Vítkovští žháři mají na dvaadvacet roků klid od politiků...?

Seděl jsem dnes v soudní síni Krajského soudu v Ostravě a zíral. Dokonce jsem si sedl omylem na lavici obžalovaných. Zatrnulo mi. Z toho místa se šlo přímo do basy na dvacet a víc roků. A skoro jsem si dokázal představit, jak probíhaly procesy v padesátých letech; byly jedním velkým divadlem, které se natáčelo na film a vysílalo rozhlasem. V případě procesu s Miladou Horákovou ho nechápavě a s odporem sledoval celý svět, kromě Sovětského svazu a hlavního protagonisty procesů Stalina.

Anna Siváková při vyhlášení rozsudku nad žháři z Vítkova...Foto: B. Olšer (2)

Státní zástupkyně Brigita Bilíková pro Davida Vaculíka, Václava Cojocaru a Jaromíra Lukeše navrhla výjimečný trest od 15 do 20 let. Pro Iva Müllera navrhla trest na horní hranici základní sazby, protože se poškozeným omluvil a se soudem spolupracoval. Jak uvedla, čtveřice, která se údajně prokazatelně hlásí k neonacistickému hnutí, povýšila svůj rasově motivovaný čin na ideologický záměr a hnutí tak zviditelnit. Je mi líto, ale pokud jde o právo na spravedlivý proces, zbude tu tentokrát nepříjemná pachuť.

Čtveřice v noci z 18. na 19 dubna 2009 ve Vítkově zaútočila na dům romské rodiny třemi zápalnými lahvemi. Při incidentu byli zraněni tři lidé z osmi, nejvážněji tehdy dvouletá Natálka, jež spala ve stejné posteli jako její rodiče. Proti Natalce jen nepatrné popáleniny utrpěla také její matka Anna Siváková a otec Pavel Kudrik. Jak to? Někdo utekl dřív než Natalka? Rodina se po vypálení jejich domu přestěhovala do náhradního bydlení v Budišově nad Budišovkou, které pořídila z peněz získaných veřejnou sbírkou. Obhájci obžalovaných v průběhu soudu operovali s verzí, že čtveřice útočníků považovala dům za neobydlený.

Díval jsem se, jak kukláči přivedli obžalované. Viděl jsem vymydlené jinochy, v čistě nažehlených úborech. V předcházejících jednáních soudu se káli ze svého hříchu, mluvili distingovaně, žádné ty vole, kurva, ty pičo. Jak chlapci z lepších rodin. Připomnělo mi to izraelský zápis ze soudního spisu, v němž se mladík, který brutálně zabil své rodiče, domáhal soucitu soudu, jelikož je sirotek... Myslel jsem ale hlavně na Natalku a jejího otce-neotce Pavla Kudrika, propuštěného na amnestii za krádeže, matku Annu Sivákovou, co se prý podcle obhajoby utíkala raději napřed nadýchat čerstvého vzduchu, než vytáhla dcerku z ohně.

Nejprve dostal Kudrik roční podmíněný trest za krádež a poškozování cizí věci. Později byl odsouzen za řízení automobilu bez řidičského oprávnění. Ve vězení strávil čtyři měsíce a propuštěn byl ještě před tím, než mu soud původní podmíněný trest přeměnil na trest odnětí svobody. Od loňského prosince se muž vyhýbal nástupu do vězení. A pak přišla milost prezidenta Klause.
Co by asi bylo z Natalky, kdyby se jí nestala tato tragédie? Chodila by do školy? Posílali by ji tam její rodiče.nerodiče? Vystříhala by se každodenním nástrahám? Záškoláctví, drogy, čorkaření...? Vyrůstala by v domku, který patřil kdysi Němcům, a za který dlužili za nájemné tisíce. Byla by jiná? Možná ano, ale nikdo by ji mediálně neznal. Možná by ale byla lékařkou či ekonomkou, ministryní, což ovšem může být i nyní. Je přece tou Natalkou, co přežila svoji smrt. Každý ji tak zná. O to bude mít svůj tragicky přerušený bolestný život snadnější. Ale co by bylo, kdyby toho nebylo...? Milovala by ji její matka stejně okázale jako dnes...?

Zástupce hradního kancléře Petr Hájek komentoval přenosy České televize z probíhajícího procesu se žháři z Vítkova, že mu připomínají informování o politických procesech v 50. letech, kdy obdobně zmanipulovaný soud obdržel už po prvních třech dnech tisíce rezolucí z továren, úřadů a obcí. Všechny volaly po přísném potrestání Horákové a dalších "zrádců národa", většina žádala trest smrti. Nakonec to bylo přes 6300 rezolucí, plných výrazů jako „zlotřilá chamraď“, „zavilí zločinci“ či „krvaví psi“…

Kdepak jsou všechny ty odhodlané kolektivy soudruhů a soudružek, tkadlen a soustružnic, které prahly po trestu smrti pro Horákovou možná víc než dramatická umělkyně Brožová, jež viděla v replice prokurátorky jen skvělou “světovou” roli…? Po řadě obstrukcí vybojoval obhájce pro svoji klientku Brožovou-Polednovou alespoň nóbl vězeňskou celu, která má daňové poplatníky přijít s 24hodinovou péčí na cca 2 500 Kč denně.

Vraťme se ale do soudní síně v Ostravě a přečtěme si kousek textu blogera Petra Zipa Hájka, který cituje jistého novináře a ten patrně slova žalobce: …“a Jaromír Lukeš v tričku Nibelung s nápisem Ragnarök na hrudi a sThorovým kladivem na krku...." A aby hloupý čtenář pochopil, chce to nějakou vysvětlivku: "Ragnarök" je v severské mytologii označení pro konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se před nebezpečím ukryje ve kmeni Yggdrasilu."

Co může být závadného na Nibelunzích? Jde o ságu, ze které Richard Wagner vytvořil geniální sérii oper. Jen jednou se Židé postavili proti věhlasnému umělci. To když zakázali, aby se v Izraeli hrály jeho skladby. Wagnerova nenávist vůči Židům asi začala ve chvíli, kdy se dozvěděl zlovolnou zvěst, že údajně není synem svého otce, ale matčina milence. A tím měl být prý židovský herec Ludwik Geyer. Wagnera měl tento fakt natolik pobouřil, že se nakonec stal duchovním otcem německého nacionalismu.

Izraelci však zákaz uvádění Wagnerovy hudby, jež se stala hymnem hitlerovských vojsk, před několika roky zrušili, i když se pořád uskutečňují Hitlerem v duchu německého nacismu znovu iniciované Wagnerovské festivaly v bavorském Bayreuthu, v divadle, které postavil sám Richard Wagner.

Napětí však v tomto ohledu povoluje, o čemž svědčí vyjádření Daniela Barenboima, což je židovský pianista a dirigent: „Hitler a Wagner by se museli obracet v hrobě.“ řekl a komentoval tak skutečnost, že izraelský židovsko-arabský orchestr pod jeho vedením odehraje skladby Richarda Wagnera v berlínském amfiteátru Waldbühne, kde během Olympijských her v roce 1936 vzdávali němečtí atleti hold Adolfu Hitlerovi.

Pozoroval jsem lidi v soudním sále. Napětí, nervozita a novinářské vzrušení, očekávání další senzace. Několik televizních štábů, dvě desítky fotoreportérů. Skvělí obhájci, urputná až demagogická obžaloba mladičké a půvabné státní zástupkyně, puntičkářský předseda senátu, známý svoji důsledností. Chodil jsem do toho sálu č. 7 skoro čtvrt století. Nepamatuji si, že by JUDr. Miloslav Studnička někdy vynesl rozsudek nižší, než navrhoval žalobce. Faktem je, že média svým zpravodajstvím ovlivnila výpovědi řady svědků. Možná rozpoutala hon na čarodějnice, jako kdysi fanatická inkvizice v Velkých Losinách. Že číslo 1907 mělo skrytou neonacistickou symboliku, jak tvrdí žalobkyně Brigita Bilíková? Nebo se jedná o tričko se znakem opavského fotbalového klubu s číslem 1907. Ba ani úmysl usmrtit více osob romského etnika nelze prokázat. Pokud žaloba, tak ne pro vraždu, ale pro trestný čin ublížení na zdraví s těžkou újmou a poškozování cizí věci, maximálně z obecného ohrožení a zabití...

Soud se tak týká zásadního a průlomového tématu, které trápí nejen českou společnost, ale celou Evropu, proto Česká televize údajně považovala za svou absolutní povinnost informovat o tomto procesu. Rozhodně ne kvůli vysoké sledovanosti, jen pro svoji veřejnoprávnost. Připomnělo mi to mnohahodinový přímý přenos mimo jiné z pohřbu Michaela Jaksona či prezidenta Lecha Kaczynského. A také jsem měl nepříjemný pocit, že byla celá kauza i s přispěním médií nadmíru zpolitizovaná.

Třeba opět srovnávám nesrovnatelné; stejně jako byla politicky velmi zvýrazněna odbojová akce bratří Mašinů a Paumera. Za šest zavražděných osob, z toho jednoho pokladníka podřezaného ve stavu bezvědomí, se stali hrdiny, ocenění medailí premiéra Mirka Topolánka. Že by se měli i žháří z Vítkova těšit na podobné překvapení…? V zemi, kde se upřednostňuje exemplární trest pro výstrahu před soudností a spravedlností je možné téměř vše. Zkrátka po česku…

Takových „zaručených a politickou vůlí vymáhaných argumentů“ proti partě pomatenců, co si mysleli, jací budou hrdinové s „Molotovovým koktejlem“, bylo víc. Pochopitelně, že nechtěli nikoho zabít, jen jim stoupl do hlavy adrenalin a totálně zmagořili. Ať se za to poškvaří ve vlastní šťávě, ale vytahovat na ně úmysl promyšlené hromadné vraždy…?

A rozsudek? Ostravský krajský soud vynesl nad čtveřicí žhářů z Vítkova šokující ortel. Žádné překvalifikování vraždy na pokus o zabití. Naopak za pokus o vraždu a poškození cizí věci dostali David Vaculík, Jaromír Lukeš a Ivo Müller výjimečné tresty 22 let. Václav Cojocaru bude ve vězení 20 let. Tedy víc než navrhovala sličná státní zástupkyně.

(Před českobudějovickým krajským soudem stanul Milan Pohlodko (25), obviněný z vraždy kojence v Cehnicích na Strakonicku. Obžaloba muže viní z toho, že na Silvestra 2009 doma v pokoji brutálně utloukl svou dvouměsíční dceru. Pohlodko žil v Cehnicích na Strakonicku s otcem, družkou Renatou a dvouměsíční dcerou. Na Silvestra 2009 měl podle obžaloby dívenku zfackovat a kopat. Prudký útok způsobil kojenci rozsáhlá mnohočetná zranění a fraktury, kterým dívka přes veškerou pomoc záchranářů podlehla. Povedený tatíček dostal "paletu" - 14,5 roku. Proč tak málo? Asi proto, že kojenec nebyl Rom...? Odvolací soud v Praze zamítl odvolání Tomáše Vyskočila (25), který loni v srpnu ubil dvouletou dceru své přítelkyně. Potvrzen byl trest 15 roků vězení. Za bezcitnou vraždu své teprve dvouměsíční dcery si čtyřiadvacetiletý Martin Nešpor odpyká ve vězení 13 let. Rozhodl o tom soud v Olomouci....)

Jel jsem od soudu v tramvaji, za mnou seděli školačky, které vedly vážné hovory, v nichž každé druhé slovo bylo“ piča“, ty vole i to, že ten „čurák“, co se na jednu z nich tak čuměl, byl určitě debil, kurva, nebo co mu beztak ani kokot nestojí… Mohlo jim být možná třináct, rozhodně míň než souzeným teenagerům.

Paní sedící přede mnou to nepohoršovalo, jelikož brunátněly nad tím, jak si v novinách přečetli odposlouchaný rozhovor dvou žhářů z Vítkova, co se domlouvali, jak jednoho z nich zabijí, protože je práskl na policii. Hlavně to, jak sprostě mluvili, samá piča, ty vole a tak. Ti musí dostat nejmíň doživotí. Škoda, že u nás už není trest smrti. Zajímalo by mě, jestli je rozsudek exemplárním trestem pro výstrahu dalším zločincům, co by je nesměli štvát cikánští zloději a flákači, kteří dostanou prezidentskou milost, protože jim někdo popálil dceru, která ani nenese jejich jméno. Jen důsledky jejich tragického nepřizpůsobivého života...

Napadla mě další milost, tentokrát prezidenta Havla, kterou udělil už zesnulému Radomíru Šimůnkovi, mistru světa v cyklokrosu. Ať je mu země lehká. Zavinil autonehodu a zabil přitom tři nevinné lidi. Byl ale reprezentant a ten přece nemůže sedět v kriminále. Přece pro náš socialistický stát tolik dobrého udělal… Zatímco parta zlosynů z Vítkova se ničím o blaho této země nezasloužila, naopak, udělala nám zlé jméno před pokryteckými hlasateli lidských práv, co si bydlí daleko od romských ghett a neví, jaké to je nechat se okrádat příživníky a nefachčenky. Proč máme u nás Romy, kteří jsou slušní, pracovití a umí vychovávat své děti, přičemž se za takové soukmenovce jako jsou ti z cizího domu ve Vítkově do hloubi duše stydí a nic s nim nechtějí mít společného...?

Soud však bere tato fakta jako účelovou obhajobu. Kdyby byli žháři z Vítkova v zemi, kde vládne islámské právo šarija, soudce by požadoval trest spálení jejich obličejů a 73 procent jejich těl. Oko za oko, zub za zub, jak praví námi zdeformovaný biblický výrok. Takže můžou být nakonec rádi, že jsou Češi a ne muslimové. Rozhodně je během dvaceti roků vězení nečeká čtrnáct operací, ani jejich život nebude několikrát na vlásku.

Budou mít ubytování, v sibiřských zimách teplo, stravu, na cele televizi, knížky i návštěvy příbuzných. Další borci, jimž daňový poplatníníci zaplatí fešácký kriminál, i když se zvýšenou ostrahou. To není ten thajský, kde je pamlskem čerstvá krysa. Mladíci mají své dívky, které na ně musí čekat dlouhé desetiletí. Pokud vydrží a pokud si mladíci nenajdou nějakou vězeňskou lásku. Viděl jsem na druhém nádvoří na Mírově, naproti oddělení pro mimořádné tresty, jak se vězni spolu procházeli, ruku v ruce. Ovšem pozor; rozsudek zatím nenabyl právní moci, jelikož se všichni čtyři odvolali... Zabíjet kvůli Dostojevskému či Wagnerovi?

“Padouch” nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina…

Nová česká móda má jméno glorifikace vrahů…?

(Další komentáře, fejetony a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)