Kdyby si lidé uvědomili, že si své orgány do nebe nevezmou...

Potenciálních dárců orgánů ubývá. Jejich dárcovství je totiž v Česku v krizi. Jako ostatně všechno. Proto jsem si připomněl největší nemocnici na Blízkém východě Hadassah v Jeruzalémě, v níž jsem sbíral materiály pro svůj román „Krev pod obojí“. Příběh zastřeleného Žida, jehož žena prožívá tragické dilema; zda má dárovat manželovu ledvinu nemocnému Palestinci... http://olser.cz/roman-krev-pod-oboji/

Potenciální dárce orgánu...Foto: B. Olšer

“Je to pro nás zcela samozřejmé, provádíme rovněž transplantace orgánů mezi Židy a Araby i obráceně. Loni jsme takových operací uskutečnili hned několik,” řekla mi ředitelka Public Relations Hadassah Barbara Sofer. V jejím hlase zněl nepatřičný patos, ale já jsem si uvědomil, že se nacházím ve zcela jiných dimenzích, na rozdíl od pokryteckého Československa, kde se během holocaustu vyráběli pro Třetí říši zbraně a na Barrandově tehdejší česko-německá elita vesele kolaborovala s nacisty.

“Kdyby si lidé uvědomili, že si své orgány do nebe nevezmou, umíralo by značně míň čekatelů na orgány,“  vysvětluje mi Kiril Grozovský, ruský Žid od Moskvy, který žije v Izraeli už patnáct let a v nemocnici Hadassah pracuje jako koordinátor předtransplantačních záležitostí. Orgán pro transplantaci dostane však mizivých pár procent z milionů čekajících příjemců. Zbytek je odkázán na orgány z jiných případů úmrtí. Mezi ně patří rovněž dopravní nehody, jež jsou u nás jednou z možných dárcovských příležitostí. Platí totiž zákon, že orgány nesmí být použity z osob, jež jsou v bance těch, které zamítly možnou transplantaci. Takových lidí je dnes v Česku 1117. "Est modus in rébus, sunt certi denique fines - Vše má svou míru a pevné hranice,” řekl kdysi Horatius.

“Pro někoho to bude znít obludně, ale když budete umírat a jedinou šancí pro vaše uzdravení bude cizí orgán, také budete takto možná zcestně, ale na druhé straně logicky uvažovat. Naši pacienti asi nepřiznají, jak s nadějí sledují televizní zprávy, aby se dozvěděli, jestli jim Palestinci nebo Židé nezabili možného dárce jejich chybějícího orgánu, hltají s napětím i nadějí dopravní zpravodajství a přitom sní o svém dlouhém životě… Tak to ale je...” pokrčil provinile rameny Kiril. “Je to lidsky nelidské, ale znáte snad něco úpornějšího než pud sebezáchovy…? Zní to děsivě, ale je to tak, co si budeme nalhávat o údajné lidské nezištnosti...? Aut aut, tertium non datur - Buď, anebo. Třetí možnost neexistuje…" říká a ač zní jeho slova hrůzně, je to tak; komu není vlastní život nad všechny morálky a etická pravidla...?

Po návratu jsem navštívil Transplantační centrum Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Možná jsem byl tentokrát i já patetický, ale kdo by nebyl; tváří v tvář zachráncům lidských životů. Zvláště, že šlo o oddělení, v němž se vedoucí lékař MUDr. Jiří Samlík se svými kolegy věnuje ledvinám. Už jejich názvy, “nefrós” řecky, “renes” latinsky, vzbuzují romantickou představu…

„Ročně transplantujeme 35 až 40 ledvin, od roku 1992 to už bylo 740 transplantací, převážně od zemřelých dárců. Pouze necelých deset procent dárců je žijících. Na transplantaci ledviny v Česku nyní čeká na 688 lidí. Pokud se ptáte na obchodování s orgány, tak jenom řeč na toto téma je v Česku trestný čin. Nic neobhájí prodej ledviny, srdce nebo plic či jater a dalších orgánů. Ani myšlení pacientů a jejich strach ze smrti. Obchodování s orgány je prostě amorální…“ řekl mi MUDr. Samlík.

Primář ostravské anesteziologicko-resuscitační kliniky MUDr. Jan Jahoda mi připomněl legislativu ČR ohledně dárcovství orgánů: "§ 26 zákona o péči o zdraví lidu podmiňuje dárcovství výslovným souhlasem dárce, který byl poučen, co konkrétní chirurgický výkon znamená. Jde-li o zemřelého dárce, upravuje tento paragraf vyhláška ministerstva zdravotnictví číslo 19/1988 Sb. tak, že pokud za svého života zemřelý nevydal písemný nesouhlas s odnětím a využitím orgánů po jeho smrti, platí presumpce souhlasu. Tedy, že zemřelému mohou být orgány odejmuty..."

Dárcovství orgánů od zemřelých dárců řadí Česko do průměru rozvinutých států Evropy, přitom ještě na konci 90. let patřilo ke špičce. Zatímco v roce 2010 lékaři mohli zachránit život pacientům zásluhou 206 zemřelých dárců, loni se jejich počet snížil o 21. V transplantaci orgánů od živých dárců ČR oproti Evropě výrazně zaostává. Na milion obyvatel je u nás pouze osm živých dárců orgánů. Pro srovnání – například v Chorvatsku, které za podpory vlády a pojišťoven velmi intenzivně pracuje na implementaci Národního akčního plánu pro transplantace, je ročně darováno 30 orgánů (od živých i mrtvých dárců).

Loni u nás bylo transplantováno 160 ledvin. 34 srdce a 54 jater... Stále schází orgány a lékaři musí jít do určitého rizik, tedy operují i bez celkové kompatibility; transplantují orgán od dárců, kteří měli jinou krevní skupinu než příjemci ledviny. Hop nebo trop... Proto se zavádějí i další postupy. Pozůstalé, kteří souhlasili s dárcovstvím orgánů zemřelých blízkých, čeká motivace; příspěvek na pohřeb. Částkou pět tisíc korun chce ministerstvo zdravotnictví zvýšit počet orgánů dostupných pro transplantaci. Čeští dárci mají mít rovněž nárok na náhradu za ušlý zisk, když kvůli hospitalizaci pro transplantaci nebudou moci vydělávat. Částka ale nesmí přesáhnout výši průměrného platu, tedy zhruba 24 tisíc korun...

Rozsudky nad mladíky, obžalovanými z těžké újmy na zdraví a rasově motivovaného útoku na Roma, vynesl Krajský soud v Ostravě. Dva útočníci si mají odsedět čtyři roky, další dostal tříletý nepodmíněný trest. Útok se podle rozsudku odehrál před půlnocí 8. listopadu 2008 v Havířově. Skupina útočníků, maskovaných kapucemi a kuklami, tam zaútočila na 17letého Roma Jaroslava H., kterého obstoupili a brutálně zmlátili, když do něj kopali a bili ho pěstmi, přičemž útok směřoval zejména na hlavu. Napadený Rom tak utrpěl těžká zranění, mimo jiné tříštivou zlomeninu lebky či krvácení do mozku, a jen zásluhou rychlého lékařského zákroku útok přežil. Zůstaly mu však trvalé následky. Co když tito gadžovští mladíci z Havířova zavítali i do Břeclavi...? Zraněný Rom postoupil transplantaci lebeční kosti...

transplantovali orgán od člověka, který měl jinou krevní skupinu než příjemce ledviny. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/lekari-postradaji-darce-organu-berou-i-od-lidi-s-nevhodnou-krvi-p7t-/domaci.aspx?c=A111214_140926_domaci_hv

Pokud někdo přijde o ledvinu a tu druhou má zcela zdravou, nemusí na transplantaci. To je i případ 15letého Ukrajince z Břeclavi, který byl tak zbit, že přišel o jednu ledvinu. Proto jsou jeho matka i bratr připraveni po náročných testech kompatibility na situaci, kdyby mladíkova zbylá ledvina přece jen selhala a potřeboval by proto urychleně jinou. Ta však nebude z výše uvedených důvodů patrně potřebná. Podle Vladimíra Mejzlíka z brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie se dá žít i s jednou ledvinou. Pokud je druhá ledvina zdravá, plně převezme funkci té, kterou mladík následkem kopanců násilníků ztratil. Nehraje roli ani chlapcův věk a fakt, že organismus se stále vyvíjí. Hoch může s jednou ledvinou i sportovat a dál trénovat oblíbený box, jako tomu bylo před napadením. http://olser.blog.idnes.cz/c/264692/Mnoho-povyku-pro-nic-o-ledvinu-prisel-dealer-drog.html

Proti "turistice" za transplantacemi orgánů, která přivádí pacienty z bohatých zemí do zemí chudých jako Moldávie či Arménie, aby si tu nechali transplantovat ledviny nebo játra, stále více protestuje Světová zdravotnické organizace (WHO) a Evropská unie. Z těchto důvodů jsou všichni soudní lidíé spokojeni, že objasnění děsivého činu premiéra Kosova Thaciho v obchodování s lidskými orgány z umučených Srbů je zase o kus dál. Pátrání se ujal švýcarský senátor Dick Marty, jenž se dostal do médií pro své úspěšné vyšetřování aféry okolo tajných evropských věznic pro podezřelé teroristy, zajatých Američany. Srbský prokurátor pro válečné zločiny Vladimir Vukčevič přiznal, že s Dickem Martym spolupracuje. Reportérům agentury AP ukázal stohy dokumentů, které mu Marty předal. Nic víc. Co je obsahem písemností odmítl sdělit. Důvod?

Vukčevič zná i jména příjemců “lidského materiálu”, tedy orgánů získaných ze zabitých Srbů. Deník Washington Times dokonce zjistil, že mezi “obdarovanými” jsou také dva bohatí Evropané - Švýcar a Němec. Zpráva o únosech Srbů z Kosova do sousední Albánie, jejich vraždění a následný prodej z nich získaných tělesných orgánů šokoval svět. Jako první o té hrůze napsala bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová v knize “Lov: Já a váleční zločinci”...

Když jdete sinajskou pouští s foťákem a spatříte nad hlavou hejno supů, napadne vás; mrtvý velbloud? Omyl, v písku se povalují lidské ostatky. Zohyzdněná těla, nepoznáte, jestli jim vnitřnosti vyrvali hladoví dravci nebo lidské bestie… Pak si připomenete vyprávění beduínů o masakrování afrických uprchlíků, jimž zaživa vyřezávají orgány zkorumpovaní egyptští lékaři. Jde o výsledek zrůdné bestiality “nových demokratických” Egypťanů, co si stěžovali na krutosti prezidenta Mubaraka. Taková je dnešní poušť na Sinaji, jen pár stovek kilometrů od letovisek Hurgády a Šarm al Šejku u Rudého moře. V izraelském Ejlatu jsou z toho vyděšeni. Hlavně uprchlíci z Etiopie, Eritreje a Súdánu. Stovky jich míří za lepším životem do Izraele. Beduíni jim “pomáhají” přejít poušť, aby je dovedli ke zrůdným felčarům s chladicími boxy a mobilními operačními sály, v nichž jsou jim řeznickým způsobem odnímány ledviny, játra a další orgány.

Odborný časopis The Lancet informoval, že Izrael jako první země na světě poskytne lidem, kteří dají souhlas s transplantací svých orgánů, právo na přednostní vlastní léčbu. Určité výhody získají také jejich partneři a blízcí příbuzní. Izrael tak chce řešit kritický nedostatek orgánů pro transplantace. Zatímco v Británii je na seznamu dárců orgánů čtvrtina dospělých Britů, v Izraeli je to jenom desetina občanů. Izrael se proto rozhodl zavést do systému i nezdravotnická kritéria. Kdo podepíše dárcovskou kartu, získá výhody při vlastní léčbě. Tyto výhody se ale nebudou týkat osob, které orgán poskytnou osobě podle svého výběru, a nikoli vybrané ze seznamu čekatelů.

Proč by Česko nemohlo napodobit židovský stát? V Izraeli může být podle zákona uskutečněna transplantace pouze mezi jeho občany. Z více než sedmi milionů občanů židovského státu ho tvoří i milion Arabů. Transplantace se ale v Izraeli nesmí provádět za peníze, stejně tak nelze platit za darovaný orgán. Pokud ho chce někdo darovat, jedná se především o kompabilitu rodinných příslušníků, musí podepsat dokument o tom, že svůj orgán daruje dobrovolně a zcela nezištně, tedy bez finanční odměny.

Izraelský Knesset k tomu ještě přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18 tisíc šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Takže přece jen za peníze. Pouze však jako zasloužená náhrada za ztrátu hodin v zaměstnání. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů. Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka.

Zákonu, který má podpořit darování orgánů a podle něhož bude mít rodina umírajícího právo rozhodnout, zda má být smrt prohlášena při „smrti mozku“, kdy lze jeho orgán darovat, nebo „selhání srdce“, vyjádřili podporu také izraelští vrchní rabíni Jona Mecger a Šlomo Amar. Logické; pokud není mozek okysličován, nežije, i když srdce na přístrojích tluče dál a plíce dýchají.

Jako by zdravotnický personál a lékaři v univerzitním Beilinson Medical Center v Tel Avivu chtěli dokázat, že výměna darovaných orgánů může probíhat i s ohledy a pietou. Uskutečnili vůbec první transplantaci ledvin mezi třemi osobami židovského státu. Celou událost s úžasnou kombinací krevních skupin i orgánů popsal hebrejský deník Maariv. Devětapadesátiletý Natan Hanegbi se dozvěděl, že bezodkladně potřebuje novou ledvinu. Darovat mu jednu ze svých ledvin byl ochoten 26letý Bob Reinhov; problémem ale bylo, že jeho krevní skupina “0” byla nekompatibilní s Hanegbiho skupinou “B”…

Lékaři ale srovnali testy obou pacientů se seznamem čekatelů na transplantaci. Našli další dva pacienty, kteří nutně potřebovali transplantaci, a jejichž blízcí nebyli kompatibilní, avšak přišli na to, že každý ze tří případných dárců by byl vhodný pro jednoho ze tří pacientů, ovšem ne z okruhu příbuzenstva. Naopak příbuzní se rozhodli své orgány věnovat i cizím pacientům. Reinhov tak dal svoji ledvinu 20leté Inbar Magen. Matka Inbar darovala svoji ledvinu 50leté Ritě Parachi a Ritin manžel dal ledvinu Hanegbimu. Transplantačních operací se účastnilo devět chirurgů, pět anesteziologů a deset zdravotních sester…

Inu, fatální dilema; na jedné straně jsou čekatelé na orgány, které chceme zachránit, ale musíme se pokusit zachránit i ty, kteří mají být jejich možnými dárci… Summum jus, summa injuria… Nejpřísnější právo - největší bezpráví… Usus tyrannus - zvyk je tyran…

PS: Ať dopadne vyšetřování v Břeclavi jakkoli, tento blog je pro matku zmláceného chlapce Oksaně Zhyvachivske jako radu, jak a kde léčit jejího syna Petra, jehož neznámí zločinci, o jejichž původu a počtu se zatím mnoho neví, připravili o ledvinu. Věřím, že bude brzy zdráv jako dřív. Kdysi byl Kyjev mým druhým domovcem a dodnes mám mezi přáteli spoustu Ukrajinců. A ještě jedna útěcha, co kdyby..., presumpci neviny ctím, ale kdyby měl přece jen něco s drogami...; výzkum mezi 10 tisíci studenty Masarykovy Univerzity v Brně zjistil, že tři čtvrtiny z nic někdy kouřily cigarety, 99 procent pilo alkohol a 60 procent si vyzkoušelo marihuanu, třetina hašiš a tzv. taneční drogy i hru na automatech. Vláda ČR rozhodla, že trestné už nebude mít u sebe méně než 1,5 gramu heroinu, gram kokainu a dva gramy pervitinu. Marihuany je dnes možné držet až 15 gramů. Majitel tohoto množství “trávy” sice spáchá přestupek, ale soudu a vězení se tedy nebude muset bát...

Snímky Břetislav Olšer a jeho archiv

Proč čekatelé na orgán sní o cizích smrtelných nehodách…?

Jeden život sice skončil, ale čtyři další zachránil…

Kolaboroval svět s vrahem Džugašvilim aneb Je Jalta vůbec platná…?

Máte cukrovku? Neberte inzulín; objevil ho Žid Oskar Minkovski…

Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044