Kníže Karel Spáč I. by mohl říct po kněžně Zahaňské: Otrlá to žena

…“Já se cejtím hrozně, jak jsem byla blbá, že mě nikdy nenapadlo nikoho se na nic zeptat – ale pravda je, že mě nikdy nenapadlo, že by mi kdokoli cokoli tajil nebo že by něco mohlo být jinak, než jak mi naši řekli…“ reagovala na fakt, že nevěděla o svém židovském původu Madeleine Albrightová, co se narodila s jako Marie Jana Körbelová v Praze-Smíchově.

Vzpomínka na Dvojčata...Foto: B. Olšer (2)

Na své dětství a na to, jak to vlastně všechno bylo s Československem v letech 1937–1948, vzpomíná v „osobním příběhu o paměti, Československu a válce“ – tak zní podtitul jejího bestselleru Pražská zima. Před dvěma týdny jej v češtině vydalo nakladatelství Argo. A nyní ho křtila v pražském knihkupectví.

S několika demonstranty dorazil i poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD), jinak také čestný předseda občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu. Členové sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, kteří dlouhodobě upozorňují na porušování základních lidských práv v této jihosrbské provincii, chtěli někdejší ministryni zahraničí USA vyjádřit svůj negativní postoj vůči její tehdejší balkánské politice, jež vyvrcholila bombardováním civilních cílů v Jugoslávii a to včetně nemocnic či škol.

Dokumentarista Václav Dvořák během autogramiády věnoval Madeleine Albrightové DVD se svým filmem Uloupené Kosovo, na což se prý exministryně zahraničí USA ještě vstřícně usmívala. Když však viděla plakáty, které zobrazovaly důsledky její zahraniční politiky, tedy umírající srbské děti, kontroverzní obchody s kosovskou telekomunikační společností IPCO nebo etnické čistky na Srbech v Chorvatsku, dovedlo ji to k nepříčetnosti. Členové sdružení totiž chtěli na plakáty také její autogram. Albrightová začala na aktivisty hystericky řvát: ´Get out, get out!´ A obrázky roztrhala. Aktivisté Albrightové vmetli do tváře, že je ´balkánskou řeznicí´. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“…. Proč tolik nenávisti k této dobré ženě? Nebo není dobrá, protože s NATO zbytečně rozbombardovala Srbsko?...?

Vzpomínám si, jak jsem byl v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se počítaly škody po barbarských náletech. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem NATO. Srbsko bylo vždy zemí statečných obránců svobody. Když jsem se během bojů ptal posledního prezidenta Jugoslávie Stipe Mesiče, kdy válka skončí, řekl, až Američané rozdělí peníze a řeknou dost. A Ustašovci? Prý jsou to už neškodní staří lidé...

Odhady množství srbských obětí Ustašovců v Chorvatsku se pohybují kolem jednoho milionu. Množství Srbů zabitých v Jasenovaci bylo skoro šest set tisíc. Od roku 1943 do března 1944 bylo v Chorvatsku zavražděno 650 tisíc Srbů. Vjekoslav Luburić, vrchní velitel všech chorvatských táborů, v říjnu 1942 pyšně řekl: “My jsme zabili tady u Jasenovace více lidí, než kolik jich byla schopná Osmanská říše v Evropě zaměstnat…“ Ano, to byla genocida… Během řádění nacistů v Jugoslávii byl popraven veliký počet Srbů, ne pouze v Kraljevu (1 700), ale i v Kragujevci (2 300), jako odplata za vraždu příslušníků wehrmachtu, a to v poměru 100 Srbů za jednoho Němce… Podle místních zdrojů Němci jich postříleli 10 tisíc. V městě Kragujevac bylo německou armádou vystříleno celé chlapecké gymnázium od 15 let výše, včetně ředitele a profesorského sboru. Popravy se konaly v dnešním parku „Šumaríce“.

Při setkání s Dr. Rajko Dolečkem jsem se dozvěděl něco z jeho vzpomínek z období, kdy žil v Srbsku: „Jedno odpoledne roku 1939 mě tatínek odvezl před naše velvyslanectví v Bělehradě. Naše elegantní velvyslanectví obléhaly snad tisíce lidí. Na můj dotaz mi tatínek odpověděl, že se v těchto dnech hlásí tisíce Srbů jako dobrovolníci, kteří půjdou bránit v československé armádě své české bratry proti hitlerovskému Německu. Udávalo se, že se v té době hlásilo kolem 50 tisíc Srbů v různých částech Jugoslávie, aby bojovali proti Němcům jako dobrovolníci v Čsl. armádě. Na četných mnohatisícových manifestacích pro Československo bylo základní heslo BRANIĆEMO ČEŠKU! ŽIVEO BENEŠ ! (Budeme bránit Čechy! Ať žije Beneš!)…

Za dobrotu na žebrotu. Zrob susedovi dobře, os.re ti plot. Kdo by čekal, že ještě na konci druhého tisíciletí budou v bývalé Jugoslávii umírat další nevinní lidé. A s českou účastí. Dne 24. března 1999 začalo NATO, rozšířené čerstvě o ČR, bombardováním Bělehradu. Letecká kampaň nakonec trvala šílených 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Rozkaz k zahájení leteckých útoků dal generální tajemník NATO Javier Solana 23. března 1999. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly. Jako útoky USA ve Vietnamu…

Snímky saxofonisty Brabence během oslav Havlových narozenin z webu Ross Hedvicek; nástenka AgitProp...

Během války v bývalé Jugoslávii jsem měl možnost mluvit s pobočníkem admirála chorvatského vojenského námořnictva Zoranem Pavlovičem, středoškolským profesorem ze Zagrebu, který dobrovolně narukoval do armády. “Každý druhý důstojník chorvatské armády byl Srb,” řekl a já s odstupem času chápu srbskou neudržitelnou pozici. “Původně padl návrh, abychom jejich děti a ženy internovali a tím je přinutili k rezignaci. Tento krok se však zdál nehumánní a tak jsme Srby prostě vytlačili z pohraniční oblasti Krajina a byl klid…”

Vraždilo se také v Kosovu. Česko bylo vůbec prvním státem, které uznalo Kosovo. Kníže Karel Spáč I. byl u toho. Nejnovější výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější kosovský premiér Hashim Thaci se asi vidí v “metodách” chorvatských Ustašovců; vydělal si nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských a romských zajatců. Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha “Lov: Já a váleční zločinci” bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů. Švýcarská vláda informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaciho blízký přítel, není v zemi vítaný. Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UCK.

Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl podle mnohých indicií a svědectví sám Hashim Thaci, jeden z předáků UCK, který je dnes premiérem tzv. samostatného Kosova. Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999 byl jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO - to jsme byli my! UCK…!” Říkali mu "miláček Albrightové..."

Všemožné angažování na straně Albánců se na stará kolena bývalé šéfce americké diplomacie Madeleine Albrightové vyplatilo. Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thacim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na patnáct let od svého započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce…

Byl jsem k ní nejblíž v roce 1993, teoreticky asi tak padesát metrů, když jsem se v New Yorku snažil o kontakt s ní v budově velvyslanectví USA, vypínající se přesně naproti mrakodrapu OSN. Těšil jsem se, jak si konečně odpočinu od své valašské spartakiádní angličtiny a že si popovídám ve své mateřštině… Marie-Madelein však byla právě v Jugoslávii, takže dnes jí mám raději kdykoli po ruce, resp. její knihu “Nejlepší ze všech možných světů” i s fotografiemi z jejího dětství až po současnost. Poutavá literatura faktu, zaujme třeba úryvek o bombardování Miloševičova Srbska vojsky NATO…

“V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. “Nevíme to určitě,” spustil, “ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě.” Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž - čínské velvyslanectví… Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku…”

Ach, nezákeřný stát se jednou splete a hned jsou z toho pomlouvačné řeči. Taktéž o tom, že při rozsáhlé akci použilo NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný, BBC uveřejnila zprávu o tom, že v regionu údajně vlivem radioaktivity smrtelně onemocní rakovinou až deset tisíc lidí… Během bombardování Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než 2.000 těchto bomb, které rozprášily 380.000 jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud nevybuchlo. Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno…

Ale, pojďme k příjemnějším věcem. Albrightová byla v Česku naposled loni na podzim, kdy Václav Havel slavil pětasedmdesátiny. Pozval si také svého dlouholetého kamaráda, saxofonistu své oblíbené kapely Plastic People Of Universe, Vratislava Brabence (68). Ten na večírku naplnil pověst nespoutaného hipíka. Nejprve laškoval s exministryní zahraničí USA Madeleine Albright (74), která z jeho vizáže byla totálně v šoku, pak do sebe naházel množství skleniček dobrého pití a při odchodu se seznámil s tím, jak v pražských Holešovicích působí gravitace. Pád naštěstí přežily jak jeho brýle, tak i saxofon. Jeho doprovod ve spolupráci s ochrankou posbíral nejen krabičku cigaret, ale také jeho saxofon a brýle. Starý hipík Brabenec ale vypadal, že na pády je zvyklý a seznámení s tvrdou zemí nijak nenarušilo jeho klid. Přičemž ovšem zřejmě neudržel svoji moč…

Bylo by vesele na Pražském Hradě pod taktovkou ženy, která má kolem sebe neustále hochy z mokré čtvrti. Václav Havel ale umřel a odhodlání jeho čechoamerické kámošky stát se českou prezidentkou povadlo. Prý u nás dlouho nežila a bylo by to divné, kdyby měla udělovat milosti a propouštět na amnestii vězně, které vlastně ani osobně nezná jako její přítel Vašek. Navíc by asi nepořídila ani s českou klasickou literaturou, když třeba Karafiátovy Broučky v USA ani nevzala do rukou, aby z nich četla svých vnoučatům. Je to prý velmi sexistická knížka; chlapi se v ní údajně na noc vždycky seberou a lítají si bůhví kde, zatímco ženské samy tvrdou doma…

Možná by si zpívala s Plastiky Brabencovu hitovku…

“Sám sobě kurvou pane
šlapal jsem noční chodník
kolem polí a bál se
dvou stínů vlastních
který se ztrácely a znovuobjevovaly
mezi lampami…”

Nebo by se věnovala svým dalším unikátním zálibám. Vyniká totiž „brožománií“, kdy si věšela do své klopy zásadně nějaké symbolické brože kýčovitého původu. Při setkání s Kim Čong-ilem si zase Albrightová připíchla výraznou brož ve tvaru americké vlajky. Na setkání s někdejším palestinským vůdcem Jásirem Arafatem si například vzala včelu jako symbol toho, že může být užitečná a hodná, ale může i bodnout. Na jednání s Vladimirem Putinem o problematice Čečenska si vzala trojici opic, které symbolizují rčení „nevidím, neslyším, nemluvím…“ Chtěla tím poukázat na lhostejnost Ruska vůči dodržování lidských práv.

Navzdory tomu, že třetí tisíciletí je posr.ným nahoru a řítí se do ďablovy řiti, přece jen Česko sporadicky potkávají přívětivé okamžiky. Jedním z nich je fakt, že Marie Jana Körbelová ze Smíchova zvaná Madeleine Albrightová z Washingtonu s definitivní platností odmítla stát se prezidentkou Česka.

Inu, Maruška ze Smíchova, o které by mohl kníže Schwarzenberg v parafrázi prohlásit, co kdysi řekla kněžna Zahaňská o babičce: „Otrlá to žena…“ Po upotřebení odložit, aneb Udělals, Foldyno, černou práci a mazej…?

V čem se soud v Haagu liší od fotbalové mafie a StB…?

Kam to až dotáhla Marie Jana Korbelová ze Smíchova…

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=UBrpNiw9DTk

Čemu se říká „humanitární“ bombardování Bělehradu…?

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044