Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji zvířata...

Nemám rád zimu, zvláště plískanice, sněhové břečky, mráz a klouzající Kuberovy chodníky. Proto, pokud mi to vyjde, vyrážím za teplem, nejraději do Keně či do JAR za zvířátky. Čím víc nesnáším pláže a grilování pod ozonovou dírou, tím víc mě blaží chvíle v Krugerově parku na hranicích Jihoafrické republiky a Mosambiku.

Jen se tak olíznout a blbci jsou ti tam...

Stačí si v hotelu najmout auto s průvodcem a hurá na safari do Krugerova parku. K tomu slušný foťák, dlouhé sklo, notebook a hotelové wi-fi... Lépe jednou vidět, než-li stokrát slyšet. Jedinečný recept jak vydýchat politické nesmysly Česka... Carpe diem. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Nejhorší je srážka s blbcem. Když jsem byl v Johannesburgu poprvé v pětadevadesátém roce, létaly z JAR boeingy British Airways tak čtyřikrát denně. Dnes je na odletové tabuli boeingů a airbusů do Londýna přes dvacet spojů denně, k tomu desítky letů do dalších metropolí zemí celého světa. Občanská válka v JAR se nekonala, Mandela to zařídil, bílá pětimilionová menšina z téměř čtyřiceti milionů barevných se uklidnila a opět se létá všemi možnými směry.

V Jihoafrické republice je 13 parků. Krugerův národní park je z nich nejznámější i největší. Najdete zde tisíce druhů rostlin, mnoho druhů ptáků, plazů a ryb. Žije zde také spoustu savců, včetně těch v Africe nejvyhledávanějších – slonů, nosorožců, lvů, leopardů a bůvolů. Park je pojmenovaný podle Paula Krugera, bývalého prezidenta Jihoafrické republiky. Ten v roce 1898 vyhlásil první chráněnou oblast v území dnešního parku. Tak, jak je známý dnes byl park vyhlášen roku 1926. Je dlouhý 350 km a široký asi 80 km, celková rozloha činí téměř 20 tisíc km². Je zde asi jen 3 000 kilometrů silnic a pár desítek kempů.

A tak jednoho dne sedím na břehu afrického jezera, obzor přede mnou se při zapadajícím slunci mění z nafialové do několika odstínů žluté až po sytě oranžovou, které se rozlije po vodní hladině jakoby den krvavě obětoval vládkyni noci. Za mnou se vypínají do výšky několika desítek metrů skaliska inselbergy, po afrikánsku koplje. Obří hranaté balvany granitu, kusů žuly kdysi vychrlených z nitra Afriky, teď rozházených po poušti a chaoticky na sebe navršených. Jakoby vypadly z děravého pytle, přehozeného přes rameno statného obra na útěku. Pískem ošlehané balvany snad mají jediný užitek - slouží tlupám paviánů jako úkryt.

Prohlédl jsem si písčitou zem, jestli v ní nehnízdí třeba jedovatý slíďák, obří pavouk k nerozlišení od tarantule. Stejně obezřetně si pak sedám na břeh jezera a s melancholií v duši romantika čekám až se na obloze objeví Jižní kříž. Pozoruji opičí samce, jak mazaně nadzvedávají kameny na břehu tiše svými vlnkami vzdychající vodní plochy, aby vybírali šťavnaté kořínky, k nimž se během dne nedostalo vše kolem vysoušející slunce.

Každé sousto si pavián důkladně otře o srst a teprve potom ho začne žvýkat. Na hladinou se mihne lovec rybařík, kousek dál se předvádějí volavky bílé. Stojí ve vodě jako zkamenělé a jen čekají, až kolem popluje nějaká rybka pro jejich večeři. Ostnák africký je čilejší, brouzdá v nízké vodě a svými prsty, které jsou delší než jeho nohy, plaší veškeré živočichy a nahání si je do zobáku. Na ním krouží marabu, další africký hygienik a snad jediný čáp, živící se mršinami. V tom se odněkud poplašeně zvedne hejno drobných ptáčků s červenými křídly a ocelově modrými hlavičkami a podobě zbarvenými ocásky. Jako ohnivý gejzír vyprsknou a zmizí v buši.

Tehdejší prezident Jihoafrické republiky vyhlásil v roce 1898 první chráněnou oblast pro hájení zvěře na území dnešního parku. Prvním správcem této krajiny byl po dlouhých 40 let James Stevenson-Hamilton. Po něm je také pojmenován místní hlavní turistický kempink Skukuza, což v domorodém jazyce znamená „břitva“. Tuto přezdívku si totiž správce vysloužil svým nemilosrdným zacházením s pytláky. Pod jeho vedením se této oblasti velmi dařilo, vzkvétala a neustále se rozšiřovala. Park tak, jak jej známe dnes, vznikl nakonec až v roce 1926.

Daří se zde rozmanitým druhům rostlin a živočichů. Národní park je domovem pro větší počet zvířat, než má kterákoliv jiná chráněná oblast v Africe. Celkem zde žije na 150 druhů savců, 510 druhů ptáků, mohutná populace plazů, obojživelníků a 49 druhů ryb. Samozřejmě se zde vyskytuje i nesčetné množství bezobratlých a hmyzu. Ze savců je zde zastoupena dokonce tzv. velká pětka, což je slon, nosorožec, buvol, lev a levhart.Slonů zde žije asi 8 tisíc a spatřit je můžete po celém parku. Většinou se pohybují ve skupinách po cca 30 jedincích. Někteří jsou již zvyklí na přítomnost lidí a tak se nebojí přiblížit třeba až k autu. V takovém případě je však třeba myslet na bezpečnost, protože někteří jedinci se dají snadno vydráždit. Nosorožci v tomto regionu vyhynuli před několika desítkami let, ale v 60. letech 20. století byla do Krugerova národního parku přivezena skupina tří set kusů nosorožce tuponosého a od té doby se populaci opět daří. Setkat se můžete také s buvolem, který je vybaven mohutnými zahnutými rohy. Tato zvířata se obvykle sdružují do stád o dvou set kusech, ale i do menších skupinek. Krugerův národní park je rovněž domovem pro cca 1500 kusů lvů žijících ve smečkách. Hlavní složkou potravy těchto „králů zvířat“ jsou pakoně, antilopy a zebry. Další kočkovitou šelmou v parku je plachý a většinou samotářský levhart. Tato zvířata jsou díky svým skvrnám dokonale maskovaná a ulovit kořist je tak pro ně mnohem snazší. Své úlovky si levharti ukrývají vysoko do větví stromů, aby byly ochráněny před hyenami, šakaly a dalšími mrchožrouty. A mezitím se vám pod nohama překulí kulička trusu se dvamě hovnivály, směřující někam k velikánské děrované pyramidě termitího hnízda...

Zmiňovaná velká pětka tvoří jen zlomek volně žijící fauny Krugerova národního parku. K jeho obyvatelům patří také gepard, žirafa, hroch, pakůň, zebra, kudu, antilopa impala, lesoň sitatunga, nyala, oryx či voduška jelenovitá. Z primátů jsou to pak paviáni a kočkodani zelení. Ve vodách na své oběti číhají krokodýli. Nad krajinou krouží draví ptáci, jako je kupříkladu divoký halas, čáp marabu, sup africký, kapský nebo ušatý.

Inu, když vám už lezou na nervy patologičtí kritici Klausovsko-Nečasovské amnestie, pseudoobjektivita úředníků a směšné šarády s přímou volbou prezidenta, sedněte na letadlo směr Johannesburg... Super pohoda zajištěna v Krugerově parku. Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji zvířata...

Fotografie: Břetislav OLŠER

Sedmý rok kómatu Ariela Šarona; jeho rodina věří, že procitne…?

Rok 2016: Čína největší ekonomikou světa i s dětskými otroky…?

Z řeckého glosáře (5) - Jak si Onassis koupil Monako…
http://olser.blog.idnes.cz/c/245684/Hlavne-neusnout-v-metru-Bronxu-nechat-se-polit-benzinem-a-zapalit.html
http://olser.blog.idnes.cz/c/311586/Fotofejeton-Nad-Betlemem-vysla-hvezda-byla-to-ale-stihacka-F-15.html
http://olser.blog.idnes.cz/c/248428/Cina-zeme-buddhistu-katoliku-muslimu-taoistu-a-konfucionistu.html

Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044