Jaký lidský orgán by byl předlohou pro brož Albrightové k setkání s kosovským Thaçim...?

Srbský soud pro válečné zločiny zaslal žádost nigerijským úřadům, aby mohl vyslechnout Philipa Njemanze. šéfa nigerijské lékařské asociace, jenž obvinil guvernéra Ročase Okorču a Hashima Thaçiho z obchodování s lidskými orgány....

Mám rád příběhy s dobrým koncem; třeba se u tohoto tragického vyprávění dožiji spravedlivého zakončení; guvernér nigerijského státu Imo Ročas Okorč byl obviněn Sdružením nigerijských lékařů z organizování mezinárodní sítě obchodování s lidskými orgány, ve které byli i vládní úředníci Chorvatska a Kosova, včetně Hašima Thaçiho, bývalého předsedy vlády a dnešního ministra zahraničních věcí "nazávislého" Kosova.

Philip Njemanz. šéf nigerijské lékařské asociace... Foto: Reuters

Tato povzbudivá zpráva byla zveřejněna nigerijskou Informační agenturu "Naija", Veřejnost se z ní mj. dozvěděla o vraždách stovek Srbů pro lidské orgány už před více než sedmi lety, přestože "zvláštní" vyšetřovací skupina EULEX vedená Johnem Williamsonem ukončila vyšetřování těchto zrůdných případů obchodování s částmi lidských těl v Kosovu, k nimž docházelo na přelomu konce devadesátých let a začátku 21. století. Jako první o této hrůze napsala dnes již bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová v knize “Lov: Já a váleční zločinci”. (EULEX - The European Union Rule of Law Mission in Kosovo, je mise Evropské komise k prosazování práva v Kosovu, který má „zajistit“ naplňování rezoluce 1244 RB OSN, která byla zahájena 9. prosince 2008... Václav Havel – humanitární bombardování…)

Bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová... Foto: Reuters 

Za vším hledej tzv. nezávislost Kosova; tu považuje kníže Karel Spáč I. i Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale objevují se i pochybnosti. Zejména vzhledem k jejím obchodním aktivitám, které v Kosovu poté měla. Jak by také ne; všemožné angažování na straně Albánců se bývalé šéfce americké diplomacie na stará kolena vyplatilo. Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Kosovský Telekom má více než milion předplatitelů v mobilní síti a asi 100 000 uživatelů pevných linek. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thaçim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce… Holt, já na bráchu, Thaçi na mě...

Foto: ČTK

Na nedávné výroční konferenci pražské pobočky amerického myšlenkového trustu Aspenský institut měla Madeleine Albrightová na klopě brož sovy, jakože jde o chytré lidi. Pro Putina by zvolila brož zvířete, co požírá jiná zvířata… Krokodýla. Možná by si ji najali majitelé firmy Lacoste jako chodící klamavou reklamu… Je na sebe náramně pyšná, že započala éru „read my pins“ („čtěte mi z broží“). Všechno ale vlastně začal irácký diktátor Saddám Husajn. Přirovnal totiž tehdy ještě vyslankyni USA při OSN k hadovi. Albrightová si pak na hlasování o sankcích proti Iráku vzala právě brož ve tvaru hada... Dala by si pro setkání s nynější svým miláčkem Thaçim brož ve tvaru pokoutně prodaného lidského orgánu, třeba srdce...? Na Madeleine Albrightovou jedině s broží kejhající husy na klopě…

Zpráva z roku 2008 o únosech Srbů z Kosova do sousední Albánie, jejich vraždění a následný prodej z nich získaných tělesných orgánů šokovala svět. V této souvislosti Ponteová zmínila i nynějšího premiéra Kosova Hashima Thaçiho. Obvinila navíc představitele správy OSN v Kosovu, že vyšetření hrůzných zločinů páchaných UÇK zabránili. S gustem nepostižitelného mocipána prý umí soud v Haagu rafinovaně ničit dokumenty o páchaných zvěrstvech, odmítá po známosti prominentní korunní svědky a nenápadně až plíživě se infiltruje do současného politicky organizovaného zločinu.

Dnes už snad konečně spadla klec, doufejme; očekává se, že současná nigerijská obvinění budou dána do souvislosti s událostmi v tzv. „Žlutém dom쓨a bude sděleno také bývalým velitelům Osvobozenecké armády Kosova (UÇK), včetně jednoho člena jejího Generálního štábu. Albánští povstalci zajaté Srby odváželi na sever Albánie. Tam z nich vybrali mladé a zdravé, které pak zabili a jejich nepoškozené orgány prodali překupníkům, citovala Ponteová. Po brutální a krvavé kosovské válce z let 1998 až 1999 zbyly dodnes stovky pohřešovaných kosovských Albánců i Srbů. Předpokládá se totiž, že v průběhu konfliktu v Kosovu bylo nejméně 300 srbských válečných zajatců dopraveno do Albánie, kde se pravděpodobně dostali do rukou „černých transplantologů“. Řekl náměstek prokurátora Srbska pro válečné zločiny Bruno Vekarič. Je NATO na to, aby zachraňovalo lidské životy a bránilo svět před humanitárními krizemi?

Vzpomínka na US Army... Snímek Břetislav Olšer

S pomocí NATO se bojovalo i v bývalé Jugoslávii… Snímky Břetislav Olšer

Podle informace BBC Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny zničil některé důkazy o unášení Srbů, kteří byli zabíjeni, aby posloužili jako nedobrovolní dárci. Reportéři BBC také zjistili, že únosy se odehrávaly nejen před a za dob války v Kosovu či během bombardování Jugoslávie letouny NATO, ale i poté, co Slobodan Milošević ustoupil z politické scény a v Kosovu byly rozmístěny mezinárodní síly. Ponteová po marném boji za spravedlnost a vyhrožování raději opustila místo haagské prokurátorky a nechala se přeložit ze Švýcarska jako velvyslankyně do Argentiny.

V květnu 2009 se objasňování děsivých činů obchodování s lidskými orgány z umučených Srbů posunulo o kousek dál. Pátrání se ujal švýcarský senátor Dick Marty, jenž se dostal do médií pro své úspěšné vyšetřování aféry okolo tajných evropských věznic pro podezřelé teroristy, zajatých Američany a umístěných ve dvaceti věznicích mimo americkou jurisdikci, mj. v Polsku. Srbský prokurátor pro válečné zločiny Vladimir Vukčevič přiznal, že s Dickem Martym spolupracuje. Reportérům agentury AP ukázal stohy dokumentů, které mu Marty předal. Nic víc. Co je obsahem písemností odmítl sdělit. Důvod? Zatím ochrana svědků, o nichž se v dokumentech píše. Co je však zásadní? Vukčevič zná i jména příjemců “lidského materiálu”, tedy orgánů získaných ze zabitých Srbů. Deník Washington Times dokonce zjistil, že mezi “obdarovanými” jsou také dva bohatí Evropané – Švýcar a Němec.

Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl podle mnohých indicií a svědectví sám Hashim Thaçi, jeden z předáků UÇK, který byl b té době premiérem tzv. samostatného Kosova. Studoval filozofii a historii na univerzitě v Prištině. Po studiích emigroval do Švýcarska, kde se seznámil s představiteli albánské komunity. Byl jedním ze zakladatelů albánského hnutí odporu, napojeného na albánskou mafii. V březnu 1994 se stal politickým velitelem UÇK, kde dostal přezdívku „Snake” (Had). V roce 1998 zahájil tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.”

Dosavadní výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější bývalý kosovský premiér Hashim Thaçi se asi viděl v “metodách” chorvatských Ustašovců; vydělal si údajně nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských zajatců. Kolik to bude dnes, když k tomu přičteme i orgány nigérijských obětí? Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak napsal švýcarský list Tagesanzeiger. Svědek K-144 tvrdí, že obchod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UÇK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.

Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů. Švýcarská vláda informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaçiho blízký přítel, není v zemi vítaný. Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UÇK. Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999 byl Thaçi jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO – to jsme byli my! UÇK…!”

„Svědek“, který byl přítomen vyjmutí srdce srbského zajatce na severu Albánie, oznámily srbské noviny „Večerni novosti“. Stejně jako několik jeho přátel absolvoval čtrnáctidenní „školení“ pro vyjmutí orgánů. Učili se tomu na figuríně z plastické hmoty. Zúčastnil se rovněž přepravy srdce na letiště u Tirany, kde mělo být prodáno. „Nevěděli jsme, že se to dělá pro kriminální cíle. Stál jsem vedle zajatce, a D. mi ukazoval na jeho prsou, jak mám řezat. Kdy uviděl zajatec skalpel, začal křičet a prosit o milost, začal se nám vytrhávat, drželi jsme ho ale pevně. Dostal jsem strach a začal jsem se třást. Kdybych řekl, že to nemohu a nebudu, bylo by to neplnění rozkazu, a byl bych zastřelen. To vím, protože předtím už zastřelili dva lidé, kteří to odmítli dělat, a jednoho zranili“, citují noviny výpověď očitého svědka.

Svědek popisoval operaci, jíž se zúčastnili také dva lékaři. Jeden z nich mu před operací poskytl instruktáž o odebírání orgánů. „Řekli mi, abych udělal další horizontální řez dole (…) třetí řez bylo třeba udělat nahoře, ale to už udělal lékař, protože viděl, že se mi třese ruka a že ztrácím hlavu.“ Podle jeho výpovědi došlo mezi oběma lékaři k hádce, protože jeden zapomněl „nůžky na přeštípnutí žeber“. Svědek udělal řez od průdušnice až k břichu, musel se ale zastavit, protože zajatec křičel bolestí a prosil o slitování. „Byli jsme celí zakrváceni, krev tekla proudem. Zajatec ztratil vědomí a už se nehýbal“, citují srbské noviny.

Po skončení konfliktu zůstalo Kosovo pod správou OSN – až do 17. února 2008, kdy jednostranně vyhlásilo samostatnost. Vyšetřovatelé zjistili, že oběti obchodu s orgány byly pohřbeny v masových hrobech v Albánii. Zpravodajská agentura Beta přeložila část knihy Ponteové do srbštiny. Ve vraždícím tzv. „žlutém domě“ měl být nalezen použitý lékařský materiál a stopy krve na podlaze. Doličné předměty byly podle novináře zaslány do Haagu k analýzám, výsledky však nikdy nepřišly – materiál byl zlikvidován. Všichni prý skončili ve “žlutém domě” v albánském Burelu. Zde měli specialisté najatí tehdejší Kosovskou osvobozeneckou armádou (UÇK) zajatcům ve speciální pitevně odebrat ledviny, jádra a srdce a nedobrovolné dárce povraždit. Orgány pak podle Vukčeviče mířily na “Západ i Východ, do Turecka, Saúdské Arábie…“

V Albánii bez konkrétního výsledku nadále pokračuje od konce roku 2001 pátrání po trojici českých studentů, kteří jsou od začátku srpna pohřešovaní. Pátrací skupina, v níž je i matka dvou studentů Michala a Jana, hledala své syny v Tiraně i v severoalbánském Skadaru. Postupně navštívila představitele místní i regionální policie a církevní představitele, aby je požádala o pomoc. Ředitel teritoriální policie ve Skadaru Mitro Korda řekl, že čeští studenti byli údajně viděni ještě 14. a 15. září 2001 u severoalbánské vesnice Urae Sthrejte. Pravdivost této informace se však z jiných zdrojů zatím policii ani pátrací skupině nepodařilo ověřit.

Vzpomínám si, jak jsem byl v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se počítaly škody po barbarských náletech. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem NATO. Ještě předtím jsem v roce 1993 navštívil místa, v nichž se v rozpadající Jugoslávii bojovalo. Od Šibeniku, přes Srebrenicu, Knin, Vukovar, Maslenicu, Zadar či Dubrovník. V Umagu jsem se setkal s posledním jugoslávským prezidentem Stipe Mesičem. V rozhovoru mně mimo jiné řekl: “Kdy skončí válka? Až rozhodnou Američané a rozdělí peníze, které patří Chorvatům, Slovincům, Černohorcům, Bosňanům a Srbům. Jako při každém jiném rozvodu. A Ustašovci…?“ Pan prezident ani nemusel přemýšlet: „Nepříjemná minulost Chorvatska, ale dnes už nejsou nebezpeční. Kdo z nich přežil, je už starý a neškodný…”

Připomnělo mi to černou anekdotu, kdy mladík, co brutálně zabil své vlastní rodiče, požaduje od soudu shovívavost, jelikož je přece sirotek… Zvedá se mi tlak zvláště při vzpomínce na Jasenovac – největší vyhlazovací koncentrák v Chorvatsku, který byl během druhé světové války třetí “nejproduktivnější” tábor po Auschwitzu a Treblince. Byl jsem ve všech třech. Jednalo se o komplex, rozprostírajících se na ploše přes 240 kilometrů čtverečních. V noci 29. srpna 1942 Ustašovci podřízli hrdla 1 360 vězňům. Používali řeznické nože, zvané “srbosjek” nebo „podřezávač Srbů“. Bylo uspořádáno klání; vítěz soutěže byl nazván “králem podřezávání hrdla”. Odměnami byly zlaté hodinky, smažené sele a sud vína… Utrpení Srbů však neustalo…

“Get out, get out!” říká něžně Jana Maruška Korbelová ze Smíchova...

Paní Albrightová, rozená Korbelová, si však svoji smíchovskou hlavu neláme s obchodováním orgánů nevinných lidí. Na své dětství a na to, jak to vlastně všechno bylo s Československem v letech 1937–1948, vzpomíná „v osobním příběhu o paměti, Československu a válce“ – tak zní podtitul jejího bestselleru “Pražská zima”. Nedávno jej v češtině vydalo nakladatelství Argo; křtila ho v pražském knihkupectví. Napadlo mě, že bych ji ve slavnostní atmosféře mohl oslovit a říct ji laskavě, že jsem ji chtěl navštívit už v New Yorku v sídle mise USA při OSN, ale nebyla tam. Asi měla řízení v Bělehradu. Předběhl mě Jaroslav Foldyna (ČSSD); jinak také čestný předseda občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, a demonstranti, kteří dlouhodobě upozorňují na porušování základních lidských práv v této jihosrbské provincii. Chtěli někdejší ministryni zahraničí USA vyjádřit svůj negativní postoj vůči její tehdejší balkánské politice, jež vyvrcholila bombardováním civilních cílů v Jugoslávii a to včetně nemocnic či škol. Já na Thaciho, Thaci na mě, aneb Maruška ze Smíchova…

Dokumentarista Václav Dvořák během autogramiády věnoval Madeleine Albrightové DVD se svým filmem “Uloupené Kosovo”, na což se prý exministryně zahraničí USA ještě vstřícně usmívala. Když však viděla plakáty, které zobrazovaly důsledky její zahraniční politiky, tedy umírající srbské děti, kontroverzní obchody s kosovskou telekomunikační společností IPCO nebo etnické čistky na Srbech v Chorvatsku, dovedlo ji to k nepříčetnosti. Členové sdružení totiž chtěli na plakáty také její autogram. Albrightová začala na aktivisty hystericky řvát: “Get out, get out!” A obrázky roztrhala. Aktivisté Albrightové vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“…

Vstříc ke světlým zítřkům humanitárních bombardování...

Tak dlouho se chodí se džbánem, pro vodu... Přišel další signál práva z Nigerie a snad přijde zasloužený trest pro všechny vrahy lidí, jimž byly krvavě uloupeny tělesné orgány; že spravedlnost postihne všechny zločince včetně Hašima Thaçiho, bývalého předsedy vlády a dnešního ministra zahraničních věcí "nezávislého" Kosova...

Inu, konečně by se mohlo vůbec poprvé naplnit Havlovo zamotané a zkompilované masarykovské motto o tom, jak pravda a láska konečně zvítězí nad lží a nenávistí... http://svobodnenoviny.eu/uloupene-kosovo-zakazany-dokument-ct/

Bruselské bojové plemeno bulteriér zvané NATO, slyšící na aport: “Ber ho, trhej a přines!”

Když NATO krylo v Kosovu narkomany, kuplíře a kšefty s lidskými orgány…

Bože, děkujeme, že Mařenka ze Smíchova nechce jít na pražský Hrad…

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, http://www.rukojmi.cz/, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku