Muslimské bratrstvo krvavě vymazalo přes třicet dynastií Egypta...

Podle serveru WikiLeaks, USA poslední tři roky podporovaly „demokratické aktivisty“, kteří plánovali svržení režimu prezidenta Husního Mubaraka. Vyplývá to z depeší, z nichž cituje britský The Telegraph. "Neidentifikovaný aktivista dal najevo spokojenost se „Sumitem Aliance mladých hnutí“ 3. až 5. prosince v New Yorku, přičemž poznamenal, že se mohl sejít s aktivisty z dalších zemí a načrtnout cíle pro demokratickou změnu v Egyptě svého hnutí,“ uvedla v jedné depeši velvyslankyně USA v Egyptě Margaret Scobey.

Ariel Šaron... Foto: B. Olšer (2)

Egyptský děs nastal ve chvíli, kdy z vězení v únoru 2011 uprchly tisíce vězňů. Jen z trestnice Abú Saabal se jich podařilo dostat na svobodu zhruba šesti tisícům. Další vězeňská vzpoura byla hlášena z ústřední věznice v oáze Fadžúm jižně od Káhiry. Tam vězni podle agentury DPA zabili policejního generála a dalšího unesli. A při nepokojích ve věznici Katta nedaleko Káhiry dozorci postříleli 170 vězňů a jejich příbuzných, 200 dalších zranili, mezi nimi jsou islámští extrémisté i těžcí zločinci. Manželka egyptského prezidenta Suzanne a jejich syn Džamal, považovaný za nástupce svého otce, uprchli s 97 zavazadly do Londýna. Brzy poté mu otec zrušil dědičné nástupnictví. Muslimské bratrstvo bylo na nohou…

Při „egyptské revoluci á la Írán“ uprchlo z věznic na šest tisíc zločinců. Nejméně dvěma z osmi uprchlých vězňů z palestinského radikálního hnutí Hamás, kteří byli ve věznici Abú Zábal, se v neděli podařilo tunely pod egyptskou hranicí dostat zpět do Pásma Gazy. Ostatní jsou podle představitelů Hamásu na cestě do Gazy. Mezi uprchlými byl i Hasan Vša, který byl uvězněn před třemi roky poté, kdy jej egyptské bezpečnostní síly zadržely na Sinajském poloostrově a obvinily z plánování teroristického útoku proti Izraeli. Vša je člen Armády islámu, což je Al Kajdou inspirovaná gazanská teroristická skupina, jejímž cílem je zavedení šaríji v Pásmu Gaza. Teroristovi se podařilo uprchnout z káhirské věznice. Al Džazíře řekl, že „vězni se vzbouřili a začali vyrážet okna a dveře a prchat z cel.“ Uprchlého teroristu pak jiný člen Armády islámu dovedl do města Rafáh, na hranici s Pásmem Gazy, a následně do Pásma ho provedl podzemním pašeráckým tunelem.

Do Gazy se vrátil rovněž člen palestinského Hamásu Ajmán Nofal, který během nepokojů v Káhiře utekl z egyptského vězení. Úřady ho zavřeli v roce 2008 za to, že údajně chystal vraždu pěti členů znepřáteleného hnutí Fatah. Do Gazy se dostal ilegálním podzemním tunelem. Na severu Egypta v sobotu explodoval plynovod, který zásobuje Izrael a Jordánsko. Opět s přispěním pašovacího tunelu. Podle zpravodajské skupiny SITE, která monitoruje weby al-Káidy a dalších islamistických teroristických skupin, se na internetu objevily výzvy, aby islamisté na plynovod zaútočili. “Bratři, beduíni ze Sinaje, hrdinové islámu, zaútočte železnou pěstí, protože teď máte příležitost zastavit dodávky Izraelcům…”

Vůdcem Muslimského bratrstva se stal Mohammed Baddie. V Egyptě bylo Bratrstvo doposud ilegální, ale členové jsou populisticky aktivní podle italské mafie hlavně v sociální oblasti, kde leckdy zastupují chybějící složky vlády. Podporují teroristické operace v Izraeli a Iráku, nabádají věřící k rozšíření islámského vlivu i za cenu „použití meče“. Mají důležitý vliv nejen v politických sférách, kde vytvářejí různé tajné smlouvy s opozičními stranami, ale i v médiích a tisku. V roce 2005 získali kandidáti Bratrstva přes dvacet procent z celkového počtu křesel v parlamentu, což oživilo diskuzi o tom, zda by Bratrstvo mělo nadále zůstat zakázáno…

Vláda v Jeruzalémě se snažila prostřednictvím svých velvyslanců přesvědčit spojence, že zachování stability egyptského režimu je v zájmu stability a klidu na Blízkém východě. Kromě USA a zemí EU výzva směřovala také do Ruska, Kanady a Číny. Obavy izraelského vedení ze svržení autokratického režimu prezidenta Mubaraka a nástupu islámské vlády vyjádřil v rozhovoru s novým kostarickým velvyslancem izraelský prezident Šimon Peres: „Fanatická náboženská oligarchie není lepší, než nedostatek demokracie. Máme stále velký respekt vůči Mubarakovi, byl to mírotvorce…“

Marnost nad marnost. Mubarak byl svržen, uvězněn a nyní stojí, vlastně leží, před soudem. Vládu převzalo Muslimské bratrstvo, které už jednou mělo v Egyptě silnou pozici. Bylo to za období, kdy se dral k moci Anvár Sadat a využil islamistů pro své záměry. Pak je znovu pozavíral a Muslimské bratrstvo zakázal, což mu nikdy nezapomněli a plánovali krutou pomstu. Když jsem byl v Izraeli, měl jsem možnost si poslechnout záznamy rozhlasových nahrávek situace, kdy Sadat přiletěl na návštěvu Knessetu.

Egyptského prezidenta uvítala na letišti 19. listopadu 1977  izraelská vojenská dechová hudba vyhrávající egyptskou a izraelskou hymnu, jejíž melodie měla hodně z moldavské lidové písně, ale také se podobala symfonické básni Bedřicha Smetany "Vltava”, když navíc Švédi zase tvrdili, že nejvíc z oka vypadla právě jejich nejpopulárnější lidové písni. Uvítací výbor nadšeně tleskal a státník odpovídal zářivým úsměvem i přátelským kynutím ruky.

„Když jsem pozdravil prezidenta Sadata v uvítací řadě, nebyl čas na nic víc, než na krátkou výměnu zdvořilostí,” řekl novinářům Jicchak Rabin, v té době bývalý náčelník generálního štábu a expremiér Izraele, který měl co dělat, aby se na nečekanou Sadatovu návštěvu včas dostal ze svého přednáškového turné po USA. „Bylo to poprvé, kdy jsem ho viděl živého a mimořádně na mě zapůsobil klid, s jakým se choval v tak jedinečné situaci. Setkával se zde se všemi svými arcinepřáteli, s jedním po druhém, v rozmezí několika vteřin, a přesto nalezl způsob, jak zahájit návštěvu tím, že každému z nich dokázal říct přesně tu správnou věc...”
Když Sadat stiskl pravici Menachima Begina, řekl mu: „Už žádnou válku! Udělejme mír!” Golda Meirová při podání ruky Sadatovi řekla mu výmluvně: ,,Čekali jsme na vás dlouho...” odpověděl jí s úsměvem: „Už nastal čas!”

Potom vyslechl pozdrav elitní jednotky izraelské armády, s níž ještě před třemi lety sváděl krvavé boje na Sinaji, a odejel se připravit na jednání parlamentu. Z rozhlasu se ozýval frenetický potlesk, neutuchající aplaus. Málokdo věřil, že se něco takového může stát v židovském Knessetu na počest úhlavního arabského nepřítele. Že Židé povstanou ze svých křesel a ve stoje budou ovacemi zdravit Anvára Sadata, pro jehož úskočnost při přepadení Izraele v roce 1973 ještě nedávno neměli slova omluvy.
„Přijal jsem svou odpovědnost k Bohu a svému lidu, když jsem se rozhodl přijet k vám," řekl Sadat v projevu. „Je to jedinečná příležitost hledat ten nejlepší mír. A jestli národy Blízkého východu nebudou schopny ho přijmout, důsledky mohou být strašné! Před zraky celého světa vítáme vás, Židy, v této části světa! Jsme připraveni s vámi žít. Nechceme, aby mezi námi byly nadále zdi nedůvěry, nepřátelství a strachu! Přijímáme vás upřímně a z celého srdce." „Napřed jsem se prezidentu Sadatovi podíval zpříma do očí, abych si prohlédl muže, který nám jako první Arab připravil takový šok. V dobrém!" byla slyšet z rozhlasového přijímače slova prezidenta Izraele Ezera Weizmana. „Ke své nelibosti jsem cítil jeho pýchu nad tím, čeho dosáhl. Jako by to byla všechno jen jeho zásluha. Když ale jednáte s bývalým nepřítelem, musíte chápat, co si myslí on, nesmíte vycházet z toho, co si myslíte vy!" Slova izraelského prezidenta Ezera Weizmana z rozhlasového záznamu přerušují neutuchající ovace poslanců Knessetu, vítající Anvára Sadata. Dojem ze scény sci-fi. Na tvářích tvrdých a hrdých židovských bojovníků, generálů a státníků, nesmlouvavých arabobijců - Begina, Rabina, Perese či Šamira - je vidět upřímný úsměv a také možná obdiv. Vždyť vítali největšího Araba v jámě lvové.
„Když jednáte s někým takovým, jako je Anvár Sadat, musíte si uvědomit, že to nedělá pro vaše dobro, ale pro svoje dobro," znovu zněla slova Ezera Weizmana. „Otázkou ale je, kolik dobrého umíte vyzískat z tohoto jeho přání pro sebe. A pak jsem ho zavedl k oknu, z něhož bylo vidět Jeruzalém a Chrámovou horu. Řekl jsem mu: Jen se dobře podívejte. Tohle město přece nemůžete rozdělit!"

Ne všichni lidé však hovořili s uznáním a uspokojením, ne všechny rozhlasové stanice v Jeruzalémě vysílaly mírumilovná slova. Hlas svobodné Palestiny si ke svým příspěvkům servítky rozhodně nebral.
”Když jsme ho viděli, jak se objímá s těmi sluhy amerického satana, věděli jsme, že musí zemřít!" prohlašují bossové organizace al-Gamaa al-Islamiyya. „Zrádce! Sám se odsoudil k smrti!"

„Izrael a Egypt jsou ocasem ďábla, USA jsou jeho hlavou," křičí Arabové na svých bouřlivých demonstracích. Nesouhlas se Sadatovým činem způsoboval horečku zhoubné nenávisti. „Na mnoha milionech zápalkových krabiček po celém arabském světě bude, Sadate, tvoje podoba, aby všichni věděli, jak vypadá nejhorší zrádce!"

„Všimněte si, pod očima má Sadat váčky a na pravé líci jizvu. Tam proudí špinavá krev, kterou z něho vypustíme!" přísahali členové Islámského džihádu. Anvár Sadat se v pořádku vrátil do Egypta a brzy poté, v září 1978, odletěl do USA, kde v Camp Davidu, jako host prezidenta Jimmy Cartera podepsal s izraelským premiérem Menachemem Beginem mírovou smlouvu. Zavázal se, že za vrácení celého Sinajského poloostrova a zrušení židovských osad na území západního břehu Jordánu, nebude zatím trvat na řešení problémů spojených se vznikem palestinského státu.
„Je to zrada palestinského lidu a Sadat je proradný kolaborant. Už nikdy s ním nebudeme jednat, zaprodal nás!" bouřil Jásir Arafat, který hlavně zuřil, že Begin i Sadat za to gesto dostali Nobelovu cenu míru.
„Sadat je agentem USA a bratří se s Židy. Řekl si tím o svoji smrt!" nechali se slyšet se svými opakovanými vyhrůžkami i členové organizace al-Gamaa al-Islamiyya a Islámského džihádu, které kdysi nechal Sadat propustit z vězení, aby mu pomohli zlikvidovat Násirovu levici. Teď je znovu stíhal a do vězeňských cel poslal počátkem 80. let na patnáct set radikálních muslimů a koptských křesťanů.

Když se Sadat vrátil z Izraele a USA, mysleli radikální muslimové na jediné - zabít zrádce Anvára Sadata. Podařilo se to čtyřem z nich 6. října 1981 během vojenské přehlídky v Káhiře, konané na počest osmého výročí války s Izraelem v říjnu 1973. Teroristé ozbrojení samopaly a granáty, ukrytými pod helmami, se ve vojenském převlečení dostali na jeden z nákladních automobilů, které defilovaly před hlavní tribunou.
Jeden z muslimů pak přiložil řidiči hlaveň ke spánku a přinutil ho zastavit. Než se stráž hlídající Sadata a další prominenty vzpamatovala, čtyři vrahové přeběhli asi padesát metrů až pod tribunu, kde vypálili na prezidenta Anvára Sadata sedmatřicet střel. Smrtelnou byla až osmatřicátá, která se však odrazila do státníkovy hlavy zřejmě od jednoho ze sloupů. Zabito bylo také dalších sedm osob, na čtyřicet jich bylo zraněno, mezi nimi i tři američtí důstojníci. Stalo se to přesně v den výročí Sadatova slavného podpisu příměří s Izraelem. Všichni atentátníci byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán zastřelením…

Je mi líto hlavně Tutanchamonových sošek zničených v Egyptském muzeu, ještě že nechali na pokoji jeho zlatou posmrtnou masku… Rovněž výsledky více než padesátileté práce českých egyptologů jsou ohroženy. Řada muzeí byla poškozena včetně jejich skladišť. Též hlavní pyramidové lokality slavné říše faraónů v Abúsíru a v Sakkáře jsou rozkrádány… Při této představě mi jde mráz po zádech, že říše faraonů a její památky, které pamatují tři desítky dynastií, perské a řecké období, odkazy, co přežili několik tisíciletí, jsou na počátku toho třetího před zničením.

Úpadek lidské kultury, svedené na scestí islámem, je děsivý. Za Sodomu a Gomoru či Pompeje mohla příroda, teď vše zavinili lidé. Sociální revoluce? Nesmysl. Kde jsou ty časy, kdy jsem s arabistou Ivanem Volešem, velvyslancem, nyní členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu, navštívil české archeology jako součást ambasády Československa v Káhiře a mohl jsem být pyšný na skvělé výsledky mnohaleté práce badatelů Žáby, Vernera a dalších… Byl jsem si prohlédnout Sakkáru u Memfisu, který byl nejstarším hlavním městem Egypta s Džoserovou pyramidou. Nachází se zde pole vykopávek a memfiské muzeum. V něm obrovská socha Ramsese II…

A dovezl jsem si z Káhiry suvenýr; brožurku, v níž byl arabský překlad hry Václava Havla “Memorandum”. Byl k mání mezi turistickými průvodci v předsálí velvyslancovy pracovny. Nevím, jestli letos Egypt přiláká české rekreanty. Do Káhiry určitě nepřiletí, možná do Hurgády, nebo že by Sharm el-Sheikh…? Situace je dnes v zemi, která přežila 31 dynastii faraonů i Arabů, Umajjovců, Abbasovců či Mamlúků, po nich převzali moc nad Egyptem Osmánci, až vzniklo Egyptské království, které nakonec padlo a vznikla republika. Faraoni se ve svých pyramidálních hrobkách dnes hrůzou obracejí...

Svržení legitimně zvoleného egyptského prezidenta Muhammada Mursího pobouřilo hlavně radikální islamisty působící v zemi. Hnutí, prosazující v rámci tzv. arabské revoluce, islámské právo v Libyi, Jemenu nebo Tunisku, označilo armádní převrat za vyhlášení války své víře; právo šaría budou prý v Egyptě prosazovat násilnou cestou. Zatím jsou stovky mrtvých na ulicích Káhiry, jako v nekončné pohádce o červené, vlastně rudé revoluční, punčošce... Vyznamenlo se i ministerstvo zahraničí ČR, které se spolu s několika dalšími zeměmi Evropské unie ve středu v Bruselu opět postavilo proti tomu, aby EU zařadila šíitské libanonské hnutí Hizballáh na seznam teroristických organizací. To budou mít sunnité, Izrael a USA radost; byznys je ale bysnys, že kníže Karle Spáči I...?

A na závěr jeden typický: Člen Muslimského bratrstva nastoupil v Londýně do černého taxíku. Důrazně požádal taxikáře, aby vypnul rádio, protože to přikazuje učení jeho náboženství, že on nesmí poslouchat hudbu, protože v Prorokově věku nebyla žádná hudba, obzvlášť ne západní, která je hudbou nevěřících. Taxikář zdvořile vypnul rádio a otevřel dveře. Arabský muslim se otázal: "Co se děje?" Taxikář odpověděl: " Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. Vypadni a počkej si na velblouda !!! "

Inu, diktátora Mubaraka nahradil islámský vrah Muhamed Mursí, jemuž naštěstí učinila "tipec" opět armáda a jsme zase na počátku; chybami se asi v Egyptě neučí. S islámem to prostě není to "pravé ořechové", co na počátku třetího tisíciletí je v těžké době temna, jako křesťanství přes osmi stoletími... http://eretz.cz/2013/07/egypte-probehl-prevrat-armada-sesadila-prezidenta-mursiho/

Snímky Břetislav Olšer a jeho archiv

Z Ostravy do Tobruku proti “pouštní lišce” Rommelovi…

Vzali “egyptský Tuzex” útokem a utratili 480 milionů dolarů

Zbavit se Židovek sexuálním obtěžováním a Židů vraždícími dětmi?

EU se oddala islámu; chová se jako zrádce křesťanské Evropy…?

Doufala Evropa před 37 lety, že Egypt vymaže Izrael z mapy…?

Vy na nás sebevražednými mučedníky, my do vás zuřivými žraloky…

Konec bikin, pití alkoholu a koupání v moři u smíšených pláží…?

Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)- http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=10000053041104