Za rok to činí z našich daní víc než čtvrt miliardy Kč. Každé křeslo v parlamentu, resp. ten, co v něm sedí, nás stojí 900 tisíc korun. Skoro sedm milionů daňových poplatníků se tak povinně pod hrozbou trestu skládá formou svých daní na politiky. A ti si za ně náramně pěkně žijí. Inu, solidarita. Uskromnit se přece musíme všichni. Ale někteří míň. Stačí jim naše hlasy, aby si zajistili minimálně na čtyři roky slušně placené korýtko. A ještě po nás budou drze chtít 121 tisíc korun státního dluhu.
Neznám politika, který by nepřísahal, že mu jde pouze a jen o dobro občanů a šťastný život tohoto národa. Žádný z nich ale nikdy neřekl to zásadní: Jdu do politiky proto, že jako právník, lékař, inženýr, novinář, učitel, soudce nebo docent bych dopadl jako trouba, ale v politice mám šanci zásluhou své vlezlosti a prořízlé vyřídilky i bez systematické práce vydělat miliony a dostat se až do Bruselu a ještě výš a dál.
Žádný z nich vám o sobě neřekne, že je zištný člověk, jemuž jde v prvé řadě o posedlost svého ega, toužícího po moci a přecpaném kontu, aby mohl na dovolené do Toskánska. Naopak; všichni by se na hubě rozdali. Přitom jde o zcela přirozenou lidskou vlastnost. Každý přece přičiněním svého instinktu dělá vše, co dělá, především pouze pro sebe a teprve poté pro ostatní.
Zisk, to nejsou totiž jen peníze, ale i dobrý pocit, ukojení ambicí, kariéra, štěstí, čisté svědomí i zvrhlé choutky a též dobrá pověst. Matka, která tráví slzavé dny a bezesné noci nad svým nemocným dítětem, to rovněž dělá hlavně pro sebe. Ze strachu, z pudu sebezáchovy, z vnitřních chemických reakcí, jimž se říká láska, pro radost či z obavy o své výčitky svědomí a pomluv okolí.
To samé platí také o altruistovi, co převede slepce přes cestu, též o tom, co skočí rozbouřené vody zachránit topícího, nebo vlétne do ohně pro hořícího a daruje krev. Zkrátka dobré skutky jsou rovněž ziskem, ať si to připouštíme nebo ne. Pouze sféra politické scény si vytvořila patologickou atmosféru nenávisti a korupce, v níž nejsou tyto dobré skutky programově zakódovány.
Příklady zištných filantropů se přímo nabízejí třeba v panu Nobelovi, co z výčitek svědomí za svůj dynamit věnoval miliony na svoji cenu. Když Češi zachraňovali Izrael svými zbraněmi, dali si za to pořádně zaplatit v miliardách. Konat dobro je prostě výnosný byznys. Viz. charity a jiné nadace...
Jako lidské jednotky jsme jen sofistikované chemické továrny s řídícím centrem-mozkem; samé chromozómy a neurochemikálie -morfin, encefalin, adrenalin, kyselina deoxiribonukleová, endorfin, dopamin, estrogen, prolaktin či hormony žláz s vnitřní sekrecí, které nejen řídí a regulují nejrůznější funkce v organismu, ale mají také mezi sebou přesně vymezené vztahy a výbornou "komunikaci"...
Když tyto továrny v případě politiků ztrácí svoji sofistikovanost a zmíněnou komunikaci, slyšíme jen lži a podvodné sliby ze všech stran a my jim, bohužel, většinou věříme, nebo mávneme rukou a kvůli svému alibismu a svědomí jdeme volit údajně menší zlo, aby nás někdo nepomluvil, že když jsme nevolili, nemáme právo vzápětí poslance ani vládu kritizovat.
Aniž si to uvědomíme, pomáháme průměrným nýmandům, aby se stali špičkovými politickými exhibicionisty, narcisy a populisty. Podle smíchání jmenovaných chemikálií ze sebe začnou soukat fráze, klišé a účelově patetické žvásty, přestanou se stydět, místo toho se stávají bezohlednými kovboji, s argumenty zatraceně nízko pod pás. Abych dodržel genderová pravidla, tak jde také o exhibicionistky, populistky, konkubíny a pouťové zpěvačky.
Jsme naivní, prahneme po zisku své směšné naděje, po zázračném obrácení Ferdyše Pištory, které však nikdy nenastane, nanejvýš ve fabulaci spisovatele Františka Langera. Také peníze vložené do stupidních billboardů mají patřičný zisk - slušnou mnohonásobnou návratnost. Pokud totiž volební zisk daného politického subjektu dosáhne v rámci celé ČR při volbě do Poslanecké sněmovny jednoho a půl procenta, má taková strana z našich daní nárok na stokorunu za každý hlas.
A při dosažení tří procent má pak nárok minimálně na šest milionů jako každoroční příspěvek od státu s tím, že za každou započatou desetinu procenta nad tento výsledek dostane ještě dvě stě tisíc korun. Za mandát každého poslance získá následně strana nebo hnutí od ministerstva financí 900 tisíc korun. To vše z peněz svých naivních zaměstnavatelů – daňových poplatníků.
Tak proč by se netěšili, když jim volič hlas svůj dá a dělali si hlavu z toho, jsou-li zištní nebo ne. Vítězství za každou cenu jejich mužstva je přece tím nejlepším předstupněm skvělé kariéry podprůměrných s astronomickými zisky. A po nich potopa, jako kdysi v Troubkách…
Nevěříte? Tak si v klidu zpytujte své svědomí a podumejte o tom, kdy a proč jste byli naposled ziskuchtiví a jestli jste při pomoci svému bližnímu mysleli v prvé řadě na sebe nebo na svého bližního...? Ale upřímně. Přesto všechno nakonec stejně uděláte věci po svém. Váš pud sebezničení opět zvítězí. Schizofrenie nebo čistá logika?
Protože, jak by vypadal stát bez politiků? Vzhledem k tomu, že zištní jsou všichni, schopní i neschopní, a bylo by nezřízenou utopií, kdyby se mezi nimi našly vyjímečné osobnosti, které by nevyčistitelný Augiášův politický chlév konečně zbavily hnoje, musíme sklapnout paty a poslušně šlapat dál, vstříc své nejisté budoucnosti.
Takže, nezbývá nám nic jiného, než pokorně dál, rádi neradi, zavřít oči, zatnout zuby a podporovat tradiční český Ovčákov, plný poslušných ovcí a beranů. To bylo hezky genderové, že...?
(Další glosy, komentáře a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/)
