprchnout do exilu (včetně té nejtragičtější skupiny - boat people)… Dnes je Vietnam dál komunistický a je dalším, z tzv. asijských tygrů. Stejně jako Čína, co je největším věřitelem současného světa. Zatímco v USA je na 50 milionů lidí bez práva na lékařskou péči, v Číně je pojištěno 97 procent z miliardy a čtyři sta milionů obyvatel. Zatímco USA mají státní dluh 18 bilionů dolarů, Čína si při šesti miliardách HDP nakoupila za tři biliony americké státní dluhopisy...

U hrobu Olofa Palmeho ve Stochoomu...

A aby toho nebylo v boji s komunismem málo, na konci roku 1979 se v Kremlu rozhodli, že je třeba sovětské vojáky poslat na pomoc spřízněné komunistické vládě. Invaze začala 25. prosince 1979. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války jich bylo celkem nasazeno 545 tisíc… Zabity byly dva miliony afghánských civilistů, dvakrát tolik jich bylo zraněno, pět milionů uprchlo ze země, dva miliony zůstaly bez domova, mudžáhidů zahynulo na 90 000 tisíc, 75 000 jich bylo zraněno... Válka stála Sovětský svaz přes  2.4 mld USD  (což jsou náklady jen na vojenský materiál). Naopak USA vyčlenilo na pomoc afghánskému hnutí odporu balíček v hodnotě 3.2 mld. USD, který putoval do Pákistánu, a odtud pak k samotným mudžáhidům.

Za tyto peníze byl hrazen výcvik a výzbroj povstalců. Mudžáhidé byli podporováni ze strany Spojených států částkou 3.2 mld. USD. V době nejvyšších dodávek to představovalo až 65 000 tun zbraní ročně. Od pistolí a pušek přes minomety a bezzákluzová děla až po střely země-vzduch FIM-92A Stinger. Existují důkazy, že tato podpora byla financována z peněz, jež proudily z obchodu s drogami. Hlavně pak z takzvaného „Zlatého trojúhelníku“ a i ze samotného Afghánistánu, kde bylo opium vysazováno mudžáhidy na území, které nebylo pod kontrolou Kábulu... Holt, ty nešťastné a zlovolně zrádné "zvací dopisy..."

Prožil jsem při čtyřech cestách ve Vietnamu pár měsíců; od Saigonu, Mekongu, přes Da-nang a Hue, až po Hanoj, Haiphong a čínské hranice za Ha-longem. Měl jsem možnost mluvit se sovětskými poradci i veterány z USA, slyšel jsem dunění útoků Číny na severní hranici s Vietnamem. Považuji Vietnamce za nejpracovitější národ na světě. Byl jsem v saigonském Institutu akupunktury, kde léčili ty nejtěžší narkomany. Vím, že bez hudebního sluchu do tam nejde.

Vietnamština má šest základních tónů, takže bez hudebního sluchu je to velký oříšek. Příklad slabiky "ma". Dvě hlásky a za nimi se skrývá šest různých významů: Strašidlo, a přece, kůň v šachové hře, hrob, tvář, sazenice rýže. K jejich rozlišení v psaném textu se používá pět diakritických znamének u písmenka "a". V případě "strašidla"se nepíše žádné, "...a přece" má nad "a" vertikální čárku, "kůň v šachové hře" zase ležatou vlnovku, zvláštní stojatý oblouček má "hrob", slovo "tvář" musí mít čárku horizontální a "sazenice rýže" tečku pod "a".

To vše se dá při psní bez úrazu zvládnout, nejhorší situace nastane, když chceme zmíněnou slabiku "ma" vyslovit. Nejlíp, když si při tomto pěveckém výkonu pomůžeme speciálním grafem. Máte na vyslovené dvou hlásek zlomek vteřiny. Vyslovujeme-li "strašidlo", jdeme hlasem téměř rovně, když říkáme "...a přece", hlas nám rovnoměrně, ale mírně klesá. Nejhorší je to s "koněm v šachové hře". To musíme během necelého mžiku sekundy hlasem prudce nahoru, hned zase stejně rychle dolú a znovu nahoru. "Hrob" je jako kolébka, pozvolně dolů a nahoru. Při vyslovení "tváře" hlas rychle stoupá, při "sazenici rýže" zase v mírném oblouku klesá...

Inu, když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem si od tlumočnice Maie na našem konzulátu v Ho Či Minově Městě napsat malou cedulku: “Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!” A pak jsem chodil po tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon. Nashromáždil jsem tak mnoho bajek či přísloví a pochopil jsem Vietnam i to, jak je pro něj důležitý mír...

Snímky Břetislav Olšer, jeho archiv a nizozemský fotograf Hugh Van Es

Stínání hlav v Kábulu? Žádný temný středověk, ale horký srpen 2012

http://stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10000268-den-nejvetsiho-protestu-proti-valce-ve-vietnamu

Výročí; Casius Clay - Ali ve vězení a trpké vietnamské interrmezzo

Chameleon v Bílém domě, aneb Památník landsmančaftu v Osvětimi…?

Nový Tonkinský konflikt, aneb Říšský sněm znovu zapálen…?

Šťastný rok buvola 1973 - ve Vietnamu skončila válka s US Army…

V Saigonu bez hudebního sluchu neobstojíš!

http://cs.wikipedia.org/wiki/Incident_v_Tonkinsk%C3%A9m_z%C3%A1livu

Další komentáře, glosy, fejetony, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?