Bylo to pár dnů silných prožitků, když jsem jezdil po Česku a fotil snímky pro knížku "Obrázkové staré pověsti české". Také pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, sousoší věrozvěstů na Radhošti od rodáka-sochaře Albína Poláška z Chicaga či románsko-gotická bazilikální stavbu chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Velehradu. Je nezvykle emotivní být na místech, kudy kráčeli Cyril s Metodějem, Jan Hus... prostě české dějiny.

Byzantský císař Michal III. pověřil v roce 863 misijní prací na Moravě bratry Konstantina a Metoděje, kteří už osvědčili mnohé, nejen své misionářské schopnosti, a navíc mluvili slovansky. Konstantin sestavil společně s Metodějem podle řecké abecedy písmena pro slovanské hlásky a přeložil evangelia do slovanského jazyka.

Císař odevzdal Konstantinovi a Metodějovi pro Rostislava list, v němž pravil: „Bůh, který přikazuje každému, aby k poznání pravdy přišel a na vyšší stupeň se povznesl, vida víru tvou a snahu, zjevil písmena pro váš jazyk, abyste i vy byli připočteni k velkým národům, kteří oslavují Boha svým jazykem. A tak ti posíláme toho filosofa, muže velmi učeného, ctihodného a blahověrného, jemuž Bůh je (tj. slovanská písmena) zjevil. Proto přijmi tento dar, který jest větší a čestnější nad zlato a stříbro a drahé kamení.“

Bratři přišli a přinesli s sebou první slovanskou knihu – překlad evangelií. Po příchodu přeložili v nejkratší době do slovanského jazyka i ostatní bohoslužebné texty a začali sloužit mše slovansky. Jejich jazykem byla staroslověnština neboli církevní slovanština. Základem bylo nářečí používané v okolí Soluně, ale tehdy se ještě slovanské jazyky tolik nelišily, takže byla staroslověnština srozumitelná i obyvatelům Velké Moravy.Radhošť - socha sv. Cyrila a Metoděje

Konstantin (Cyril) a Metoděj pocházeli z města Soluně (Thessaloniki) v byzantské neboli východořímské říši. Tato říše byla dědičkou kultury starověkého Řecka i Říma. Jejím hlavním městem byl Cařihrad (Istanbul, Konstantinopol). Postavil ho císař Konstantin jako nové hlavní město římské říše a proto nazývaný rovněž Nový Řím. Metoděj byl státním úředníkem a mnichem. Ovládal slovanský jazyk, jemuž se pravděpodobně naučil od slovanských venkovanů. Konstantin, jeho mladší bratr, studoval v Cařihradě řecké i římské spisovatele doby klasické, geometrii, aritmetiku, astronomii a jiné řecké vědní obory.

Po ukončení studií byl vysvěcen na kněze. Kromě jazyka cyrilice ovládali bratři též hlaholici, tajné písmo především k důvěrným sdělením, které se však později dostalo na veřejnost jakýmsi „únikovým nedopatřením“. Věrozvěstové tedy přišli na Velkou Moravu ještě s jiným posláním než jen kázat evangelium. Dnes už se příliš nepochybuje o tom, že to byla velmi pravděpodobně politická či zpravodajská úloha věrozvěstů ve službách byzantského císařství. Až se z tajného písma stalo písmo veřejné. Úniky informací existovaly už v devátém století, tak se rozkřiklo, že věrozvěstové Slovanům sestavili písmena, kterých nikdo jiný před tím neznal. Kritici vyhlašovali, že tím písmem nevládli ani apoštolové, ani římský papež, ani Řehoř Bohoslov, ani Jeroným, ani Augustin… Tvrdili: „My známe jen tři jazyky, v nichž má Bůh býti oslavován, hebrejský, řecký a latinský...“

Konstantin odpověděl: „Což pak Bůh nedává padati déšť na všechny stejně? A slunce nesvítí stejným způsobem na všechny? A nevdechujeme všichni stejně vzduch? A vy se nestydíte stanovit pouze tři jazyky, ostatní pak národy a plemena odsuzujete k slepotě a němotě? Řekněte mi, zda chcete Boha dělat nemohoucím a slabým, jako by to nemohl dáti všem národům, anebo závistivým, aby jim toho nepřál?“

A byl z toho další poprask. Podle názoru závistivých německých kněží učili jejich konkurenti věrozvěstové odlišnou víru než oni, protože nechtěl vložit do vyznání víry slovo „filioque“. Ve Španělsku a Franské říši se totiž od roku 589 postupně rozšířilo učení, že Duch svatý pochází od Otce i Syna (ex Patre Filioque), a proto bylo vyznání víry doplněno slůvkem „filioque“ (Syna). Na světě byla Svatá Trojice, přestože podle původního nicejsko-konstantinopolského vyznání víry však pocházel Duch svatý pouze od Otce. Někteří katoličtí historici tvrdí, že "filioque" bylo zdůrazňováno ve Franské říši především jako projev řevnivosti vůči Byzantskému císařství a nikoli z pohnutek náboženských…

V té době ještě ani v Římě nebylo užíváno vyznání víry se vsuvkou "filioque". Sám papež Jan VIII. psal cařihradskému patriarchovi: „My nejen toho (tj. „filioque“) nevyslovujeme, ale co více, ty, kteří ve svém nerozumu první se opovážili to říci, odsuzujeme jako převrátitele nauky Pána Krista i svatých otců, kteří nám na sněmech svěřili svatý symbol, a stavíme je do jedné řady s Jidášem.“ Prohlásil papež a shledal Cyrila a Metoděje pravověrnými a oni mohli v klidu dál plnit svoji zpravodajskou misi. Co asi mohlo byzantské císařství chtít vědět? Bylo toho snad málo? Nálady mezi lidem vůči východofranské říši, úroveň doby vzdělanosti poddaných, co nesměli nic vědět, jen to, že papež a křesťanská oligarchie jsou jediní, kdož jsou Bohem předurčeni panovat…

Své zvědy nevysílali jen křesťané po celé Evropě, ale podle pěti Mojžíšových knih - Tóry, tak činil již Bůh s Židy, kteří prchali z egyptského zajetí. Po projití otevřeným mořem, putovali Izraelci pod Božím vedením až na hranici zalíbené země. Zastavili se u Kádeš-barneje. Zde Bůh přikázal, aby bylo vysláno 12 zvědů na průzkum zaslíbené země. Když se zvědové vrátili, 10 z nich pohanělo pomluvami Izraelcům zemi, kterou jim Hospodin zaslíbil. Pouze dva z nich - Jozue a Káleb, povzbuzovali Izraelce k silné víře, že jim Bůh pomůže zaslíbenou zemi obsadit. Na základě všeobecného pochybování o Boží moci však lid Izraele odmítl vstoupit do zaslíbené země. Proto Bůh Židy potrestal za jejich nedůvěru v Boží slovo a rozhodl, že to nebudou oni, kdo do té země vejde, ale až jejich děti. Oni, že se mají obrátit zpátky do pouště a putovat 40 let pouští, dokud nezemřou všichni, kteří byli v tu chvíli starší dvaceti let…

Velká Morava, hradiště Mikulčice a Staré Město, byla už v roce 863 tehdy samostatným státním útvarem Velkomoravské říše. Na jejím území působili od počátku 9. století misionáři z východofranské říše. Kníže Rostislav si uvědomoval, že tím Frankové získávají politický vliv v jeho zemi. Čechy byly považovány za misijní území biskupství řezenského, na Moravě působili kněží z biskupství solnohradského. Cařihrad však chtěl vládnout i nad Velkou Moravou. Věrozvěstové se osvědčili; jako šiřitelé víry a patrně i jako schopní zpravodajové.

Zřídili také školu pro výchovu slovanských kněží v duchu byzantských pravidel a  zájmy Východofranské říše byly rázem ohroženy. Zakrátko vypravil král Ludvík II. Němec proti Rostislavovi vojsko a Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči Východofranské říši a umožnit návrat německým kněžím. Ti vytýkali oběma bratřím, že bohoslužbu konají slovansky a ne - jako oni - latinsky. Domnívali se, že bohoslužba smí být konána jen řecky nebo latinsky nebo hebrejsky, tj. v těch jazycích, v nichž podle evangelia Lukášova byl na kříži Kristově nápis „Král židovský“. Ale Konstantin se nedal zviklat ve svém způsobu misijní práce. Nicméně se museli vydat přes Benátky do Říma…

Během pobytu v Římě Konstantin vážně onemocněl. V řeckém monastýru, kde bydleli, přijal mnišství a jméno Cyril, brzy nato ale zemřel ve věku 42 let. Byl pohřben v Římě v chrámu sv. Klimenta. Papež vysvětil Metoděje na biskupa a vytvořil mu biskupství tím způsobem, že obnovil bývalé biskupství sremské, které mělo sídlo ve Sremu, dnes Sremská Mitrovice v Srbsku. Papež vytvořil z Velké Moravy a Panonie církevní provincii, která měla spadat pod sremské biskupství.

Metoděj se vrátil na Moravu, kde mezitím proběhly velké změny. Cesta netrvala letadlem pár hodin, nýbrž pěšky a povozem několik týdnů a měsíců. Svatopluk, synovec knížete Rostislava, se spojil s Franky, aby mu pomohli získat vládu nad Velkou Moravou. Rostislava nechal zajmout a předal jej do franské říše, kde byl Rostislav oslepen a uvězněn. Svatopluk se stal na základě již tentokrát existujícího klientelismu knížetem Velké Moravy a uznal nadvládu Franků. Zpravodajství věrozvěstů z Velké Moravy císaři do Cařihradu nevyšlo, přesto Metoděj dál budoval na Moravě slovanskou církev, ale kníže Svatopluk nechápal výhody samostatné církve pro svoji zemi a upřednostňoval na svém dvoře latinskou bohoslužbu.

Metoděj ještě stihl přeložit do slovanského jazyka zbývající části bible, vyjma knihy makabejské. Dál vzdělával žáky, zvolil svého nástupce a roku 885 zemřel. Krátce předtím se stal Svatopluk vazalem východofranské říše. Metodějovi žáci byli pozavíráni do vězení a vyvedeni za hranice země. Odebrali se k jižním Slovanům, kde položili základ samostatného kulturního života Bulharů a Srbů. Na Moravě zavládla latinská církev až do zániku velkomoravské říše kolem roku 905. A slovo „filioque“ zůstává jedním z nejdůležitějších bodů, který i nadále rozdělují katolickou a pravoslavnou církev. Od roku 1014 je pro celou katolickou církev závazné, že Duch svatý vychází od Otce i od Syna, zatímco pravoslavná církev trvá na původním nicejsko-konstantinopolském vyznání, že Duch svatý vychází pouze od Otce...

Křesťanská mise věrozvěstů splnila svoji první část - dala Moravanům slovanský jazyk a liturgii v něm, ovšem jako špióni zřejmě bratři zklamali a vládcem Velké Moravy se nestal byzantský císař, nýbrž Frankové a mše začaly být sloužené v latině. Ovšem jejich zásluhou jsme byli přijati do společenství křesťanských národů a byli tím ušetřeni osudu Lužických Srbů či Polabských Slovanů, kteří pod tlakem z Německa zanikly a byly germanizovány. Nyní jen trneme, abychom nebyli islamizováni a nezáviděli Polabským Slovanům jejich germánské opatrovatele. Podle programu Euromed má být v Evropě v roce 2050 přes 80 milionů muslimů...

Inu, my křesťanskou Evropu nedáme, raději ji Alláhovi a islámskému právu šáría necháme... Jak dlouho budou Češi ještě Slovany, Cyrile a Metoději…?

Je lepší “selský rozum” agnostika či fanatismus ortodoxních církví?

Diplomat, slon v porcelánu či svatý alibista…?

Byl by papež Benedikt XVI., nebýt krále Davida…?

 

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044