Kdo zvedl ruku pro olympiádu v Pekingu...?

Nemám rád bojkoty. Jakékoli a čehokoli. Olympijské hry nevyjímaje, zvláště když se o kandidátech na jejich pořádání ví vždy několik roků předem, až poté následuje výběr a zvedání rukou, komu tuto čest a velký ekonomický i prestižní byznys přidělit. Vědělo se také nejmíň pět roků, že jedním z kandidátů na Olympijské hry 2008 je čínský Peking.

Se všemi svými nectnostmi, včetně porušování lidských práv. Přesto se našla většina členů Olympijského výboru, kteří, možná pod tlakem lukrativního lobbingu, zvedli ruku pro Peking. A teď, kdy má tento velkolepý podnik začít, je kolem toho spousta účelového rozruchu. Viz načasované nepokoje v Tibetu. Proč si třeba nepřipomínali vpád Mongolů nebo Nepálců?

Také britská invaze do Tibetu byla v roce 1903 úspěšná. Britové vyhráli všechna vojenská střetnutí, ke kterým v průběhu invaze došlo; Tibeťané ovšem bojovali sami, bez jakékoli vojenské podpory Čínského impéria, jehož byl Tibet součástí. Britsko-indická vojska vstoupila do Lhasy a Britové donutili zástupce tibetské vlády (dalajláma z města uprchl do Vnějšího Mongolska) podepsat anglo-tibetskou smlouvu.

V Tibetu v dubnu 2008, těsně před Olympiádou, se ale protestovalo proti Číně. Vznikly z toho nechutné tahanice a rvačky při cestě olympijské pochodně světem. Copak za to ten oheň může, mohou za to snad sportovci, pro které je sport jejich zaměstnání, které vykonávají tak dokonale, aby měli tu čest reprezentovat na Olympiádě, může za to snad Coubertainova posvátná idea...?

Jak je to tedy s lidskými právy nejen v Číně. Skutečně patří k tak děsivým, jak se prezentuje? Čína má přes miliardu a čtvrt obyvatel a hustotu zalidnění asi 130 obyvatel na kilometr čtvereční. Množství neuvěřitelné. Není snadné pro vládu tak zalidněné země zvládnout vše, aby jen nakrmila, oblékla a ubytovala více než miliardu lidí, aby měli čím jezdit, kde pracovat...

Jen zdejší vládní činitelé vědí, jako jediní na světě, co je to za kumšt ukočírovat tak početný národ. Proto má dnes Čína nejvyšší světový hospodářský růst, vyrábí nejvíc automobilů, televizorů, ledniček, oblečení i potravin na světě. V posledních dnech předstihla také světovou jedničku - USA - v počtu internetových připojení, které nyní činí 221 milion.

USA mají kolem 303 milionů obyvatel, asi čtyřikrát míň, než Čína, která tak má hypoteticky čtyřikrát větší nárok něco nezvládnout tak, jak se patří. Problémy podobného rázu má každá země, USA nevyjímaje. Třeba když před několika roky živly udeřily na New Orleans a okolí. Stovky tisíc lidí byly evakuovány, počty obětí se odhadují na tisíce. Proti rabujícím bandám zasáhla armáda.

Řádění Katriny zničilo obrovské území ve státech Lousiana, Alabama a Mississippi. New Orleans je hrázemi oddělen od slaného jezera Pontchartrain a toku řeky Mississippi. Přívaly ochranné hráze prolomily a hladina se nad městskými ulicemi uzavřela do hloubky sedmi metrů. Národní garda se loupícím bandám dokázala postavit až po týdnu, kdy také dostala povolení zabíjet a New Orleans dostal od novinářů označení Městský Titanic, Ztracené město, Zkáza biblického rozměru, Město duchů, Město na pokraji zániku.

Starosta New Orleansu Ray Nagin připustil, že se utopilo několik tisíc lidí. V zatopených oblastech plavaly mrtvoly po ulicích, došlo ke znásilňování, národní garda neměla situaci pod kontrolou, loupící bandité stříleli po policistech. Rabující Američany se část médií snažila omlouvat hladem a nedostatkem pitné vody, ale kamery zabíraly také lidi odnášející plazmové obrazovky. Ale žádné demonstrace za dodržování lidských práv...

Prezident George W. Bush vyhlásil pro zatopené státy výjimečný stav, ale postižené kraje navštívil až po několika dnech. Kritici mu předhazovali, že pro válku v Iráku, vojáky a techniku má, ale pro své lidi doma ne. Navíc stav nouze vyhlásil pouze pro Louisianu, ale pak všechno selhalo: starosta Nagin podle odborníků pozdě nařídil evakuaci, národní gardy se pozdě odhodlaly k akci, na místě nebyla technika ani nouzové zásoby. Z Katriny se stal další Bushův problém. Komunikace mezi administrativou ve Washington a místními úřady totálně zkolabovala.

Ale zpět k Číně, v níž je rovněž děsivá roční kvóta zbruba 3 400 popravených osob. Alespoň tak tomu mělo být před třemi roky. Letos se tento počet údajně snížil o více než dvě třetiny. Popravy byly zaznamenány v pětadvaceti zemích světa a dalších nejméně 7 395 osob v 64 státech bylo k trestu smrti odsouzeno. Následuje Írán, který provedl 159 poprav, ve Vietnamu bylo popraveno 64 osob, v USA 59. Zase je ale třeba opět hypoteticky dělit vše čtyřmi...

Přesto se pořád se mluví jen o lidských právech v Číně. Což tak se podívat, jak je to s jejich dodržováním v USA, kde nedávno vznikl problém s ,mučením vězňů´. Americká vláda totiž zveřejnila memorandum ministerstva spravedlnosti určené Pentagonu, které ospravedlňuje tvrdé vyšetřovací techniky osob podezřelých z terorismu.

Vězeň tedy může být mimo jiné přivázán k desce s nohama nahoře a se zavázanou hlavou. Vyšetřovatelé mu mohou na hlavu lít vodu, s cílem vytvořit v něm panickou hrůzu, že se topí. Je též dovoleno, aby stál nahý ve vodě, v chladné, nikoliv však mrazivé cele. Může tak stát 40 hodin i déle, než zkrátka kápne božskou. Pohyb v cele mu omezují řetězy u jeho nohou, připevněné k podlaze.

V dokumentu se též ospravedlňuje nejen lehčí forma bití a odpírání spánku, ale mimo jiné také užívání omamných látek, které nemají na změnu psychiky „extrémní vliv“. Tyto praktiky nejsou postižitelné z hlediska mezinárodního či federálního práva, nad nímž stojí pravomoci prezidenta George W. Bushe v době boje proti terorismu a zákon, který agentům CIA nařizoval od těchto metod upustit, nedávno vetoval.

A kde za oceánem hledat kořena zla?

Zhruba 60 milionů amerických domácností, tedy asi polovina ze všech, má alespoň jednu střelnou zbraň. Na každých sto Američanů jich připadá devadesát. Podle přehledu o malých zbraních jich mají Američané v držení přes 270 milionů z celkových 875 milionů zbraní na světě. Čína jich má 40 milionů, tedy tři na sto lidí. V USA ročně zemře ročně s použitím střelné zbraně na 20 tisíc lidí, nejčastěji černochů. Dalších zhruba 70 tisíc Američanů je každý rok nějakou kulkou zraněno. Z toho vyplývá, že střelné zbraně figurují jako příčina smrti v USA na 11. místě a u lidí do 65 let dokonce na šesté příčce...

Čína se chce prý jen Olympiádou chlubit, jak je úspěšná; vyčítají odpůrci těchto čínských her. Tak oč jde? Má tedy tato země patřit ve všech ohledech k civilizovaným, nebo ne? Každý na jejím místě by se chlubil. Nejen tím, že díky Olympiádě v Pekingu vyrostla jedinečná sportovní zařízení a práci i lepší životní podmínky získaly desetitisíce Číňanů, ale protože složitá organizace her naučila Čínu postupovat v souladu se světovými demokratickými trendy.

Navíc když v nedávných dnech její bezpečnostní síly odhalily ujgurské teroristy, kteří se chystali během Olympijských her zlikvidovat některé sportovce, novináře i hosty VIP. A zvláště je-li Čína připravena podepsat mírovou smlouvu s Tchaj-wanem, aby ukončila válečný konflikt, který mezi oběma zeměmi formálně trvá už šest desítek let.

Posun v otázce lidských práv byl tedy zjevně zaznamenán a vůbec by nevadilo, kdyby tomu tak bylo jen před, během a nedlouho po skončení těchto her. Každý začátek se počítá, z každého dobrého vykročení zůstane mnoho pozitivního ve všech a o to snad jde, nebo ne, vážení strůci a kritici účelových protestů v Tibetu...?

V Paříži v sobotu 18. dubna 2008 demonstrovalo až 7 000 lidí. Šlo především o příslušníky čínské komunity ve Francii; mnozí měli na sobě trička s francouzskými nápisy: "Udělejme z olympiády most, nikoliv zeď". Rozdávali také odznaky: "Poznejte skutečnou Čínu, kterou nám média nepředstavují" a odsuzovali "nepřesné informace o Číně ze západních médií".

Zatímco se čeští politici předhánějí v prohlášeních, že nepojedou na olympiádu do Číny, v případě účasti na světové výstavě Expo od května do října 2010 v Šanghaji je už situace zcela jiná. Vláda má již nyní jasno: do Číny pojedeme, je to klíčová věc.

Návrh účasti již předložil vládě ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. I když ve vládě zastupuje zelené, kteří jsou nejhlasitějšími kritiky čínské politiky kvůli Tibetu, jeho text, který dostali ministři do ruky, oplývá optimismem v hodnocení česko-čínských vztahů.

Význam Číny podle Schwarzenberga stoupá nejen díky "obrovskému tempu růstu HDP, ale i zavádění moderních technologií v průmyslových závodech a snahám o kvalitní přeměnu městských aglomerací".

Vláda ČR ve své koncepci proexportní politiky proto stanovila ČLR jako "zemi prioritního exportního zájmu“, konstatuje šéf české diplomacie.

"Chybami se člověk učí", řekl klasik a jiný přidal: "Každý by si měl zamést před vlastním prahem!" Svatá pravda, říkám já...

(Ilustrační fotografie ve Fotogalerii v mém Autor info, mezi internetovými adresami v rubrice Oblíbené stránky)