Víc bodyguardů v Praze, než při návštěvě prezidenta USA Obamy...?

Když byl v roce 1990 na oficiální návštěvě Izraele prezident Václav Havel, do kroniky kibucu T. G. Masaryka napsal: „Obdivujeme všechno, co jste tu udělali. Začínali jste z ničeho a jste na tom líp než my doma.” Tímto zrušil mnoho desítek let trvající československé embargo židovského státu, pro nás nepřátelského státu.

Včera přiletěla do Prahy čtvrtina izraelské vlády a skoro polovina Mossadu, plus ještě 500 českých kukláčů. Sedm ministrů v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Nic podobného ještě historie Česka nepamatuje, natož Československa. Členy izraelské delegace byli ministr zahraničí Avigdor Lieberman, ministr průmyslu, obchodu a zaměstnanosti Šalom Simhon, ministr vědy Daniel Herškovic, ministr sociálních věcí a spojů Moše Kahlon, ministr dopravy Jisrael Kac, ministr bytové výstavby Ariel Attias a ministryně kultury a sportu Limor Livnatová. Setkali se se svými českými protějšky. 

Po jednání prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, že "Česká republika je klíčovým spojencem Izraele". Na jednání byla podepsána celá řada smluv, zejména v oblasti moderních technologií a výzkumu.  Nová smlouva mezi oběma státy také zjednodušuje oboustranné letecké služby. "Jiné místo v Evropě, kde by izraelské výzvy nacházely lepší pochopení, není. Češi rozumí, co to je být ohroženou demokracií v nebezpečném regionu," dodal Netanjahu. Dnes dopoledne se měl premiér Netanjahu ještě v programu setkání  s prezidentem Václavem Klausem. 

Osudy Izraele a ČSR jsou si velmi blízké. Podpořili jsme vznikající novodobý Izrael také při hlasování Valného shromáždění OSN 29. listopadu 1947. „Hlasování předcházela zdivočelá protižidovská kampaň ze strany Arabů. Nejvíc nenávistné bylo Rádio Damašek, které tvrdilo, že vyhlazovací tábory Židů v Evropě vůbec neexistovaly. Všechno měl být pouze náramně vymyšlený a mazaný plán sionistických satanů, aby na svoji stranu přilákaly sympatie světa, který jim tak povolí židovskou invazi do arabské Palestiny,” nastiňoval mi pamětník a rodák z Ostravy Bobby David, dnes z Tel Avivu, atmosféru těsně před vyhlášením státu Izrael.

Jedna země za druhou byly pro Izrael, počínaje Austrálií, Belgií, Bolívií, Běloruskem a Brazílií, přes ČSR, Dánsko a konče Polskem, Ukrajinou, Jihoafrickou Unií, SSSR a USA. Hlasování se zdržela Velká Británie a Jugoslávie. Proti byly kromě Jordánska a dalších arabských zemí také Sýrie, Egypt, Jemen, Irák a Turecko. Třiatřicet delegátů bylo pro židovský stát, třináct proti a deset se hlasování zdrželo. Thajsko se hlasování nezúčastnilo…

Pro přijetí do sionistické komuny bylo tenkrát kromě zásad kolektivního hospodaření a společného využívání financí i několik dalších klíčových podmínek - žádný z nových členů nesměl být trestán, narkoman a člen KSČ. “Na procesy se Slánským a ostatními Židy v Praze se tady nezapomíná…” krčí rameny Fredy Wurzel. Měl jsem zajímavý okamžik; při akreditaci k volbám mi na průkaz napsali špatně mé jméno: Ošer. Když jsem si to chtěl nechat opravit, zadržel mě můj tlumočník se slovy, ať si to rozmyslím; "ošer" znamená v hebrejštině "štastný", zatímco "ašer" bohatý. A mám si prý vybrat...Dodnes mám jako suvenýr akreditační průkaz k volbách bez opravy...

Je to zvláštní, ale je to tak; Izrael je země paradoxů. Lapidárně řečeno, současný Izrael, zabírající asi desetinu Palestiny a setinu území arabského světa, nemá vedle V. Británie ani po čtyřiašedesáti letech své existence Ústavu, což je naprosto unikátní záležitost. Důvod je prostý; musí si vystačit s Deklarací nezávislosti a jedenácti knesetem schválenými základními zákony. Pokud by byla Ústava, musela by zakotvit, jestli bude Izrael teokratickým státem nebo sekulárním. Po případném schválení jedné z těchto variant by došlo v Izraeli k velmi složité vnitropolitické situaci.

Proto jsou uznávány určité zásady Tóry a tzv. rabínské zákony, aniž by přestalo platit jedenáct zmíněných civilních zákonů. Jak se říká mezi českým lidem: Vlk se nažral a koza zůstala celá… V praxi to vypadá asi následovně; mezi sedmi miliony Izraelců je skoro 20 procent ortodoxních věřících Židů, přesto se jim zbytek většinou agnostiků musí v podstatě podřídit. Přísně je sledováno hlavně dodržování šabatu, který trvá od pátku večera, až do konce soboty, kdy se má v celém Izraeli zastavit veškerá hromadná doprava, přestat pracovat, tedy i otáčet vypínači či řídit auto a vyřit si jídlo...

A jak je to skutečně s Izraelem a virtuální Palestinou? Vedle synagog a kostelů na území židovského státu na 400 stovky mešit, muezzinové a ve 120členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy? Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47 procent počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů.

Nedávno všechny šokoval novinář Adam B. Bartoš, co nám sdělil katastrofický scénář; přípravy útoku na Írán jsou prý v plném proudu, milion Izraelců má k nám imigrovat před třetí světovou válkou, a jelikož židovský stát tuší, že arabský svět v případě jeho útoku na Írán v odvetě namíří své zbraně na něj, hledá způsoby, jak těmto ztrátám co nejvíce předejít. A my se podle něj stane spojencem agresora, co vyvolal třetí světovou válku.

Převzít milion židovských utečenců z Izraele před třetí světovou válkou údajně slíbil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, když jednal v židovském státu před několika týdny. Česká republika tak má šanci se stát jakousi základnou pro Nový Izrael. Staneme se podle pana Bartoše v očích světa osou zla: USA - Izrael - ČR. Že by toho byl ministr zahraničí a šéf TOP 09 schopen, když ještě nedávno byl kategoricky proti přijetí vězňů z Kuby? Spící a tenkrát ještě zelený exministr zahraničí Karel Schwarzenberg totiž pronesl na počátku roku 2010 svůj další přímočarý bonmot: “Když si je Američané pochytali, ať si je též někam u sebe umístí! Je to jejich problém…” Myslel, tím vězně z Quantánama. Inu, tomu se říká konstruktivní kritika. Znám však i přátelštější scénáře.

Zajímavé mám informace z tiskového střediska OSN v New Yorku, kde byl konzulem mise Izraele David Saranga, asistent Netanjahua. Během voleb v roce 2003 mě přijal v budově vlády, v níž byl Netanjahu ještě ministrem zahraničí. Statistiky, jen suchopárná čísla, za nimiž se však mnohdy skrývá budoucnost národa, jeho podstata. Z 5,6 milionů amerických Židů se už asimilovala skoro polovina, což znamená, že každý druhý Žid tam nepraktikuje svou víru a ztratil spojení s židovským dědictvím. Hlavní příčinou jsou smíšená manželství. Výsledkem pak je stav, kdy umírá více Židů, než se narodí. V roce 2007 se rozhodlo svého občanství vzdát 867 Izraelců, což je o sto víc, než v roce 2006. Většina žádostí o vyvázání ze státoobčanského svazku přišla od Izraelců, žijících v západních zemích, zejména v Německu a Nizozemsku.“

Banjamin Netanjahu je pro mě nepříliš sympatický člověk. Proč? Šimon Peres, Jicchak Rabin a další politici se shromáždili 4. listopadu 1995 v Tel Avivu na demonstraci na podporu mírového procesu. Chtěli společně se statisíce lidmi na Náměstí Králů Izraele působit optimisticky, jako vítězové, přestože se týden předtím sešli v Jeruzalémě příznivci pravicového Likudu v čele s Benjaminem Netanjahuem, který veřejně kritizoval Rabina jako zrádce, vzdávajícího se Země izraelské. Rozdávány tam byly letáky, na nichž měl Jicchak Rabin uniformu nacistického důstojníka. Nějaká fanatička zabodla do Rabinovy fotografie nůž. Na demonstracích Rabinovi odpůrci nosili rakev s jeho figurínou a jemu i jeho ženě vyhrožovali smrtí. Zlověstná předzvěst něčeho tragického… 4. listopadu 1995 byl Jicchak Rabin na Náměstí Králů zastřelen...

"ČSR bylo prvním výrobcem zbraní pro Izrael. Žatecké letiště se v roce 1946 stalo místem tajného výcviku židovských letců. A pak ještě v Ralsku. Češi v tajném zastoupení sionistů koupili v USA tzv. létající pevnost B-17. Prý za účelem filmování. V žateckém hangáru na toto letadlo připevnili kulomety, naložili ho bombami a Izraelci se s ním měli vydat bombardovat Káhiru a propašovat letoun do židovského státu. Přímo se startem v Žatci. Já jsem si v osmačtyřicátém udělal kurz leteckého mechanika. Na co měli ostatní dva roky, my museli zvládnout za šest měsíců,” popisuje mně Chanan Bachrich, letecký mechanik z Tel Avivu, svou přípravu na život v Palestině.

Vzpomněl jsem si na Bachrichovi i Létající pevnost B-17 při své návštěvě letecké základny USA ve Frankfurtu n. Mohanem. Bylo to během války v Perském zálivu a dělal jsem rozhovor s plukovníkem Hannahem, zástupcem velitele americké vojenské letecké základny US Air Force. Přišla řeč i na B-17, co jí říkali “Memphiská kráska” - čtyři motory Wright R- 1820-97 Cyclone, dolet 1760 km, maximální rychlost s desetičlennou posádkou 462 km/hod a rozpětí křídel přes třicet metrů. Přesto 14. října 1943 bylo jedenácti sty německými stíhači zničeno 65 bombardérů B-17, celkem zahynulo 600 mužů…

Na podzim roku 1947 uzavřel první izraelský velvyslanec v Praze Ehud Avriel se souhlasem Stalina dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno. A poté byly nasmlouvány další zakázky. V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily v noci z 1. na 2. dubna 1948 na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů. Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu.

“Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války,” vzpomíná Chanan Bachrich. “Pak skoro každý druhý den přistávalo v Izraeli nějaké letadlo z ČSR, tu třicet dalších messerschmittů, třicet spitfirů a devět mosquitů. Válka nemohla být přerušena ani kvůli sobotnímu šabatu…”

A tak vzešel z českých mozků a trpělivé ruské levicové konspirace novodobý stát Izrael. Na počátku rusko-český. Sám Ben Gurion řekl kromě toho, že “socialismus je pro židovský stát stejně důležitý jako Bible”, též že “válku o Jeruzalém by Židé nevyhráli, nebýt českých zbraní a letadel”. Navzdory tomu, že jsme si za ně nechali od Izraele miliardově zaplatit…

Inu, od roku 1948 jsme s Izraelem nekamarádili. Vše prolomil až Václav Havel svojí návštěvou židovského státu v roce 1990. Snad i proto se včera uskutečnilo největší česko-izraelské jednání obou vlád…

Snímky Břetislav Olšer

Palestina je virtuální název jako byl Protektorát Böhmen und Mähren

Židé objevili lidstvu Boha, Čína papír, kompas a střelný prach…

“Byli jsme šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná…”

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044