Co dělá pět šéfů Českého paralympijského výboru se 70 miliony...?

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech s tělesnými vadami. Český svaz tělesně postižených sportovců, jehož členy jsou hlavně vozíčkáři, čelí exekuci ve výši bezmála 1,5 milionů korun, jež podle rozsudku soudu dluží Českému svazu tělesné výchovy. Exekuční příkaz je hodně tvrdý…

To vše jen proto, že svaz postižených sportovců dostal od svazu tělesné výchovy dotaci, využil ji sice k danému účelu, ale už ji údajně podle ČSTV průkazně nevyúčtoval. Proto musí peníze vrátit, což je pro svaz tělesně postižených, jenž je občanským sdružením se zhruba třemi tisíci členy, likvidační záležitost a znamená obstavení účtu v bance. Každý měsíc mu naskakují úroky z prodlení a odměny pro exekutora.

(Samotný dluh vzniklý od května 2005 do března 2009 zatím činí 911 tisíc korun, k tomu úroky z prodlení přes 308 tisíc korun (8,8 procenta ročně), náklady na právníka 34 tisíc korun, odměna exekutorovi přes 188 tisíc korun, náhrady jeho výdajů ve výši 3500 korun a DPH přes 38 tisíc korun...)

Jan Nevrkla, předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců, na toto téma řekl: „Základní záležitost je v uspořádání, které z našeho pohledu i z pohledu právní expertízy je jednoznačně nedemokratické. My nechceme, aby Český paralympijský výbor působil tak, jak působí, to znamená jako orgán bez valné hromady, bez řádných voleb, bez dělby moci. Do výkonného, kontrolního a rozhodčího orgánu chceme výraznější zastoupení sportů. V současné době to je tak, že pouhých pět členů výkonného grémia Českého paralympijského výboru rozhoduje o desetimilionových prostředcích. V součtu s Unií zdravotně postižených sportovců je to něco mezi 60 až 70 miliony korun ročně. Těchto pět nevolených funkcionářů má vlastně možnost rozhodovat o toku těchto prostředků a členská základna jednotlivých svazů a sportů se k těmto záležitostem nemůže legitimně vyjádřit. Vždyť aby organizace nevydávala výroční zprávu a nepodrobovala své účetnictví auditu, když podstatná část těchto prostředků je státních, to považuji za naprosto nenormální stav.“

Spor mezi Českým paralympijským výborem a Českým svazem tělesně postižených sportovců se táhne několik let, dávno už přešel do osobní roviny. Českým paralympionikům údajně hrozí, že zásluhou těchto sporům nebudou moci na paralympijské hry 2012 v Londýně. Mezinárodní výbor proto uložil tři podmínky a ty je třeba splnit, aby postižení sportovci jeli na Olympiádu. To znamená potvrdit členství Českého výboru tělesně postižených sportovců v paralympijském výboru. Nutné je dále stažení odvolání, které bylo podáno k městskému soudu ve věci dlužných členských příspěvků. Nezbytné je rovněž iniciovat jednání Českého svazu tělesně postižených sportovců a České asociace tělesně postižených sportovců, jež by vedlo k jejich sloučení...

Proti exekuci bylo podáno odvolání a jak říká Jan Nevrkla, čekají nyní na jeho výsledek a pevně věří, že všechny odpovědné osoby v organizacích sportu a na ministerstvu školství se v novém roce chopí své odpovědnosti a začnou vyrovnávat všechny újmy způsobené svazu tělesně postižených sportovců dlouholetou diskriminací a nefinancováním...

Tento problém prožívá i jeho synovec, dnes osmatřicetiletý šumperský rodák Michal Nevrkla, jemuž chybí pravá noha nad kolenem. Přesto se stal našim skvělým reprezentantem v plavání a hlavně v lyžování. Je to nepředstavitelná dřina a tuny odříkání těchto jedinců, pro které je účast na olympijských hrách tím nejdůležitějším. Svého času si Michal pohrával i s myšlenkou, že jako první jednonohý plavec na světě zdolá kanál La Manche. Možná si svůj sen nesplnil i proto, že jemu a dalším stejně postiženým házel ČSTV klacky pod nohy…

“Původně jsem závodil na saidkárách, jezdil jsem v přívěsném vozíku a jednou mě to v zatáčce setrvačností vyneslo a vypadl jsem. Bohužel, noha se mi zapříčila a utrhlo mi to vazy, svaly i cévy a tepny,” řekl mi Michal Nevrkla. “V nemocnici mi sice nohu dali jakžtakž do pořádku, ale protože v ní přestal fungovat krevní oběh, museli ji amputovat…”

Byl to pro něho, jako osmnáctiletého silného mladíka, šok. První týdny po operaci byl v těžkém psychickém stavu, ale jeho přátelé ho podrželi. A jelikož jeho strýc Jan Nevrkla pracoval u Českého svazu tělesně postižených sportovců, nechal se jím přemluvit a začal tvrdě trénovat. “Hodně jsem lyžoval a pracoval jako vlekař na sjezdovce v Jeseníkách. Musel jsem posilovat zejména břicho, ruce a ramena, aby zvládly to, co nemohly moje nohy. Pak jsem si pořídil protézu a brzy lidé ani nepoznali, že to moje nenápadné pokulhávání není zvrtlý kotník, ale že mi chybí celá noha…!”

Když přišel k přijímacím zkouškám na Karlovu univerzitu, na fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze, řekli mu, že má přijít, až přestane kulhat. Tak si svlékl tepláky, sundal si protézu a k údivu všech vystřihl perfektní gymnastiku i plavání a dostal se na školu…. A přišly také profesionální sportovní úspěchy. Hned dvakrát zabodoval na zimních paralympijských hrách v Salt Lake City. Ve třech disciplínách alpského lyžování zajel ve své silně obsazené kategorii “plameňáků” opět skvěle.Ve sjezdu byl šestnáctý, v super G desátý a v obřím slalomu osmý. Dobře rozjetý měl i slalom klasický, ale ztratila se mu závodní lyže, musel jet na tréninkové a závod nedokončil.

Na IX. Zimních paralympijských hrách v Turínu 2006 si své výkony ještě zlepšil. Zkrátka umístění “plameňáků”, jak se naši jednonozí lyžaři „odborně“ zařazují, byly opět vynikající. Ve slalomu byl Michal Nevrkla osmý z 21 lyžařů. V celkovém pořadí v třídě sportovců s nadkolenní amputací se v obřím slalomu umístil na sedmém místě ze 24 jednonohých lyžařů. Být tělesně postiženým mladíkem a přitom dosahovat sportovní výsledky jako zcela zdravý člověk je pro naše běžné “zdravé” myšlení zcela nepochopitelný jev. „Źít se nedá jen bez amputované duše,” tvrdí Michal Nevrkla.

Inu, proto patří můj obdiv všem, kteří překonali tyto své tragické problémy, zatnuli zuby a opět vítězí nad nevyzpytatelným osudem. Pokud se jim do toho nezamíchala ČSTV se svými finančními čachry, které měly nemalý podíl nejen na pádu Sazky… 

Snímky Břetislav Olšer

Utkání morálky mezi Rezkem a Navarou; kontumačně pro Navaru…

Jak ani pokakané štěstíčko si za prachy celého světa nekoupíš…

Za kolik krav by se vdala vítězka na 800 metrů…?

Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044