“Sto mrtvých je katastrofa, milion mrtvých je jen statistika,” řekl chladně Adolf Eichmann

Mám v Izraeli desítky židovských přátel, kteří přežili holocaust. Ne ve všem se shodnou, datum 15. prosince 1961 ale ve všech vyvolal stejnou úlevu; šestnáct let očekávanou satisfakci - únos a odsouzení k smrti vraha milionů Židů.

V ten den vynesl jeruzalémský soud rozsudek nad Adolfem Eichmannem, nacistou, jenž byl zodpovědný za vyvražďování milionů Židů. Všichni mí židovští přátelé měli v duši jediné slovo - pomsta, říkali mu však eufemisticky po svém: Spravedlnost, právo lidství, Boží mlýny, satisfakce či naplnění dávného snu pozůstalých po šesti milionech zavražděných Židů během holocaustu. Po 114 stáních bylo hlavní líčení uzavřeno 14. srpna 1961, v prosinci soudci oznámili, že Eichmann je ve všech 15 bodech obžaloby vinen. První čtyři body se zabývaly zločiny proti židovskému národu, pátý až dvanáctý bod zločiny proti lidskosti a poslední tři body jej obviňovaly z příslušnosti ke třem ze čtyř zločineckých organizací (SS, SD a gestapu). Rozsudek smrti nad Eichmannem vynesl soud v pátek 15. prosince 1961 v devět hodin ráno.

Pocházel ze Solingenu v Porýní, kde se narodil 19. března 1906. Původně se živil jako obchodní cestující. V rámci svého členství v SS se “židovskou otázkou” zabýval již od roku 1934. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 dostal Eichmann možnost prokázat svůj organizační talent, když byl poslán do Vídně s cílem zorganizovat co nejmasovější emigraci rakouských Židů. K rychlé emigraci rakouských Židů přispívala vlna protižidovského teroru a ponižování ze strany rakouských nacistů a dalších antisemitů. Eichmann podřídil židovskou obec ve Vídni pod svou kontrolu a přinutil její představitele ke spolupráci na nacistických protižidovských opatřeních - v této době pouze na vyhnání Židů. Aby však byl emigrační proces co nejefektivnější, založil v srpnu 1938 Ústřednu pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byrokratický proces emigrace za stálého ponižování židovských žadatelů znatelně urychlila.

Podle vídeňského vzoru byla v lednu 1939 na Göringův rozkaz založena v Berlíně Říšská centrála pro židovské vystěhovalectví (Reichszentrale für jüdische Auswanderung) a po okupaci českých zemí v červenci 1939 zřízena obdobná Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Praze. A jeikož žilo v Polsku mnoho Židů, vznikly tam první vyhlazovací tábory. Osvětim, Birkenau, Bełżec, Sobibor, Treblinka... Nebyly to zajatecké tábory. Byly to továrny na masové zabíjení lidských bytostí. Eichmann se stal šéfem nového oddělení; nařídil, aby ve velkých městech, jako Varšava nebo Lodž, vznikla ghetta. Do nich Židy soustředil. Povolil experimenty s pojízdnými plynovými vozy. Ale nákladní auta, která sloužila jako pojízdné plynové komory, se ukázala jako málo výkonná a masové popravy zastřelením byly zase časově náročné, nákladné a traumatizující, proto Eichmann prosadil využití cyklonu B v plynových komorách Auschwitzu. Byly to obrovské místnosti, které vypadaly jako koupelny. Omluva za „polské tábory smrti“, co ale za Židy upálené ve stodole v Jedwabnem?

V berlínském předměstí Wannsee, ve vile, která původně patřila prominentní židovské rodině, podepsali nacisté v roce 1942 svůj úplný a konečný pakt s ďáblem. Na konferenci přijel i Eichmann. Jednali pouze o jednom: O „konečném řešení židovské otázky v Evropě.“ Třetí říše se vydala na cestu největšího křižáckého tažení a masových vražd v dějinách. Chtěla Židy z celé Evropy nahnat do továren smrti a vyvraždit je, aniž by vzbudila podezření obětí nebo neutrálních zemí. Vyžadovalo to mistrovské plánování. Eichmann bez ustání cestoval po celé Evropě, sháněl vlaky, které potřeboval jako by pro zásobování fronty, ve skutečnosti však sváželi stále více „nepřátel říše“ do plynových komor. Bush ml., Cheney i Riceová věděli o brutálním mučení a libovali si

Pak přišel konec války, vítězství nad nacismem. Radost kalila tragédie; výsledkem byly mimo jiné miliony zavražděných židovských obyvatel Evropy a Eichmannův zoufalý úprk před odpovědností. V květnu 1945 se ocitl po odjezdu z Prahy, kde žil ve vile na Ořechovce pod cizím jménem, v americkém zajateckém táboře, odkud „uprchl“. S manželkou Veronikou, rozenou Lieblovou se ukryl na rakouském venkově; jeho žena se narodila v obci Mladé u Českých Budějovic, která je dnes součástí krajského města. Jejími rodiči byli Marie a Matyáš Lieblovi. Marie pocházela z Rožnova p. R. „S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s cestovním pasem, který mu na falešné jméno Ricardo Klement vystavil Červený kříž v italském Janově, odjel v roce 1950 lodí do Argentiny, jejíž prezident s manželkou zbohatl na nacistických úplatcích z židovského zlata,“ vyprávěl mi Jan Rosenbaum, hebrejsky Chanan Ron, který se před šedesáti roky vystěhoval do Izraele z Ostravy a dvacet roků pracoval pro Mossad jako radista...

Pracovník Mossadu Chanan Ron  (vlevo) s kamarádem, pplk. v záloze Peterem Bachrachem... Snímek Břetislav Olšer

Eichmann jako fiktivní Ricardo Klement, jenž se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu a profesí byl mechanik, žil na předměstí Buenos Aires a pracoval v Argentině v dodavatelské firmě pro automobilku Mercedes, později vlastnil farmu na chov králíků. Manželka s třemi syny za ním přijela v roce 1952 a dětem ho přestavila jako bratrance jejich zemřelého otce. Až šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal poslal z Argentiny veliteli Mossadu Isseru Harelovi pohlednici s textem v němčině: “Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires…“ https://www.stream.cz/slavnedny/10008401-den-kdy-byl-odsouzen-adolf-eichmann-15-prosinec#nejnovejsi%23nejnovejsi

Mossad tuto tajnou akci po schválení premiérem Davidem ben Gurionem i právníky zahájil v dubnu 1960, kdy přijeli první agenti do Argentiny. Únos Eichmanna byl proveden 11. května 1960 večer a časově se shodoval s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině, která tehdy slavila 150. výročí nezávislosti. Dalších deset dní byl Eichmann, jenž se ke své totožnosti přiznal, držen v konspirační vile. “Museli tohoto člověka holit, koupat a vodit na záchod. A přitom museli zapomenout na své otce a matky, bratry a sestry, které vězňova zkázonosná mašinérie proměnila v hromádku kostí a popela,” napsal později šéf Mossadu Harel.

Eichmann byl po půlnoci na 21. května 1960 v uniformě stevarda izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ propašován na palubu letounu typu Britania a s mezipřistáním v Dakaru odvezen do 15 tisíc kilometrů vzdáleného Izraele. Argentina poté podala u OSN oficiální protest proti narušení své územní integrity. Izrael se za čin omluvil, Eichmanna ale odmítl vrátit. Mossad se k akci oficiálně přiznal až v roce 2005. V roce 1961 byl zahájen v Jeruzalémě proces proti Adolfu Eichmannovi.

Hodně jsem se dozvěděl rovněž od izraelského malíře Yehudy Bacona, který byl jako dětský vězeň v lágru Osvětim. Byl jeden ze svědků, kteří u soudu vypovídali z očí do očí proti Eichmannovi. Při jedné z výpovědí však omdlel, když mu hrůzy koncentráku znovu děsivě oživly. Hlavně ale z drzosti, s jakou se hájil Eichmann; když vzpomínal na svou roli v systematickém vyvražďování Židů, vyjádřil jen zklamání, že „nedělal svou práci správně“, píše Daily Telegraph. Nahrávka rozhovoru vznikla v padesátých letech. Eichmann hovořil se svým známým na předměstí Buenos Aires, kam se přestěhoval v roce 1953. Záznam rozhovoru pořídil nizozemský novinář a bývalý člen Waffen SS Willem Sassen, kterého pozval Eichmann k sobě domů na skleničku a v uvolněné náladě zavzpomínal. Mrzelo ho, že v „konečném řešení židovské otázky“ mohli udělat víc, kdyby pracovali správně. „Nebyl jsem tím, kdo jen poslouchá a plní rozkazy. Byl jsem součástí myšlenkového procesu. Byl jsem vizionář,“ řekl Eichmann Sassenovi.

Měl jsem štěstí, že Yehuda Bacon byl zrovna v Jeruzalémě, když jsme tam natáčeli televizní dokument dle mé knížky "Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi". Jako věhlasný izraelský malíř je pořád ve světě, na svých skoro devadesát mu závidím jeho čilost; má své obrazy ve všech světových galeriích, od New Yorku, přes Londýn, Berlín, Paříž, Amsterdam, Madrid či Řím. Bylo zrovna padesát tři let poté, kdy byl 1. června 1962 v Izraeli popraven jeden z hlavních viníků holokaustu, odpovědný za tzv. konečné řešení židovské otázky Adolf Eichmannem.

Yehuda se vrátil z Osvětimi, vystěhoval se do Izraele a stal se jediným Čechem, který vypovídal v procesu s Eichmannem. Během soudního procesu století bylo odhaleno vše, co se skrývalo za bezcitností nejhledanějšího vraha. Jen nevěděl, zdali má tento trest pro svého mučitele brát jako satisfakci, úlevu, stav své mysli prahnoucí odjakživa po spravedlnosti... Když stanul tváří v tvář Eichmannovi a začal vypovídat, byl ještě mladý, chlapec plný emocí; pohled do očí vraha mu podlomil nohy, na okamžik omdlel... Nerad o tom mluví, měl hořký pocit studu, jakoby udělal žalované bestii radost...

Yehuda Bacon ve svém jeruzalémském ateliéru... Snímek Břetislav Olšer

“Když jsem byl vámi vyzván, pane prezidente, abych dal jasnou odpověď, musím odpovědět, že považuji vraždu, toto ničení a vyhlazování Židů, za jeden z nejvážnějších zločinů v historii lidstva…” snažil se Eichmann působit na soudní tribunál, aby nedostal oprátku. O vyhlazování, a to jak zastřelením prováděným Einsatzgruppen, tak o otrávení buď výfukovými plyny v autech, nebo v plynových komorách, věděl naprosto jistě. U soudu tvrdil, že jedinou volbou k nesplnění rozkazu byla sebevražda.

“Stále si vzpomínám, že když jsem uviděl pece krematoria, podlomila se mi kolena. Musel jsem myslet na něco jiného. Dělám to vždycky, když s něčím nesouhlasím, abych přestal na to myslet. Budete se smát, ale věřím v Boha, v Otce a Ducha svatého, narozeného z Marie Panny, který trpěl pod pontským Pilátem. Nikdy jsem nebyl antisemita, nýbrž jsem byl nacionalista…”

Eichmann zopakoval během procesu několikrát drzé nesmysly, aby prokázal svoji údajnou nevinu, jelikož prý pouze plnil rozkazy…

“Měl jsem smůlu, že jsem byl chycen pro tyto ukrutnosti. Ale tyto hrozné činy nebylo to, co jsem chtěl, aby se stalo. Nebyla to moje vůle zabíjet lidi. Kdybych ale měl splnit rozkaz velitele koncentračního tábora zabít Žida plynem nebo ho zastřelit, udělal bych to. Vykonal bych rozkaz…”

Během procesu byl zveřejněn i dokument o jeho rozhovoru s podřízenými. Bylo to v roce 1944 ve štábu v budapeštském hotelu Mejestic, kde se rozhodovalo o transportech maďarských Židů. Mladý důstojník se zeptal Eichmanna:

“Kolik pane?” Eichmann odpověděl: “Víc jako pět…”

Všichni přítomní věděli, že jde o miliony, ale nikdo z hovořících neměl odvahu to říct naplno.

“A co se stane, až se svět bude ptát na ty… miliony?”

“Sto mrtvých je katastrofa, milion mrtvých je jen statistika…,” řekl chladně Eichmann.

Yehuda Bacon... Snímek Břetislav Olšer

Eichmann ve věznici... foto: Reuters

Nedávno přibylo další téma, o němž jsem mluvil s mými izraelskými přáteli; Státní izraelský archiv odhalil tajemství, které se nalézalo na stránkách vězeňského deníku. Měsíc před jeho popravou navštívila Vera Eichmannová (1909-1997) Izrael a ve vězení v Ramle se setkala se svým na smrt odsouzeným mužem. Vera Eichmannová se obrátila prostřednictvím obhájce svého muže dr. Roberta Servatia s prosbou na tehdejšího izraelského ministra spravedlnosti Dova Josefa o umožnění návštěvy svého muže před jeho popravou. Podle vládního zápisu ministr Dov Josef přednesl její žádost při zasedání vlády 18. března 1962 a uvedl Ben Gurionův názor, že Izrael nebude moci účinně čelit mezinárodní kritice, pokud Eichmannové nepovolí návštěvu na rozloučenou s jejím mužem. Proto je důležité velmi rychle jednat a návštěvu povolit. Toho dne také ministryně zahraničí Golda Meirová přednesla Zahraničnímu a bezpečnostnímu výboru Knesetu rozhodnutí vlády povolit Věře Eichmannové návštěvu svého muže. Poslanec Knesetu Jakob Hazan se při té příležitosti vyjádřil, že doufá, „že mu jeho žena napomůže více než humánním způsobem odejít z tohoto světa.“

Návštěva Very Eichmannové byla držena v nejpřísnější tajnosti. Její návštěvu povolila na svém zasedání izraelská vláda. Eichmannova žena přiletěla z Zurichu do Izraele pod svým dívčím jménem Vera Liebl a doprovázela ji sekretářka Eichmannova obhájce dr. Roberta Servatia, Else Gruderová. Vera Eichmannová svého muže navštívila 30. dubna 1962 a byla s ním v cele pro návštěvy hodinu a půl. Během její návštěvy ve vězení ji doprovázeli a za zástěnou v návštěvní cele s ní byli oblastní náčelník policie Abraham Merhavi a dva důstojníci věžeňské správy. Ve vězení navštěvoval Eichmanna dvakrát týdně protestantský kněz De Wahl a tři dny před popravou navštívil Eichmanna I jeho obhájce dr. Servatius z NSR.

Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan až v roce 2008 řekl, že se Mossad v roce 1960 vzdal možnosti dopadnout v Argentině dalšího nacistického zločince Josefa Mengeleho, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Mengele, přezdívaný kvůli krutým experimentům s vězni v Osvětimi “anděl smrti”, tehdy také žil v Buenos Aires, když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa ale už mezitím „vychladla“. Izraelci pak po něm bezvýsledně pátrali v Brazílii a Paraguayi. Tehdejší ředitel Mossadu Isar Harel však rozhodl, aby komando zadrželo a do Izraele přepravilo Eichmanna, aby jeho dopadení nebylo v žádném případě ohroženo. Harel nařídil odložit Mengeleho únos na dobu, kdy bude už Eichmann na území židovského státu.

Po procesu se všem ulevilo, bylo už jasné, jaký ortel zločince čeká. O milost požádal izraelského prezidenta Jicchaka ben Zviho sám Eichmann i řada dalších osobností. Ben Zvi to 31. května odmítl a Eichmannově manželce Veronice, která pocházela z jižních Čech, napsal pasáž z biblické První knihy Samuelovy: "Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy." Na popravišti Eichmann řekl: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha". Eichmann byl oběšen ten samý den krátce před půlnocí z 31. května na 1. června 1962 ve věznici Ramla...

Ve vlnách moře nedaleko Jaffy skončil prach Adolfa Eichmanna... Snímek Břetislav Olšer

Smyčku mu na krk navlékl Šalom Nagar, jemenský žid, pro nestrannost nezatížený holocaustem. Eichmannův  popel byl rozptýlen v zálivu daleko od Jaffy, do moře mimo izraelské výsostné území, kam ho dopravilo na lodi speciální komando, k potěše hejna tamních kormoránů… Před 53 lety byl tak oběšen strůjce židovského vyvražďování. Byla to jediná poprava v historii Státu Izrael. Šalom Nagar, Jemenec, který ji v zastoupení židovského národa provedl, ještě žije ve čtvrti Cholon na předměstí Tel Avivu. Byl vybrán proto, že byl orientální Žid, tedy jeden z těch, který nebyl emočně spjat s holocaustem, v němž nikdo z jeho rodiny nebyl umučen. Pocházel z Jemenu. Také pro Eichmannovo strážení byli vybírání právě tito Židé. Trest smrti v podstatě v Izraeli neexistuje, pouze pro ty, kteří se dopustili zločinů na Židech během druhé světové války, resp. v holocaustu. Aby proces proběhl bez emocí a zbytečného vzruchu.

Teprve nedávno Šalom Nagar o své funkci Eichmannova kata promluvil. Tak, jak to slíbil Mossadu… A Chanan Ron mi to potvrdil, když mu vypršela lhůta “bobříka mlčení”. Šalom Nagar, vyučený truhlář, co si ve věku 76 let přivydělává jako rituální řezník šochet, nyní žije nedaleko bytové zástavby pro důchodce, v níž bydlí i s manželkou Chanan Ron. “Jako by byl Mossad založený jen proto, aby byl dopaden vrah miliónů Židů. V Izraeli byl tento čin přivítán s velkým nadšením. Všichni jsme to brali jako velkou satisfakci,” řekl mi Chanan Ron...

Inu, když Eichmanna vedli po jeho odvolání a zamítnutí žádosti o milost na popravu oběšením, byl přítomen i Rafi Eitan, velitel úspěšné akce Mossadu v Argentině. Eichmann se po vypití několika deci červeného vína na Eitana podíval a německy mu řekl: “Doufám, že vy všichni půjdete brzy za mnou…!” Na popravišti ještě vykřikl: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha"... Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi (7) - malíř Yehuda Bacon…

Osvětimská genocida aneb Jak Spielberg proslavil nacistu Schindlera

http://www.topky.sk/gl/273517/1492557/Nacisticky-demon-smrti-po-rokoch-prehovoril--Objavili-nove-dokazy--Eichmann-na-sude-klamal-#infopanel

Proč musel být katem Adolfa Eichmanna pouze orientální Žid…?

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, http://www.rukojmi.cz/, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku